Taťka Hraboš komentáře u knih

Další ze série útlých Koukolíkových knížek na poměrně úzce vymezené téma, které píše především v poslední době. Tahle je už se své podstaty mimořádně zajímavá, protože kdo by se nechtěl dobrat podstaty krásy a jejího významu pro člověka. Koukolík na to jde z několika stran - nejprve dá slovo spisovatelům, filosofům a umělcům (v této části je kniha především plná hezkých citátů, ale místy i ne zrovna snadno (pokud vůbec) pochopitelných teorií, pak se na téma zaměří z pohledu neurovědce. Pro mě - jako nadšeného amatérského fotografa, obdivovatele přírody, dychtivého degustátora různých chutí a vůní, čtenáře, posluchače hudby atakdále - snad nejcennějším, ale nikoli překvapivým zjištěním z knihy (i když se jedná jen o poměrně stručnou a nenápadnou zmínku) bylo, že schopnost vnímat krásu a hlavně její využívání je jedním ze způsobů, jak redukovat stres. Zkrátka kdo vidí, slyší a cítí krásu kolem sebe, má jednoznačně spokojenější a zdravější život.

4 07.08.2023

Pět hvězdiček, ale ta poslední s odřenými cípy. Stephenson má skvělý styl, dokáže napsat pasáže velmi vtipné, ale i s velkým emocionálním účinkem, jeho postavy zákonitě člověku časem (kterého má při čtení jeho knih více než dost) musejí přirůst k srdci, ale na můj vkus je prostě příliš velký grafoman. V akčnějších dějových linkách mi to tolik nevadilo, ale jinak bych se bez spousty podrobností obešel. V případě podobně detailních knih se totiž občas stane, že čtenářova pozornost ochabuje a mezi tou spoustou vcelku bezvýznamných informací mu nakonec unikne nějaká, která ten význam má, a pak marně uvažuje o souvislostech nebo je zpětně složitě dohledává. Navíc si myslím, že v tomto případě to není vždy jen chyba čtenáře - Stephenson se v silném proudu svého psaní občas dopouští i různých nedůsledností, většinou asi neúmyslně, ale někdy možná i cíleně, aby se vyhnul složitému vysvětlování něčeho, co možná ani logicky vysvětlit nemohl. To ovšem nic nemění na tom, že mám rozhodně v plánu některou jeho knihu někdy zase vzít do ruky.

8 28.07.2023

Vladimír Hulpach je důstojným nástupcem Eduarda Petišky a Rudolfa Mertlíka v jejich záslužné práci při přibližování zahraničních (i českých) mýtů, bájí, pověstí a pohádek českému čtenáři. V této knize nečekejte nějakou zvláštní dramatičnost a napětí nebo humor, je to poměrně jednoduché, ovšem poctivé vyprávění krásným a bohatým jazykem. Děti s ním nebudou mít žádný problém a dospělý si musí uvědomit, že právě pro ně je kniha určena. Tahle kniha navíc pro mé děti měla zvláštní kouzlo - keltská mytologie je zajímá od doby, kdy jsme četli Scottova Alchymistu, a v současnosti obě dvě hltají sérii Kroniky železného druida od K. Hearna, kde je postav keltského původu a odkazů na tamní mytologii také dost.

5 19.07.2023

Coetzee je takovým ztělesněným svědomím Jihoafrické republiky. Jeho knihy jsou pro mě vždycky jako rána do palice - svou depresivností, bezvýchodností situace hlavních hrdinů, jejich sice vytrvalým, ale v zásadě marným bojem se společností a/nebo přírodou (i když ani Coetzee není úplně beznadějný pesimista, jeho závěry svou dávku naděje nakonec obvykle obsahují). Nejinak je tomu v této knize, která pro mě nabyla na zajímavosti i proto, že hlavní hrdina je jen o pár let starší. Pozitivem takových knih je, že si člověk v průběhu četby i potom může ulehčeně říct, že takové problémy, jaké musí řešit jejich hrdinové, u nás - v naší přes všechny nešvary stále o dost bezpečnější zemi (zatím?) - naštěstí řešit nemusíme.

