Poutník časem chaosu

Poutník časem chaosu https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362373/bmid_poutnik-casem-chaosu-QKR-362373.jpg 4 50 13

Stojíme na prahu velké proměny. Neklid zažíváme všude kolem sebe. Co nám ta proměna přinese a kdy přijde, se můžeme jen domnívat. Je dobré si ale uvědomit, že podobné předěly zažívali lidé tisíce let před námi. Ne vždycky musí znamenat katastrofu. Toto přesvědčení Václava Cílka vystupuje z této knížky jako poselství. Tahle knížka je jedním velkým putováním. Putováním časem, dějinami, světem… Známý geolog a esejista nás provede krajinami svého srdce, krajinami z kamene i myšlenek. Navštívíme jeskyně i dávné civilizace, skalní města i indiány, krásy Čech i Jeruzalém... Podíváme se, kam se ubírá moderní společnost i jaký vliv na ni mají nové technologie. Zamyslíme se, kam se za poslední léta posunula společnost česká. Ale také kde a v čem dnes můžeme hledat krásno a klid. A jak to všechno může souviset. Souvislosti jsou často nečekané a netušené. V otevřeném rozhovoru s novinářem Janem Dražanem vypráví Václav Cílek poutavě, moudře, s nadhledem i humorem o věcech, kterými se léta zabývá. Stejně tak o svém životě. Vzpomíná, jak chodil do černošské školy nebo jak v dolech málem odpálil spolužáka. Ohlíží se za jednou dlouhou kapitolou svého života, protože – jak sám říká – chce se dívat hlavně dopředu.... celý text

Přidat komentář

Taťka Hraboš
04.09.2023 5 z 5

Výborná kniha, především kvůli šíři svého záběru a komplexnosti. Kromě toho, že se v úvodu člověk dozví zajímavé informace z dětství a mládí tohoto pozoruhodného člověka, se v rozhovoru postupně probírá většina autorových oblíbených témat, které podrobněji a pečlivěji rozvádí ve svých psaných textech. Už z podstaty tu nejsou přítomny precizní formulace, na které je člověk zvyklý z jiných Cílkových knih, Cílek prostě mluví, jak mu zobák narost, tedy jako většina lidí v běžném hovoru, ale ta neučesanost projevu dává knize jisté kouzlo. Navíc je to kniha mimořádně inspirativní, zejména v pasážích týkajících se geologie, jeskyní a podzemí obecně, pískovcových skalních měst, cestování ... V člověku vzbuzuje chuť minimálně si o věci více nastudovat, ale nejlépe se na daná místa rovnou zajet podívat. Je to i kniha varující, Cílek se třeba k otázce klimatických změn v rozhovoru vyjadřuje nebývale otevřeně a realisticky. Samozřejmě je nutno vzít do úvahy, že kniha byla vydána v roce 2017, což na druhé straně ve světle současného dění ve světě dává tehdejším Cílkovým slovům možná ještě větší váhu.

bazina667
22.01.2023 5 z 5

Všem čtenářům pana Václava Cílka nesmí tato kniha rozhovorů chybět, velký dík patří Janu Dražanovi za výběr témat.


Tyet
20.12.2019 4 z 5

Knížka psaná formou rozhovoru mezi Václavem Cílkem a Janem Dražanem má široký rozptyl témat. Václav Cílek odpovídá na otázky týkající se jeho životní cesty, lásky k podzemí, mytologie, kultů a náboženství, počasí, klimatu, geologie, médií a komunikace, moderních technologií, výtvarného umění i hudby, a také kolapsů civilizací. Něco mě bavilo víc, něco méně, ale knížka jako celek je poutavá a čtivá. Zde několik citací, abyste si udělali představu.
„Už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu lidi přesvědčovat, protože často i velmi chytří jedinci používají sofistikované argumenty k popření existence skleníkového jevu nebo člověkem způsobeného globálního oteplování. A doopravdy to hodně závisí na tom, co psal buddhistický učenec Čhögjam Trungpa. My přijímáme informace, ale je zde strážce brány a ten rozhoduje, jaké pustí dovnitř. Moderní psychologie to spíš vysvětluje tak, že se rozhodujeme na základě citových, či spíše hodnotových měřítek. To znamená: lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco v nás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit.“
...
„V okamžiku pyšného rozmachu je dobré upozorňovat a ´ukostřovat´lidi, že situace také může dopadnout jinak, než si ve svém rozletu myslí. Ale v okamžiku, kdy je krize na spadnutí nebo se projevují první příznaky, je naopak dobré strategii změnit – protože lidé už jsou nervózní a mají strach. Nemá cenu obavy prohlubovat, je lepší ukazovat pozitivní motivace. Ano, krize jsou, mají tu vlastnost, že se něco zničí, a taky tu, že se něco vytvoří.“
...
„Emoce, které máme, jsou velice staré. Myslím, že návraty nebo sebeopravy jsou skoro vždy možné. Ale psychologové sledují vytváření synapsí čili propojení v mozku a zdá se, že u nových generací – které nemají přirozené zážitky a jsou o ně ochuzené – se mozek propojuje jinak. Po několika generacích se nové způsoby propojení stabilizují. Takže část lidí – určitě ne všichni – už bude prostě jiná. Když teď jdu s americkými studenty do přírody a sednu si do trávy, někteří si nejsou ochotni přisednout, protože v trávě je hmyz. Klidně i dvě třetiny studentů.“
...
„Hudba George Philippa Telemanna je pro mě dobrá hudba. Hudba skoro předvídatelná, ale její harmonie je nějakým způsobem zklidňující. Dobrá hudba k životu. Před delším časem jsme dávali dohromady nějakou encyklopedii pro Oxford, Encyclopedia of life support systems, o systémech podporujících život. A Telmannova hudba nebo impresionismus jsou prostě life support systems. Většinou to ale samo o sobě nestačí, potřebujete mít ještě něco náročného. Mám k tomu doplněk, Georga Grosze, takovou jednoduchou litografii, jak smrt zakusuje člověka na ulici. Nevydržel bych jenom ty klidné a harmonické věci. Ale mám představu, že nejméně dvě třetiny života by měly být obklopené spíš těmi krásnými věcmi.“

