Tiffany komentáře u knih

Jelikož se i k nám začínají vracet vlci , a to dokonce nedaleko, kde žiju…. Je zajímavé sledovat, jak jsou vlastně reakce lidí stále stejné . Radost , obavy…. , přerůstající v nenávist.
http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/vlci-na-broumovsku-roztrhali-desitky-ovci-chodi-sem-jako-do-spajzu-zuri-chovatele-ct24-cz
PS : vlkům fandím ….., člověk by si měl uvědomit, že není pánem tvorstva a podle toho se zařídit.

5 29.04.2016

Doporučuji rovněž po revoluční vydání, kde nejsou kapitoly zkráceny nebo vypuštěny pasáže, a to s ohledem na tehdejší ideologii, které se asi příčila i zmínka o Masarykovi, natož potvrzení skutečnosti, že se zasloužil finanční půjčkou o založení nemocnice. Obdivuji zvídavost , houževnatost a nasazení , zvlášť v době, kdy ještě ženy neměly takové postavení ve společnosti. Natož ve východním světě. Sama za sebe, ale musím říci, že i když si o těchto krajinách ráda přečtu, nijak mě osobně nepřitahují a je to pro mě tak odlišná kultura…. , ve které bych nemohla a ani nechtěla žít. Úplně jiný časoprostor… Celkově mě ale knížka a příběh oslovil. Velice statečná a „tvrdá“ paní. Bez těchto lidí, by se svět dál neposunul…

11 18.04.2016

Knížka se výborně četla. Příběh byl zasazen do doby, která nebyla jednoduchá a nejvíce ji odnesli obyčejní lidé. A je úplně jedno, na jaké straně hranic stáli... .

PS : I když se Hedviku můžu snažit pochopit, nějak mi to nejde...

5 25.03.2016

Smutné období naší historie, které dokázalo převrátit na ruby životy mnoha lidem ..., a to nevratně. Absurdistán. Období, které trvalo příliš dlouho...

2 22.03.2016

Útlou knížečku jsem si vybrala chvíli po dočtení „Steinbeckových Toulek s Charlyem“ a vyvolalo to ve mně vlastně takové obdobné pocity… Milé, chytré…, ne tak sociální…, spíš úsměvné …a takové prosluněné. Však to byla také cesta za sluncem. V uších mi zněl typický Werichův hlas a já se cítila jako utajený pasažér na zadním sedadle jejich auta a užívala si. Líbila se mi předmluva k výtisku z r. 1960, kde se píše, že Werichovy Italské prázdniny, vycházely během několika let na zadní stránce Literárních novin a že čtenáři se nad nimi prý královsky bavili , takže začínali noviny číst odzadu. Poté je Werich začal číst v rozhlase a posluchači zase zjistili, jak dobře se jeho čeština poslouchá, jak v ní není jediná nemluvná věta a jak Werich rád myslí ve slovních hříčkách a jeho příběh musí mít nějaký vtip. No, prostě Pan Werich. Nezaměnitelný :)

PS : Bez kultury není civilizace...

8 24.02.2016

Tak, i když už jsem pár knížek s válečnou tématikou přečetla a většina si je vlastně podobných, hlavně v té bolesti, krutosti, nesmyslnosti, zvrácenosti a bezmoci....., musím říct, že hned první kapitola mě ohromila až ochromila.. a už jsem v příběhu uvízla. Nemá cenu říkat, že posledních cca 50stránek jsem byla permanentně dojatá, to asi každý, ale co pro mě … osobně… bylo dojemným momentem ... , když jsem se dočetla, že hlavním organizátorem, celé té sítě „terezínského odboje malířů“, byl Strass.. Je to tak, jsem Náchoďák, znám ten příběh . Jde o náchodského rodáka Leo Strasse, vekoobchodníka s textilem a mecenáše umění . Byl to milovník a sběratel obrazů a vytvořil rozsáhlou a umělecky cennou sbírku obrazů, největší v Náchodě. Z jeho iniciativy byla v Náchodě ve 30cátých letech zřízena Městská obrazárna. . Sbírka byla v době nacistické okupace částečně zachráněna převodem do majetku "smíšených rodin" , částečně ukryta a částečně zkonfiskována okupačními úřady. Po válce byl zlomek zkonfiskovaných obrazů nalezen a vrácen. A jak se píše v pamětech.... poté, co přijela delegace zástupců mezinárodního Červeného kříže do Terezína a chtěla ukázat různá... konkrétní... místa, Němcům došlo, že někdo vynáší informace ,které pravdivě dokumentovaly zdejší život , ven a že organizátorem byl právě Leo Strass..... Asi tak nějak cítím hrdost , že se na podobné skutky a lidi stále , i po tolika letech, nezapomíná.

