PerfectionistKa komentáře u knih

| Ava, Caitlin, Mackenzie, Julie a Parker jsou velmi čerstvé kamarádky, které svede dohromady společná nenávist a touha po pomstě. Poprvé se dají do řeči v diskuzní skupině na hodině filmové vědy, kde probírají filmy, ve kterých si někdo bere spravedlnost do svých rukou a vraždí osoby, které se samy něčím provinily. Každá má ve svém životě taky někoho, koho by se chtěla zbavit, načež se začnou bavit, jak by bylo nejlepší to udělat, aby jim to prošlo.

Tomuto seznamu vévodí krásný a populární Nolan Hotchkiss, který šikanuje téměř polovinu školy a se kterým má každá z dívek společnou minulost. Ačkoliv by si Nolanovu smrt přály, nakonec se dohodnou, že mu pouze na jedné jeho party provedou neškodný vtípek, kterým mu pošramotí reputaci. Co když ale na druhý den zjistí, že Nolana někdo skutečně zabil a udělal to tak, jak naplánovaly v hodině? A co když ten někdo neskončí jen u Nolana?

| Spoiler-free komentář k celé duologii :)

| Se žánrem mystery thriller bych u prvního dílu pracovala opatrně. Ano, děj se točí okolo vraždy (a ne jen jedné), kterou budete hodně pomalu rozlouskávat spolu s postavami (co k ní vedlo, co měl kdo za motivaci k jejímu spáchání atd.), avšak je to celé rozebíráno hrozně okrajově, spíš tam jde o to drama. Krátkost a zároveň spousta charakterů a jednotlivých zápletek znamená, že tam není prostě prostor pro pořádné napětí.

Postav je tam opravdu přehršel - už tak je tam 5 hlavních holek a ještě má každá kolem sebe kupu jmen, až mě samotnou překvapilo, že jsem se orientovala (se jmény mám obecně velký problém :D). Všechny tam mají také svou romantickou linku, bohužel i tohle utrpělo na délce knihy, tudíž mi nikdo moc nepřirostl k srdci.

| Co se týče akce, v Hodných holkách se toho odehraje mnohem víc a je to napínavější, ovšem tentokrát na úkor romantických linek, které byly víc rozebírány v jedničce. Mohla to být jedna dlouhá kniha? Určitě. Takhle se mi to ale četlo líp, stejně jako je lepší mít více kratších kapitol, tak mám raději více kratších dílů než jeden nekonečný. Po dočtení jsem navíc měla chuť si to dát celé odznovu a hledat všechna vodítka, která se tam v průběhu vyskytovala, což je myslím úspěch.

Duologii dohromady dávám slabší 4*, ačkoliv mě Hodné holky bavily o něco více. Netvrdím, že to finále bylo extra překvapivé, na to rozuzlení jsem víceméně přišla, ale stejně se podle mě jedná o super dílo ve své kategorii, obzvlášť na dobu, ve které to vyšlo (1. díl v originále už 2014). Konec samotný je takový otevřeně uzavřený, klidně bych si přečetla, co se bude dít dál, ale není to nutné (= ústřední dějová linka okolo Nolana je ukončená).

13.08.2023

| January je spisovatelka romantických happyendů a právě si prochází tvůrčí krizí. Zašije se v domě u jezera, který zdědila po otci, s jehož smrtí vyplavalo na povrch taky jeho velké tajemství. Jejím sousedem se neukáže být nikdo jiný než Augustus, její dávný spolužák, taky spisovatel, akorát bez té romantiky a happyendů, taky procházející krizí. To je mi ale náhodička. Rozhodnou se uzavřít sázku a navzájem se vytáhnout z tvůrčí krize tím, že každý napíše knihu ze žánru toho druhého. K tomu jim dopomáhej Hugh Grant!

| Knížka, do které jsem čekala, že se zamiluju. Začátek skvělý, smála jsem se u toho a stránky mi plynuly pod rukama, ale postupně přišla studená sprcha. Romantika mě neskutečně nudila, až jsem měla nakonec problém to dočíst. Obálka je hrozně zcestná, protože se tváří, že to bude letní plážová roztomilost, ale léto jako takové, ani ta pláž, tam nejsou vůbec důležité. Styl vyprávění mě moc nepohltil, asi to bylo tím, že mi nesedla hlavní hrdinka. Zdlouhavé vykecávání a opakování. Fajn bylo to spisovatelské prostředí, jenže to je fajn v každé knize, kde se objeví. A že jich je. A jsou lepší.

Zážitek vylepšovalo především to, že jsem Letní sázku četla s kamarádkou v Řecku na pláži. Tím četla myslím předčítala nahlas a dělala tím program pro všechny Čechy v okolí :D Mohly jsme to tak spolu hned rozebírat a když jsem to po dovolené konečně frustrovaně dočítala, měla jsem si komu postěžovat. Pak mě taky bavil Gus jako osobnost, ten cynický, nemůžu-vystát-Meg-Ryan, patnáct-let-jsem-nezvracel, šťastné-konce-neexistují Gus, moje krevní skupina. To trvalo tak první půlku knihy, pak začala ta romantika a on úplně obrátil. Všichni normální to asi vnímají jako plus, já jako minus :D

Průměrné romantické čtení, které u mě moc nepochodilo, proto hodnotím takovými slabšími 3*. Kniha není sama o sobě tak špatná, ale mě minula účinkem. Plánuju zkusit od autorky i jiné dílo, abych zjistila, jestli to je jejím stylem, nebo to bylo pouze tímto příběhem. Taky mi hrozně vadil ten mluvenej překlad, ostatně jako mi vadí ve všech dílech, kde je. Zlatá spisovná čeština.

