Taťka Hraboš komentáře u knih

Kniha klasických černobílých fotografií od známého českého fotografa, jehož doménou byly vždy hory, architekturu i jiný typ krajiny ovšem zvládal také na výbornou, jak je vidět na této publikaci. Jen jsem při pohledu na tyhle fotky přemýšlel, jak se od té doby fotografování změnilo. Jinak než černobíle se do určité doby fotit nedalo; přitom černobílá má tu podivuhodnou vlastnost, že dokáže ve fotografii zdůraznit to podstatné – v té krajinářské hlavně kompozici a atmosféru – a naopak skrýt rušivé detaily, samozřejmě včetně nekonzistentních barev. Kromě úpravy jasu a stínů a nějakého toho ořezu v klasické éře fotografie ani moc nešlo vylepšovat. Při pohledu na dnešní fotky profesionálů v oboru krajinářské fotografie se nedokážu ubránit pocitu, že nejhezčí fotky nemají ti, kteří mají „dar vidět“, ale ti, co to nejlépe umí ve Photoshopu či jiných programech na úpravu fotografií. Dnešní mainstreamová krajinářská fotografie často už s realitou nemá moc společného. O to víc se mi právě líbí fotografie mistrů z předdigitálního období, jako je právě Heckel.

4 30.10.2023

Po řecké, severské, keltské a egyptské mytologii jsme se s dětmi přesunuli k té indické a z mého pohledu je to zatím snad nejzábavnější čtení v této oblasti. Je znát, že staří Indové měli nejen bohatou fantazii, ale i smysl pro humor. Věčný boj mezi démony, zneužívajícími Brahmovu zálibu v asketismu, a bohy, které obvykle musí zachraňovat Višnu, Šiva nebo některý z jejich potomků, sofistikované lsti k pokoření nepřítele, zábavné a pestré postavy s překvapivými schopnostmi (kromě bohů a démonů třeba opičí bojovník Hanuman, král medvědů, různí mudrcové, obři a další), to je jen příkladmý výčet důvodů, pro které bude četba bavit nejen děti, ale i dospělé. Kniha je zakončena krátkým, ale pro pochopení systému a charakteru indické mytologie a náboženství velmi přínosným doslovem indologa Dušana Zbavitele.

3 25.10.2023

Velmi příjemná a čtivá fantasy, která možná zklame příznivce akčního děje, dramatických událostí a náhlých zvratů, ale zato potěší hloubavější čtenáře. Větší roli než nadpřirozené schopnosti hrdinů tu totiž mají vzájemné vztahy – mezi rodiči a dětmi, mezi lidmi navzájem a také mezi lidmi a zvířaty. Je to kniha o odpovědnosti toho, kdo má dar – v tomto případě je jím nadpřirozená schopnost, ale klidně to může být i „pouhý“ talent, vzdělání, moc či majetek. Svým způsobem je škoda, že se Le Guinová zaměřila – až na sporé výjimky, které u nás tuším ani nebyly přeloženy – jen na oblast fantastiky. Značné části čtenářského publika – té klasicky zaměřené – tak zůstávají její skvělý styl psaní i hodnotné myšlenky utajeny.

3 20.10.2023

Těžko říct, proč pro mě mají díla Sparkové půvab, i když to vlastně nikdy není kdovíjak silný příběh, do kterého by se člověk ponořil a který by ho vzal za srdce. Možná proto, že je zřejmé, že se autorka sama nebere vážně. I závažná, až tragická témata pojímá jako komedie, každá její postava má do určité míry komický potenciál. Nijak zvlášť se přitom nesnaží o jejich charakteristiku, a stejně jsou všechny její postavy originální a zajímavé. Šetří každým slovem, její knihy skoro nikdy nemají více než 200 stran, a přesto se čtenář necítí ošizen. To vše platí i o téhle příjemné novele – možná ještě více než u ostatních knih autorky.

3 17.10.2023

Vlny je pro tuto knihu velmi příhodný název. Jedna vlna obrazů, pocitů a myšlenek hlavní šestice aktérů střídá druhou, tu větší a silnější, tu menší a slabší, a vždycky jiná, podle toho, čí vlna to zrovna je, a postupně odkrývá jejich osobnosti, postoje, touhy, obavy i radosti a jen spíše náznakově dává tušit i děj na pozadí, skutečné události v jejich životě. Své postavy má Woolfová mistrně zvládnuté – jako by ona sama byla každou z nich. Je to četba velmi náročná na pozornost a obrazotvornost, spíše báseň v próze nežli román. Nedoporučuji číst ve chvílích únavy, myšlenky se snadno zatoulají jinam a požitek z vrcholného uměleckého díla se nedostaví.

