Terva komentáře u knih

„V dobách,
kdy ještě neexistoval čas,
Bůh stvořil anděla
a dal mu jméno
Lucifer.“

Příběh se velmi pozvolna rozjíždí, ale konec mě velmi překvapil. Už jsem jednou v komentářích použil slovo cukumogami. Zrcadlo, které má Sofiina máma doma pověšené mi to trochu připomínalo. Ale nejde o to, zda to pojmenovat japonsky, nebo zůstat u klasického českého ducha. Tento je ovšem dost krutý a tak trochu mi současné rodiny bylo líto. Příběh má vše, co by měla duchařina mít. Napětí, krev, lásku, smrt a jistou dávku brutality.

Malá ochutnávka:
OPAVA Pohřešovaná Drahoslava Kejřová byla naposledy viděna svou matkou v pátek 13. září, jak v 7:30 vychází z domu na ulici Stalková a míří do školy. Tam ovšem nikdy nedorazila. „nechápu, co se mohlo přihodit. Nikdy by neutekla,“ říká její plačící matka.
Jako o zodpovědném dítěti hovoří o dívce také její třídní učitelka.

Ovšem, co mi na příběhu samotném dost vadilo, je přemíra německého jazyka. Nechce se mi moc číst nějaký příběh a v tom spousty cizích slov, bez vysvětlení pod čarou. A hledat v nějakém slovníku, co jaké slovo znamená – inu, do toho se mi nechtělo a nevím hlavně proč bych to vůbec dělat měl. Uvítal bych například na konci knihy místo Playlistu třeba nějaký slovník. Chtěl jsem dát průměr, šedesát procent, ale ten super konec si vysloužil o dvacet víc. 80%

Citát: Dneska se na ženy všechno šije tak nechutně úzké, že nevzhledné boule dělá i zastrčená pětikoruna.

112 24.03.2024

„Pokud si ještě
pamatujete nějakou modlitbičku,
začněte si ji říkat,
protože během několika minut
budeme na atomy.“

„Jednoho dne stejně musíme zemřít.“

Toto je další příběh ve kterém nevystupuje Mark Stone ani jeho věrný robot Ray. V tomto dobrodružství má hlavní roli kapitán Jess Kan. Jess Kan je rebel, dezertér a ochránce nevyvinutých primitivních civilizací. Jak se k tomu všemu dostal se dozvíte v tomto prvním dobrodružství s tímto sympatickým džentlmenem. Nebyl problém jej přijmout místo Marka Stonea. A vlastně se tento příběh odehrává ještě před vznikem Služby pro dohled nad primitivními planetami.

Malá ochutnávka:
Yag se posadil na postel. Úzkým okénkem vnikalo dovnitř zapadající slunce a osvětlovalo pokoj. Slastně se protáhl. Delší odpolední klid mu udělal dobře. Pohlédl na mladou otrokyni, která klečela u postele a chvěla se strachy. Na chvíli ho napadlo, že by si s ní mohl zalaškovat. Hlatal pohledem pevná ňadra a pravidelné rysy jejího obličeje, ale potom od svého úmyslu upustil . . .

Ovšem s touto „výměnou“ nastává tak trochu zmatečné literální prolínání. On totiž tak nějak pan spisovatel Jean-Pierre Garen nechce opustit myšlenku příběhů Marka Stonea a tak Jess Kan dostává skoro stejné schopnosti jako Mark. (ve skutečnosti je to obráceně) V neposlední řadě je to schopnost telepatické komunikace, která je později navýšena díky jedné mimozemské postavě. Že vám to něco připomíná? Ano, takhle začínal Mark Stone, tak jak knihy vycházejí u nás. Rozhodně to však neznamená, že by tohle byl nějaký podřadný příběh.

Citát: První pravidlo po přistání na neznámé planetě zní, že se má všemu nedůvěřovat.

Ubyl humor, protože kapitán Jess Kan nemá věrného robota. Je tu možná více akce, ale prostředí je stále stejné - primitivní planety. Akorát se tu trochu otočila politika. Jess Kan bojuje proti velkým korporacím a zabraňuje jim plenit planety s primitivními domorodci. Vlastně tak připravuje půdu pro vznik úřadu Služby pro dohled nad primitivními planetami. Je na místě prozradit, že se s kapitánem Jessem Kanem ještě v budoucnu setkáme. Tohle bylo na sto procent. A opět jen upozorním, že v reálném světě byl Jess Kan napsaný dříve než Mark Stone.

Citát: Rozhodl jsem se, že nesmíte umřít.

99 24.03.2024

Červenější rajče, kulatější broskev,
létající velryby a co přijde dál?
Krásnější ženy a poslušnější manželky?
Postaví si nové lidi?
(Sousedská láska – Michaela Merglová)

Nejsem si jist, zda výběr tématu byl nějakým dobrým tahem. Je sice hezké si připomenout nějaké to výročí, ale někdy je třeba nad tím i trochu popřemýšlet. Upřímně, komu svitlo, když uslyšel jméno Gregor Mendel? Já jsem si třeba vzpomněl na periodické tabulky. Ups . . . to nebyl Mendel, ale Mendělejev. Tak že místo železa (Rus) je tu fauna a flora (Čech) a její genové mutace. Po delší době musím po přečtení antologie prohlásit, že snad nejlepší jsou předmluvy, než povídky samotné. Na svědomí je mají pánové RNDr, Jiří Grygar, CSc. A profesor RNDr. Jan Konvalinka, Csc. Už jenom podle zkratek před a za jmény je jasné, že tady se genový fond vyřádil v kladném slova smyslu.