5 10.07.2023

Kniha psaná s nadhledem a humorem takřka v každém odstavci, byť pojednává o poměrně vážném tématu - situaci puberťáka, jehož rodina se právě rozpadla a nejen on, ale i oba jeho rodiče se snaží s tím nějakým způsobem vyrovnat. Styl autora je poměrně jednoduchý, ale možná právě proto velmi účinný a čtivý. I název byl zvolen dobře, slovíčko dar tu má hned několik významů, z nichž ten nejdůležitější je schopnost hlavního hrdiny nenápadně napravovat, co ti zmatení, nerozumní a nešikovní dospělí zkazili. Tipoval bych si, že je v tom i dost autobiografie, připadalo mi, jako by autor psal sám o sobě v tomhle věku. V každém případě je to velmi dobrá kniha a další autor, od něhož si určitě ještě něco přečtu.

7 28.06.2023

Výborná kniha, jako ostatně dosud každá, která se mi od autora dostala do ruky. Rushdie je bezesporu jeden z nejlepších spisovatelů současnosti, ale i v historii. Jeho fantazie je takřka bezbřehá, jeho knihy mají mnoho vrstev, skrytých významů, jsou nesmírně výrazově bohaté, jeho postavy jsou skvěle psychologicky propracované, do toho všeho dokáže nenásilně přimísit i jemný, inteligentní humor. Kupodivu mi od něj více sedí knihy, ve kterých je jen pomálu magických prvků, které mají civilnější a komornější charakter, jako je právě tenhle příběh profesora a umělce - padesátníka na životním rozcestí. Když už jsem zmínil ty vrstvy, je to také příběh o Americe a její kráse a ošklivosti, síle filmu a internetu, zneužívání v dětství a jeho důsledcích v dospělosti či originální lovestory.

4 23.06.2023

Pozoruhodné dílo na pomezí scifi a fantasy od autora ze staré školy (však mi také styl občas připomínal knihy Mervyna Peaka, občas zase Ursuly K. Le Guinové, která si ostatně sama knižní tvorby Genea Wolfa velmi cenila). Najdete tu bohatý, detailně vykreslený svébytný svět i s vlastní terminologií, relativně poklidně se odvíjející děj s řadou mnohoznačných zápletek a překvapení a plejádu svérázných a zajímavých vedlejších postav. Škoda jen, že (jak jsem zjistil už mnohokrát předtím u jiných ve světě známých sérií daného žánru) byly zatím přeloženy jen první dva díly pentalogie. Ale pokud vím, měl by v tomto případě dluh být napraven a na překladu zbylých dílů se pracuje. Až vyjdou, rozhodně se chystám pustit i do nich.

9 15.06.2023

(SPOILER) Tenhle díl mi zpočátku připadal takový koncentrovanější, přehlednější, srozumitelnější, jako by se Adams po předchozích dvou dost chaotických dílech zklidnil. Ani jeho humor už nepůsobil tak výstředně, byl umírněnější a nemyslím si, že by mu to uškodilo. Pak ale znovu sklouzl k upadající kvalitě typické pro předchozí dva díly. Má oblíbená Fenchurch se zničehonic bez vysvětlení z knihy úplně vytratila, místo toho se nečekaně objevila Arturova dcera (skoro mi připadalo, že Adams měl rozepsány dvě verze tohoto dílu a pak je zcela nesystematicky spojil v jednu knihu). Docela dobrým ukazatelem kvality alespoň pro mě je, kolik pasáží z knihy mi po prvním čtení utkvělo v paměti (po 28 letech). První dva díly působily při druhém čtení jako staří známí, docela dost jsem si pamatoval i z toho čtvrtého, ale trojku a pětku jako bych snad ani předtím nečetl. Snad to bude tím, že sebejiskřivější humor v románu nestačí, pokud není naroubován na dobrý příběh, který od trojky sérii chybí. Samotný autor si asi těchto nedostatků byl vědom, což možná vysvětluje ten nekompromisní závěr, kterým s postavami a knihou definitivně zúčtoval.

