SuzukiZ komentáře u knih
Milý příběh dvou dobrodružných desetiletých dětí. Pohodová odpočinková četba
Zajímavá kniha na odpočinek, která vede člověka k zamyšlení ohledně vlastního života, lidských vztahů a současné společnosti
Velmi zajímavé čtení (byť trochu zdlouhavé, ale spád přijde :) ). Kniha je vyprávěna nejen z pohledu jednotlivých postav ze strany husitů, ale i ze strany katolíků, takže čtenář (nebo aspoň já) nenabyde dojmu, že jedna strana je lepší/horší než druhá. Pěkný závěr knihy také spočívá v tom, když sebývalá katolická jeptiška dá dohromady s husitou..
Antické drama, které končí dobře (pomineme-li smrt 2 v podstatě záporných postav). Fajn kniha na nedělní odpoledne
Navzdory tomu, že mám Márqueze velmi ráda, přečtení této knihy pro mě byl velký oříšek-nedokázala sjem se začíst, navíc vzhledem k tomu, že jsem neměla zažitý historický vývoj v oblasti (ano, na konci knihy byl chronologický výčet důležitých mylníků v Bolívarově životě), jsem se ve vyprávění trochu ztrácela. Možná to byl účel-v názvu knihy je slovo labyrint, do kterého jsem se zamotala, ale příště dám přednost jiné knize.
Kouzelná pohádka o spolupráci hodného člověka a zvědavých opiček :)
Kniha s několika povídkami, u kterých po dočtení člověk neví, zda má být smutný z konce, nebo se smát (celkem) absurdním situacím, kterým jsou, především v poslední povídce o Eréndiře, hlavní postavy vystaveny.
Trochu se bojjím si představit, jaké reakce vyvolala kniha v 14. století, když já se u toho samého díla o zhruba 650 let pěkně červenám, Poprvé jsem knihu nedočetla, nyní po 10 letech jsem jí naprosto uchvácena :)
První díl se mi líbil více, přece jen šlo o nové neokoukané téma.. Trochu mi přišlo, že v Temnotě nebylo nic tak temného při porovnání se Šedí, prostě jen se o malinko dál posunulo téma.. Ale stále je to perfektní kniha na odpočinek :)
Revoluční rok 1848 z pohledu mladých studentů. Jiráskův styl trochu obtížnější na čtení, ale to je asi jediné mínus knihy. Téma (až na posledních 20 stran ze 200) je takové odlehčené, vhodné na nedělní odpoledne :)
Neříkám, že to bylo už od začátku lehké čtení, ale o to zajímavější to bylo. Co se mi velmi líbilo, bylo porovnání části Vlastník a K pronajmutí. Autor se, podle mého, celkem dost pozastavoval nad změnou společnosti, kterou prodělala od konce 19. století do meziválečné doby. Trochu zvláštní byla postava Soamese, který byl zpočátku ryze záporná postava, ke konci s ním autor soucítil.
Asi jsem od knihy čekala něco jiného - asi jsem nebyla naladěna na hippies prolínající se s dada a surrealismem. V doslovu ale byla pěkná myšlenka - kniha nemá hlavu a patu, tu si musíte najít / přimyslet sami.
Překvapivě se kniha velmi lehce četla (v porovnání se Čtvrtou kostkou od J. Rybáře), byla zábavná, zajímavá..
Deník průměrného Angličana, který si žije poklidný život. Některé jeho vtipy byly doopravdy \"kameňáky\" typu, že pan Hobsan hoptá a pan Hopkins hopká, ale to trochu koresponduje s názvem knihy
Čtivá kniha na odpočinek. Trochu se mi nelíbilo, že i při tak omezeném počtu postav se jedna přitelkyně jmenovala Jana a druhá Jane, což bylo trochu matoucí.
Humorná kniha, u které se člověk pobaví (neběhej za chlap(c)em, kdo něco honí, nikdo to nedohoní). Hodně mi to připomíná "Proč muži milují potvory.." a popravdě, ačkoli Tlačenice je o 45 let starší, líbí se mi víc - vtipnější, ne až tolik do potvory a přesto dokáže přesně zachytit pocity ženy, která chce ulovit nějakého "pana Kapra" (hlavní hrdinka Šti(č)ka, zajímá se nejprve o Svalovce, pak se rozhoduje mezi Úhořem (perfekcionalista) a Kaprem).
Roztomilý obrázek (záměrně používám zdrobnělinu při tomto malém počtu stran) jedné skupiny lidí 50 let
Velmi zajímavá historická detektivka, je pravda, že některými pasážemi se člověk musel doslova prokousat, ale i ty stály za to
Dávám 4 hvězdy za knihu jako takovou - hrdinka knihy stejně stará jako já, takže jsem se do ní jednoduše vcítila, kniha měla spád, jednoduše se četla. Fajn na odpočinek, ale nevhodná do hromadných dopravních prostředků
Musím uznat, že na detektivkách z historického prostředí něco je:) kouzelná byla scéna, kdy Brahe házel shnilou zeleninu po klášteře.