Malá ochutnávka:
V duchu se otřásl. Všechna ta barevná nádhera kolem, všechna ta zraku lahodící fauna a flóra . . . Nic než drápy a jed. A pod povrchem neviditelné, vysoce infekční podhoubí. Zákeřná genetická chiméra nenávidící vetřelce. Cizí DNA se tu netrpěla. Cizí DNA bylo třeba zlikvidovat. Zlikvidovat nebo podmanit.
(Pláž – Pavel Fritz)

Ovšem i zde se najdou nějaké povedené příběhy. Jeden takový povedený mě doslova uchvátil. Svým provedením by si možná zasloužil celou knihu. Jednoznačně pro mě nejlepší povídku napsal Pavel Fritz. Jmenuje se Pláž a je prostě perfektní. Dalším krutým a povedeným příběhem je Sousedská láska. Precizně napsaný smutný příběh s jistou dávkou ironie do této antologie dodala Michaela Merglová. Čtyři hvězdy jsem přidělil povídkám Ztraceno z paměti od Lucie Lukačovičové a Mendelovy včely, kterou napsal pan Jan Hlávka. Nejsou dokonalé, ale velmi dobré. Ostatně, antologii jsem koupil díky třem spisovatelům. Pan Hlávka byl jedním z nich.

Malá ochutnávka:
Kolem viděl dřevěné stěny – nějaká chatrč. Na stole ležely plechové misky a mezi nimi hrozivě zabodnutý dlouhý bodák. O zeď byla opřená puška. V malých kamnech v rohu praskal oheň a na nich se ohřívala očazená konvice. Komín netěsnil, byl tu cítit kouř. Za jediným oknem vládla úplná tma.
Všechno se pořád lehce třáslo.
(Mendelovy včely – Jan Hlávka)

Ale . . . Bohužel, tohle jsou jen čtyři příběhy, které opravdu za něco stojí.
Jinak jsem udělil příběhům (celkem jich je 16) převážně jednu až dvě hvězdy. Dalším spisovatelem, kvůli kterému jsem si tuto knihu pořídil je pan Ondřej Neff. Jeho povídka je strašná. Ostatně jsem tu našel, tuším, čtyři povídky, kde se mluví o soudruzích a Sovětském Svazu, nebo o komunismu. Jest-li je tohle opravdu nějaký krutý žert o genech, tak se rozhodně nesměji. Poslední povídka dala jméno celé této antologii. Napsal ji můj oblíbenec František Kotleta. Jak to dopadlo z jeho příběhem se dozvíte v sekci „části díla“ u této knihy, kde najdete komentáře a hodnocení všech povídek.

Citát: Evidentně je tu každý příbuzný s každým, jako ve všech podobných prdelích okolo Brna. (Zákon genu – František Kotleta)

112 19.03.2024

„Podívejte se na toho
mrtvého ptáka.
Právě spadl z nebe
a přímo mně pod nohy.
To je neblahé znamení.“

Třetí příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus vzduchu.
Po rybičce a kyji je na začátku třetího dvoj svazku docela zmatená kresba. Jedná se o hlavu alá kyberpunk. Po chvilce pozorování této kresby pochopíte, že se jedná o papírového draka u kterého na zemi leží mrtvý ptáček. Musím říci, že tato kresba mě trochu zarazila a vůbec jsem netušil, co si pod ní mám o příběhu myslet. Ale čas ukázal a čtenář pochopil. Opět je tu informace, že scénář i kresbu dělal Hub, respektive jeden člověk s původním jménem Humbert Chabuel. Jak by řekla Milla Jovovich – ukaž „multipas“. On se totiž Hub podílel na tvorbě filmu Pátý element.

Citát: Copak v tomhle kraji nikdo nepije?

Jinak se v tomto příběhu na začátku stane z Okka léčitel. Vyléčí, pomocí opilého mnicha, jednu dívku. Najdou totiž v její blízkosti cukumogami * a náležitě se s ním vypořádají. Nemůže u toho chybět láhev saké. (mimochodem mnichu, vůbec nechápu, kdes to saké sehnal) První příběh však v této fázi záhy nabere šílený konec. Skoro až neuvěřitelný. Až mi zatrnulo. Druhý příběh v tomto svazku sice začíná trochu zmateně. Ale nakonec se vše vysvětlí. A hlavně zde proběhne rekapitulace souboje z předešlého sešitu. Z pohledu prodavačky sake ** a soba *** to čtenář také vidí trochu jinak, než by se na první pohled mohlo zdát.

Citát: Ty vrahu, to bylo sake!!!!

Mohlo by se zdát, že alkohol hraje prim v tomto příběhu, ale nezapomínejme na draka. Toho papírového. Určitě nám ještě přinese pár zajímavých překvapení. Tak že další dávka napětí, sem tam sranda, samá smrt, dobrodružství, čest a odvaha. Kresba nádherná, obsah trochu sem tam pokulhává, ale jinak u mě dobrý. No a teď zase čekat, zda vyjde další cyklus. Připomínám, že jsou ještě dva. Cyklus ohně a cyklus prázdnoty. Snad se brzy dočkáme.

Citát: Jsem ráda, že jsem našla ta pravá slova, jež vám pomohou se snažit.

* Cukumogami: podle tradice duch, který začne obývat jisté předměty, když tyto dovrší sto let stáří.

** Sake: Rýžové víno

*** Soba: Nudle

96 19.03.2024

Dinosaurus na obálce:
Jedna z možných podob
velkého dravého dinosaura,
který zanechal otisky svých stop
na území současného Polska.

Kolikrát jste četli o dinosaurech a vzpomněli jste si na Evropu? Já ani jednouu, tedy snad jen jednou, ale to bylo v době, kdy jsem viděl Český film Cesta do pravěku. V jedné vědecké studii z roku 1992 autor tvrdí, že „dinosauři“ jsou nejvíce americkými zvířaty, která kdy žila. (Je to samej Crichton nebo Spielberg – to nejsou dinosauři, ale umělci.) Faktem však zůstává, že pojem „dinosaurus“ vznikl v Evropě. Přišel s ním přírodovědec a anatom Richard Owen (1804 - 1892) roku 1842. Těch „Evropských“ dinosaurů jsme si moc neužili. A přeci nám díky této knize svitla naděje, že snad i tady u nás byl nějaký ten dinosaurus.