Pro mě jako muže docela náročná kniha. Je zvláštní, že si autorka jako žena zvolila za hlavního hrdinu své knihy muže. A s muži se tedy rozhodně nepárá, ke hlavní postavě a několika vedlejším mužským postavám je nemilosrdná. Možná proto mi trvalo docela dlouho, než jsem hlavního hrdinu přijal, spíše mě, navzdory úvodní tragedii, která jej potkala, zpočátku odpuzoval. Je také znát, že se autorka věnovala (či možná ještě stále věnuje) i herectví - píše, jako by promýšlela scény filmu a teprve následně tyto filmové scény převáděla do textu (nakonec netrvalo ani tři roky a kniha zfilmována byla). Na druhé straně je nutno uznat, že tak činí velmi zdařile a čtení této knihy je silný čtenářský zážitek.

4 07.06.2023

Ačkoli mám rád všechny knihy profesora Koukolíka, poslední dobou jsem si zvykl spíše na jeho sbírky kratších esejí, a s touto knížkou, i když je jejím předmětem velmi zajímavé a nejednoznačné téma stupidity, jsem chvíli bojoval. Koukolík tu dává dohromady řadu různých teorií zahraničních autorů, někdy nechá hovořit jen fakta a čísla a sám pouze občas dodá v jedné, maximálně několika větách vlastní názor, jindy jen vtipný komentář nebo pouze položí otázku a nechá čtenáře, aby si odpověděl sám. Některé teorie předkládá ve velmi zhuštěné podobě a nebyl jsem si vždy jistý ani přesností jejich převodu do češtiny, takže jsem často byl na pochybách, jak daný pojem, tezi či celou teorii chápat. Přesto, že se jedná o knihu monotematickou, působila na mě trochu roztříštěně. I tak jde ovšem znovu o četbu velmi podnětnou a informačně hodnotnou. A bohužel také nesmírně depresivní.

4 07.06.2023

Nemůžu si pomoct, ale můj vztah k Sebaldovým knihám je rozpačitý. Když čtu jeho texty, je mi jasné, že jde o texty z literárního, jazykového a estetického hlediska velice kvalitní, ale u jeho dlouhých členitých vět, jednolitého textu a až monotónního, nevzrušeného vyprávění často ztrácím pozornost. Tím základním pocitem, který z nich mám, je pocit pomalého plynutí, takže u skleničky vína o víkendovém večeru před usnutím si je jakýmsi způsobem užít dokážu, ale výraznější zážitkovou stopu ve mně zpravidla nezanechávají. U této knihy to bylo přinejmenším v první polovině podobné, pak ovšem konečně začal krystalizovat příběh původu a dětství hlavního hrdiny a teprve v tuto chvíli jsem se chytil a začal si opravdu užívat nesporné kvality knihy.

7 01.06.2023

Kniha, kterou si bohužel zřejmě nepřečtou ti, o kterých je a kterým může být nejvíce prospěšná. Nicméně rysy chování dysthymika se v rozdílné míře mohou projevit téměř u každého z nás - v závislosti na aktuální životní situaci, únavě, stresu, nedostatku spánku. Není proto od věci mít alespoň přibližnou představu o mechanismu jejich vzniku a způsobech, jak je pozitivně ovlivnit. Vlastně postačí často i jen vědomí o nich - ten tolik potřebný náhled, který je nutným počátkem jakékoli pozitivní změny. Kromě toho je to rozhodně výborná kniha pro ty, kteří s nějakým tím dysthymikem musejí být v častějším kontaktu; přinejmenším jeho chování už nebudou brát tak vážně a osobně. A konečně - protože v psychologii a psychiatrii jsou hranice mezi jednotlivými poruchami většinou značně rozostřené, mohou z této knihy načerpat řadu užitečných informací i lidé, kteří mají jiné problémy - s úzkostmi, stresem, nespavostí a podobně. Je to kniha mnohem univerzálnější, než lze jen z názvu a anotace dovodit. Navíc se mi líbí přístup autorů (hlavně J. K., který stojí za většinou obsahu knihy), kteří si neberou servítky, jdou rovnou k věci, problémy pojmenovávají a jejich možná řešení navrhují jasně, stručně a srozumitelně. Není to takové to uklidňující, laskavé a optimistické podání typické pro různé na internetu publikující psychoterapeuty, motivované snad obavami, aby svým čtenářům, trpícím zpravidla nějakými psychickými problémy, nepřivodili ještě větší psychickou újmu.