07.08.2023

| Andrew a Jamison jsou přeživší celosvětové pandemie superchřipky v postapokalyptických Spojených státech. Jejich meet cute, kdy se oba podezřívají, že jeden chce zabít toho druhého, vyústí ve společnou cestu napříč Státy. Každý z nich má svá tajemství, která chce před tím druhým co nejdéle skrývat, ale co když to jediné, co jim pomůže přežít, je navzájem si věřit?

| Kniha, která by mě, nebýt to dárek od mé kamarádky, úplně minula. V takové alternativní realitě bych teď už žít nechtěla. MILUJU DYSTOPIE. Všechny ty fantasy, sci-fi a romanťárny jsou skvělé, fakt že jo, ale éra dystopií bude mít u mě v srdci navždy to nejspeciálnější místo.

Taky vám však zní spojení feel-good dystopie jako oxymóron? Já osobně tenhle mix žánrů v jednom díle viděla poprvé a upřímně doufám, že ne naposled. Nenapravitelná romantická duše a zároveň největší milovník The 100 ve mně při čtení doslova jásali.

Postavy byly úžasně napsané, Andrew s Jamiem si vybudovali jeden z nejryzejších vztahů, který jsem za hodně dlouhou dobu četla. Na mě to sice mohlo být míň slow-burn, ale zvládla jsem to. Andrew byl největší hláškař, jehož kecy a myšlenkové pochody mě neskutečně bavily, a Jamison byl takový ten týpek, který vypadá, že vás jedním pohledem pošle do kómatu, ale přitom je to nejvěrnější zlatý retrívr.

Dějově šlo víceméně o přežití a o putování po opuštěném východním pobřeží USA, což nabízí hodně zápletkových možností. Některé nápady se mi líbily velmi, ale nebudu spoilerovat, protože mě samotnou mega bavilo, jak jsem vlastně nevěděla, co se kdy stane. Jo, postavy mají nějaké cíle, se kterými počítáte, ale ta cesta k nim byla mnohdy (v dobrém slova smyslu) nevyzpytatelná.

| Mimochodem: Na konci má autor kromě děkovačky taky poznámku k tomu proč, jak a kdy tohle téma psal. V knize totiž narazíte mimo jiné na zmínku covidu, což je stále docela aktuální téma a tahle poznámka vám dá parádní náhled do jeho nelehké situace. Tudíž, pokud vás knížka bude bavit, radím vám, nepřeskakujte to a rozhodně si poznámku autora přečtěte! :)

2 30.07.2023

| Sofie a Agáta jsou kamarádky ze strany Agáty. Pro Sofii je Agáta prostředkem k dosažení svého cíle - být princeznou ve Škole dobra. Jenže když je obě unese chlápek zvaný Školník, ocitne se Sofie ve Škole zla a Agáta ve Škole dobra. Je to samozřejmě správně, ale za mými okny stihla proběhnout 3 roční období, než jim to konečně došlo. Dočkají se i přesto svých šťastných konců?

| Knížka původně založená na tom, že svět je černobílý. Neustálé škatulkování toho, jak vypadá dobro a jak zlo, bylo opravdu nervydrásající. Pořád jsem čekala, kdy už tam konečně někdo pochopí, že všechno není jenom černé, nebo bílé (#spoileralert až na straně 358!). Prototypy této stereotypizace jsou Sofie a Agáta, a i když se obě mění, pořád je autor příliš drží v těch nesmyslných škatulkách. Knihu jsem četla ve štafetě a hlavně Sofii čtenářky přede mnou nemohly vystát, ačkoliv mně osobně (jak začala uznávat, že je zlá) iritovala míň než Agáta s Tedrosem.

Pracuju s dětmi příliš dlouho na to, abych nevěděla, že malé děti mají problém s nezvládáním morálně šedých charakterů. Proto jsou ty pohádky tak jednoduché, dobro je dobro a zlo je zlo. Neřekla bych ale, že by kniha měla být určená pro AŽ TAK malé děti, které tohle nezvládají. Proto jsem taky pořád čekala, kdy kniha předá těm větším dětem, pro které by měla být určená, message, že povrchní vzhled není všechno a že ne vše krásné je dobré a naopak. Ani nevím, jestli jsem se toho dočkala, jak mě konec nebavil :D

| Nejlepší na čtení byly s přehledem poznámky holek (a Hort!), kolikrát jsem se jim nasmála víc než knize a hlavně jsem se bavila, když jsme se sešly dvě cynické čtenářky po sobě. Všichni třeba řešili nějaké párování, koho chtějí s kým a slečna přede mnou: Já ani nevím, co chci. Asi konec tohoto utrpení. :D

Doporučila bych to asi mladším, co se týče úrovně děje, ale vlastně nedoporučila, protože mi vadí, jak příšerně je tam vykreslené dobro a zlo. Mnohem, mnohem víc doporučuju film! Je dost změněný k lepšímu.

16.05.2023

| Marin je středoškolačka, která se svou nejlepší kamarádkou píše do školních novin pod vedením charismatického a velmi přátelského učitele, kterému nikdo neřekne jinak než Bex. Když Bex zajde ve svém chování k Marin daleko za čáru, ona o sobě začne pochybovat, jestli to celé není její chyba (NENÍ). Na tento popud založí feministický čtenářský klub.

| Kniha má zpracovávat důležitá témata. Ano, zpracovává, ovšem v mnohem menší míře než jsem čekala, spíš na takové banálnější úrovni. Proto si myslím, že je knížka vhodná pro mladší ročníky, protože není tak drastická, ačkoliv obsahuje např. téma sexuálního obtěžování!

