Teron komentáře u knih

Autor si sice místy protiřečí a plete pojmy s dojmy, nicméně furt platí, že z esoterických "vrhů" je to ještě ta lepší sorta, protože myšlenky samotné jsou celkem použitelné. A hlavně je to ještě předtím, než se Ruizův kult chytnul jako mašina na prachy.

3 26.06.2019

Odkládám ad acta, protože se v půlce už čistokrevně nudim. Terrymu nesvědčí dvě věci - psaní na jiné než domácí, tedy Zeměplošské půdě, a za druhé kooperace s dalším autorem nebo autory. Přesně tohle se mi totiž stalo u Vědy na Zeměploše, kde ani jedna z linií nebyla dostatečně silná.

Dobrá znamení mají několik vynikajících pasáží, ale tyhle úseky se topí v jezeru dosti natahované a přinejlepším průměrně komediální omáčky, která mi často přišla i dost nucená. Záchvaty smíchu se nekonají, spíš občasné uchechtnutí nad drobnou narážkou nebo pozvednutý koutek.

3 25.05.2019

Příjemné shrnutí pyramidální problematiky. Hrozně dlouho jsem to měl jen v knihovně, teprve s výzvou jsem si ji prošel celou:-)

19.05.2019

Dorazil jsem do někam do dvou třetin a nemůžu si pomoct, už se do toho nutim, takže odkládám na neurčito. Čte se to sice dobře a jsou fajn lekce podobné Umění války. Pointu znám už někdy od 15ti, kdy mi to kamarád vykládal, což by ale moc nevadilo. Jenže mi to celý přijde hrozně repetitivní - Ender se dostane do nových podmínek a před těžký úkol, nakonec s tím nějak totálně vyjebe a prakticky jakoukoli situaci obrátí ve svůj prospěch, což mi přijde zkrátka hrozně plochý a celkově bez "opozice" a náboje.

3 19.04.2019

Odkládám někde ve třetině ad acta. Kundera má hrozně fajn styl, který se čte téměř sám, i když mě, pravda, iritují vsuvky, závorky, odbočky a další prvky, které dle mého názoru nepatří do beletrie. Jak se tak koukám do komentů, buď prý Kunderu člověk miluje, nebo nenávidí. Nemůžu si pomoct, jsem někde uprostřed, protože postupem textu je mi to čím dál tím víc ukradené.

Zpočátku je to zajímavé, vhledové a autor krásně popisuje situace v jejich - nebo Kunderově, tedy jak si je vykládá autor - opravdovosti včetně více úhlů. Jenže postupně tohle přestává být záživné a přinosné a stává se to jakousi prázdnou onanií nad osudy a myšlenkovými pochody nepříliš zajímavých postav, které vlastně jen tak řeší, co se sebou, aniž by se k něčemu reálně dostaly nebo se během stránek hly z místa. Jedna česká autorka je kdysi nazvala "citečky". Prostě lidé, kteří se neustále vrtají ve svých problémech bez reálné snahy je vlastně nějak řešit a sama sobě nastavit nějaký směr a rychlost. Takové emo.

Takže prozatím opouštím s čistým svědomím pokusu a jdu si dát něco zajímavějšího;-)

6 17.03.2019

Hrozně milý příběh napsaný krásnou hovorovou češtinou, kterou máte chuť vzít jako kočičku do náruče a podrbat ji na bříšku. Je trochu škoda, že příběh samotného psa tvoří vlastně až poslední třetinu knihu a jeho příchodem to lehce ztrácí náboj nebo co. Zkrátka už to nějak nebylo ono a trochu jsem přeskakoval.

1 07.03.2019

Někde na stránce 118 odloženo ad acta. V základu průměrná kulhánkovina která je výborná v několika konkrétních scénách zasazených ovšem do dosti plochého těla. Líbí se mi systém magie a vůbec struktura nadpřirozena včetně duše zbraní, potěšila reversní zvěromagie.