5 16.10.2023

Nechce se mi věřit, že tahle kniha vyšla už před 30 lety. Pro mě je to každopádně další důkaz, že se nevyplatí číst jen to nejnovější, co vyšlo, protože pak člověku unikne spousta skvostů napsaných v minulosti. Tohle je nesmírně zajímavá analýza jednoho milostného vztahu od jeho počátku až do konce, podaná nikoli psychologem, ale mimořádně citlivým a všímavým filozofujícím spisovatelem. Vlastní postřehy kombinuje autor s citáty, myšlenkami a teoriemi velkých myslitelů minulosti, text je originálně členěn do krátkých číslovaných odstavců a tematicky zaměřených kapitol. A i když je každý člověk jiný a také každý vztah má své zvláštnosti a se spoustou autorových tezí a teorií jsem se rozhodně nemohl ztotožnit, v mnohém se přinejmenším mužský čtenář v téhle knize zákonitě musí najít. Trochu mi kniha připomněla Kunderovo dílo - De Botton je ale osobnější a myslím si, že i pro ty, kdo Kunderu moc nemusejí, mnohem stravitelnější. Další přidanou hodnotou této knihy je jemný humor, jímž je bohatě okořeněna. Určitě to není poslední De Bottonova kniha, kterou mám v ruce.

6 09.10.2023

V této publikaci se Ságl nejvíce přibližuje ke klasické krajinářské fotografii. Stejně tak tady asi nejvíce porušuje své pravidlo, že fotí hlavně krajinu kultivovanou člověkem, byť nelze popřít, že i na těchto snímcích obvykle dostává přednost pole před lesem, rybník před potokem, kostelík či stavení před skálou a na některých snímcích je člověk přítomen přímo, byť jen jako drobný prvek v krajině (rybáři při výlovu, traktor na poli). Co ovšem přetrvává i zde, je Ságlova fascinace barvami. Sám rád fotím a nemůžu si pomoci, ale tak rozmanité barevné odstíny různé intenzity se mi do fotografií nedaří dostat. Přitom si nemyslím, že by Ságlovy fotografie byly barevně upravovány, tehdejší technologie to ani v takové míře jako nyní neumožňovaly. Takže ještě jednou klobouk dolů před tímto panem fotografem.

5 06.10.2023

Kniha, v níž Ságl naplno rozvinul svůj krajinářský minimalismus a schopnost jemné práce s barvami (či spíše jejich vnímání a zachycování). Nadto se jedná často o krajiny značně netypické - jak sám autor říká, nezajímá ho přirozená krajina, ale krajina člověkem přetvořená (já bych dodal až znetvořená). Nejsou tu líbivé krajinky, i když některé fotky jsou krásné v tom všeobecně přijímaném smyslu, většina je opravdu zvláštní, a proto si myslím, že kniha dokáže zaujmout spíše fotografické „fajnšmekry“ než běžné čtenáře (či spíše diváky). Já sám mám ovšem ke knížce jen jednu výhradu - že by těch fotek mohlo být o poznání více.

2 04.10.2023

Romantismus americké provenience. A také můj návrat do mladých let, kdy jsem přečetl Stopaře, ale nejznámější Cooperovo dílo mě minulo. Není to špatné čtení. Pokud jde o spletitost děje, dějové zvraty a překvapení, nezadá si Cooper s nejlepšími současnými autory. Jen holt tehdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní, takže se to přece jen čte hůře. Třeba navodit pocity ohrožení a napětí se autorovi moc nedaří, i když jsou jeho hrdinové co chvíli v nějaké bryndě. A postavy působí dost ploše, i jejich myšlenkové a emocionální pochody jsou podány značně jednoduše. Kniha má ovšem i určitou informační hodnotu, protože pěkně popisuje výsek anglicko-francouzských střetů o území na hranicích dnešních USA a Kanady.

13 04.10.2023

Kromě Eiffelovky na titulní straně v Ságlově knize nenajdete ani jednu z hlavních pařížských památek, přesto toto město z jeho fotografií přímo čiší. Ságlovy fotografie jsou tady kompozičně poměrně složité (ostatně to je dáno i samotnou složitostí velkoměsta) - v kontrastu s jeho obvykle minimalistickými krajinami, jak je nafotil třeba do knihy Jihočeská krajina. Ovšem stejně jako tam Ságl i tady působivě pracuje s barvami - jeho teplé, hřejivé tóny vytvářejí jakýsi dojem klidu, pohody a bezpečí (ostatně v době, kdy tam autor fotil, Paříž zřejmě taková i byla). To je ještě umocněno mírným, trochu impresionistickým rozostřením snímků, daným možná hlavně tehdejšími technickými možnostmi, možná ale i záměrem autora. Lidé na jeho fotografiích nehrají roli hlavních aktérů, jsou spíše „jen“ nedílným a důležitým prvkem jeho městské krajiny. Za mě tedy výborná kniha, navíc pořízená v antikvariátu za pár kaček.