Mě tohle pojetí rádoby feminismu ze židle nezvedlo. Marin mi bylo při čtení buď dost líto, nebo mě rozčilovala. Je pravda, že to hodně připomíná film/knihu Moxie (Ranařky), kde mě teda hlavní hrdinka taky pěkně často vytáčela, ale celková message příběhu z toho na mě zapůsobila mnohem víc.

Klíčová pro mě je ve všem romantická linka, která tady byla hodně meh. Ona tam je, ale vlastně není. Nevadilo by mi, kdyby zrovna tady byla úplně vynechaná, nebo kdyby tam byla napsaná pořádně. Tenhle nevyvážený mix mě však akorát nudil - ve zkratce insta-love a Gray se svatou trpělivostí.

2.5* Mělo to svoje super momenty, ale jako celek za mě žádná hitparáda. Na druhou stranu být mi ještě náct, tohle by byl docela fajn úvod do podobného žánru s podobnou tematikou :)

1 16.04.2023

| Amelie je posedlá fiktivním knižním světem (znám) a jeho mladým autorem (neznám). Po smrti nejlepší kamarádky se vydá do vzdáleného knihkupectví, protože věří, že se tam potká s jakýmsi uzavřením, místo toho tam potká onoho autora. Všechno doprovází hodně velryb, knihomolství a smutku.

| Amelie slibovala dojemný příběh s nutností kapesníčků po ruce. Kapesníčky jsem teda potřebovala, ale čistě proto, že jsem to četla v průběhu senné rýmy. Ono to reálně asi bylo miloučké a vidím i ten potenciál, proč se to ostatním líbilo, ale pokud mě něco fakt sobecky nechytne (a je jedno, jestli to je kvalitní věc, něco, co čtou všichni, nebo guilty pleasure, která se líbila jenom mně), tak jsem hrozný cynik. Ústřední postavy si mě musí vyloženě získat, protože když ne, tak se mnou děj nehne, ať už je sebevíc srdceryvný.

Asi jste pochopili, že mě kniha bohužel nijak nedojala (málem až epilog! ten se povedl). Motiv smrti blízkých hraje prim, takže ano, je to smutné - nebo by aspoň mělo být. Na jednu stranu heavy contempo s jiným, poetickým vyprávěním (We Were Liars vibes), na druhou neskutečně jednoduché, místy až protáčeníočíhodné (tohle si nechám patentovat, děkuju pěkně). Ono Amelii všechno tak nějak spadne do klína a já vím, že si předtím prožila to, co si prožila, přesto si nemůžu pomoct, přišlo mi to prostě moc snadné (a to ani neříkám, jak moc nereálné, ale která YA kniha taková není, že).

Většinou si říkám, že postavám nevěřím věk, jakože se patnáctileté hrdinky chovají dospěle. Tady bych naopak uvěřila, kdybyste mi řekli, že jim těch 14 bylo nedávno. Prostě pohádka pro starší děti a vesměs insta-love. Nemůžu se rozhodnout, jestli byla nejlepší postavou Jenna, nebo Alex, rozhodně to však nebyla Amelie, natož Nolan, což o něčem vypovídá. Těm prvním dvěma bych naopak nejvíc na světě přála se doopravdy poznat. Udělala jsem si zvláštní lepíkovou kategorii na Jenna je já a nevěřili byste, kolik jsem jich použila. Ona mě nevědomky držela celou knihu v příčetnosti. Jo a to, že Orman přece nemusí končit 3. dílem, mě napadlo už na samém začátku. Ušetřila bych jim 3/4 celé zápletky.

3 10.04.2023

Spoiler-free komentář k celé sérii.

Jedná se o zábavné, čtivé a krátké oddechovky, ve kterých nejde o žádný hlubší přesah a které jsou (bohužel) založeny na miscommunication trope. Zápletky jsou ze 3/4 postavené na nedostatku slov a přebytku fantazie postav. Reálně by stačilo MLUVIT, říct o 1 (1!!) větu navíc, nedomýšlet si kraviny a byla by z téhle série asi tak hodně krátká kniha a půl. Nejméně průhledný byl v tomhle ohledu 3. díl s Matthewem a Delores, tam byly dějové zvraty založeny spíš na citech, než na absenci komunikace. A co si budem, Matthew byl taky nejlepší postava ze všech.

Čtvrtý díl byl čistě zbytečný, na druhou stranu bylo fajn, že jsem si ještě mohla počíst o tom, jak celá parta tropí další hlouposti. Akorát mě zklamalo, co udělala autorka z Billyho, který do té doby působil jako (až příliš) seriózní týpek. V posledním díle se z něj najednou stal totální zoufalec a ňouma, který si pomalu neuměl sám ani zavázat tkaničky. Další uměle nasazený komický prvek, o to hůř, že zafungoval.

Nejsem zrovna fanda vyprávění s tzv. bouráním čtvrté stěny, kdy vypravěč v díle přímo oslovuje čtenáře, promlouvá k nim, ještě ke všemu, když jde o nahlédnutí do mužských myšlenek, ale pobavit jsem se pobavila. Věřím, že ve své době, přece jen je to už spoustu let od debutu, by to byl lepší čtenářský zážitek. Dneska je podobných dílek tohoto žánru a typu přehršel a tahle série nijak nevybočuje.