Torvosaurus gurneyi:
Zřejmě největší zatím známí dravý dinosaurus z Evropy, a to z kteréhokoliv období. Původně vědci předpokládali, že mohl dosahovat délky přes 12 metrů, přesnější odhady ji však snížily asi na rovných 10 metrů . . .

Tak například zjistíte, že dokonce máme i jednoho s Českým názvem. Jmenuje se Burianosaurus augustai. Pojmenoval ho tým dvou Čechů - Daniel Madzi a Martin Mazuch. Dostal samozřejmě jméno po nejslavnějším Českém „brontosaurovi“ Zdeňku Burianovi. (1905 – 1981) Dinosaurus od Kutné hory tak konečně našel své označení. Jinak v Evropě bylo samozřejmě víc druhů. Například Maďarsko má také dinosaura a jmenuje se Hungarosaurus. Ostatně dinosauři po celou éru (asi 300 milionů let života) „zalidnili“ určitě celou planetu. Tak proč ne Evropu? Času na to měli dost. Celkem 52 zemí světa má na svém území formálně popsané druhy dinosaurů s oficiálním vědeckým jménem.

Compsognathus longipes:
Dlouhou dobu byl považován za jednoho z nejmenších známých dinosaurů, kterému byla přisuzována délka kolem 60 cm a hmotnost pouhý jeden kilogram . . .

Průserem pak zůstává jeden krutý fakt. Dinosauři žili dost dlouho a dost hluboko v minulosti naší planety Země a mi „lidé“ o nich zdánlivě víme vše. Alespoň se všechny knihy o těchto impozantních zvířatech tváří, jako že je to pravda. Jenže lidstvo ani netuší, co se například stalo v roce 3114 před Kristem. Ale přesto si troufnou zmapovat život dinosaurů. A tak i tato kniha, jako všechny knihy o dinosaurech, je plná slov tipu: Asi, možná, se domníváme, zhruba, pravděpodobně, odhadujeme, mohli a podobně. Tato slova najdete ve své podstatě na každé stránce. A také v malých ochutnávkách, které provází tento komentář.

Plateosaurus engelhardti:
Délka 4,8 až 10 metrů, hmotnost dle různých odhadů 600 až 4000kg . . .

Vše je totiž závislé jen a jen na představivosti paleontologů a dalších logů, kteří dokážou z jedné kosti, stopy, klu nebo zubu vytvořit celé zvíře. Věřím tomu, že kdyby malíř pan Vladimír Rimbala měl možnost kreslit barevně, máme tu škálu ne nepodobnou akváriu s rybičkami. Všechno by to hýřilo barvami se slovy – pravděpodobně. Je ale jasné, že pan Vladimír Socha o této tématice ví hodně a tohle je jedna z těch velmi povedených studií. Ale i tak tento komentář musím zakončit slovy, že vlastně jediné, co víme je, že o dinosaurech nevíme zhola nic.

Tervus Databazus:*
Pravděpodobně holohlavý, možná s tvrdým čelem, kterým asi mlátí do stromů, aby z nich získal sladké plody. Měří možná až sto osmdesát centimetrů a mohl by vážit asi 90 až 120 kilogramů. Domníváme se, že jeho zálibou jsou sladkosti, ale odhadujeme, že má rád i maso. Sem tam prý chodil okolo pivních lázní. Žije zhruba na území Prahy.

*Fiktivní vymyšlené zvíře.

113 13.03.2024

„Jestli to,
co jedí pozemšťané,
je vždycky tak nechutné,
potom už chápu,
proč jsou tak zlí.“

Elsa Swensonová se stane objetí havárie helijetu. Mark Stone a jeho věrný přítel robot Ray letí na planetu Terranie V najít její tělo a uskutečnit náležitý pohřeb. Začíná to smutně, co? Ale všechno se to zvrtne v nečekané a nebezpečné dobrodružství s perfektní zápletkou a ještě lepším koncem. V příběhu jsou minimálně dvě překvapení. Jedním z nich jsou krasové. Těmito tvory je několikrát vyhrožováno, a když se pak čtenář dozví, jak vypadají a co dokážou udělat, je jasné, že jako nástroj výhrůžek, jsou tito „sympatičtí“ tvorové na svém místě.

Malá ochutnávka:
Mark si vztekle utřel slzu na tváři a zavrčel: „Odletím na Terranii V. Nesnesu představu, že Elsino tělo leží opuštěno na poušti. Musí být důstojně pohřbena. Zároveň chci objasnit, jak k tomu došlo a kdo v tom má prsty.“
„A případně se pomstít,“ zabručel Neuman.

Další povedený, akční a napínavý příběh v sérii Mark Stone kapitán pro dohled na primitivními planetami. Dokonce tu zažijeme, na poměry pana spisovatele Garena, nevídaný sex. Takový tu ještě nebyl. Ale víc vám neřeknu. Zajímavostí je informace na konci knihy. Jedná se o posledního Marka Stonea, který prý ve Francii už ani nevyšel. Více není řečeno, jen to, že tento příběh vyšel pouze v Čechách. Předpokládám, že v dalších (je jich ještě 44) příbězích se dozvíme o tomto faktu víc. Rozhodně se ale máme ještě na co těšit.

Citát: Nevzala jsem si kvůli tobě ani kalhotky.

92 13.03.2024

„Člověk, kterej hledá
smysl svýho života ve vás,
protože ho neumí najít nikde jinde,
vám ani tak neprojevuje lásku,
jako vás spíš drží jako rukojmí.“

„Takový krásný jazyk máme a ty do něj cpeš cizí slova.“

Knížku jsem dostal darem a tak se nebudu řídit heslem; „Darované Metě na schopnosti moc nekoukej“. Musím přiznat, že jsem to chtěl po několika stránkách zavřít a nedočíst. Prvních 70 až 80 stran je opravdu vopruz. Ale na rozdíl od zbytku příběhu je to alespoň ucelené. Další části dobrodružství jsou roztříštěné a neucelené. Nejvíc mě štvalo přeskakování v ději. Ale znáte to, každý příběh, aby byl zajímavý, „musí věci uvíst do pohybu, ideálně nějakým spektakulárním a vzrušujícím způsobem.“ To se právě pomalu stane někdy kolem té osmdesáté stránky. A od tý doby by se to mohlo zdát zajímavé. Sice to stále hapruje, ale čtenář už má cíl a je zvědavý, jak to dopadne.