5 25.09.2023

Autor sám o knize říká, že jeho záměrem bylo vytvořit dílo, které by bylo dospěláckou obdobou Alenky v Říši divů. Poctivě přiznávám, že z Alenky znám prvních pár stran, protože tehdy to děti moc nezaujalo a s předčítáním jsme brzy skončili. K Alence se chci určitě jednou vrátit, a pokud je alespoň z poloviny tak zajímavá a zábavná jako tahle knížka, věřím, že se při ní nudit nebudu. Gaimanovy postavy jsou bez výjimky výborné, děj velmi akční a takřka nepředvídatelný (určité náznaky ohledně muže v pozadí a úlohy hlavního mužského hrdiny ale pozorný čtenář najde) a hlavně je tu spousta humoru. Kdo umí dobře anglicky (což není můj případ), ten by si asi měl knihu přečíst v originále, protože je zjevné, že je tu skryta i spousta jazykových hříček a návazností na názvy různých zajímavých míst města Londýn či jiná Angličanům dobře známá místa, jména a pojmy. O tento bonus je z části český čtenář ochuzen, na čemž nic nemění ani pěkný překlad.

17 22.09.2023

Z mých zkušeností plyne, že zvlášť u dětí je důležitá již samotná podoba, název a způsob, jak je kniha prezentována. Mí dva kluci zásadně nikdy nechtěli číst pohádky, mytologie je ovšem zajímá velice; přitom rozdíl mezi mýtem, bájí, pověstí, bajkou a pohádkou je pro běžného čtenáře, tím spíše dětského, prakticky bezvýznamný. Tahle knížka je takový mišmaš všeho, včetně historického exkurzu do doby královny Kleopatry. Je to knížka docela čtivá, originalita a poutavost příběhů je rozmanitá, ale v průměru poměrně vysoká, zanedbatelná není ani informační hodnota knihy - přece jen i v těchto vyprávěních se dost odráží tehdejší egyptská realita. Za přečtení kniha určitě stojí a litovat četbou stráveného času by nemusel ani dospělý čtenář.

5 18.09.2023

Je to takové milé vyprávění, dotýkající se ovšem významných filosofických a etických otázek - vlastně samotné podstaty lidství. Milé především kvůli hlavní postavě - jejímu způsobu vyprávění, smýšlení a jednání, jejichž charakter je dán i tím, že Klára nemá ve svých obvodech zakódovány ani náznaky negativních lidských emocí - na rozdíl od těch pozitivních. Mě osobně ovšem zaujala ještě jedna věc, která se moc nezmiňuje ani v kvalitním doslovu či na obálce knihy - Klářino magické myšlení, které je vlastní i spoustě lidí, možná do určité míry každému, a to bez ohledu na výši inteligence a míru vzdělání, někdy k vlastnímu prospěchu, většinou však naopak.

13 18.09.2023

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.

10 12.09.2023

Ke knížce jsem přistupoval trochu s nedůvěrou. Román je často řazen do škatulky válečné (a těm příliš neholduji) a podle předmluvy se autor později, po jeho napsání, stal oficiálně uznávaným socialistickým autorem. Nakonec jsem ale byl příjemně překvapen. Vlastně to válečný román vůbec není, odehrává se v době posledních dnů války, kdy už ovšem Polsko bylo osvobozeno a řešilo se hlavně, co si počnout s nabytou svobodou. Jeden boj skončil a další - o to, kdo v zemi převezme moc a kam se bude země dále ubírat - začal. Pokud jde o ten zmíněný prosocialistický postoj autora, je sice nutno uznat, že k postavám se socialistickým až komunistickým smýšlením chová autor největší sympatie, pochopení má však i pro všechny své ostatní postavy. Mnohokrát jsem si při čtení vzpomněl na ruské klasiky Tolstého a Dostojevského. Řešení otázek viny a trestu, životního smyslu a dalších závažných etických a filozofických otázek, plejáda rozmanitých, výborně vykreslených, rozporů plných postav, jejich myšlenková nejistota a citová hnutí, k tragédii (u některých z nich) směřující spletitý děj, sociální tématika, občasné lyrické prvky, tím vším má kniha ke zmíněným autorům blízko.

5 07.09.2023

Poslední díl nezklamal, ale ani neoslnil. Znovu se mi potvrdilo, že vymyslet spletitý příběh se zajímavou zápletkou Sanderson umí, ale s realizací je to v některých ohledech slabší. Především hlavní ženskou postavu Vin ani vzájemný vztah mezi ní a Elendem se autorovi nepodařilo ztvárnit tak, aby čtenář na konci obrazně uronil slzu. I Sazedovo prvotní nadšení náboženskými směry a jeho následná ztráta víry působí nereálně, a zpětně člověk pochopí, že to byl hlavně prostředek autora, jak příběh dovést tam, kam ho dovést chtěl. Ale celkově je to určitě série, kterou lze doporučit - takové příjemné, nenáročné a poutavé čtení, ideální třeba zrovna na prázdniny.