10.04.2023

Roztomiloučká, jednoduchá vánoční jednohubka na pár minut. Jakožto stejný milovník filmu Sám doma jako hlavní hrdinka musím pochválit tu analogii, zejména konec s pokojem. Vlastně bych to brala i delší, vánoční romantické kýčovinky já můžu vždycky.

1 22.12.2022

| Sam je holka světa jídel, ingrediencí a vaření absolutně neznalá, která jede na tábor vařit do kuchyně pro 50 lidí. Ovšem netuší, že největší potíže jí nebude působit vaření (i když i to bude velký oříšek), ale kluk, do kterého se naprosto zblázní, navíc když ještě nedávno byla zamilovaná do jiné holky.

| Začnu tím pozitivním, protože toho bude opravdu málo. Kniha má krásnou obálku, mapku (úplně zbytečnou, ale je tam!) a díky formě vyprávění se četla rychle. Bavil mě ten vibe táborového prostředí, protože přesně to je můj rajón - na tábory jezdím odmalička, prošla jsem si tam od dítěte přes instruktora až po současnou pozici vedoucího a spoluorganizátora, takže jsem na to byla zvědavá a těšila se.

Teď už přesně vím, jak se cítí skuteční doktoři, když koukají na lékařské seriály. Stupidita a nereálnost tolika věcí by vystačila na samostatný post, ústřední nelogickou záležitostí bylo ale to, že Sam, která nikdy neslyšela o vývaru a neví, jak vypadá paštika, jede vařit do kuchyně na tábor. Ne jako pomocná síla, kterou jsem očekávala, ale jako HLAVNÍ kuchařka. Už jen z tohoto faktoru jsem rostla. To by si jakýkoliv příčetný hlavní vedoucí nelajznul, i kdyby si měl vařit sám.

Jenže nejsmutnější je, že ten táborový chod ve výsledku není ani zdaleka to nejhorší, co kniha nabízí. Sam je naprosto nesnesitelná, sobecká, egocentrická (což totálně pohřbívá ten čtivý koncept) a stejně tak i její kamarádky, jedna toxičtější postava než druhá. A ta největší katastrofa, ta se ukrývá v podobě “romantické” linky. Hloupost, rychlost a nesmyslnost pobláznění Sam týpkem, kterému se říká “Borec” a o kterém na začátku prohlásila, že vypadá jako lesní skřet, aby z něj byl vzápětí bůh s geniálním tělem, a u čeho jsem si už v půlce myslela, že si vyškrábu oči, je s přehledem nejtragičtější zápletka, kterou jsem letos četla nebo teprve přečtu.

Jsem z toho opravdu nešťastná. Knihu řadím do nového žánru feel-bad, přitom to mohla být tak skvělá letní feel-good oddechová věc z úžasného táborového prostředí. Dávám hodně slabou 1/5* za ty plusové faktory ze začátku.

| Moc děkuji za poskytnutí knihy k recenzi Humbooku v rámci skupiny Humbook blogeři.

7 10.07.2022

| Vanessa je lehce promiskuitní středoškolačka s problémem navázat hlubší citový vztah ke komukoliv jinému než ke své nejlepší kámošce Chyně. Když takhle jednou odmítne prohloubit svůj fyzický vztah s Harrisonem, školní fotbalovou hvězdou, odmítnutý Harrison pustí na veřejnost jejich intimní video. Vanessin život se v tu ránu obrátí vzhůru nohama jednak proto, že všichni odsoudí jenom ji, protože dvojí metr at its best, jednak proto, že se při této příležitosti seznámí s Kaiem, který má s Harrisonem sám nevyřízené účty. Tihle dva uzavřou dohodu, že mu společně zavaří, a přitom se možná začne vařit také nějaká láska. Kdoví.

| Očekávala jsem typické, obyčejné teen contemporary plné klišé a dostala jsem sice občas klišoidní, ale jinak netypický, zajímavý příběh s jakousi přidanou hodnotou. Byla tam hromada důležitých myšlenek, příjemně silné girl power cítění a celou knihu je skvěle poukazováno na otřesný dvojí metr.

Vanessa sice byla opilá a točení videa nezarazila, to ale přece nikomu nedává oprávnění to video zveřejnit. Dopad, jaký to mělo na Vanessu a přitom na Harrisona, který byl na tom videu taky, žádný, byl odporný a co hůř, naprosto uvěřitelný.

Jsou tam také zajímavě vystavěné rodinné vztahy, především Vanessy a jejího otce. Jediné, co mi malinko vadilo, bylo to, že se má vlastně celý děj odehrávat v průběhu pouhých několika dní, což mi přišlo hodně zrychlené. Ale pořád se nejednalo o závratný problém, navíc se dá v klidu si představit, že to trvalo déle.

I když to jednou určitě plánuju, DIMILY jsem ještě nečetla, tudíž s jinou autorčinou tvorbou nemůžu srovnávat, ale tohle mě hrozně bavilo. Pokud hledáte oddechovou, vtipnou a romantickou YA knihu s trošku hlubším přesahem, určitě po téhle sáhněte. Sice ji máte za pár hodin přečtenou, ale příběh v ní nese nečekaně důležitou message.

3 08.05.2022

| Hollis přišla o téměř vše, na čem jí záleželo, a tak prchá do sousedního království Isolte. Tam se však cítí značně nepatřičně, což jí vůbec nezlehčuje Etan, který ji nesnáší, a fakt, že zavraždění téměř celé její rodiny dává Hollis za vinu právě isolténskému králi. Jak se s tím vším popere?

| Podle mě se v Zaslíbené udála obrovská hromada všelijakých věcí jen proto, abychom se dostali do událostí ve Zrazené, tudíž mi teď alespoň 3/4 Zaslíbené přijdou jako takový ten druhý vycpávkový díl. Všechny ty postavy a zápletky byly jen prostředkem k dospění v příběhu tady.

