sumcicka komentáře u knih

Deník má dvě pomyslné části - první psala atorka během svého pobytu v Terezíně, druhou (popisující zážitky z Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu) pak napsala zpětně po svém návratu do Prahy. Ze stylu psaní je přitom velmi dobře patrné, jak pobyt v koncentračních táborech autorku ovlivnil. Zápisky z Terezína jsou zápisky dítěte, plného naděje a touhy do života. Druhou část pak psala již "dospělá žena", přičemž ve stylu psaní je patrná prožitá hrůza. Deník je doplněn obrázky s tematikou koncentračních táborů, jejichž autorkou je paní Helga, které jsou samy o sobě jsou silnou výpovědí.

23.04.2015

Velmi zajímavý příběh druhé světové války, židovského holokaustu, komunismu v Československu a emigrace vyprávěný očima jednoho z "wintonových dětí". Oceňuji, že kniha se nesoustředí pouze na osudy hlavní hrdinky, ale popisuje i životy jejích blízkých, díky čemuž si čtenář může vytvořit komplexnější obrázek nejen o klíčových událostech 20. století, ale i o neobyčejných životech obyčejných lidí.

25.03.2015

Pokud některým přišla první půlka knihy zdlouhavá až nudná, tak to byla právě ta část, která bavila mě. Až do sto sedmdesáté čtvrté strany jsem si příběh užívala - dívat se na svět očima namyšleného personalisty a sledovat jeho myšlenkové pochody (nejen) při hodnocení uchazečů o vysoké manažerské posty mi přišlo jako super nápad. Nicméně pak (konečně) došlo na ústřední zápletku knihy a mé potěšení z ní šlo do hajzlu (doslova ;)) Příběh, který by byl tak přitažený za vlasy jako tento, jsem už dlouho nečetla - opravdu se nám Nesbø snaží namluvit, že norští kriminalisté/patologové nepoznají, jestli někdo zemřel dneska nebo předevčírem, jestli někoho pokousal pes nebo člověk?! Nemluvě o celé řadě dalších nesrovnalostí... Hvězda navíc za to, že mě tentokrát autor ušetřil otravného Harryho H.
(Pokud se dokážete přenést přes nesmyslnost příběhu, doporučuju knihu jako trénink angličtiny, která je v tomto případě celkem jednoduchá, s občasnými (pro mě) novými a zajímavými slovy.)

3 28.01.2015

Tak tomuto žánru jsem už asi definitivně odrostla - příběh mě naprosto nezaujal, hrdinka mi připadala otravná a být jejím manželem, tak už podávám žádost o rozvod. Nebýt chřipky, nikdy bych to nedočetla

2 28.01.2015

Jako u Staříka udělala marketingová masáž své a já jsem, opět, čekala víc než jsem nakonec dostala - prvoplánový absurdní humor, který se snaží z čtenáře vytlouct smích za každou cenu, není můj styl. Další díl vynechám