Irituje mě hláškování skoro v každém odstavci a tendence upozorňovat větami navíc na vtipná místa, což je z ve valné míře posílá do kytek. Asi jako když se Luděk Sobota začal smát na novácké estrádě, aby publikum pochopilo, že to, co právě řekl, je vtip. Poprvé jsem se zasmál na straně 87 při nástupu komanda a pak u shrnutí vojenské síly Slovenska.

Frost už sice není hlavní postavou a jen součást týmu, jeho absolutní nedostižnost ale zdá se zůstává, takže je nástrojem deus ex machina bez zřetelných slabin.

3 27.02.2019

Nakonec to aritmeticky vychází na nějakých 3,69, takže skore celkem jasný. Více u konkrétních kusů:-)

1 21.01.2019

Tak nakonec doraženo. Obsahově průměr, který se občas posune dolů, občas nahoru. V součtu se to tak celé udrží někde na třech. Mezi miniaturami (ne, opravdu to nejsou povídky) je jeden nebo dva slušné kousky (Tvůrci kruhů a Velký test) a pak je fajn akorát závěrečná - už opravdu - povídka Válkotvůrci.

Právě miniatury jsou problém, protože na malé ploše nestihnou vybudovat žádný náboj a další kousek spolehlivě dočasně přebije ten předchozí.

Kyšův jazyk to nezachraňuje ani nestrhává, protože opět nijak neutkví v hlavě.

Celek pak strhává naprosto idiotské formátování sborníku a prasárny typu názvu povídky ležící na posledním řádku stránky. Působí to stylem, že kdokoli ebook vytvářel, jen zkopíroval dodaný materiál a už se nijak nezaobíral tím, že stránkování má nějakou vlastní logiku.

3 15.01.2019

Po třetím kusu odkládám ad acta, abych se mohl pustit do něčeho zajímavějšího. U swingers povídky mi docvaklo, proč mě to nezaujalo - postavy jsou normální lidi bez schopností, což to jako kulhánkovinu dost podsekává. Fuchsův Frost byl mág, Pragocalypsa má tým mutantů, v Nářezech jsou upíři...tenhle prvek tady zkrátka chybí a je to stejnej problém, jako když se v Langdonovi neřešej hádanky.

2 11.01.2019

Přehypovaná ezoterická new age záležitost, která je sice hrozně líbivá, ale ve výsledku absolutně k prdu. Důvod je prostý - nic k vám nikdy nepřijde jen proto, že to chcete. V tvůrčím procesu zmíněném ve filmovém zpracování chybí klíčový krok "sednout si na prdel a něco pro splnění našich přání udělat, případně tu prdel zvednout".

Jo, i další příběhy vám budou určitě radit, že máte dělat to, co vás baví. Ano, lze se k tomu dostat, jen musíte překonat nepříjemnou horu toho, co absolutně nesnášíte, protože každá mince má dvě strany, a vytrvat.

Vesmír nereaguje, vesmíru jsou naše přání a touhy úplně volný. Ale náš způsob chování a myšlení přitahuje určitou skupinu lidí a strukturu vztahů. Úspěšní si rozumí s úspěšnými, blbci s blbci, zoufalci se zoufalci. Protože každou tuhle skupinu přivedl do jejího stavu nějaký způsob jednání a smýšlení o světě a o nich samých. Proč je 1% nejbohatších? Třeba proto, že ty lidi dělaj 99% věcí v životě jinak než ten zbytek...

Taková jednorázovka, která ve výsledku neurazí ani nenadchne.

05.01.2019

Eeeek??? Jako jo, nápad fakt dobrej, prostředí hezký, postavičky dobrý, ale jak už tady někdo řekl, asi je to srozumitelný pro Japonce, který si tam něco najdou a odnesou, protože u mě to končí jen totálním WTF momentem. Soráč...

3 27.12.2018

Ač jsem byl někam do poloviny extrémně nadšen, nemohu dát s čistým svědomím plný skore. Přes fantastickou češtinu, vynikající autorovy nápady a velmi zajímavý Durmanův příběh v Praze i jinde totiž kniha začíná cca od výletu do Mexima znatelně pokulhávat, možná už předtím.

