Poutník časem chaosu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Stojíme na prahu velké proměny. Neklid zažíváme všude kolem sebe. Co nám ta proměna přinese a kdy přijde, se můžeme jen domnívat. Je dobré si ale uvědomit, že podobné předěly zažívali lidé tisíce let před námi. Ne vždycky musí znamenat katastrofu. Toto přesvědčení Václava Cílka vystupuje z této knížky jako poselství. Tahle knížka je jedním velkým putováním. Putováním časem, dějinami, světem… Známý geolog a esejista nás provede krajinami svého srdce, krajinami z kamene i myšlenek. Navštívíme jeskyně i dávné civilizace, skalní města i indiány, krásy Čech i Jeruzalém... Podíváme se, kam se ubírá moderní společnost i jaký vliv na ni mají nové technologie. Zamyslíme se, kam se za poslední léta posunula společnost česká. Ale také kde a v čem dnes můžeme hledat krásno a klid. A jak to všechno může souviset. Souvislosti jsou často nečekané a netušené. V otevřeném rozhovoru s novinářem Janem Dražanem vypráví Václav Cílek poutavě, moudře, s nadhledem i humorem o věcech, kterými se léta zabývá. Stejně tak o svém životě. Vzpomíná, jak chodil do černošské školy nebo jak v dolech málem odpálil spolužáka. Ohlíží se za jednou dlouhou kapitolou svého života, protože – jak sám říká – chce se dívat hlavně dopředu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362373/big_poutnik-casem-chaosu-QKR-362373.jpg 4.442
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Poutník časem chaosu

Tyet
20.12.2019

Knížka psaná formou rozhovoru mezi Václavem Cílkem a Janem Dražanem má široký rozptyl témat. Václav Cílek odpovídá na otázky týkající se jeho životní cesty, lásky k podzemí, mytologie, kultů a náboženství, počasí, klimatu, geologie, médií a komunikace, moderních technologií, výtvarného umění i hudby, a také kolapsů civilizací. Něco mě bavilo víc, něco méně, ale knížka jako celek je poutavá a čtivá. Zde několik citací, abyste si udělali představu.
„Už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu lidi přesvědčovat, protože často i velmi chytří jedinci používají sofistikované argumenty k popření existence skleníkového jevu nebo člověkem způsobeného globálního oteplování. A doopravdy to hodně závisí na tom, co psal buddhistický učenec Čhögjam Trungpa. My přijímáme informace, ale je zde strážce brány a ten rozhoduje, jaké pustí dovnitř. Moderní psychologie to spíš vysvětluje tak, že se rozhodujeme na základě citových, či spíše hodnotových měřítek. To znamená: lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco v nás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit.“
...
„V okamžiku pyšného rozmachu je dobré upozorňovat a ´ukostřovat´lidi, že situace také může dopadnout jinak, než si ve svém rozletu myslí. Ale v okamžiku, kdy je krize na spadnutí nebo se projevují první příznaky, je naopak dobré strategii změnit – protože lidé už jsou nervózní a mají strach. Nemá cenu obavy prohlubovat, je lepší ukazovat pozitivní motivace. Ano, krize jsou, mají tu vlastnost, že se něco zničí, a taky tu, že se něco vytvoří.“
...
„Emoce, které máme, jsou velice staré. Myslím, že návraty nebo sebeopravy jsou skoro vždy možné. Ale psychologové sledují vytváření synapsí čili propojení v mozku a zdá se, že u nových generací – které nemají přirozené zážitky a jsou o ně ochuzené – se mozek propojuje jinak. Po několika generacích se nové způsoby propojení stabilizují. Takže část lidí – určitě ne všichni – už bude prostě jiná. Když teď jdu s americkými studenty do přírody a sednu si do trávy, někteří si nejsou ochotni přisednout, protože v trávě je hmyz. Klidně i dvě třetiny studentů.“
...
„Hudba George Philippa Telemanna je pro mě dobrá hudba. Hudba skoro předvídatelná, ale její harmonie je nějakým způsobem zklidňující. Dobrá hudba k životu. Před delším časem jsme dávali dohromady nějakou encyklopedii pro Oxford, Encyclopedia of life support systems, o systémech podporujících život. A Telmannova hudba nebo impresionismus jsou prostě life support systems. Většinou to ale samo o sobě nestačí, potřebujete mít ještě něco náročného. Mám k tomu doplněk, Georga Grosze, takovou jednoduchou litografii, jak smrt zakusuje člověka na ulici. Nevydržel bych jenom ty klidné a harmonické věci. Ale mám představu, že nejméně dvě třetiny života by měly být obklopené spíš těmi krásnými věcmi.“

douchová
27.11.2019

Pan Cílek mě vždycky dostane...moc ráda ho čtu a stále se mi neomrzel.
Velmi inspirativní pán.


Mood
13.05.2019

V poslední době mě bavilo vícero knih ve formě rozhovoru (např. Laco Deczi – totálně vytroubený mozek nebo Raději zešílet v divočině) a i tahle se k nim zařadila. Kdo pana Cílka zná, po přečtení určitě nebude zklamaný. Teď přestaňte číst (jestli jste knihu nečetli), protože se chystám vložit kousek textu z knihy, který mě zaujal:
… lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco ve vás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit. To je ten strážce brány. Na tomto příkladu jsem si uvědomil, proč kreativní a otevření lidé tak často trpí pochybnostmi – strážce brány je tolerantní a vpustí dovnitř skoro každého. A my se s tím pak musíme nějak srovnat, takže máme život náročnější, ale také bohatší.

rozarada
28.10.2018

Pro mě velice inspirativní čtení. Doporučuji.

josef1061
29.07.2018

A nakonec - úvod. Do Cílka. Tak nakonec snad ještě ne!

květáček
09.07.2018

Nejlepší Cílkova kniha, podle mého skromného názoru.

bazyk21
25.03.2018

Příjemný rozhovor, široké spektrum témat, duševně velmi obohacující. Díky pane Cílku

Vlk.kh
14.03.2018

Od pana Cílka jsem přečetl většinu jeho knih a za sebe mohu říci, že tato je nejlepší. Možná je to tím, že jde o přepis rozhovoru, který usměrňoval určitým způsobem Jan Dražan - pan Cílek neměl tolik volnou ruku v rozmanitosti témat a není zde taková roztříštěnost námětů, jako v knihách esejů, u kterých jsem měl většinou dost rozpačité dojmy. Část knihy mě zpravidla velmi zaujala a další mě nebavila vůbec, což rozhodně není případ Poutníka časem chaosu. I tato kniha je tématicky obšírná - nebudu vypisovat, už je to tu rozepsané přede mnou, čím vším se autor zabývá - ale přesto je jaksi komplexnější, než ostatní knihy. V postatě jsem v téhle knížce nenarazil na pasáž, která by mě nebavila a v budoucnu se k ní budu rozhodně vracet.

1