28.01.2015

Knih s tématem holocaustu jsem přečetla dost, nicméně tato patří k těm "nejlepším" - tím míněno nejsilnějším, nejčtivějším a obsahujícím nejvíce informací. Je z ní patrné, že autor je člověk s velkou životní moudrostí a literárním talentem.
Ten se projevil hned v první části knihy, která je věnována autorovu dětství v tehdejším maďarském Parkanu (dnešní slovenské Štúrovo). Jako bych tam byla, jako bych znala autorovy prarodiče a každý den s ním jezdila přes most s výhledem na ostřihomskou katedrálu do školy. I přes to, že omezení vůči Židům byla již v této době v platnosti, situace v Maďarsku nebyla před okupací Německem zdaleka tak špatná jako v jiných zemích - to spolu s autorovým stylem vyprávění tvoří téměř idilycký obraz jeho dětství.
O to děsivěji vyznívá druhá část knihy popisující autorovo přežívání v soukolí vyhlazovacího stroje fungujícího s pověstnou německou precizností. Hrůzy každodenního "života" v koncentráku (Osvětim a Březinka), kdy o smrti mohla rozhodnout špatná nálada strážného z řad SS, to že jste měli špatné boty, nebo jedna fotbalová branka, jsou prokládány drobnými filozofickými úvahami o dobru, zlu a lidské povaze. I zde se projevuje autorův vypravěčský talent, díky němuž mi nezbylo než knihu několikrát odložit a rozdýchat.
Neméně sugestivní je pak i třetí, závěrečná část knihy, popisující autorovu cestu z koncentračního tábora zpět domů - lidé, kteří se snaží pomoci (chudí Poláci, sovětští vojáci), ale i takoví, kteří jsou zklamáni a naštváni, že autor - Žid - válku přežil a nyní se vrací zpět do vlasti (scéna s maďarskou průvodčí mi přišla téměř až neuvěřitelná).
Ano, kniha je místy až příliš rozvláčně popisná a některé filozofické úvahy se opakují, ale i přes to bych ji doporučila k přečtení každému, aby se nikdy nezapomnělo...
(V případě, že téměř osm set stran je pro vás nepřekonatelný problém, doporučuji alespoň rozhovor s autorem v Hydeparku České televize - http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/31.1.2014/)

4 28.01.2015

Podle hodnocení většiny ostatních čtenářů tipuju, že tuhle knihu jsem, opět, nějak nepobrala. Asi, pravděpodobně, protože buď jsem divná já, nebo všichni ostatní :) Příběh je ztělesněním největšího klišé ever - bohatý spratek a nudná šedá myš, které k sobě něco táhne. Co, to se čtenář nedozví - pravděpodobně osud s velkým O - alespoň ne v první třetině knihy. Zhruba tak dlouho mi totiž trvalo než jsem si uvědomila, že mi ani jeden z nich nepřijde dost zajímavý na to, aby mi záleželo na tom, jak to s ním/ní/nimi nakonec dopadne. A nezajímá mě to dodnes...

4 26.01.2015

Příběh o rodině, příběh o válce, příběh o lidech a o tom, že kabáty převlékali jak Němci, tak Češi. To vše vyprávěno poetickým stylem očima hlavního hrdiny - malého sudetského chlapce.

13.01.2015

Souhlasím s mane.n - od knihy jsem rozhodně čekala jiný přístup a více informací právě o práci v padělatelském komandu. Autor první část knihy popisuje obecně známá fakta o holokaustu, ketrá by byla relevantní, pokud by se kniha nejmenovala Ďáblova dílna. O ní samotné a o mužích, kteří zde pracovali, se však čtenář dozvídá až mnohem později, přičemž informace nejsou příliš obsáhlé. Kniha rozhodně mohla být zpracována lépe, bohužel.

09.01.2015

Po všech těch oslavných ódách na tuto knihu pěných pro mě byl Stařík obrovským zklamáním. Absurdní "humor" knihy mě nudil a do čtení jsem se musela nutit. Nakonec jsem knihu odložila nedočtenou. Pro mě největší zklamání roku 2014.

9 09.01.2015

Příběh byl jako houba nacucaná emocemi a autor těch téměř čtyři sta stran nědělal nic jiného, než že tu houbu mačkal a mačkal, aby z ní vymáčkl ještě dojemnější a emotivnější zápletku...a já jsem mu to prostě nevěřila. I když normálně brečím skoro u všeho, musím říct, že u této knihy mi neukápla ani slza. Celý děj mi přišel tak prvoplánově vykonstruovaný právě jen za účelem ve čtenáři vyvolat emoce s velkým E, až mi to celý příběh úplně znechutilo a já jsem knihu dočetla jen se sebezapřením.

4 09.01.2015

I když ne se všemi činy bratří Mašínů a jejich společníků lze dle mého názoru souhlasit, přečetla jsem tuto knihu jedním dechem. Průběh jejich útěku za hranice tehdejšího komunistického Československa je popsán téměř beletristickým způsobem a čte se jako dobrodružný román. Rozhodně si o této problematice přečtu ještě něco dalšího, méně zaujatého (tedy ne z pera přímých účastníků či jejich příbuzných).

