Stamby komentáře u knih

Kontrast války a čisté lásky nám dává poznat nejen velikost nezměrného utrpení válečného, ale i krásu a čistotu mladé lásky. Rolland nás v průběhu čtení donutí ztotožnit se nejen se ztraceným Petrem, ale i s Lucií. Jemný a krásný jazyk vypráví děj (pocity? ) velice lehce a plynule, a proto se čte s takovým potěšením.

8 06.01.2014

Knížka pro děti, která pro vás však časem "zraje" :) Postupem času, čím je člověk starší po ní sahá raději a raději a vidí v ní mnohé další krásy a pravdy. Lze něco vytknout?

6 07.06.2013

Fantastická kniha, která dělá čest svému oboru. Historie ve spojení s antropologií a dalšími disciplínami umí být skutečnou vědou.
Diamond popisuje vznik rozdílů mezi lidskými společnosti geografickým determinismem, vypichuje zajímavé příklady a detaily jež ovlivnily vývoj světa tak jak ho dnes známe. Dle mého názoru autor částečně opomíjí efekt motýlích křídel a je možná až příliš ne-západocentrická (což je i vítanou změnou oproti všem ostatním publikacím v tomto oboru).
Knihu je zajímavé doplnit o moderní pohled stejným prizmatem Thomase L. Friedmanna, Svět je plochý.

5 11.07.2018

Ani brilantní vyprávěcí schopnosti J. Londona nezabránili tomu, že mi kniha v prvé polovině téměř nic neříkala...
Ožral jsem se v pěti, ožral jsem se v sedmi, chlastal jsem od patnácti, protože chlastali ostatní a já chtěl být stejně drsnej chlapák...
Nepříliš zajímavé a nepříliš rozumné, jelikož byl, ale styl poutavý četl jsem dál ačkoliv jsem měl z vyprávění hlavně chuť chlastat. Zato v druhé půlce knihy nabírá děj na obrátkách, nepopisuje už námořnická dobrodružství od pitky k pitce, ale snahu mladíka protlouct se životem tváří v tvář sociální nerovnosti.
Když London asi po milionté zmínil Démona alkoholu, došlo mi, že ta kniha vlastně není ani tolik o chlastu samotným. Pití je jen nástrojem proti existenciální tísni a absurditě lidského údělu, a není nástrojem příliš účelným, alespoň z dlouhodobého hlediska ne. Kapitoly 36-38 o čiré logice jsou pak čistý existencialismus ve stylu Sartra či Dostojevského.
Tak jako jsem při čtení první půlky knížky měl chuť něčeho se napít, abych si trochu rozjařil děj, tak ke konci četby už mi pomyšlení na alkohol připomíná Sisyfův balvan, který si všichni tlačíme před sebou a je jen na nás kolik si toho "nabalíme". Možná je to tím, že je právě devět ráno a já ještě nenapsal svojí tisícovku (snad se mi podaří tenhle komentář náležitě natáhnout, abych měl to svoje chlastání náležitě obhájený před sebou samým a před světem).

5 23.02.2018

Tak, po přečtení první kapsy jsem se do té druhé vrhnul po hlavě, čekal jsem další detektivně laděné vyprávění rozličných příběhů. Jaké další překvapení a zvraty mi Čapek ukáže? Nezklamal mě, přesně toho se mi dostalo, ale i něčeho navíc.

V první kapse jsou povídky vyloženě detektivní a jde v nich o šokující zvrat, kteréžto překvapení čtenáře pobaví. Zde ustupuje ona detektivnost do pozadí, povídky jsou stále v kriminálním prostředí, ale jejich závěr bývá nejen překvapující, ale i poučný, každý případ či zážitek pánů vypravěčů zde nese svou vlastní myšlenku. Divil jsem se na jak malém prostoru dokáže Čapek vykreslit zajímavé postavičky nerudovského ražení, každý charakter je jaksi trojrozměrný a opravdový.

Další věcí hodnou opěvování je skladba povídek, povídky z první kapsy jsem četl o volných deseti minutkách, jen tak pro volnou chvíli. Za to povídky svázané až filozofickými myšlenkami jsem bral jedním dechem a každá další povídka byla lepší a lepší.

A závěrem jenom, jazyk. Nevím čím to je, ale čeština autorova nevypráví, ona hladí a jen tak mimoděk s ní autor staví příběh tak poutavý sám o sobě.