Úvodní detektivní zápletka ustupuje stále delším a prapodivnějším exkurzům a už i to jídlo a věčné souložení začíná být stereotypní a postrádá prvotní jiskru - Durman vlastně vojede jakoukoli zadnici, pusu nebo vaginu, se kterou se setká.

Odhalení vražedného modu operandi je totální deus ex machina a "závěr" této linie je tak nějak mimochodem. Pravda, jsem rád, že to byla jedna ze dvou možnosti, které jsem odhadoval, ale v kontextu celku už z toho člověk nemá ani radost.

Posledních cca 50 stran už jsem četl tak nějak na sertrvačnost, i když hrozně potěšilo osvětlení tajného řádu i jeho členů - úvodní citace kapitol tak zůstávají vynikajícím prvkem, který po celou dobu neztrácí své kouzlo. Takže výsledek bohužel někde mezi 3 - 4, ale spíš ke trojce.

Mám vlastně podobné pocity jako u Vědy na Zeměploše - všechny linie jsou životaschopné samostatně, ale v tomto propojení začínají po nějaké době citelně ztrácet dech a konec vyznívá do ztracena bez onoho WOW efektu.

4 27.12.2018

Četl jsem pár prvních kousků přímo na blogu, pak viděl seriál na Streamu a teď jsem to dojel jako audioknihu. To je u mě dost rarita, protože s audioknihami mám obecně problém - můžu poslouchat jen ty, kde znám text zpaměti, jinak mám problémy sledovat, co se vlastně děje.
V případě Marie mi ale sedl její projev a několikaminutové tracky jsou tak akorát. Některé kousky jsou slabší a občas se Marie hrozně zaplétá do komplikovaných souvětí, která jdou v audiu sledovat hůř než na papíře, ale v celku jde o velmi příjemnou záležitost.

2 26.12.2018

Okey, vydržel jsem to asi tak do třetiny a odkládám. Neposoudím recepty, žádný jsem nezkoušel a pokud budu dělat něco podle kuchařky, sáhnu po něčem, co máme v knihovně a mám k tomu větší důvěru - což bude asi tak cokoli.
Musím ale knize přiznat jednu smutnou vlastnost, ve které ovšem dosáhla dokonalosti. Je to totiž hrůzně vypovídající obraz o naší společnosti. Společnosti, která jde po prázdnosti, povrchnosti a skoro vždycky se orientuje hlavně na to, aby jakékoli řešení kteréhokoli problému stálo to nejméně peněz, námahy či čehokoli jiného. V tomto ohledu - tedy věčném opakování u receptů, že je to za pár kaček a přitom chutnější než z jakékoli jiné produkce - je kniha neúmyslnou výpovědí o stavu myšlení. Já už totiž stejný přístup zažil i v jiných oborech, ve kterých se vyznám, a jedno je mu společné - dlouhodobě nikam nevede.

Další výborný doplněk Zeměplošského portfolia...obrázek Smrtě s golfovou holí rozebírajícího problematiku překážek nemá chybu:-)

3 09.12.2018

Výborný styl podání, postavy, prostředí i vrstevnatá zápletka a průběh. Akorát samotný konec je trochu rozvláčný a finále spíš z rodiny "hmm, aha, okey" bez silnějšího momentu. Respektive on tam silnější moment je, jen má podobu celkem kýčovitého monologu. Hlavní padouch trpí lehkým syndromem Red Johna a epilog je na tom podobně jako finále. Takže celkově poměrně v cajku, jen nemám po dočtení ten "hell yes" pocit.

1 07.12.2018

Čet jsem to prvně asi před 15ti lety a je to stejně platný jako tehdy. Toman jde rychle k jádru věci, bez vaty kolem a neztrácí se v podružnostech. Neškodí si občas projet znova pro připomenutí. No a zkrátka říká to, co slyšet potřebujete, ne to, co chcete;-)

4 26.11.2018

Jako celek po dlouhé době něco z českého pera, co mě opravdu chytlo a drželo. Zákonitosti, frakce, intriky a více vrstev. V průměru jedna dolu za první kus, zbytek téměř čistá práce.

2 30.10.2018