Zmatky chovance Törlesse

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zmatky chovance Törlesse jsou románovou prvotinou význačného rakouského spisovatele, literárním plodem jeho pobytu ve vojenské škole v Eisenstadtu a v Hranicích na Moravě. Musil ji napsal, když mu bylo pouhých dvaadvacet let, a poprvé vyšla v roce 1906, přesto jde o dílo neobyčejně zralé, které dodnes uchvacuje nové generace čtenářů subtilní, citlivou a pronikavě přesnou studií duševního i tělesného zrání mladičkého chovance internátní vojenské školy. Na pozadí hrdinova pubertálního procitání autor zároveň vykresluje obraz fungování lidského společenství uvnitř uzavřeného světa, jemuž vládne duch soupeření a konfrontace, a zachycuje mechanismy soužití mezi chovanci, vztahy mezi jedincem a masou, mezi obětí a jejími trýzniteli, mezi diktátory a jejich přisluhovači i spojenci. Prvotina Roberta Musila v novém překladu Radovana Charváta....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94900/big_zmatky-chovance-torlesse-2jQ-94900.jpg 3.9116
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Die Verwirrungen des Zöglings Törleß, 1906


více info...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Zmatky chovance Törlesse

ondras666
25. září

Kniha stará přes sto let a má pořád co říct. V době, kdy vyšla, musela vzbudit pohoršení svým obsahem. Ale budiž ji to přičteno k dobru.
Kniha má vcelku málo stran, ale nečte se zcela snadno. Styl psaní je poplatný době vzniku a chvíli trvá než si zvyknete. Ale stojí to za to. Místy hodně filosofování nad maličkostmi, jindy nad hlubokými věcmi. Některé pasáže prostě musíte číst znovu a není to na škodu.
Autor si uměl pohrát se slovy a i to kruté a sexuálně násilné uměl popsat a dát tomu hloubku.

InaPražáková
11. května

Kontroverzní události v internátu, kvůli kterým knihu nechtěl nikdo vydat, jsou jenom pozadí, záminka. Podstata je v duševním sebezkoumání mladíka, který hledá způsob, jak se stavět k věcem okolo sebe - morálka je ještě nesamozřejmá, nevyhraněná, pocity se mění každou chvíli, trvá jenom tušení, že je všechno má dvě strany, fyzickou a hlubší prožitkovou. Filosofický román je to zajímavý, každá domněnka o vztazích mezi realitou a vnímáním se testuje na extrémním případě ponižovaného Basiniho, ale podání je (úměrně mládí vypravěče) horečnaté, mnohomluvné, nepřehledné. Čtenářsky velmi náročná kniha, alespoň pro mě. Závěry jsou nejasné, cesta je v tomto případě nejméně stejně důležitá jako cíl.


sika444
07. února

Velmi důležitá kniha. Ponor do strategického myšlení mladíka, který zkouší hranice možného a zjišťuje, že jsou propustné a že vlastně neexistuje dělící čára mezi řádným, slušným a povoleným a něčím zlým, slizkým a nedovoleným. Uvědomění, kdo jsem, že jsem to já a co se sebou mohu udělat, jak mohu jednat s druhými - a že i když druhého zneužiji a poškodím, klidně se pak mohu stáhnout do pozice, že za nic nemohu, že (se) prostě hledám. Takto to fungovalo ve 20. století u mnoha pachatelů zla. Doslov paní Grebeníčkové uhodil hřebíček na hlavičku.

JP
24. ledna

Na internátě vojenské školy bylo za Musila asi pěkně divoko. Ale nebudu se pouštět do rozborů o tom, že něco bude na tom, když vás přitahují uniformy. Sexuální eskapády bandy chovanců střídají morální eskapády a sebereflexe ve stylu: "Nechal si to tam strčit... 'a líbilo se ti to? a jak se ti to mohlo líbit?! Přemýšlej! Předkloň se! Víc!' Vykřikl bolestí." V tomhle ohledu mi to připomnělo 'Tajnou historii' Donny Tartt, taková skupinka lidí, co se dopouští přečinů a reflektuje se jak morální to je nebo ne. Na dvaadvacet let slušné dílo (a na rok 1906 i provokativní, doslova vidím jak tohle čte nějaká panička u polívky a zaskočí jí u toho), podobně jako 'Rumový deník' Huntera S. Thompsona, ten ho taky napsal ve dvaadvaceti, ale tam až takový strkání věcí sem a tam, pokud si pamatuju, nebylo. 'Zmatky' jsou dobrou ukázkou toho, že Musil má nesporné literární kvality, ale ty teprve vybublávají napovrch, takže tohle není nic, co by člověku vytřelo zrak. I tak se těším na 'Muže bez vlastností', soudě z těch několika kapitol, co jsem zatím četl, to je úplně jinej level.

