Mučitelův stín
Gene Wolfe
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61800/bmid_muciteluv-stin-IEU-61800.png
4
84
84
Kniha Nového Slunce série
1. díl >
Ve vzdálené minulosti, kdy Slunce pozvolna vyhasíná, putuje Urzemí člen Cechu mučitelů Severian. Své dobrodružné zážitky ukládá do paměti, aby je později zvěčnil v Knize Nového Slunce, kterou píše již jako Autarch. Mučitelův stín, první díl pentalogie Kniha Nového Slunce, je vědeckofantastický román s prvky fantasy. První díl pentalogie se odehrává v daleké budoucnosti v Urzemi, kde způsob života a úroveň civilizace má archaický ráz.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1995 , BaronetOriginální název:
The Shadow of the Torturer , 1980
více info...
Přidat komentář
Pokud se v souvislosti s touto knihou objevuje označení sci-fi, pak jedině proto, že je v ději pár zmínek o létajících strojích. Jinak svět, do nějž je příběh zasazen, má podobu jakéhosi jakoby středověku, jak je ve fantasy obvyklé.
Tato kniha je poněkud neobvyklá, a to v několika ohledech. Za prvé jazykem. Jazyk knihy je košatý a vyžaduje pomalé a soustředěné čtení. To jsem si uvědomil hned v první kapitole, když jsem narazil na následující pasáž:
"No tak dobře," řekl Drotte váhavě, a tak jsme prošli bránou s dobrovolníky v patách. Někteří mystéti tvrdí, že skutečný svět byl zkonstruován lidským rozumem, jelikož našemu jednání vládnou umělé kategorie, do nichž umisťujeme v podstatě nediferencované jevy, které jsou slabší než naše slova, jimiž tyto jevy popisujeme. Tehdy v noci jsem tento princip intuitivně pochopil, když jsem zaslechl, jak za námi poslední dobrovolník prudce přirazil bránu.
Také příběh tak úplně neodpovídá obvyklým představám děl řazených do žánru fantasy. Nevyskytují se zde typické ingredience žánru jako čarodějové, magie, fantastické bytosti, zápas se zlem, záchrana světa a podobně. Formálně má příběh podobu vzpomínek a tak vlastně docela odpovídá tomu, co bychom očekávali od memoárů, až na to, že skutečný autor memoárů by si doopravdy po letech nepamatoval doslovné znění všech proslovů, jichž byl autorem, nebo které vyslechl.
Zdá se mně po přečtení, že autorovi nešlo v první řadě vytvořit příběh plynoucí od první strany do poslední, kvůli němuž by čtenáři hltavě obraceli stránku za stránkou s očekáváním, jak to bude pokračovat. Spíš bych řekl, že celá kniha je sledem na sebe sice plynule navazujících, ale jen volně spolu souvisejících jednotlivých scén či situací, kterou jsou zato pečlivě vykresleny, aby se čtenář naplno ponořil do vnímání světa, který mu autor stvořil.
Ach! Moje srdce se telelí blahem, skotačí a nepravidelně se zastavuje a zase rozbíhá, když čtu příběh, který je jako by spíš fantasy, ale jehož základy, svět, společnost, stojí na zárodcích techničtější civilizace.
Představuji si nás - naše potomky, kteří se frajersky vydají ke hvězdám, jiným planetám a tam... se cosi po... kazí, za což společnost zaplatí ztrátou vědomostí. No a to nevyhnutelně vede kam?
Jo, přesně tam.
Příběh takové náznaky předestřel a mě vždy spíš baví taková ta (nevím, jestli mě pochopíte), šedivá realita, než černé a bílé dějiny, charaktery, osudy.
Příběh je psán trochu archaicky, ale to dodává na zajímavosti.
Tak, chtělo to jedno čtení v angličtině, další v češtině, naposlouchat podcast, kde rozebírají obsah každé kapitoly a troufám si tvrdit, že jsem do toho pronikl.
