Filosofská historie

2 27. března

Trochu jiný Jirásek než obvykle. Nebyl on při tom psaní náhodou zrovna zamilovaný? Protože jinak by se možná víc rozepsal o revoluci v roce 1848, která je tu vlastně jen takovou papírovou kulisou na závěr. Kdysi jsem nechápala děj, hlavně proto, že jsem měla v dějepisu mezery, dneska jsem knihu vytáhla z knihovny pro potěšení. Zbožňuju tu módu. Klobouky s mašlemi, sukně až na zem, zdráhavé dívky pokukující "zpod řas" na mladíky v cylindrech.

1 13. února

Pořád řešili vlastnenectví a na zajímavý děj či postavy nezbylo místo. Bylo to kraťoučké, ale hrozivě nudné, takže vlastně ani nevím, proč jsem to celé přečetla. Snad jsem doufala, že se něco uděje. Je mi líto, že nebyla víc popsaná situace na barikádách, třeba z pohledu těch postav, protože to byla tak jediná záživná pasáž knihy. Co se mi ovšem moc líbilo, byly ilustrace. Ty byly překrásné, takže je až škoda, jak otřesný je Jirásek spisovatel.

1 18. ledna

Mile příjemná knížka od klasika české literatury. Krátké a úsměvné čtení z Jara národů, kdy se zdálo, že svět se radikálně změní i za přispění litomyšlských filozofů. Na rozdíl od některých Jiráskových děl je toto poměrně krátké, svižně ubíhající a hezky se čte.

2 17. ledna

(+ SPOILER) Velmi příjemné, poetické čtení, má to atmosféru a vtáhne tě to do poloviny 19. století. Ale zase že by to byl vyloženě trhák... To nejdůležitější z celého příběhu - účast kluků v obraně Prahy - odbyto na pár stránkách. Najednou se tam objevil Špína v mnišské kutně a samozřejmě padl, což mi přijde jako trochu laciný literární postup. Postavy pěkně charakterizované, ale absolutně černobílé. A pokud jde o Jiráskovy pokusy o "humor" (které odnáší vesměs chudák pan aktuár), tak ten fakt nebyl jeho silnou stránkou. I toho vlastenčení (i ze strany autora) je tam občas nadmíru, ačkoli taková byla doba (1878). Naopak velmi silně a nenuceně na mě působil osobní příběh slečny Elis. Byla to vlastně jen okrajová linka celého příběhu, ale ve mně to zanechalo asi nejvíc z celé knihy. Takže i přes nějaké ty drobnosti, které jsem si dovolil výše zkritizovat, je to rozhodně fajn knížka, která stojí za přečtení i mimo rámec povinné četby. Jen ji proboha nenutit dětem ze základní školy, ať ji čtou nejmíň středoškoláci. P.S. Zdeněk Nejedlý byl kokot všech kokotů, ale v doslovu k Filosofské historii je v pohodě a leccos dovysvětlí, doporučuji také, máš-li nějaké starší vydání.

2 30.11.2020

Jiráska jsem jako pískle po mořící nudě nad Pověstmi bez váhání zavrhla. Na Filosofskou historii jsem narazila náhodou v jednom antikvariátu – byla bych o ní ani nezavadila, kdybych tou dobou nebyla posedlá filosofií a rozpadajícími se knížkami a, no, kdyby to nebyla prostě kost. … R.I.P. předsudky. Jirásek je boží. … Čímž v podstatě předsudky přivádím opět k životu, soudíc autora na základě přečtení jediného díla. Eh… Ale!

První plusové body u mě dílo získalo – jak už jsem říkala – jenom názvem a tloušťkou. Všechna ostatní zdrženlivost padla s první stránkou. Ten nádherný jazyk. Ty postavy – s citem popsané, záporné jako i kladné. Oboje mi k mojí největší radosti poskytlo kraťoučké okénko do minulosti. Filosofská historie není jako mačeta, co rozcupuje moje chápání světa a uvrhne mě dumající do stavu totální deprese. Je to jako můj oblíbený citlivý kamarád, kterého sice vidím jednou za deset let, ale vždy se k němu můžu vrátit s jistotou, že mě nezklame.

1 21.11.2020

Tuto knihu jsem měla ve škole jako povinnou četbu. Pamatuji se, že jsem jí nedokázala přečíst. Byla složitá na čtení a vůbec mě nebavila. Teď po mnoha letech jsem se rozhodla dát jí šanci. No, a nebylo to vůbec špatné čtení. Zvláště se mi líbilo vrátit se do té doby, kdy ještě byly úplně jiné mravy, lidé nic moc neměli a přesto dokázali milovat a radovat se ze života.

1 26.10.2020

Krásná kniha. Najde se v ní milovník historie i milovnice milostných zápletek. Jirásek psát prostě uměl. Krásné kulisy i časové zařazení. Jazyk by mohl být pro začátečníka obtížnější.