Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Román západoněmeckého spisovatele s nenovým, ale zjevně stále nové možnosti nabízejícím tématem: poslední měsíce druhé světové války, v nichž se zhroutil Hitlerův sen o světovládě a začínají účtovat všichni, kdo mu tu aktivně a s nadšením a onde jen trpně, z nedostatku odvahy k odporu přisluhovali. Síla románu není ani tak v líčení vnějšího dění, jako spíše v zachycování smyslových vjemů ostře charakterizovaných postav a v dokládání neotřesitelné pravdy, že válka je nehorázný útok na lidský rozum.... celý text

Literatura světová Romány

Vydáno: 1961 , Naše vojsko
Originální název: Wo warst du, Adam?, 1951
více info...

09.04.2023

tomas6658

(SPOILER) Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat.

Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona).

V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).