Musím říct, že mě trochu mrzí, jakého přijetí se mistru Wolfemu dostává v Česku. Celá Kniha nového Slunce je dost možná nejkomplexnější věc, jakou jsem kdy četl. Je třeba mít na paměti, že Wolfe je jako kouzelník, k jedné ruce přitáhne pozornost diváka, ale skutečné kouzlo probíhá rukou, na kterou se pozornost neupírá. To, co je nám předkládáno jako hlavní děj, vlastně vůbec hlavním dějem není. Severián lže. Je potřeba číst mezi řádky, zaměřit se na věci, které neříká, ale z kontextu, z jedné jediné větičky, vyplynou. Věci, které my známe a používáme mohou být nazývány úplně jiným slovem. Hned na druhé straně je jasný důkaz, že Severiánova paměť není tak dokonalá, jak sám říká. U jiného autora by to mohla být chybka, nesouvislost. Zde je to záměr. Nebojím se říct, že téměř každá věta má svůj význam, něco skrytého, určitou symboliku. Rozhodně nejde o knihu, kterou čte člověk k odpočinku.
Není to kniha pro každého, a je naprosto v pořádku, když zrovna tohle někomu nevyhovuje. Troufám si ale říct, že pokud Knize nového Slunce dá někdo špatné hodnocení, prostě ji nepochopil. Wolfe byl totiž absolutní génius.
Zvlastni no, nebylo to uplne tak spatny, jak jsem cekal. V mladi jsem ji myslim rozecetl a nedocetl, ted jsem zkusil jako audioknihu a dalo se to prezit, i kdyz obcas clovek ztraci pozornost :) nejlepe to vystihuje posledni veta knihy. Cesta to neni snadna. ;)
Bohužel mě tohle vůbec neoslovilo. Fantasy mám ráda, ale tady jsem furt čekala, kdy se teda začne něco dít a ono furt nic. Žádný vývoj postavy, žádný děj, žádný cíl. Prostě nic. Jediným pozitivem byl snad jen zajímavě vystavěný svět. Na to, abych se pustila do dalšího dílu to ale nestačí.
Kdo má rád neuchopitelné příběhy, bude nadmíru spokojen. Mě kniha nesedla stylem psaní a příběh spolu se světem, ve kterém se děj odehrává, mi připadá jako když se vyškrábu s vypětím sil na rozhlednu za mlhy. Tuším kolem sebe nádhernou krajinu a dech beroucí výhled, ale celé to kazí neproniknutelná mlha.
Velmi zajímavá kniha, příběh Mučitelův svět a reálie. Příběh ze světa fantasy, kde občas probleskne i sci-fi. Hlavně oceňuji velmi zdařilý překlad!
Knihu jsem dala jako audio a to jen díky skvělému načtení. Ač mám fantasy ráda tak tato kniha mi nějak nesedla a sama bych se asi nezačetla. Chybí mi tam ta energie která člověka "nutí" číst stránku za stránkou. Některé pasáže jsou zajímavé, ale kniha jako taková mi přišla jako mišmaš a kolikrát jsem přemýšlela o čem to vlastně je....
Tato kniha mi neuvěřitelně sedla už při prvním čtení (někdy na VŠ), takže jsem se k ní ještě několikrát vrátil - a nikdy nezklamala. Nejsem žádný znalec fantasy (a z tohoto žánru jsem přečetl jen velmi málo knih, takže vlastně ani nedokážu posoudit, jestli je Mučitelův stín výjimečným zástupcem tohoto typu literatury nebo ho spíše přesahuje), ale tady jsem byl více než spokojen. Skvěle vyprávěný příběh, zajímavé úvahy a k tomu vynikající překlad (Václava Kříže).
Pozoruhodné dílo na pomezí scifi a fantasy od autora ze staré školy (však mi také styl občas připomínal knihy Mervyna Peaka, občas zase Ursuly K. Le Guinové, která si ostatně sama knižní tvorby Genea Wolfa velmi cenila). Najdete tu bohatý, detailně vykreslený svébytný svět i s vlastní terminologií, relativně poklidně se odvíjející děj s řadou mnohoznačných zápletek a překvapení a plejádu svérázných a zajímavých vedlejších postav. Škoda jen, že (jak jsem zjistil už mnohokrát předtím u jiných ve světě známých sérií daného žánru) byly zatím přeloženy jen první dva díly pentalogie. Ale pokud vím, měl by v tomto případě dluh být napraven a na překladu zbylých dílů se pracuje. Až vyjdou, rozhodně se chystám pustit i do nich.
Milujem fantasy, takže budem pravdepodobne trochu neobjektívna - audiokniha v podaní Mareka Holého ma držala v zajatí, a neviem sa dočkať pokračovaní.
Rozprávanie mladého Severiána o svojom putovaní rôznymi svetmi bohatými na prazvláštno je veľmi pútavé a ocenia ho ako mladí, tak i starí čitatelia.