5 09.01.2014

Je sranda, že americký autor klade Havlův odkaz jako vhodnou obranu proti postupující fašizaci kdy u nás tu pliveme po tom kdo nás tu zvedal z prachu.
Přišlo mi to jako málo, jako malé, tezovité náčrty toho jak každý z nás může bránit nástupu tyranie, ale kniha se má číst podle jejího záměru a jestliže touto knížkou chtěl Snyder upozornit na možná selhání každého z nás, tak účel splnila.
V závěrečném epilogu skvělý argument proti konci dějin dle F. Fukuyami.

TYRANII do škol!

4 14.02.2018

Ač jde o závěť, odkaz básníkův, jde v povětšině básní Villon ve svých celoživotních stopách a píše tak básně buřičské, ale i dojímavě smutné balady.
Lépe uchopitelné s přečtenou biografií autora.

+ 1, 7, 10, 12, 16, 22, 23, 25, 26, 27, 36, 38, 61, Balada proti jazykům pomlouvačným, Epitaf, Balada závěrečná.

4 13.08.2014

Původně jsem se domníval, že je to jedna z knih kterou mi zkazila učitelka literatury tím, že nám kompletně odvyprávěla děj. I proto jsem se této knize tak dlouho vyhýbal. Nakonec jsem ji přečetl jedním dechem a uvědomil jsem si jak moc jsem se mýlil.
Absolut Hemingway, 100%

4 13.08.2014

Věřím v Garpa!

4 10.03.2014

Kdo lidsky cítí, dobře cítí. Wolker cítil a krásně ( leč bolestně) to vyjádřil.
To, že se sociální tématika lehko zprofanovala pro účely zrůdného režimu je věc druhá, ale jaksi vedlejší.


+ Těžká hodina, Tvář za sklem, Oči (O. Lasákovi), Balada o snu (J. Seifertovi), Sloky, Balada o očích topičových

++ Muž

4 09.01.2014

Předem bych se Vám pane Čapku chtěl omluvit, že jsem dal této kapse čtyři hvězdy. Moc rád bych toto dílo ohodnotil lépe, leč druhá kapsa byla o kousíček lepší a dát jí šest hvězd je prostě nemožno :(

Tyto povídky se čtou velice lehce, pro dobrou chvilku a zkrátka pro radost z překvapení nad krásným příběhem.

4 09.01.2014

Pro mě jako pro studenta je tato kniha vstupenkou do světa politiky a "širšího vnímání historie". Pragmatický návod jak vládnout je krutým/reálným( záleží na úhlu pohledu) obrazem myslitele tolik zidealizované renessance. I přes to jsou některé teorie platné i v dnešní době.

4 31.03.2013

Nejde o dílo převelice hluboké obsahu, sám autor to předjímá v předmluvě: "Neodvažuji se doufat, že by společnost mého Colase dovedla čtenáře pobavit tak, jak bavila autora."To však neznamená, že by šlo o jakousi prázdnou frašku a o snůšku jihofrancouzských vtipů.
Několikrát jsem se při čtení této knihy rozvzpomněl na skutky velikého Gargantuy, je tak možné že i sám autor viděl svého Colase jako moderního nástupce toho francouzského typu.
Zavádějící je i název českého překladu, pod titulem Dobrý člověk ještě žije očekává čtenář správňáckého hrdinu, který oplývá morálními kvalitami, přitom Colas sám o sobě hovoří: "jaký jsem já mizera, ničema, piják, tulák, žvanil a lenoch....."
Poněkud přesnější název titulu by tedy byl Bodrý člověk ještě žije, nepopírám však větší marketingovou průraznost dnešního názvu.
Více než čtyři hvězdy si dle mého soudu dílko nezaslouží neb jde o odpočinkovou práci Romaina Rollanda. Nakonec si, leč nerad, dovolím tvrdit, že vypravěčský sloh autorův je poněkud suchý a kniha se tak nečte příliš snadno, nebýt krátkého rozsahu bylo by dočíst jí velmi obtížné.

3 15.08.2014

Má v pořadí třetí knížka od C. McCarthyho. Mrazivá, ponurá a bezradná atmosféra váš při čtení přímo obklopuje a přetrvává ještě dlouho po zavření knížky. Do děje čtenáře vtahuje naprosto vyčerpávající popis krajiny, rychlost děje naopak zrychlují prosté a strohé dialogy.