Malá ochutnávka:
„Kolik už tý věci je?“ zeptám se skepticky při pohledu na zaprášenej VHS přehrávač.
Pokrčí ramenama. „Víc než tobě určitě. Tehdy se věci nerozbíjely jako dneska. Teď si musíš novej mobil kupovat každý dva roky, protože je naschvál dělaj tak, aby se ti co nejdřív rozbily . . .“
„Jo, jo jasně . . .“
„Můj první mobil vydržel bez nabíjení třeba dva týdny, víš?“
„No jo, ale taky v sobě neměl internet, foťák, pět různej aplikací na vyhledávání kamarádů a džípíesku.“
„Aspoň mě skrz něj nikdo nešpehoval.“

„Fun fact?“
Je to docela vážný a vlastně i smutný příběh o stalkování. Jenže se schopnostmi, které hlavní hrdinka Lenka i uzurpátor mají, to dostává trochu jiný náhled na stalking. Moc jsem se nesmál. Dokonce ani v případě, když se na scéně objevují kačenky Rachel QuackAdams a Ryan Gooseling. Tito dva tvorové tak trochu do příběhu zasahují a někdy jsou i chytači stresů Lenčiny spolubydlící. Nemá to nouzi o dramatické situace, sem tam je to odlehčené nějakou povedenou hláškou, ale vše je to vlastně psané až moc zbytečně dětsky. Opravdu to chtělo trochu přitvrdit. A bohužel, konec mě zklamal. Čekal jsem něco hektičtějšího a dramatičtějšího, třeba něco ve stylu X-Menů. Ale skončilo to, jak to skončilo, a já můžu jen hodnotit. 60%

Citát: Svobodu. Jo, tu máme. Jsme k ní odsouzený. (Vždycky z tebe může být Wolverin.)

104 10.03.2024

„Vzhledem k tomu,
že se jedná
o velice zvláštní misi,
máte právo odmítnout
a nikdo vám to nebude mít za zlé.“

Mise na Miře (Mark Stone 43) tady na Databázi knih někdo zařadil do podskupiny v sérii Anticipation. Vůbec nechápu, kde ten název ten dotyčný sehnal. V té jmenované sérii je tato kniha na jedenáctém místě. Na prvním místě v podsérii Anticipation je kniha Trestancem v Edenii, což je vlastně 47 kniha v sérii Mark Stone. Až se k této knize dostanu, tak snad pochopím ten podnázev. Jako by už teď nebyly knihy v této sérii tak solidně pomotané.

Citát. Koho mám sejmout?

Pravdou však je, že se v tomto příběhu vůbec nevyskytuje Mark Stone, ani jeho věrný robot Ray. V hlavní roli je zde mladičký Paul Revest, coby poručík Služby dálkového výzkumu. Mnohé, kteří tuto sérii čtou, snad ani nepřekvapí, že se zde setkají se spoustou stejných situací a výrazů, které pan spisovatel Jean-Pierre Garen používá v konzistenci s Marken Stonem. Tak že třeba místo mongolského generála Knova tu máme generála se šikmýma oči se jménem Orlov. Místo sexu je tu . . . sex a místo hvězdy v modrém poli je tu jiný znak. Pojmy jiné, prostředí stejné. Díky absenci Marka i Raye je tohle však jen průměrným dobrodružstvím.

Citát. Nebudem o tom diskutovat. Už jsem se rozhodl.

98 10.03.2024

„Tyto poznatky
mohou být šokující
pro ty, kdo se doposud
setkávali jen s pozitivními
aspekty tematiky UFO.“

„Někde „tam venku“ se nachází pravda.“

Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela.

Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my!

Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy.

Malá ochutnávka:
Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové.

Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji.

Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.

108 05.03.2024

Ačkoliv se mi první sešit skoro vůbec nelíbil, odhodlal jsem se k přečtení i druhé dvojknihy. A to hlavně proto, že jsem si pořídil oba svazky najednou. Nebyl tedy důvod to moc odkládat, abych náhodou nezapomněl děj. Vlastně mi do oka nepadla žádná výrazná postava tohoto dobrodružství. Tak jsem fandil medvědům. Kresba opět velmi jednoduchá, bez nějakých výraznějších překvapení. Jednobarevné sekvence v příběhu jsou spíš rušivým elementem. Obsahově se spíš zase jen válčí a válčí. A opět, stejně jako v prvním svazku, tu nejsou moc duchaplné dialogy, spíš slovní hesla typu „pojď sem“, nepřekážej“ a podobně. Tento komiks mi nedal skoro nic, byl jsem z něho spíš v rozpacích.

89 05.03.2024

„Co je ten chlap zač?“
„Potíž.“
„Potíž?“
„Někdo by spíše řekl:
kráčející katastrofa.“

Tato kniha je ve své podstatě prvotinou, kterou napsal Jakub Hoza. Se stylem tohoto spisovatele jsem se setkal nedavno a to v příbězích ze série Strašák. Bylo to trochu zamotané, protože jsem nejdříve četl první příběh pak třetí a čtvrtý a na konec ten druhý. Někdo to opomněl zařadit do série. A ne jinak je tomu i s touto knihou. Jedná se vlastně o první příběh postavy se jménem Nathaniel Darnsworn. A protože jeho jméno není v anotaci zmíněno, nikdo se nenamáhal tuto knihu zařadit do série. Už jsem to udělal, aby v tom byl přehled.