1 09.01.2015

"Dokonalý" příklad toho, jak se němečtí vojenští velitelé v posledních měsících,týdnech a dnech války snažili fanaticky a marně zvrátit její výsledek nasazením starých mužů a nedospělých chlapců do bojů o Berlín.
Hrdina knihy je spolu s dalšími chlapci povolán do služby "tisícileté Říši" a poslán na vražednou misi, ze které se o několik málo týdnů později vrací pouze malá část z nich - ironií osudu do stejných kasáren, kde jejich boj započal. V tomto případě však jako předčasně dospělé děti, které zažily to, co by nikdo zažít neměl.

2 02.01.2015

Knihu jsem četla se záměrem dozvědět se, jak se Hitlerovi podařilo zmanipulovat celý národ tak, že stovky tisíc lidí v jeden okamžik zvedaly pravice a provolávaly mu slávu, slepě ho následovaly a až do posledního okamžiku věřily, že Německo zachrání pomocí tajných zbraní. Ani po jejím přečtení však, bohužel, nejsem o nic blíž k pochopení příčiny, takže kniha svůj účel nesplnila.

02.01.2015

Knihu jsem četla před několika měsíci a vlastně už ani nevím, o čem byla, prostě ve mně nezanechala žádný dojem. Velmi jednoduše a pro mě nezajímavě napsáno - je znát, že kniha je určena pro dětské čtenáře.

02.01.2015

Polib mne a zemřeš jsem četla už kdysi, ve fázi okouzlení Irou Levinem. Pamatovala jsem si jenom to nejzákladnější z děje a dobrý dojem z knihy, takže jsem se rozhodla zkusit to znovu. Hlavní linka příběhu se mi stále líbila, nicméně zpracování mě napodruhé již tolik neoslovilo a celkově mi to přišlo všechno takové naivní (pravděpodobně pod vlivem dnešních "moderních" thrillerů). Pokud člověk vezme v úvahu, kdy byla kniha napsána, dojem to vylepší. Takže dobrý a dobrý je za tři :).

02.01.2015

Podle mě byl příběh rozvleklý, nudný a o ničem. Prostě se mi to nelíbilo. Další kniha, u níž asi nikdy nepochopím důvod její obliby a chválu na ni pěnou. Někdo v komentáři níže tvrdil, že i bez chybějícího popisu postav si postavy dokázal jasně představit - já teda ne a celou dobu mi to vadilo.

4 14.10.2014

Zajímavé zpracování knihy formou pohledu na události ze dvou odlišných perspektiv (více se mi líbilo vyprávění pana Rodena).
Při čtení knihy jsem se však neubránila tísnivému pocitu, že tito dva lidé přežili proto, že pocházeli z bohatých pražských rodin - měli hodně známých, kteří jim později v koncentrácích pomohli, a dostatek prostředků s jejichž pomocí mohlo být také lecos zařízeno a leckdo podplacen. Co takoví chudí maďarští židé, kteří nic neměli, nikoho neznali a z transportu šli rovnou na smrt? Chápu, že za to vypravěči nemohou (člověk si nevybírá, do jaké rodiny se narodí), nicméně na mě z knihy ten pocit privilegovanosti dýchl a bohužel jsem se podobným myšlenkám nedokázala ubránit.

3 14.10.2014

OK, po několika nevydařených pokusech uznávám, že žánr dystopie není pro mě, a veřejně slibuju, že už tyhle knížky číst nebudu, a to nehledě na množství oslavných recenzí na ně sepsaných. Amen.

1 14.10.2014

Ač se mi více líbí Krakauerův styl vyprávění v Pekle blízko nebe, kdy se kniha čte jako román (a bodejť by také ne, když je její autor novinář), musím říct, že Bukrejevovo vyprávění mi přišlo důvěryhodnější. Proto, jak již tu bylo řečeno, určitě doporučuji přečíst si obě knihy a utvořit si na popisované události na Everestu vlastní názor.

1 14.10.2014