Nejsem naturalistický nadšenec a proto byla "drsnost" atmosféry pravděpodobně mým maximem (už s Cestou jsem měl co dělat).
Zajímavý je i pohled skrze náboženskou úvahu která pro mě vyústila v bezútěšné pocity o ne-existenci "údělu člověka".

McCarthy mi znovu ukázal, že dokáže napsat knihu, kterou budu (i opakovaně! ) číst pro navození deprimujících nálad.

3 31.03.2013

Důležitá kniha pro chápaní Steinbeckova díla v jeho celé komplexnosti. Zde je tématem výrazně jinde než ve svých vrcholných dílech, ale už zde je možné spatřovat určité typologie postav a především neuvěřitelné vypravěčské schopnosti.
Ačkoliv mě kniha poměrně bavila jsem rád, že se později Steinbeck dostal od tématu člověk a příroda spíše k sociálním otázkám lidské existence.

2 11.07.2018

No.. fajn čtení, ale když čtenář šáhne po Dostojevském čeká něco docela jiného. Čte se snadno a dobře, na čas zabaví, ale hlubší stopu nezanechá. Větší smysl má možná kniha v kontextu celého díla FMD, jedná se totiž o jeho první práci vydanou po jeho sibiřské internaci.

2 06.03.2016

Masaryk staví smysl českých dějin proti německému tlaku na východ (Drang nach osten) a hledá s ním srovnání v Evropě. V první části pokládá rovnítko mezi národností cítění a humanitu, z čehož pak tvrdí: 1. Všichni národové tvoří lidstvo.
2.- Člověk (národové) má dosáhnout ve svém životě čistého člověčenství, mravního ideálu člověka.

Masarykovo národní cítění nemůžeme, ale zaměňovat za (ani umírněný) nacionalismus, Masaryk zdůrazňuje rovnost národů mezi sebou a odmítá existenci jakéhokoliv vyvoleného národa.

V páté části, Velký a malý národ, se autor pokouší nalézt ospravedlnění pro existenci českého národa. Zaobírá se i tím jakou ideu by měl národ vzít jako svou vlastní, čechové by se měli ideově bránit humanitou, Palackým, Kollárem a Borovským, jež jsou ideály humanity a češství.

V svazečku, ale můžeme najít i něco jako prognostický výhled do budoucnosti evropy. Musím uznat, že se Masaryk docela (hodně) netrefil. Myšlenky jsou to jistě pěkné, ale spíše než politické jsou filozofické a ani jedna z reálných politických myšlenek této knihy neobstála v průběhu času.

2 07.03.2014

W. Smith se mi Řekou bohů nesmazatelně vryl do povědomí jako mistr poutavých příběhů a vyprávění. I bez lásky pro starý Egypt mě příběh otroka Taity naprosto pohltil. Knihu jsem s sebou v létě nosil pořád a hltal stránku za stránkou. Někde jsem pro tuto knihu objevil označení pohádka pro dospělé, což je dle mého názoru označení naprosto přesné a smazává tak i pro mě hlavní vadu na kráse a to zdánlivou, podbízivou dokonalost a všeumělkovatost hlavního hrdiny.

2 31.03.2013

Pomalý posun děje by v kombinaci s poutavým popisem nebyl až tak nepříjemný, avšak Dickens se jakožto realista věnuje spíše detailní analýze a střízlivému popisu myšlenek hlavního hrdiny. Dalším realistickým znakem je vývoj hlavního hrdiny v průběhu času, v případě Dickense je však tento vývoj na můj vkus až příliš podbízivý a jednostranný. Milovník přehnaného melodramatu si v závěru knihy přijde na své.

Na knize mě táhl především strhující popis atmosféry a právě ten pomalý a utahaný děj, který zároveň v mém pohledu působil negativně. Dickens jednostranně propaguje prostý život v chudobě, který Pip prožil v dětství. Toto podání mi příliš nevonělo a proto mě nezaujala celková myšlenka knihy. Možná mi až moc připomíná děj O. Twista.

S odstupem času vidím své hodnocení jako přehnaně tvrdé, ale skutečností zůstává, že se v zásadních myšlenkách neztotožňuji s Dickensem, ale obdivuji jeho literární podání.

2 31.03.2013

Stojí za přečtení.

1 17.11.2019