http://slavnestavby.cz/?i=3193/letni-vila-leo-strasse

15 23.02.2016

Nejsem ještě ve věku Julie,přesto dokážu některé její myšlenky, obavy a pochybnosti pochopit. Nicméně , i když byl příběh napsán před 20ceti lety a Polkou, co znamená , že vyrůstala v zemi s pevnými náboženskými kořeny,navíc s jejími ranými zkušenostmi z dětství, které formovaly její osobnost , sebedůvěru a sebelásku…., nemůžu se ubránit určité nechuti k jejímu věčnému sebemrskačství, občas i naivitě. To mi opravdu docela vadilo. Jedině ve chvíli, kdy za ní do Paříže přicestovala její dcera, jsem k ní pocítila nějaké sympatie.. Každý podobně nastavený vztah, nemusí nutně skončit ..., ale člověk, který už tak nějak zná běh života, se nemůže ubránit otázce, která se mi dere na jazyk… a je pro celý příběh zásadní….: „Jak dlouho může mít vztah padesátileté stárnoucí profesorky v domácnosti...., s jejími věčnými pochybnostmi .. a 30cetiletého muže, který dosáhl pracovních úspěchů „nejen“ ve své rodné zemi, kde také oba nakonec zakotvili… , tj. zakotvili v jeho prostředí …., trvání ?“ Všichni víme, že zamilovanost, je krásná věc, ale vystřízlivění někdy i bolí… . Takže hrdince držím palce, i když mi, tak trochu , lezla na nervy :).

3 16.02.2016

milé, vtipné, originální... a možná i tak trochu k zamyšlení

3 13.02.2016

Tak toto byl pro mě opravdu moc příjemně strávený čas , navíc v dobré společnosti. Když mi knihovnice přinesla „ze sklepa knihovny“ notně umolousaný , časem a čtenáři opotřebený výtisk z r. 1964 napadlo mě, kdo naposledy knížku vlastně asi četl.... Spisovatelovo několikatýdenní putování plné myšlenek, postřehů , jemného humoru, laskavosti , moudrosti a šarmu … To nemělo chybu.

http://www.davar.cz/badatelna/xref/ost_steinbeck.htm

8 11.02.2016

„Dánská dívka“ trochu jinak… Musím říct, že tady jsem jako čtenář procházela určitým vývojem. Poté, co jsem se prokousala k 170sáté stránce …, přes vypálení Bursy, řeckou mytologii, migraci řeckého obyvatelstva do Ameriky, rozkvět průmyslu, rasové nepokoje 1967 …, okupaci Kypru Tureckem.. ( mám historii ráda, jen mi to přišlo občas příliš zeširoka podáno) , začala mít knížka větší spád, podařilo se mi začíst a příběh mě víc a víc bavil. Velkou zásluhu má určitě i zdařilý překlad. Přesto, že knížka se místy líně vleče a čtení mi šlo někdy trochu ztuha, je příběh zajímavý a sem tam i poměrně humorný.

06.02.2016

Tak tady se řadím mezi ty, které knížka neoslovila. Četla jsem, četla... s připraveným úsměvem na tváři ... ,ale nic se nekonalo. A to mám ráda suchý anglický humor . I černý humor....Nedočetla jsem ,i když to nemám ve zvyku. Bohužel. Myslím, že tato parketa pro ně není . Skandinávci prostě umí bezvadně vykreslit mrazivou atmosféru pro krimi..., tu syrovost..., napětí. Nebo psychologii postav. Tam jim lehce podléhám. Tohle je takový nepovedený Švejk.

7 03.02.2016

Takový nějaký průměr.... Zajímavá historie místa, takže jsem si Gotland a Visby vyhledala na internetu a pár věcí o středověkém městě přečetla.

01.02.2016

Je úžasné , jít za svými sny a snažit se o jejich splnění. Mít tu sílu, odhodlání a vůli, vytrvalost. V tomto příběhu obzvlášť, museli hrdinové tvrdě na svém snu pracovat. Je na každém z nás, co považujeme za prioritu života, jestli jsme jen ovce v davu nebo jestli vybočíme za cenu, že nás někdo nechápe, ale my jsme šťastni. Do čeho jsme ochotni investovat čas a peníze . Krásný , vlastně „obyčejný“ příběh o neobyčejném snu.

http://www.yukonquest.com/

4 26.01.2016

5 hvězdiček ani ne tak za literární počin , jako za poutavý lidský příběh. Žádnou vysokou literární úroveň knížka asi nemá a ani si na to v podstatě nehraje Ale oba díly, mají především lidskou hodnotu. To beze sporu. Všichni máme nějaké bolístky…,ale rádi věříme v dobré konce… nebo alespoň rozumíme poutu člověka se zvířetem… . Jamesovi s Bobem nejde jinak, než držet palce , protože jen svou houževnatostí svou příležitost proměnil v něco lepšího.