gimli35
31.12.2019

Potenciál obrovský, výsledek - alespoň pro mne - mizerný. Z problematiky šikany a zašmodrchaných vztahů (i sexuálních) na internátě se dalo vytěžit mnohem víc. To by se však Musil nesměl zabořit do lepivého bahna nepřehledných promluv a vnitřních monologů či pocitů mladého Törlesse, ze kterého, především pomocí nekonečného mlácení prázdné slámy, udělal naprosto nepravděpodobného mimoně. Vším zmíněným autor hází ne klacky, ale přímo klády pod čtenářovy nohy a naprosto mu tím zamezuje jakékoliv vtažení do děje, o ztotožnění se s hlavním hrdinou ani nemluvě. Ač pouhých 216 stran, dočteno jen s vypětím všech sil.

Měnící
14.02.2019

Pro mě zásadní rozbor tohoto díla napsal Rudolf Starý ve své knize "Potíže s hlubinnou psychologií" strana 22. Tato kniha je součástí hlubokého probuzení na počátku 20. století, které vedlo ke vzniku psychoanalýzy, k novým uměleckým proudům, ale hlavně uvědomění, že skutečnost není monolitem nezávislým na prožívajícím.

Pro mě je fascinující vidět, že ani po 100 letech není pro některé jednoduché to poznat. Někdo může chápat jen to fyzično, někdo může moralizovat, a někdo už vidí zvláštní stíny za kulisami věcí a vztahů, tak, jak to poznávali někteří lidé už právě na přelomu 19. a 20. století.

Gothard
27.10.2018

Výborně napsaný román umožňuje více interpretací. Pro mě to byl pěkně vystižený popis hledání mladého muže, který se na prahu dospělosti pokouší zorientovat v intelektuálním i fyzickém světě. Na straně jedné je to snaha pochopit nebo alespoň částečně proniknout do zákoutí filozofie, matematiky, historie. Na straně druhé je to hra těla a fyzických vášní: fyzické násilí, návštěva prostitutky, bití nebo ponižování spolužáka. A k tomu ta věčná a velice znepokojivá otázka: jaký vlastně jsem? Kde je hranice mých možností? Co mohu dokázat? A aby toho nebylo málo, autor hledání těchto "velkých pravd" zpochybňuje, vždyť pravda a spravedlnost mohou mít různé podoby (anebo nemusejí existovat vůbec). Snad poněkud znepokojivé, ale velmi přesvědčivé - je ovšem možné, že jiný čtenář pochopí knihu úplně jinak. Ale samozřejmě i to má svůj půvab.

ravenrain
13.05.2018

Sú isté veci, ktoré sú určené zasahovať do nášho života v dvojakej forme. Ako také uznávam osoby, udalosti, tmavé, zaprášené kúty, vysoký, studený, mlčiaci, zrazu oživený múr… (s.159)
… nemýlil som sa, keď sa nevedelo odvrátiť moje ucho od tichého kvapkania na vysokom múre, moje oko od utajeného života prachu, ktorý zrazu osvetlila lampa. Nie, nemýlil som sa, keď som hovoril o inom, tajnom, nepovšimnutom živote vecí! … nie veci žijú, … ale ja som bol tou druhou podobou, ktorá toto všetko nevidela iba očami rozumu. Ako cítim, že ožíva u mňa myšlienka, tak cítim aj to, že vo mne niečo ožíva pri pohľade na veci, keď myšlienky mlčia. Vo mne je niečo temné, hlboko v podvedomí, čo sa nedá merať myšlienkami, život, ktorý sa nedá opísať slovami, a predsa je mojím životom… (s.162-3)
Ale tento nedostatok slov skvostne vychutnával, ako istotu oplodneného tela, ktoré už cíti v krvi pomalý príchod budúcnosti. (s.165)

1