3 04.09.2023

Výborná kniha, především kvůli šíři svého záběru a komplexnosti. Kromě toho, že se v úvodu člověk dozví zajímavé informace z dětství a mládí tohoto pozoruhodného člověka, se v rozhovoru postupně probírá většina autorových oblíbených témat, které podrobněji a pečlivěji rozvádí ve svých psaných textech. Už z podstaty tu nejsou přítomny precizní formulace, na které je člověk zvyklý z jiných Cílkových knih, Cílek prostě mluví, jak mu zobák narost, tedy jako většina lidí v běžném hovoru, ale ta neučesanost projevu dává knize jisté kouzlo. Navíc je to kniha mimořádně inspirativní, zejména v pasážích týkajících se geologie, jeskyní a podzemí obecně, pískovcových skalních měst, cestování ... V člověku vzbuzuje chuť minimálně si o věci více nastudovat, ale nejlépe se na daná místa rovnou zajet podívat. Je to i kniha varující, Cílek se třeba k otázce klimatických změn v rozhovoru vyjadřuje nebývale otevřeně a realisticky. Samozřejmě je nutno vzít do úvahy, že kniha byla vydána v roce 2017, což na druhé straně ve světle současného dění ve světě dává tehdejším Cílkovým slovům možná ještě větší váhu.

5 04.09.2023

Nevím, čím to, ale ve druhém díle už mi tolik nevadily nedostatky, které jsem vnímal v tom prvním, asi jsem si prostě zvykl. Do popředí se naopak dostalo to, v čem je Sanderson dobrý - zápletky, akce, překvapení, dějové zvraty. Proto se také tahle kniha čte rychle, člověk se ani nenaděje a má 700 stran za sebou. Pokud jde o ta překvapení, ani Sanderson ovšem není úplně nepředvídatelný, především samotný závěr se v základu čekat dal. Jinak by ostatně nebyl důvod psát třetí díl.
PS: Jak si tak čtu komentáře níže, řadě čtenářů vadí, že do knihy Sanderson zatáhl politiku. Mě osobně zrovna ta politická linka docela zaujala - myslím, že se autorovi podařilo docela dobře vystihnout postavení a osud člověka, který se snaží uspět v politickém boji jen se slušností a čestností a nezneužívat moci, nevyužívat manipulace, úplatků, pohrůžek a jiných neférových metod.

9 22.08.2023

Velmi čtivý, akční a napínavý příběh se zajímavou zápletkou a pěkně vymyšleným světem, nedivím se, že mezi fanoušky fantasy má takovou oblibu. Já osobně mu ale plný počet hvězdiček dát nemohu. Postavy jsou sympatické, ale nejsou nějak zvlášť dobře psychologicky propracované (a místy jejich jednání působí značně nepromyšleně až hloupě), v ději sice často dochází k různým překvapivým zvratům, ale některé jsou jen obtížně uvěřitelné. Sanderson není důsledný, příliš nedbá na detaily, občas u něj dostává logika trochu na frak, a co je jen těžko vysvětlitelné, tomu se raději vyhne a spoléhá na to, že čtenář pohlcený příběhem mu to odpustí. Asi jsem příliš náročný, možná proto, že jsem před touto sérií četl Jordanovo Kolo času, kde poslední tři díly s ohledem na úmrtí původního autora dopisoval právě Sanderson a kde už byly výše zmíněné rozdíly mezi oběma autory patrné.

6 11.08.2023

Už ten kontrast mezi bombastickým názvem knihy a jednoduchou obálkou v jedovatě zelené barvě dává tušit, že se nejedná o obvyklý marketingový produkt z daného oboru. Nejsem biochemik ani lékař, ale troufám si říct, že už po pár prvních stranách četby je jasné, že autor ví, o čem píše, vychází z maxima informací k tématu dostupných a navíc z věrohodných a dohledatelných zdrojů. Své názory nikomu nevnucuje, čtenáři předkládá fakta, k nimž občas dodá komentář či doporučení. Nezřídka nadšení čtenáře sám zchladí dodatkem, že daná problematika ještě zdaleka není plně objasněna a že je třeba brát i stávající poznatky s rezervou. Na druhé straně tam, kde něco považuje za jednoznačně platné, se to jako takové nebojí označit. Za mě výborná kniha, jen dodatečně lituji, že jsem při čtení neměl k dispozici poznámkový blok a nedělal si výpisky. U takové knihy to lze jen doporučit.

7 07.08.2023