Nejlepší na celé knize byl Etan, jeho humor a jeho popichování s Hollis. Já v Etana věřila už v prvním díle, přestože se choval naprosto děsně, nějak jsem to z něj prostě cítila. Ale ani já netušila, jaká láska se z něj stane tady. Jakmile se objevil ten sarkastický Etan, věděla jsem, že Zrazená bude milionkrát lepší než Zaslíbená (což, povězme si upřímně, nebylo zrovna těžké :D).

Naprosto oddaně miluju autory, kteří píšou happyendy. A tenhle konec byl pro mě, které málokdy vyjdou konce podle ideálních představ, něco jako splněný sen.

Opět platí, že to nemá nijak extra propracovaný world building, není to něco, co by vyhrávalo ceny, a pořád se jedná o styl soap opery z královského prostředí. Taky mi tam šíleně chyběl epilog a celkově to bylo uspěchané. Brala bych všechno rozepsanější a klidně 150 stran navíc. Jenomže to celé zakončení bylo tak kýčovitě boží, že se ani za to nemůžu na Kieru zlobit.

Kdybych měla srovnávat, přes 4* hodnocení nepřehoupnu. Jenomže je to moje hodnocení na základě mých pocitů, a tak letos poprvé (a snad ne naposledy) dávám takových slabších 5*. Zrazená se rozhodně stala mojí guilty pleasure srdcovkou a je třeba tohle utlačované pokračování trochu vyzdvihnout. Ty recenze jsou víceméně šílené, protože i když Selekce to pořád není, nejedná se o takovou katastrofu, jak se někteří tváří. Kiera z toho jde cítit a já si od ní s radostí přečtu cokoliv i v budoucnu.

27.04.2022

| Maggie je 27, bydlí se svým přítelem, kterého nemá ráda, pracuje na místě, kde to nenávidí, a kouří jak fabrika. Když ji její brzy-už-ex-přítel požádá o ruku, uvědomí si, že to je přesně to, co nechce, a ve vínovém opojení si začne sepisovat seznam věcí, které na sobě chce změnit (např. změnit práci, cvičit jógu, být vegan), protože u té Emmy Pentonové na Instagramu tyhle věci přece fungují, tak to musí být pravda, no ne?

| No… ne. Trvá to déle, než by mi bylo milé, ale i Maggie zjistí, že tak jednoduché to opravdu nebude a že ani Emma Pentonová není dokonalá. Pojítkem příběhu v knize je rostlina - amarylka, kterou dostane od babičky. Maggie si usmyslí, že ta symbolizuje její život a když ji dokáže udržet naživu, bude se dařit i jí a naopak. Jak jí to s touto květinou půjde si domyslete sami, není to zas tak těžké, ale symbolika hezká.

Aspoň 80 stran jsem se však musela začítat a celkem takových 200 mi trvalo, než jsem to četla fakt s chutí. Důvod? Maggie. Já mám poslední dobou nějaké štěstí na ty buranky. Potřebuju už v contemporary nějakou nevýstřední, lehce introvertní hlavní hrdinku, se kterou se budu moct ztotožnit, nebo si alespoň řeknu, že bych se s ní chtěla kamarádit. Protože málokterou hlavní postavou jsem kdy dokázala tak moc opovrhovat už na první straně. Neskutečně mi vadilo, jak se chová, co dělá a nad čím přemýšlí. A bylo mi jí děsně líto.

Jenomže abych knize zas tolik nekřivdila, tak nejlepší na ní byl právě její vývoj. Vyvíjí se tam tak nějak všechno. Nejvíc samotná Maggie, která mě kupodivu ke konci přestala vytáčet, protože se fakt evidentně změnila, ale také třeba její vztahy se sourozenci, pracovní příležitosti, a tak podobně. I ta lovestory se tam ukáže, přestože nebude klíčovým tématem. Knihu jako celek bych označila slovním spojením: neurazí, nenadchne.

1 16.03.2022

| Penelope je spisovatelka s velmi bujnou fantazií, která shodou (ne)šťastných okolností, zahrnujících rozchod její nejlepší kámošky, lejno cizího psa a slečnu Simsovou, potkává Jakea Swaggera, čímž její sen napsat typickou erotickou romanťárnu náhle dostává jasnou vizi a v podstatě se k němu rovnou nastěhuje, což má za následek další sled (ne)šťastných událostí, zahrnujících Eda Sheerana, poker, sex a irské tance. Ne nutně v tomto pořadí.

| Penelope pořád plácá voloviny. To byla ale hezká aliterace, že. Její myšlenkové pochody jsou většinou vtipné, její chování už tolik ne. Občas hraničí s buranstvím a na to, jak se na začátku ošívá nad přirovnáním svojí osoby ke “šlapce”, se Vivian z Pretty Woman až moc podobá. Obecně to je taková modernější Pretty Woman (až teda na to povolání), ale tím teď spíš urážím ten film, takže pardon.

Chlap snů byl Chlapem snů asi tak do doby, než se z něj stala sexuální mašina, které přijde Penelopino buranství nejen v pořádku, ale snad až roztomilé, a oplývá neustálou potřebou ji opečovávat. Ne, děkuji pěkně. A copak se zvrat, který v romantice stejně všichni očekáváme, nedá udělat nějak originálně?