Dosti zajímavý příběh ve fantaskním světě, někdy je na mě těch metafor a fantazie trošičku příliš, že jsem mnohdy popisovaný obraz děje nechápal na první dobrou a musel jsem se vracet a přemýšlet, ale to je jen malá daň za nevšední zážitek. Nevšední v celém své smyslu slova.
Zaujala mě především první část děje příběhu, kdy je sledován život hrdiny ve škole, za mě škoda, že toto temné prostředí opustil a vydal se na cestu, kde jsem se právě mnohdy ztrácel, obzvláště v Zahradách.
Ale i tak velmi slušné čtení a těším se na vydání slibovaného druhého dílu, dávám 5/6
Fantasy tolik nečtu, ale tato kniha mě opravdu pohltila. Je super, že vyjde celá série.
Kniha z tajemného světa psaná bohatým a zvláštním jazykem, úžasná atmosféra a skvělý rozjezd série. Doporučuji číst vydání s novým překladem, ne to původní z Baronetu.
Byl jsem zvědavý na tuto u nás zatím nedoceněnou ságu, a po zjištění že Fobos připravuje překlad druhého dílu přišel ten pravý čas. Na první dojem fantasy jako řemen, ale po nějaké době pod klasickými fantasy proprietami začínáte tušit sci fi rámec celého světa. Světa s soumračnou atmosférou vyhasínajícího slunce, se středověkou společností, plnou zvláštních rituálů a zvyků. První polovina knihy se čte jedním dechem, bohužel v té druhé se krásně rozběhnutý děj podivně zastaví a zamotá se do série až podivně snových epizod.
V každém případě jsem zvědavý jak vše bude pokračovat, a tento svět, příběh, i styl kterým je vše napsáno si zaslouží vaši pozornost.
Škoda, že české čtenáře první díl ságy nezaujal. Moc by mě zajímalo, jak se vše vyvíjelo dál...
EDIT: Sláva. Konečně vydáno v novém překladu!
Bohužel kvalita překladu zdaleka neodpovídá kvalitám originálu, překladatel nechápe souvislosti a míjí se s autorovými záměry. Velká škoda!
Největší dluh českých sci-fi a fantasy vydavatelů. Jak může dílo svým významem stojící po boku Duny a Pána prstenů nemít české vydání v kvalitním překladu!?
Kniha samotná se těžko popisuje, není k čemu přirovnat - myslím to jako poklonu. U čtení je třeba přemýšlet a domýšlet, často má větší význam to co CHYBÍ napsáno. Odměnou pozornému čtenáři je neskutečně propracovaný a provázaný svět.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Mučitelův stín |
| 2023 |  Smiřitelův spár |
| 2023 | Liktorův meč |
| 2024 | Autarchova citadela |
Největší problém podle mě je, že jde o natolik komplexní svět, že si podle všeho musíte přečíst všechny díly a nejlépe prý několikrát (psali na internetu), aby to do sebe zapadlo – a na to já fakt nemám (náladu, čas…). Kromě jediného specializovaného subredditu a pár podcastů na YT totiž neexistuje jakákoliv ucelená fanouškovská wiki, která by tohle jakkoliv shrnovala, vysvětlovala a klidně i spoilerovala.
Začalo to slibně; podivný, až snový svět zalitý září umírajícího slunce, plný svébytné mystiky, společenského řádu a pozůstatků dávných technologií (i když sci-fi bych tomu neříkala ani náhodou), to vše ještě umocněno nezvyklým povoláním hlavního hrdiny. Do toho spousta exoticky znějících neologismů, líbivých pseudolatinismů a nějakých těch zvláštních postaviček, povolání, míst a vynálezů, které onu „podivnost“ světa podtrhují. Jenže to, co mi fungovalo např. ve světě Naslouchače Petry Stehlíkové, tady postupem času hodně drhne.
Všechno se zamotává a komplikuje, ale nic se nevysvětluje, ačkoliv děj plyne čím dál pomaleji. Bizarnosti a (ne)zákonitosti světa se kupí jedna na druhou, přibývá matoucího (pseudo)filosovoání o věcech, kterým jakožto pozorovatelé „zvenčí“ příliš nerozumíme.
A vše stojí na tom, jestli to Severiánovi celé žereme. Já teda moc ne. Navíc mi přijde poněkud zvláštní jeho přístup ženským postavám a přístup ženských postav k němu. Další díly i všechna úžasná odhalení a objevy, které s sebou nesou, s díky oželím.