Malá ochutnávka:
Divadlo Theatre Macabre hostující v Charogne si dovoluje uvésti obnovenou premiéru hry Kráska a Zvíře. Dokáže láska krásné dívky vrátit podobu a duši hrozné stvůře? Odpověď najdete jen v našem představení!

Na prvotinu to není špatné. Má to své mouchy, své nudné pasáže, sem tam trochu (možná víc) nelogických přeskoků, ale ve své podstatě jsem se bavil. Je v tom jisté napětí, dobrodružství, brutalita, možná i láska. Některé pasáže jsou zdlouhavé a asi by to sneslo tak o třetinu zkrátit. Nevím zda mě lákala možnost, co by Nathaniel a Valerie mohli ještě rozsekat a zabít, nebo mě lákaly ty gore scény. Ano, je v tom hodně nechutností, ale i nutné krve. Humoru je tu málo, ten přijde až v jiných příbězích. Pár dobrých hlášek tu sice najdeme, ale celkově to není tak dynamické a akční jako třeba ty příběhy se Strašákem.

Citát: Vždyť jste kněz, u bohů! A ještě z vás táhne chlast. Vy jste opilý?

Pro milovníky nechutných scén bych vyzvednul tu s dřevěným záchodem. Opravdu jsem to nečekal a asi dlouho nevlezu ani na toi-toiku, nebo se v ní, před dosednutím, pořádně rozhlídnu :-) Rozhodně mi varlata, při čtení této scény, zajely až do krku. Finále je hektické a skoro čekané. A protože se do finále šlo docela dost dlouho, byly některé části před konce i trochu prodlužované a sem tam i nudné. Tak že první příběh pana spisovatele hodnotím 60%, respektive dávám tři Hetešáky.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Jsem urozený vrah s vybraným vkusem.

103 01.03.2024

Okko – jizva přes oko a ronin.
Noburo – červená maska.
Nošin – Mnich, co pije saké.
Tikku – S vypáleným cejchem zloděje na čele.
Po-ko-si-la – Budóka a průvodce s tecubó.

Druhý příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus země.
Těm, co se komiksům moc nevěnují jen pro pořádek prozradím, že kreslíř a scénárista HUB je pseudonym jména Humbert Chabuel. Tento Francouz si vlastně na tomto komiksovém dobrodružství dělá v podstatě všechny důležité partie. A je to jen dobře. Mám rád, když si scénárista kreslí příběh podle svého námětu. Ví, co dělá a ví, do čeho se pouští. Musím uznat, že jak scénář, tak kresba jsou prostě velmi povedené složky. Už jen ten první obrázek je zajímavý. Ano, v prvním příběhu vody to byla rybička, v tomto příběhu země je to Tecubó – zbraň, kyj obitý železem.

Citát: Jsou tady, cítím to! Jejich šílenství je temné jako peří nejčernějšího havrana!

A nejde tak ani o ten kyj, ale o tu panenku na něm přivázanou. Opět nás provází celým příběhem, stejně jako v prvním příběhu rybička. Navíc dokonalá kresba jen doplňuje temný příběh. Hub má cit pro prostor a ten je na každém obrázku zaplněn velkými detaily. Ano, už jsem minule psal, že příliš detailů zakryje hlavní děj, ale při delším prohlížení si každý najde cestu. Navíc, Po-ko-si-la, majitelka tecuba, je fakt jako rozjetý tank. Všude projde. Ano, Po-ko-si-la je dočasně pátý člen již známé čtyřky. Na této pouti se první zimní den k naší partě přidala, aby dělala průvodce. A je to žena činu – akční, nebojácná a umí zpívat. Jen poslyšte sami: „Cestou na Bílou horu, zkřížil mi cestu Tanuki. Vzala jsem do ruky tecubó a praštila jsem ho, ho hóóóó . . .“

Citát: Fuj, cos mi to dal k pití? Vodu!

Musím však přiznat, že první kniha tohoto svazku mě zas tak nešla. Ono se totiž šlo a šlo a šlo . . . Naše pětice prošla sedm chrámů sedmi bratrstev a ve své podstatě se celou cestu nic zvláštního nestalo. Dokonce i sám tvůrce měl asi pocit, že je to zdlouhavé a tak někdy docela dost přeskakoval děj. Avšak konec knihy první má epickou a hororovou atmosféru. Druhá kniha v tomto svazku je akčnější. Konečně se něco děje, ale sranda to nebude. Akorát mě strašně naštvalo, že to, jak dlouho trvalo, než přišla závěrečná bitva, bylo všechno strašně rychle ukončené. 70%

Citát: Proklatě!! Znal jsem věštce, co nebyli tak morbidní . . .

98 01.03.2024

„Bylo to jako útok vosím žihadlem.
Rychlé, téměř neviditelné bodnutí.
Tam a zpět a hotovo.
Zlomek vteřiny?
Tolik oblíbená pikosekunda?“

Světla v temnotách druhá kniha.
Musím říct, že první příběh se mi docela líbil. Několik dobrých hlášek, vtip, akce – paráda. Jenže druhá kniha je jakoby z jiného světa. Našel jsem tu asi tři dobré hlášky, což znamená, že ubyl humor. Příběh je rozdělen do několika pasáží, což tomu dodávalo trochu nudy. Když se zrovna v jedné rovině začalo konečně něco dít, přepnul pan spisovatel na jiné místo a začalo to znova. Když se konečně začalo něco dít, opět přepnutí . . .

Malá ochutnávka:
Byl to jen záblesk. Brnění mi poslalo do těla dávku stimulantů, které by dokázaly postavit slona na chobot. Tmu ve zlomku vteřiny vystřídalo prudké světlo a zase zmizelo. Pak se ten záblesk opakoval znovu a znovu a intervaly se prodlužovaly. Někdy v té chvíli mi naskočil mozek a pak i srdce. Tělem mi znovu začala proudit krev a brnění zajásalo.
Ne, fakt si nedělám srandu. Mělo z toho radost jako děcko o Vánocích. Každý má přece radost, že mu Pére Noël * přinese dárky, že?