Na začátku jsem se tak těšila, že to je standalone, až jsem na konci litovala. Teda tak napůl. Cam, nejlepší postava, by si totiž rozhodně zasloužil pokračování, zatímco o těchto dvou bych už naopak číst nikdy nechtěla. Ale abych tomu úplně nekřivdila, tak vtipné to bylo. Většinu času. A byla tam spousta referencí na jiné filmy, knihy, seriály. To můžu. Jinak sprostý průměr. Tahle kniha potřebovala víc Cama, víc dědečka a míň erotiky, která byla tak nezajímavá, až se mi nechtělo věřit. A tak slibný začátek romantické komedie to mělo! 2.5*

2 13.02.2022

| Tabby se stěhuje a už se nemůže dočkat až opustí místo, kde ji šikanovali. Než se ale přestěhuje celá rodina, zůstává na léto u babičky, kde objeví plakát na čtenářský klub, a jelikož je čtení její největší zálibou, rozhodne se to risknout a přidat se. Zjistí ale, že je tam jediná nová, zatímco ostatní už jsou dlouho kamarádi, a její strach z toho, že ji opět nepřijmou takovou, jaká je, nabere obřích rozměrů.

| Hlavní postava Tabby je naprosto na zabití, ale je chudák, protože za to defacto nemůže. Má celou hromadu psychických problémů, hodně nízké sebevědomí, potíže s důvěrou a na staré škole ji šikanovali. Opravdu to lidem, kteří to tak mají, nezávidím. Avšak vězte, že vždycky je lepší o všem mluvit a říkat pravdu. Vždycky. Tabby je brutálně uzavřená do sebe, a ono se sice není čemu divit, to uznávám, ale stejně jsem co druhou stranu měla chuť s ní zatřást, ať se vzpamatuje, protože se chovala hloupě.

Celá kniha je plná klišé, předvídatelná a jednoduchá. Tabbyiny myšlenkové pochody byly tak děsně frustrující, až jsem zas na chvilku byla ráda, že mi není 15. Knižní zmínky pěkné - oceňuju ty občasné dodatky za kapitolami -, ale jako by neexistovala lepší klasika než je Austenová (existuje) a třeba ta romantická linka byla naivní až nadmíru.

Abych jen neprudila, tak musím vyzdvihnout i pár světlých stránek. Např. jedna postava v knize je demisexuální, což mi přišlo originální. Dále potom to, že bych knihu klidně označila až jako takový teen cestopis o místech pro knihomoly po Anglii. Hezké a poučné, palec nahoru. A poslední velké plus má ode mě Ed, totálně boží postava. Jako jediný mi sedl do noty, náramně bychom si rozuměli.

Na to, jaká psychická ždímačka to celou dobu byla, tak konec byl přehnaně sluníčkový, ale co jiného od contempo, která je znatelně pro mladší, čekat. Bylo to občas úsměvné, občas smutné, jako celek takové mdlé. Umím si představit, že kdyby mi bylo tolik, co hlavním hrdinům, vcítím se do děje jinak. Bohužel existují YA díla, a že jich je, která si naplno užiju i teď, přestože jejich cílovka nejsem, takže to bude spíš touhle průměrnou knihou. Slabší 2.5/5*

3 09.02.2022

| Naomi a Nicholas jsou zasnoubení. Říkáte si, proč tahle kniha začíná tam, kde jiné romanťárny končí? Je to jednoduché, oni se totiž nesnáší a dělají všechno proto, aby právě on nebyl ten, kdo vztah ukončí. Proč? Protože kdo svatbu odvolá, všechno cáluje. Jenomže když se začnou oba vzdávat a přestanou si na něco hrát, začnou taky postupně zjišťovat, že ta chemie mezi nimi možná nikam nevyprchala, akorát byli příliš hrdí na to, aby to viděli.

| Ze startu bych svoje pocity ohledně téhle knihy popsala jedním jediným slovem: frustrace. Celou první půlku knihy, cca 180 stránek, jsem proklínala Naomi, jak nevděčně se chová, protože Nicholas byl úžasný. Jo, její projevy a myšlenkové pochody byly neskutečně vtipné (!), ale děsně frustrující. Ona si namlouvala tolik věcí, že to nebylo možné. Někdy do téhle doby jsem si o knize říkala, že to je průměr.

Pak ale přišla druhá půlka knihy, kde si Naomi a Nicholas přestali dělat naschvály a místo toho si k sobě znovu začali pozvolna hledat cestu. Tahle romantická linka byla vlastně taková podivná verze hate to love… konkrétně love to hate to love :D a bylo to BOŽÍ! Skvěle napsané, trochu mi to připomínalo Má mě rád, nemá mě rád od Sally Thorne, ale bavilo mě to tisíckrát víc.

Vytkla bych přesně 2 věci: moc dlouhé kapitoly (mám raději víc kratších) a mega bych se chtěla dostat do hlavy Nicholasovi a přečíst si i jeho pohled. Oba hlavní hrdinové však mezi sebou měli neuvěřitelnou chemii a už jsem se nemohla dočkat, až jim to konečně docvakne. Pokud vám sedne Naomi, nebo se s ní aspoň smíříte, máte vyhráno. Mě fakt bavila, i když bych s ní nejraději první půlku knihy pořádně zatřásla, ať toho nechá a zamyslí se. A paní matka v podobě Deborah byla skvělý záporák typu Umbridgeová. Prostě byste ji nejraději zakopali do země.

Bavilo mě to o to víc, že to je takový skrytý, nenápadný poklad, který není vidět všude. Ty já mám nejradši. Nakonec se z ní vyklubala jedna z nejlepších knih v roce 2021.