douchová
27.11.2019 5 z 5

Pan Cílek mě vždycky dostane...moc ráda ho čtu a stále se mi neomrzel.
Velmi inspirativní pán.

Mood
13.05.2019 4 z 5

V poslední době mě bavilo vícero knih ve formě rozhovoru (např. Laco Deczi – totálně vytroubený mozek nebo Raději zešílet v divočině) a i tahle se k nim zařadila. Kdo pana Cílka zná, po přečtení určitě nebude zklamaný. Teď přestaňte číst (jestli jste knihu nečetli), protože se chystám vložit kousek textu z knihy, který mě zaujal:
… lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco ve vás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit. To je ten strážce brány. Na tomto příkladu jsem si uvědomil, proč kreativní a otevření lidé tak často trpí pochybnostmi – strážce brány je tolerantní a vpustí dovnitř skoro každého. A my se s tím pak musíme nějak srovnat, takže máme život náročnější, ale také bohatší.

rozarada
28.10.2018 5 z 5

Pro mě velice inspirativní čtení. Doporučuji.

josef1061
29.07.2018 5 z 5

A nakonec - úvod. Do Cílka. Tak nakonec snad ještě ne!

květáček
09.07.2018 5 z 5

Nejlepší Cílkova kniha, podle mého skromného názoru.

bazyk21
25.03.2018 5 z 5

Příjemný rozhovor, široké spektrum témat, duševně velmi obohacující. Díky pane Cílku

Vlk.kh
14.03.2018 5 z 5

Od pana Cílka jsem přečetl většinu jeho knih a za sebe mohu říci, že tato je nejlepší. Možná je to tím, že jde o přepis rozhovoru, který usměrňoval určitým způsobem Jan Dražan - pan Cílek neměl tolik volnou ruku v rozmanitosti témat a není zde taková roztříštěnost námětů, jako v knihách esejů, u kterých jsem měl většinou dost rozpačité dojmy. Část knihy mě zpravidla velmi zaujala a další mě nebavila vůbec, což rozhodně není případ Poutníka časem chaosu. I tato kniha je tématicky obšírná - nebudu vypisovat, už je to tu rozepsané přede mnou, čím vším se autor zabývá - ale přesto je jaksi komplexnější, než ostatní knihy. V postatě jsem v téhle knížce nenarazil na pasáž, která by mě nebavila a v budoucnu se k ní budu rozhodně vracet.

Malkoff
01.03.2018 5 z 5

Kdo má rád moudrá slova a laskavý přístup Václava Cílka, nebude rozhodně zklamán. Tohle je Cílek v kostce a ještě něco navíc.

hladko
20.02.2018 3 z 5

Cílek mě nutí přemýšlet v širších souvislostech. Nutí mě nahlédnout na skutečnost jinou perspektivou, což ve spojení s aktuálností a palčivostí vybraných témat intenzivně rozšiřuje mou myšlenkovou mapu. Svým myšlením propojuje tematické celky, ale nutno dodat, že výběr dvanácti témat, které korespondují s počtem kapitol, je mi blízký. Jsou to témata, nad kterými často přemýšlím, nebo se jimi dlouhodobě zaobírám. Jsou to prostě trochu i témata má. V knize tedy nalezneme kapitoly, jež se zaobírají následujícím: Cílkova osobní historie, Jeskyně a podzemí, Krajina, Pískovce, Cesty, Klima, Geologie, Civilizace, Společnost, Umění, Česko, Cílek o sobě.
Cílek také pojmenovává neduhy doby, které jsou samozřejmě především svázané s člověkem a jeho působením, ale nejedná se o samoúčelnou kritiku. Cílek často nabízí buďto také pozitivní pohled na danou věc, nebo nastiňuje pozitivní vývojové tendence problému se týkající. V tomto kontextu v Cílkovi čtu optimistu a to je právě možná právě ona charakterová vlastnost, která mu pomáhá přemosťovat a spojovat tematické celky.
Poutník je má druhá Cílkova kniha. Krajiny vnitřní a vnější ve mně asi navždy vzbudily zájem, jenž mě nutí Cílkovi naslouchat. A Poutník časem a chaosu mě utvrzuje o tom, že Cílek by se u nás číst měl, protože je to prostě zdravé.

Dax
09.01.2018 4 z 5

Větší část knihy jsou informace obsažené v různých jiných rozhovorech s Václavem Cílkem, zbylé představují další nálož k přemýšlení a poznávání krajiny, a/nebo doplňují nové poznatky k již řečenému. Pan Cílek je člověk na kterého bude slyšet čím dál víc lidí, ať už v pozitivním nebo negativním, a toto je další střípek do mozaiky jeho zajímavého vidění světa.