Nejlepší pasáže byly ty s hlavním hrdinou. (lovec Prokop Koutný) On si svůj příběh totiž vyprávěl v ICH formě, kdežto ostatní jsou vyprávěny vypravěčem – spisovatelem. Tak že jsem si nejvíc užíval ICH pasáže, které jste ostatně ihned od první věty poznaly. Byly srandovnější, . . . i když zas tak moc ne. Nejvíc mě na příběhu vadily sprosté nadávky. Byly totiž ve své podstatě jen dvě - „Kurvamať“ a „Job svoj mať“. Víc toho pan spisovatel prostě nedokázal. Tak že jsem si musel najít své hrdiny. Asi největším, i vizuálně, byl pan Trojka. Někdy prý vypadal jako „Ty vole, to je Hulk!“ Jeho akce je prostě krása sledovat.

Citát: Nevěřím nikomu, kdo vylezl z hrobu.

Obsah je mixem magie, fyziky, alchymie, chemie, astrologie a astronomie – vše se to smíchalo, tak že vznikl celkem nevyrovnaný guláš, ze kterého vyšel jen průměrný příběh. A jako jednu z dalších výraznějších osob byl upřednostnil lovcovu matku Světlanu Griškinovou. Ta svým činem dostala děj příběhu do jiné reality (prolnutí/časová realita), čímž se to stalo zajímavějším. Jenže to se stalo až za půlkou knihy a to už bylo docela pozdě. Po první povedené knize jsem byl vlastně u tohoto příběhu zklamán. Velká část možností tu nebyla využita a ztratila se v „překladu/prolnutí“. Tak že tři hvězdy, ale v podstatě 50%

Citát: I na pohřbu může být veselo . . .

* Pére Noël je francouzskou obdobou Santa Klause nebo Ježíška.

108 26.02.2024

Hej ty.
Uklidni se!
Vždyť jsem ti
dal ráno nažrat!


Docela dost jsem se na začátku ztrácel ve všech těch rodech a národech. Je v tom moc neznámých názvů a snad ještě víc politiky. Směs historické reality s nadpřirozenem se mi zdá poněkud přehnané tvrzení. Ale kde asi najdeme pravdu? Tak to prostě berme tak, že Sylvain Runberg má nastudováno a ví, co je fikce a co „pravda“. Kresba je vlastně jednoduchá. Jen pár pěkných celostránkových obrazů, jinak průměr. Vlastně to jsou jen samé lidské hlavy, nějaký ten slon, medvěd nebo kůň. A tím, že slonům a koňům dokreslíme nějaké to tetování a svázané ocasy, to z toho ještě historii nedělá. Také se mi nechce moc věřit, že část žen chodí nahoře bez a část je oblečená. A to nejsou nějaké otrokyně, ale elita. Když už tak všechny nebo žádná.

Malá ochutnávka:
Kladeš si otázku, proč jsem tě pozval k sobě? Nemám pravdu písařko Thusie?
Inu, pokud proto, abych rozhojnila tvůj harém, králi Kimmerio, tak ti mohu říct, že jsi na mě plýtval dobrým jídlem zbytečně.

A upřímně, je v tom moc emancipace. Krvavé oběti jsou na denním pořádku a přesto se najde žena, která dokáže vzdorovat a vypráská vykonavatele obřadu – jako fakt? Vlastně na mě tento příběh skoro nezapůsobil. S tímhle komiksem jsem asi střelil trochu vedle. Je v tom pár efektních situací, ale to je vše. Osobně dávám průměr (50%), ale protože to tady na DK ještě nejde, dám tomu dvě hvězdy. A navíc jsem v těchto dvou knihách vlastně nenašel ani žádné pořádné moudro, které bych mohl označit jako citát. A opravdu jsem se moc snažil. Ale výroky, jako „to je horda“, „kdo to mohl udělat“, hej, ty, pojď mezi nás“ - opravdu jednoduché věty ve kterých není žádné moudro. Tak že jsem na začátku a na konci komentáře použil něco jako citát z jedné situace, která mě opravdu rozesmála – leč byla skoro jediná.

Citát. Co se tomu medvědovi stalo?

99 26.02.2024

RAY: Vidíš,
považuje mě za debila.
MARK STONE:
Jen klid
a hraj to dál.

Již 42 příběh z pera Jean-Pierre Garena. Kapitán Mark Stone pro dohled nad primitivními planetami tentokrát letí zachránit kolegy na planetu Wreck. Tak že taková klasika, dalo by se říci. Ale opak je pravdou. Je to zase trošku jiný příběh. Jsou tu například bytosti ne nepodobné narozením Vetřelce, jen je pan spisovatel moc nepropracoval, ale i tak, když „opouštějí“ lidské tělo, je to horor a krev. Dokonce i Ray, věrný přítel/robot Marka Stonea je tu brutálnější. A to dává jen facky. Jenže, když ten fackovanej drží v ruce zapnutý hořák – stát se může cokoliv.

Malá ochutnávka:
„Netvor,“ vydechl do vysílačky. „Hrůza. Zaútočil na nás zezadu. Tak střílejte, sakra, palte! Vyhýbá se světlu.“
Ozval se křik a střelba.
„A další,“ vydechl kapitán, „Ach ne!“
Někdo táhle zaúpěl a následoval dutý úder.
„To spadla vysílačka,“ konstatoval Ko-Ja.
Výstřely. Podivné praskání, dlouhé nádechy.
„Jako . . . jako když netvor požírá oběť . . .“

To, co by se zprvu mohlo zdát jako jednoduchý úkol, se totálně vymkne z rukou. Mark nejen že zabrání vymření milionů lidí, ale udělá ze své mise nebezpečné a kruté dobrodružství. A, protože se teď příběhy stabilizovaly a už jsou vydávány popořadě, opět se tu sejdeme se starou známou sekretářkou Peggy. Tak že další perfektní příběh. Jednoduché, přímočaré a akční i napínavé. A ti, jenž čtou tyto mise častěji, se úplně těší na známé situace a výroky, které se v knihách neustále opakují. Já se těšil snad víc, než když Arnold Schwarzenegger oznámí: Já se vrátím!