3 09.02.2022

| Gaby má dostudovanou historii, je po ošklivém rozchodu a jediné, co s jistotou ví, je to, co v životě dělat nechce. Ha, to poslední znám až moc dobře. Její brácha-dvojče Eli ji pozve na tour, kde s jeho kapelou dělají předskokany, aby prodávala merch. Jelikož Gaby nemá do čeho píchnout, kývne na to a vydává se na několikaměsíční tour plnou chlapů, potu, nechutného humoru, minima hudby (fakt) a Saši Malychina, se kterým to bude hodně slow-burn láska na první kopanec do zadku skrze přátelství.

| Dle mých průzkumů na Instagramu je spousta lidí, co humor této autorky nemají rádi a přijde jim nevhodný. Za mě jak kdy. Někdy jsem se fakt upřímně smála, někdy jsem spíš protočila oči, protože to bylo až moc. Jako celek se na to ale dívám pozitivně, kluci bývají hovada a nepřijde mi to, o čem se tady baví, nereálné. To, že je na tom postavená celá kniha, je věc druhá. Je tam bohužel málo hudební složky, kterou jsem očekávala, na úkor všech možných zážitků mimo koncerty.

Už u Kultiho jsem začala zjišťovat, že slow-burn nebude nic pro mě, a tady se mi to potvrdilo. Naštěstí Malychin nebyl ještě takový extrém, protože na rozdíl od ostatních knih Zapaty je délkou poloviční. Přesto mi tenhle typ romantiky jednoduše nesedí a její páry pro mě úplně ztrácí kouzlo. Mě prostě nebaví čekat na to, než se někdo dá dohromady až na úplně poslední kapitolu, chybí mi tam jakákoliv akce v průběhu.

Na rozdíl od Sal v Kultim, se kterou jsem se za celou knihu nesešla, mě Gaby bavila, což je velké plus. Chová-li se na svůj věk, totiž 26, je diskutabilní. Já se taky většinou nechovám na svůj věk, takže do tohohle kecat nebudu. Co mě ale vytáčelo, to byla její fascinovanost Sašou. Přece nikdo nemůže být tak komplexně perfektní, od vzhledu přes chování až po nejdokonalejší hlas, ne?

Co Zapatě jde, to jsou sourozenecké a rodinné vztahy. Ve finále jsem si čtení užila a pobavila se, přestože mě tam tolik věcí rozčilovalo, hlavně to slow-burn, a i když vím, že mě to bude rozčilovat vždycky, stejně si od ní něco ráda přečtu i příště. Takové slabší 4/5*

2 30.01.2022

| Sophie je na každé akci, která se v jejím okolí koná. Pracuje totiž v květinářství, což jí jde, ale nebaví - jejím životním snem je návrhářství, takže si pořád kreslí nějaké kousky oblečení. Jestli vám už tady nedojde, jak to s její “kariérou” dopadne, zažijete v knize moc hezké překvapení. Pokud vám to hned došlo (jako mně), tak se těšte aspoň na arogantního Andrewa, který se najednou začne taky všude objevovat a Sophii lézt na nervy. #hatetolove

| Těšilo mě, že i když vlastně čtu středoškolskou YA contempo, ona se fyzicky vůbec na střední škole neodehrává - a to aniž by byly letní prázdniny! - fakt osvěžující. Na základě tohoto konceptu, totiž odkrývání děje pouze pomocí několika událostí v roce, to však bylo dost povrchní a chyběla tam ta omáčka okolo. Na druhou stranu to díky tomu ale bylo aspoň v rámci možností originální a připomnělo mi to film Holidate, akorát víc teen a víc přízemní.

Vsuvky o kytkách byly úžasné, vůbec se nedivím, proč to obyvatele tolik bavilo. Mě bavila i Sophie obecně, protože jsem se v ní viděla. Vím, že spousta čtenářů měla problém právě s jejím chováním, ale já ne - vyjadřuju se a jednám podobně jako ona, přestože si uvědomuju, že se obě občas chováme zbytečně útočně a sarkasticky.

Naposledy jsem od Kasie West četla Kluka odvedle, který byl z mého pohledu průměrný a přišel mi zbytečně nadhodnocený. Jako jo, ty rodinné vztahy tam byly super, ale já moc nemusím romantické linky friendship to love, takže romantika byla za mě lepší zde a moc nechápu tak nízké hodnocení. Ona ani tohle není žádná světoborná literatura, pořád je to Kasie West žejo, nicméně já do toho šla s jistým očekáváním, a přesně to jsem taky dostala - uvolnění, předvídatelnost a konstantní uculování, takže si nemám na co stěžovat.

5 09.01.2022

Tenhle díl byla obrovská emoční jízda. Morozov a Baghra? Geniální. Třetí umocňovač? GENIÁLNÍ. Ten svět? GE-NI-ÁL-NÍ. Poprvé mě tady začala děsit představa konce. Ten Nikolaj? Tolik věcí, co se tam stalo, že jsem začala pochybovat o jakémsi mém ideálním happyendu. Nemůžu říct, že mě nakonec to finále nedostalo, akorát pořád nevím, jestli v dobrém. Stejně jako u Bouře a vzdoru bych už chtěla další sérii Shadow and Bone a vidět ten příběh i z pohledu někoho jiného - více se zaměřit na Davida a Žeňu, moje nejoblíbenější, Zoju, která mě tady neskutečně moc bavila, Nikolaje a TEMNYJE. Ta postava by si zasloužila tolik, tolik pozornosti a prostoru a pochopení.