12 08.01.2016

Příběh plný odhodlání, smutku a naděje. Myslím, že Einar měl především velké štěstí, že potkal Gretu. Tak nějak mi jí bylo líto. Einar šel za svým instinktem, ale ona byla ta, co ho neuvěřitelně podporovala, měla pochopení ..., možná i proto, že byla umělkyně a taky žena. Snažila se mu vyhovět , nekomplikovat mu život a spoustu citových zmatků, si nechávala pro sebe. Einar měl vlastně vůbec štěstí na lidi okolo sebe. V knížce se mi zdá, to vyznělo všechno "docela snadné" , ale mám za to, že většinou je realita o něco těžší... . A to jsme pomalu o 100 let dál.

4 04.01.2016

Autorka milým způsobem vzdává hold svému kočičímu příteli, který ji doprovázel , jejím ne zrovna lehkým životem, dlouhých 19 let. Je to takové rozloučení. Zároveň je z knížky cítit láska k městu , ve kterém žije, k lidem v něm a vlastně i k celé Iowě, kterou nám svým příběhem přiblíží. Navíc v dnešní době , je možné, si stránky knihovny vyhledat , a to jak na internetu tak FB. A Dewney je opravdu dál její součástí. Vzpomínkou. Mám za to, že když si člověk uvědomí, jak důležité je pro nás pouto se zvířetem a že prostě k člověku zvíře neodmyslitelně patří, může to být vždycky jen přínos

4 30.12.2015

Přiznám se, že tady jsem byla dojatá ještě dříve, než jsem se začetla. Vzala jsem knížku do ruky a oči se zalily. Myslím, že je to stále silné a bolavé téma,i když se mě osobně nijak nedotýká. Ale celý život zde žiji a spoustu jmen znám, proto si člověk ty příběhy , tak nějak "bere osobně". Navíc se po přečtení víc ztotožuji s místy, kolem kterých dnes procházím.

Další detektivní příběh z pera Michaely Klevisové a opět zdařilý. Líbí se mi české reálie a opět povedené vykreslení postav a charakterů. Sice znovu několik opakujících se výrazů, ale spíš se pousměju, než že by mi to vadilo, protože jazyk je jinak barvitý. A co mě opakovaně baví, že člověk má spoustu nitek, které vedou k oběti a pachatele si člověk do poslední doby tipuje.... . A vždycky špatně . Alespoň já :) .

16 07.12.2015

Bolševismus, Rusko, Stalin...Nic podobného, jsem nikdy nečetla, tak jsem se tématu trochu bála. Zbytečně. Velimi čtivé. Možná se postupně román měnil , díl od dílu, v literaturu faktu, ale nic proti ničemu. Autor si stále udržel mou pozornost. Možná ten poslední díl, byl tak nějak "uměle vyšroubován", aby čtenář došel k pointě, ale i tak ... Co ve mně zanechala ... Moc. Vědomí, že každý extrém a fanatismus je špatný a co víc, nebezpečný. Zvlášť v dnešních dnech, se mi část textu , zdá neuvěřitelně aktuální... "Byli to náboženští fanatici. Jejich marxismus byl fanatický, brali to vášnivě jako ISLAMISTÉ a viděli v sobě členy tajného vojensko-politického řádu jako středověcí křížáci nebo templáři. Byli nelítostní, nemorální a paranoidní. Byli přesvědčení, že aby vybudovali dokonalý svět,musejí miliony lidí zemřít. Rodina, láska a přátelství neznamenly nic poti svatému grálu. Na Stalinově dvoře umírali lidé kvůli klepům.....". Jak absurdní !

5 22.11.2015

Zatím, co "Dům v Bretani" se nesl v humorném duchu a z příběhů dýchal optimismus, tady to bylo naopak. Normalizační chandra a marast, na mě zapůsobila na 100% , stejně, jako smutek z letitého vztahu dvou lidí protichůdných povah , plného nepochopení a osamělosti. Myslím, že v tomto příběhu, se najde spousta partnerů, resp. žen. Místy jsem se v surrealistických myšlenkách autorky ztrácela, ale to byl spíš můj handicap. Mám za to, že knížka je z těch, které člověk za život otevře vícekrát a pokaždé si odnese něco jiného, něco nového. 4 hvězdičky v podstatě jen za ten nekončený smutek. A pro mě navíc plus za to, že jsem se poučila , co je to "zlatý řez" . Paní Marta je v mých očích velmi vitální, inteligentní a sofistikovaná žena. Prostě, nikdy není pozdě a já držím palce ! :)