Citát: Není nic nudnějšího než stroj fungující bez problémů.

108 23.02.2024

„Copak
duch vody
pije saské?
To je proti
přírodě.“

První příběh ze série Okko nese podtitul: Cyklus vody.
Když se po otevření zadíváte na první stránku tohoto komiksu, je na ní nejen název podtitulu (Cyklus vody), informace o scénáři i kresbě (Hub) a barvách (Hub & Stéphane Pelayo), ale je tam také malý obrázek. Chvilku jsem se na něj soustředil a nejdříve jsem se musel smát a pak mě tý rybičky bylo vlastně líto. Pro upřesnění, už je to jen kostřička rybičky. Kostra je přidělaná na půlkruhovém dřevě s řasama. Je to malá, ale velmi silná kresba a vypovídá o mnoho věcech. Jen se nad tím zamyslete, než začnete číst toto dobrodružství. Možná budete později překvapeni. Co se týče dalších příběhů v sérii OKKO najdete další informace v mé recenzi. Zde:

https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/kolik-je-pribehu-okko-102593

Citát: Jsou schopnosti o kterých nemáš ponětí.

OKKO je postava mistra, samuraje bez pána. Má pověst živé legendy. Možná je čestný a výkonný. A vlastně ani nevím, zda je mi sympatický. Je to složitější. Dalo by se totiž říci, že Okko je nájemný zabiják. Ale asi bude přeci jenom čestný. V tomto příběhu se vydává hledat unesenou gejšu. Když se mu zaváže oddaností bratr unesené dívky, začne tím velmi zajímavé „saké“ dobrodružství. Barvy jsou velmi lehké a líbivé. Nijak nedráždí čtenářovo oko.(až na některé červené pasáže) Komiksová okna jsou různorodá a hlavně plná detailů. Někdy je však těch detailů moc a ztrácí se v nich děj. Ale po delším zkoumání najdete správnou cestu.

Citát: Slib daný housenkou nezavazuje motýla.

Co se týče obsahu, je to docela krvavé a i když je to vlastně sranda, celkově je to docela smutné. Partička, která se vydává hledat Rybičku je hodně různorodá. Cestou se dozvídáte střípky jejich osobností, předností a jejich démonů. Zatím jsou vlastně pro čtenáře záhadou, ale určitě bude víc času je poznat blíže. Zatím se napijme saké a vydejme se za rybičkou. Je to velmi zajímavé dobrodružství, cesta je prolita krví a smrtí. Je to dobrodružné, tajemné, napínaví a já se bavil. Za chvilku se vrhnu na druhou dvoj knihu. Ta nese název Cyklus země.

Citát: Můj meč by k tobě příště nemusel cítit takový odpor, jako dnes.

108 23.02.2024

„Fakt si myslíš,
že v tom nic není?
Že jsem ty předpovědi
dostal . . . jenom
kvůli prachům?“

„Vždyť šlo jenom o pomeranče. To nemohlo nikomu ublížit.“

Rozhodně zajímavé téma s velkým potenciálem, který však pan spisovatel/kreslíř nevyužil v plné hrůze. Postavy jsou detailně vykreslené, prostředí je mrazivé, ale něco furt chybí. Jako největší problém, který jsem asi ve své blbosti nepochopil je Stránka. Webová Stránka s velkým S, která si v příběhu žije svým životem. Tady mi to hlava prostě nebrala. Hlavní hrdina Will Stránku plní prorockými věštbami, ale stále si stěžuje, že Stránka si dělá co chce ????. Navíc se opravdu děsí využít možnosti a předpovědi, které získal a propadá se do depresí.

Malá ochutnávka:
REVEREND HOSIAH BRANSON VEŘEJNĚ ODMÍTL VĚŠTCOVU PŘEDPOVĚĎ: „NIKDO MI NEBUDE DIKTOVAT, JAK SI DOCHUTIT VEČEŘI!“

V tomto bodě příběh docela kulhá, a protože je to stěžejní bod celého příběhu, kulhá to až do konce. Navíc, těch věšteb bylo (jen) asi 108, ale čtenáři je neustále opakováno jen malé množství a tak se vlastně o dalších skoro nic nedozví. Je to příběh o smutku, nemoci a neschopnosti unést na svých bedrech takovou zodpovědnost. A díky tomu asi přichází na řadu Stránka, aby rozhodla za hlavní postavu. Kniha se mi velmi těžce četla, od třetí třetiny mě to skoro nebavilo. Nic neříkající konec to vše jen opepřil. Slabých 60%

Citát: Netrap se tím, že lidi chtějí něco vědět.

107 17.02.2024

„Barcelonou se během staletí
prohnalo bezpočet velkých epidemií,
ale vždycky zmizely
a život přetrval.“
(Cizinec)

Druhý spin-off ze světa série Živí mrtví. Po příběhu „Teď poznáte Negana“ přichází šest příběhů ve svazku nazvaném „Cizinec.“ Musím se však přiznat, že jsem nepochopil proč píšou v anotaci „atypický formát.“ Atypický formát byla kniha „Teď poznáte Negana“ - velká kniha s tvrdými deskami. Naopak příběh „Cizinec“ je vlastně v klasickém formátu, ve kterém vyšlo všech 32 příběhů „Živí mrtví.“ V knihovně to krásně ladí, výjimkou je právě již dříve vydaný příběh „Teď poznáte Negana“, který je asi o tři centimetry vyšší, než ostatní sešity. A další negace je fakt, že toto nejsou čtyři příběhy, jak se píše v anotaci, ale je to šest příběhů. Obsahy, komentáře a hodnocení najdete v sekci „Části díla“ a nebo rovnou zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/zivi-mrtvi-komiks-zivi-mrtvi-cizinec-a-dalsi-pribehy-528446