Můj OTP je Žeňa s Davidem, ale tady jsem si našla i jeden svůj nový ship, který věřím, že jednou přijde. Taky mě tady konečně neštvali Alina s Malem, což je po tom druhém díle skoro zázrak, nicméně… co si budem, kdyby Leigh chtěla udělat endgame z Darkliny, šlo by to. Šlo by to úplně v klidu až do první půlky tohohle dílu. Místo toho pak konečně dala Malovi nějakou osobnost a snažila se ho co nejvíc vyžehlit. No budiž. Hlavně že nešla, a to v jakémkoliv romantickém směru, do páru Alina + Nikolaj, to by bylo nejhorší. Já osobně pluju někde mezi láskou k Nikolajovi a Davidovi. Jakože jo, Nikolaj je naprosto božsky napsaný charakter, který prostě musíte milovat, ale moje osobní láska je a bude navždy asociální nerd David.

Jsem fakt ráda, že se touhle knihou se světem Grishaverse nemusím loučit. To by se to četlo hodně těžko a rozhodně by mě ten závěr dostal ještě víc. Zkázu a naději jsem si zamilovala asi nejvíc z celé trilogie.

4 30.12.2021

Tak, jak jsem Strmý pád ještě celý poctivě četla, protože jsem tam v průběhu pořád měla nějakou naději, že by mě mohlo třeba bavit a že se bude jednat o fajn dílko, tady už jsem očekávání snížila na nulu a prvních 200 stran jsem napůl četla a napůl tím listovala, protože to nemělo téměř žádný děj.

Prudký vzlet mi dal jednu věc, a to ujištění, že prostě nejsem člověk na heavy témata v contemporary, když se tam vůbec, ale vůbec nic jiného neděje. Opět a zase samé opakování již daných a řečených věcí, samé popisy citečků. Chudáci vedlejší postavy, ty by si zasloužily lepší příběh a lepší hlavní hrdiny. Tady se to navíc ani netočilo kolem nějakého - v rámci možností - milého děje se špetkou tajemství, ale kolem toho, co bylo odhaleno na konci Strmého pádu.

Jenomže to je to. Ono by stačilo o pár kapitol protáhnout 1. díl a tohle nemuselo vůbec vzniknout. Nebo ještě líp, stačilo ubrat půlku Strmého pádu a díly spojit dokupy. Kniha má o nějakých 60 stran méně nežli první díl a tentokrát se děj rozjel (rozuměj přestala jsem knihu proklínat) “už” po dvousté straně. I tak to bylo neskutečně zdlouhavé, vůbec mě to nechytlo za srdce, nedostala jsem z toho žádné emoce a byl to obrovský kýč. Ale pozor, já jsem citlivá asi jako pařez. Věřím, že pokud má někdo podobnou zkušenost a/nebo se vyžívá v rozebírání psychického bordelu v hlavě, dílko se ho může dotknout na správných místech. Hodně individuální záležitost.

4 27.12.2021

Hailee je taková nezajímavá slečna, která by chtěla být odvážná, a tak se vydá sama na road trip po USA. Najednou se ocitne ve Fairwoodu, kde žil její online BFF Jesper, který nedávno zemřel. Tam se seznámí s Jesperovým druhým BFF, Chasem, se kterým si samozřejmě neplánuje nic začít, ale jako na potvoru jí klekne auto, a tak tam musí zůstat. Pak se děje hromada zbytečností a rozjede se to až v úplném závěru, který ale končí tak otevřeně, že prostě musíte bezprostředně sáhnout po druhém díle i v případě, že vás to štvalo tolik jako mě.

Já a Bianca nebudem kámošky. Přesně to, co mě štvalo v 1. díle Půlnočních kronik, bylo ve velkém i tady. Nekonečné popisné pasáže na úkor akce ještě budiž, i když i toho bylo přespříliš, ale hlavně to OPAKOVÁNÍ. Mě by z toho trefil šlak, fakticky. Všechno. Furt. Dokola. Neskutečně mě kvůli tomu iritovala třeba Katie, postava, která se tam ani sama neobjevila. K tomu, abych ji neměla ráda, stačilo pořád Katie to a Katie tamto (ano, a to i přes ten konec).

Hailee na tom nebyla o nic líp. Tuctové, nezajímavé děvče a ani Chase nebyl bůhvíco. Mám moc ráda knihy s více POVs, nicméně to musí jít rozeznat. Chaseův vyprávěcí pohled mi připadal nudně obyčejný, kdyby to nebylo psáno v mužském rodě a občas tam nebyl nějaký typický mužský výlev, splynulo by mi to normálně dohromady. Bylo mi jedno, jak a kdy se dají dohromady, protože ta romantická linka byla jedna obrovská nuda. Na mě to byla příliš přepálená láska na první pohled, a co mě na tom mrzelo nejvíc, že byli bez špetky jiskry, chemie.

K tomu, jak o ničem byl samotný příběh, se mi už snad ani nechce vyjadřovat. Přísahám, že kdyby kniha měla o 250 (250!!) stránek méně, vůbec o nic bychom nepřišli. PŘESTO musím uznat, že to nějakou černou magií bylo čtivé, a čest výjimkám = vedlejším postavám, které jsem si oblíbila. Reálně dobrých stránek bylo asi těch 20 posledních - i když jsem to, co se stane, tušila - a zejména posledních 5, které mě sice nalákaly na pokračování, ale bohužel mě ani tak nijak nezasáhly. A aby z 416stránkové knihy bylo peckovních jen 20, to je smutné.

3 16.12.2021