Colette z Antverp

Tahle kniha se čte velice složitě a pomalu, což je ale vhodné k tomu tématu. Stejně vás něco nutí číst dál, takže čtěte a čas ubíhá ani nevíte jak. Děj je zvláštně roztroušen napříč celou knihou, což by mohlo někomu vadit. Je znát, že autor ty události prožil, a nejde tak o klasickou beletrii, kde je Osvětim jenom kulisou - tady je to skoro postava sama o sobě.

Autorův styl mě vůbec neoslovil. Ztrácela jsem se v textu. Nižší a vyšší poschodí pravdy nebo lži jsem moc nedávala. Film se mi velice líbil tak proto jsem očekávala od knihy mnohem víc.

Kniha ukazuje podoby lásky tak odlišné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou.

Je to velmi těžká kniha na čtení, já jsem ji četla asi v 7 třídě ale musela mi s tím pomoc mamka. Děj je smutný a temný.
Knihu vám doporučuji, je spíše pro silnější povahy.

Bylo už tady řečeno dost, tak přidám jen citát z knihy - jeden z těch, co se mi líbily nejvíce:

"Vnitřek dlaně si přiblížila k ústům. Vteřinu hledala špičku jazyka. Jed? Podávala Vili Feldovi diamant, který pronesla ze střižny pod jazykem.
Díval se na démant, který světélkoval.
„Proč?“
„Nechci, aby sis myslel, že nic nemám.“
„Zbytečně riskuješ.“
„Ne tolik, abych sem už nemohla.“
„Nepotřebuji démanty.“
„Škoda, že si to nemyslí Němci.“
„Nejsem Němec.“
„Každý je potřebuje.“
„Dostávám od tebe něco jiného.“
Byla ráda, že to řekl. Nepochybovala, že si démant vezme.
„Mám pod jazykem ještě jeden pro sebe.“
Usmál se. „Jak je to – podle Madame Weber – s poděkováním?“
„Dívka musí poděkovat písemně. Ne později než za den. Jinak ti už nikdo nic nedá ani tě nepozve.“
Prsty se dotkl jejích víček. Na oplátku se dotkla jeho."

Už jen pro tento úryvek by mi stálo za to knihu číst. Ano, kniha je náročnější (literárně kvalitní), ale stojí za to si dát tu námahu a přečíst si ji. Bohatě se vám odmění (ale něčím jiným než démanty...)!

Tvorba Arnošta Lustiga je, tak nádherná, lyrická i když píše o hrozných věcech, tak vlastně jemná a dechberoucí, určitě se ponořím do dalších jeho knih a před autorem se skláním i jako před člověkem, který byl nesmírně silná osobnost,plná optimismu a vtipu, ale hlavně životní moudrosti, duši měl neskutečně laskavou a já nesmírně děkuji za to, co tu zanechal a za to, že ho Němci neudolali.

Náročná kniha s velmi silnou atmosférou zachycující stereotyp života obyvatel tábora, který rychle otupuje individualitu. Colette se brání vzpomínkami a hlavně nalezeným vztahem, v němž může zůstat Colette a ne jen vězenkyní s číslem... Celé by to na mne působilo ještě víc, kdybych před časem neviděla film a bohužel se mi nějak nepodařilo odpárat si od Viliho Mádlův obličej, který se k němu podle mne vůbec nehodil, a tím pádem byl pro mne vztah Colette a Viliho hůř uvěřitelný - myslím ale, že v tomto případě není chyba na straně autora. Jinak ale pokládám tyhle méně dějové knihy za mnohem silnější svědectví o holocaustu než srdcervoucí dramata.

Viděla jsem film a protože se mi často líbí knihy více než film, těšila jsem se už od první stránky. Bohužel přišlo zklamání. Autorův styl mě vůbec neoslovil. Nižší a vyšší poschodí pravdy nebo lži jsem vlastně do teď nepochopila a neustále se to opakovalo. V knize jsem se ztrácela a příběh byl nejasný. Kdybych nyní měla říct, o čem kniha byla a jaká byla dějová linka, dlouze a špatně bych hledala odpověď. Škoda.

Knihu jsem přečetla kvůli výzvě.
Ztrácela jsem se v textu, občas jsem nepochopila děj...

Já jsem tak zklamaná vůbec mi to nejde číst je to takový chaos, složité čtení moc .. Mě dělá problém soustředěnost.. jako podmět dobrý! ale to zpracování je hrůza.. určitě jsem četla lepší knihy. zavírám a ukládám zpět do police..

Opět jeden z mnoha titulů, který pojednává o událostech během 2. světové války. Ovšem na rozdíl od knih, které jsem na podobné téma už četla, se tato kniha hodně liší. Nejenom tím, jak dějová linka postupuje, ale také tím, jak je příběh vyprávěn.
Arnošt Lustig dokázal vypravěčům dát knihu, která je plná filozofických otázek a popisuje velice komplikovaný vztah hlavních hrdinů. Rozhodně je vhodnější pro ty, kteří mají už něco málo načteno, protože čtenář musí dávat neustále hodně pozor a spoustu informací je napsanou tzv. mezi řádky.
I přesto naprosto doporučuji všem!

Před posledním dílem trilogie si musím dát oraz. Otázky co jsme to my lidé za podivné tvory jsou příliš intenzivní. Knižka nešokuje ani tak fakty, ta jsou všeobecně známá. Ale co se Arnoštu Lustigovi jeho osobitým stylem podařilo (a z čeho mrazí) je vyvolat v čtenáři uvědomění, že to (na obou stranách) byli lidé jako jsme my. A že se člověk za dlouhé tisíce let prakticky nezměnil je všeobecně známo ...

Nižší a vyšší poschodí lži a pravdy mi dalo pěkně zabrat. Kniha je složitější na čtení, ale příběh... Stojí za to.

Silný příběh, složitější styl psaní.

Žádné veselé čtení, ale víc neřeknu.

Pěkná kniha u které ukápla i ta slza

Zajímavé, ale složitější. Neustálé nižší a vyšší poschodí pravdy a lži bylo pro mě matoucí, ale jinak velmi silný příběh o lidském utrpení a lásce pro kterou je i zapotřebí lhát, aby vůbec přežili.

Složitější text. Nějak neumím pana Lustiga číst.
Krásný příběh.

Syté, pravdivé, věcné, silné. Takové je psaní Lustiga a svým způsobem těchto pár slov vystihuje i tuto knihu. Neobyčejná krása Colette neúmyslně poutá zraky mužů. Těch, jejichž lásku oplácí tou svou a bohužel i těch, kterým slouží jen jako zdroj vybití či nabití? Oceňuji Lustiga jako autora i jako muže. Jeho nastavení i osobní prožitky, které vkládá do knih, jeho literaturu velkým způsobem obohacují! Film je rovněž velmi silný, avšak i velmi surový (více než kniha)!