Citát: Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem na vteřinu skoro přestala být smutná, když jsem vám usekávala ruce a čelisti. (Michonne)

Nějak jsem nepochopil Crew, proč tu anotaci tak popletli. Pane Pavlovský, trochu si ty své ovečky ostříhejte, nebo na ně pošlu Negana s Lucille! Jinak to shrnu: nejlepší příběhy jsou Michonne, Guvernér a Tyres. Nejhorší je Morgan – strašně ufňukaný příběh. Ostatní jsou průměr. Celkově jsem přemýšlel, co tomu dát. Nakonec to rozhodl příběh „Negan Žije!“ Kurevsky sprostej a brutální chlápek, který mě ze začátku strašně sral, ale pak jsem mu přišel na chuť a ke konci jsem mu dokonce i fandil. Poslední příběh v tomto svazku (šestý příběh!!!) rozhodl, a já dal za celý svazek čtyři hvězdy.

Citát: Tohle dělám, když nežeru, neseru, nehledám něco, co bych sežral, nebo nehledám něco, čím bych si po sraní utřel prdel. Měl bych víc číst. (Negan žije!)

111 17.02.2024

„Každý chce přežít,
mladý i starý, zdatný i slabý.
Čím jste zdatnější
(a čím máte lepší znalosti)
tím máte větší naději na úspěch.“

„Buď připraven“

Někdy před rokem na DK jsem zavadil o tuto knihu a zůstala mi v paměti. Nedavno jsem čistil prach u své sbírky figurek a knih a našel jsem i pár zajímavých věcí. Nůž na přežití, kompas dělaný jako hodinky na ruku, nášivku Umbrella Corporation, píšťalku, zápalky se znakem města Čáslav a miniaturní obrázkovou knížečku nejznámějších hradů České republiky. Ve skříni mám neustále zabalený batoh se spacákem (do -25°C), se stanem, s ešusem, podpalovačem, malým vařičem, pončem a dekou. Nevědomě jsem vlastně připraven na nějaký průser. Jenže to není vše. Ještě nějaký návod, jak to využít a hlavně co přidat nebo odstranit. (Například si myslím, že deka nebo pončo je zbytečná přítěž do batohu). A tato kniha vyplula na povrch. Má to přes 560 stránek. Studium bylo tedy velmi dlouhé. Těžko říci, co mi v hlavě zůstane, co vyšumí a hlavně, co z toho všeho vůbec dokážu praktikovat, pokud tedy budu muset. To, že si to přečtu ze mě nedělá odborníka na katastrofy, autonehody nebo lékaře. Ale, alespoň jsem si upravil věci, které mám v batohu. Něco přidal, něco ubral.

Malá ochutnávka:
Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.
Úspěch přežití závisí na využívání základních platných principů a jejich přizpůsobení okolnostem.
Batoh musí mít pohodlný bederní pás. Tajemství dobrého nošení batohu je v tom, že největší váhu nesou boky, které jsou nejsilnější částí těla a ne ramena a záda, jež se rychle namohou a unaví.

Na začátku této knihy se jedná o přežití na plánovaných akcích a výletech. Tak že tůry na které se můžete předem připravit. Příprava je velmi důležitá část. Ale nebudu se rozepisovat. Vše najdete v této příručce. Všechno se může v praxi hodit. Znalost jedlých rostlin, dokonce i stromy se daj jíst, jak získat vodu ze zvířat, jak se chovat u dopravní nehody – no prostě SAS – Příručka jak přežít. Povedený, informativní, inspirující (dokoupil jsem si pár nezbytností) a dechberoucí části, u kterých jsem ani netušil, že se dají využít a jak s nima zacházet. Docela mě zaujalo přírodní lékařství – fakt síla. Doporučuji všem ztroskotancům (budoucím).

Citát: Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.

112 13.02.2024

„Můj otec využil svých kontaktů.
Dělal to rád.
A tak jsem toho mrazivého dne
v březnu 1929
vystoupil v Berlíně z vlaku . . .“

Musím přiznat, že nikdy jsem nečetl románovou předlohu Mokrá ryba a nikdy jsem neviděl seriál Babylon Berlín. Komiks jsem si koupil hlavně proto, že mi prostě komiksy došly. Tento vypadal z nové nabídky nejlépe. Nemohu tedy posuzovat jak od jednoho tak druhého příběhu. Osobně se mi líbila kresba a tak jsem si tento komiks pořídil, aniž bych věděl, do čeho jdu. Berlín 1929 mi moc neříká, ale proč se do toho nepustit. Člověk si nastřádá jiné zkušenosti a vědomosti. Navíc se to tváří jako detektivní příběh s politickou zápletkou. Tak hurá do Německa.

Citát: Možná, že lidé obvykle dělají, co jim nařídíte, ale o tom, kde a jak mám dělat svou práci, mohou ze všeho nejméně rozhodovat nějací Rusové v exilu.

Tušil jsem, že půjde o peníze, ale to, co na nás tvůrci vytáhnou mě překvapilo. Je jasné, že díky tomu začne umírat hodně lidí. A že to začalo hned na začátku, jen potvrdilo mé myšlenky. Někdy jsem měl však pocit, že komisař Gereon Rath se k některým informacím dostal bez vědomí čtenáře. Jeden takový „oslí můstek“ byl někde okolo 80 strany tohoto příběhu. Nechci spoilerovat, a tak víc neprozradím. Jen, že to bylo velmi, řekněme, nevysvětlené. Případ je napínavý, je v něm spousty mrtvol a hodně politiky. Avšak celkově se mi to líbilo. Zabloudil jsem trochu do jiné sféry, než obvykle čtu, ale jsem spokojen.

Citát: Možná ode mě bylo hloupé si myslet, že s jedním jménem, fotografií a policejním průkazem zmůžu víc než slavné oddělení vražd.

108 13.02.2024