7 29.05.2023

Mnohovrstevné dílo od ženy intelektuálky a umírněné feministky, vhodné zřejmě především pro ženy podobného zaměření. Anebo také pro muže, které takové ženy zajímají. Ostatním možná bude kniha připadat příliš suchopárná, nedějová, a na druhé straně mnohomluvná. Je ale psána bohatým jazykem a velmi příjemným, lehce plynoucím a přitom vytříbeným stylem. Hlavním tématem je tu - jak jinak - postavení ženy ve společnosti; od jejího napsání uplynulo stěží dvacet let, takže i dnes je docela aktuální. Je to i kniha o samotném procesu psaní a literární tvorbě obecně. A jaksi na pozadí, byť je zřejmé, že pro vypravěčku je to hlavní téma jejího života, jen jako by neměla dost odvahy se do něj pustit naplno, běží smutný a obtížně vysvětlitelný příběh vypravěččiny rodiny, zejména nejstarší dcery a zvláštní životní cesty, na kterou se dala. Jedna z nejlepších knih, co jsem (nejen) letos četl a je nesmírná škoda, že se Shieldsové u nás nedostalo více pozornosti a přeloženy byly jen dvě její knihy.

5 26.05.2023

(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .

10 22.05.2023

Tenhle díl je vlastně hlavně jakási zvláštní, ale zábavná lovestory, při níž řešení vážných problémů života, vesmíru a vůbec jaksi ustupuje do pozadí. Pro mě osobně po předchozím díle vítaná změna, knihu ale momentálně čtu dětem a těm se tenhle obrat ale vůbec nelíbil. Ford a Marvin se tu vyskytují jen sporadicky a Fordovo chování navíc nedává moc smysl, Zafod a Trillian raději kamsi zmizeli úplně. Z mého pohledu je to sice lepší čtení než předchozí díl, ale první dva díly jsou stále o třídu výš, a nabízí se otázka, jestli stálo za to tuhle sérii takto natahovat, nebo jestli neměl Adams raději využít svých dalších originálních nápadů v samostatné knize. Tím spíše, že přemýšlejícího čtenáře nemůže nechat na pokoji základní nedostatek knihy, týkající se samotné podstaty příběhu - jak to, že tu najednou máme Vogony zničenou Zemi zpátky (chabý pokus o vysvětlení ve vzkazu od delfínů autorovi neberu).

Nad nejlepšími knihami obvykle ještě dlouho rozvažuju, vracím se k nejsilnějším scénám, zkrátka ve mně nějakou dobu rezonují. Tady musím uznat, že je to opravdu zajímavý, snový příběh, vyprávěný krásnými slovy, jemuž nechybí ani myšlenková hloubka, přesto na mě kniha nezapůsobila tak, abych si ji zařadil do té nejvyšší kategorie. Občas jsem měl pocit, že je psána tak trochu na efekt, že je to sice výborně odvedená práce špičkového řemeslníka, ale to je také vše.

8 07.05.2023

Poměrně složitě, ale mistrně komponovaný román, tvořený třemi hlavními dějovými liniemi a spoustou dalších odboček, jak se jednotliví aktéři ve svých vzpomínkách vracejí do minulosti. Dílo až překvapivě aktuální v dnešní době - za diktátora Trujilla a jeho přisluhovače lze snadno dosadit Putina a jeho nohsledy - podstata situace a příběhu se nezmění, jen detaily by byly jiné. Autor se dokázal skvěle vcítit do psychiky a myšlení svých reálných hrdinů. Kniha je vlastně i takovým bohatým katalogem praktik mocenského boje - od těch mírných po ty nejbrutálnější a nejzákeřnější (pro citlivější čtenáře může být místy četba docela emocionálně náročná). Jednoduše z ní pochopíme, proč se obvykle nenajde nikdo, kdo by se pokusil zneškodnit tyrana, jako byl Trujillo, Hitler nebo dnes Putin, i když by to technicky bylo třeba i poměrně snadné - i přes úspěšné odstranění hlavní postavy režim jí nastolený často ještě nějakou dobu jede setrvačností v původních kolejích, což stačí na to, aby na to ti odvážní, kteří se mu postavili, doplatili (většinou tím nejhorším způsobem a navíc nejen oni, ale i jejich blízcí). I po literární stránce je tahle kniha výborná. Vargas Llosa je při psaní důkladný a podrobný, a přesto ani chvíli nenudí. Nobelovka mu právem patří.

4 05.05.2023

I když knihy s touto tématikou rozhodně nevyhledávám, je dobře, že se knihy o druhé světové válce a holokaustu pořád píší. Dnešní generace se o téhle strašné době dozví v hodinách dějepisu pouze pár dat, jmen, míst a čísel, ve sdělovacích prostředcích jen občas probleskne nějaká zmínka, a tak zůstává právě na literatuře, aby vzpomínky na tuto dobu uchovala a zprostředkovala těm, kdo ji sami nezažili (i když je otázka, nakolik věrně o ní dokáží psát současní spisovatelé, kteří sami čerpají informace už jen zprostředkovaně). V tom je i hlavní přínos téhle knihy. Po literární stránce mě už tolik nezaujala - většina postav je na můj vkus trochu psychologicky plochých, vyprávění je takové suché, emocionálně chudé. Přesto je to kniha působivá - možná právě pro ten kontrast mezi střídmostí výrazových prostředků a závažností a tragikou tématu a příběhů jednotlivých postav. A také stavba románu a zápletka jsou výborné, jen se mi nechce věřit, že by osud Hany vycházel ze skutečných událostí, jak se tvrdí na obálce knihy (ještě tak bych si dokázal představit, že Hana v sobě kombinuje osudy několika reálných postav).

34 28.04.2023

Kniha, která jako by se svým zaměřením na ty podivné, nehezké a tabuizované stránky lidského života, vyvolávající pocity ošklivosti až odporu, snažila čtenáře spíše odradit; však také obsahuje výslovné a důrazné varování hned v první kapitole. Ve skutečnosti je to velmi dobrá reklama na další obsah. Kdybych už toho neměl docela dost načteno a nesetkal se v tomto ohledu asi s ještě "horšími" knihami, možná bych byl obsahem trochu šokovaný, ale takhle jsem se naopak výborně bavil, protože situačním i slovním humorem je kniha doslova prošpikována. Navíc je Palahniuk i výborným a trefným glosátorem života - jednou dvěma větami dokáže vystihnout nějakou životní pravdu tak, že by na to jiný autor potřeboval celý odstavec. Ne nadarmo je v doslovu srovnáván s mým oblíbeným Kurtem Vonnegutem. Takže moje první setkání s ním určitě nebude poslední.

5 24.04.2023

Začátek se Adamsovi nevyvedl, pak se čitelnost knihy o něco zvedla, ale přece jen je to o poznání slabší kafe než předchozí dva díly. Postavy se na většinu času rozdělily a tím jako by všechny ztratily šťávu, děj se namísto půvabně nepředvídatelného honu za myšlenkou života, vesmíru a vůbec zjednodušil na klišovité téma záchrany vesmíru (byť s řadou tu méně, tu více zajímavých odboček) a ani pasáže ze Stopařova průvodce už nejsou tak vtipné. Autorovi zkrátka trochu došly nápady a inspirace a jen slovní ekvilibristika (místy také recyklovaná) to nezachránila, spíše naopak - nejzáživnější byly pasáže, kde se o moc velkou originalitu vyjadřování nesnažil.