St. Jimmy komentáře u knih

Kniha nabízí mnoho zajímavého, bohužel jsem v ní nenašel to, co jsem čekal.

24.11.2015

Opravdu krásně napsaná knížka o Beatles, nabízející jedinečný souhrn 50 nejdůležitějších událostí nejen ze života kapely, ale i ze života samotných Brouků. Pro Beatles-začátečníky povinnost.

22.11.2015

Dobře napsaná a přínosná kniha, na mě bohužel moc odborná.

13.11.2015

Co napsat... od Hypnotizéra jsem si sliboval o trochu víc. Příběh je zajímavý, hlavní postavy jsou více či méně sympatické, Joona Linna je takový sympatický komisař. Pro mě se ale kniha prostě potýká s určitou nekonzistentností - to jsem takhle zhltnul 70 stránek jen tak, abych se následujícími třiceti jen protrápil. Od bestselleru prostě čekám víc, čekám, že mě popadne za hlavu a donutí mě zírat do knihy a nadšeně hltat každou stránku, nebo alespoň většinu. To je tady pravda tak z půlky, tak proto i nižší hodnocení. Možná příště.

1 21.10.2015

Na Dívku v pavoučí síti jsem se hodně těšil. Dokonce tak moc, že jsem zvažoval půlnoční vstávání, abych byl mezi prvními šťastlivci, kteří si ji zakoupí. Očekávání byla vysoká, to se obecně dalo očekávat - původní trilogie Milénium je fenomén, jedna z nejvýraznějších pojmů severské krimi a severské literatury vůbec. Dalo se tedy jen předpokládat, jak se David Lagercrantz s nelehkou rolí popere. Předesílám, že jsem se s autorem nesetkal poprvé, tento rok jsem od něj již přečetl "Já jsem Zlatan Ibrahimović", životopis slavného fotbalisty, reprezentanta Švédska.
Nuže. První část se nese v duchu technokracie, takového vykonstruovaného technokratického románu-thrilleru, ani ne tak nepodobnému Digitální pevnosti od Dana Browna. Ale těsně před půlkou knihy Lagercrantz ukázal, že umí - zde obzvlášť vystihl srdce a duši předchozích tří dílů. A v podobném duchu pokračuje až do konce, je to strhující, nadupaný thriller, který nenechá člověka vydechnout a nutí hltat stránku po stránce. Přesně jako originální trilogie.
Závěr shrnu do několika bodů - píše David Lagercrantz stejně jako Stieg Larsson? Ne. Mělo původní pokračování vypadat takhle? Pravděpodobně také ne. Chci si přečíst Milénium #5 od tohoto autora? To se teda sakra vsaďte, že chci. Už jen za to, že jsem se znovu mohl setkat s Mikaelem a Lisbeth, má David Lagercrantz můj obrovský dík. A tak díky.

8 15.09.2015

Psychologická sonda do duše vražedné mrchy-psychopatky. Je zajímavé, jak "dokonale" a "logicky" mohou vypadat myšlenkové pochody šílence. Autorka je však popsala s podmaňujícím drivem. Zezačátku mě tedy deníkové záznamy Amy příliš nebraly, po obratu přibližně v polovině knihy se ale staly pasážemi, u kterých jsem nestíhal chápat. Netřeba tedy dodávat, že se Zmizelá čte sama a že několik šílených zvratů o 180 stupňů jenom přidává na dramatičnosti celého románu. Perfektní.

3 01.09.2015

Tenhle velkolepý román ve mně zanechal velmi silnou stopu. Především jeho hlavní protagonista, mladík jménem Clyde Griffiths. Dreiser vytvořil skutečně živou, uvěřitelnou a komplexní postavu. Clyde je mladý, ambiciózní, snaživý, ale chce příliš mnoho příliš brzy, což se mu posléze také vymstí. Jeho přerod z rozjukaného mladíčka z chudé rodiny v arogantního mladého muže, řízeného vlastními ambicemi, je popsán opravdu působivě, přitom pozvolna. Zkrátka tak, jak by se to mohlo stát i ve skutečnosti.
Především tento vývoj Clydovy osobnosti je tím rozhodujícím aspektem, díky kterému řadím Americkou tragédii vedle mých nejoblíbenějších románů. Nemalou mírou k tomu přispívá i tragicky končící děj. I když jsem se Clydem snažil opovrhovat, přece jsem se v závěrečných kapitolách neubránil soucitu a dojetí nad jeho velkolepým příběhem.
Za 5*. Díky.

9 28.08.2015

Poměrně zvláštní příběh s překvapivým koncem, ale nechytl mě tak, jako Dům na úskalí, který jsem přečetl přibližně ve stejné době. Těžko říci proč, objektivně vzato není s Vraždami podle abecedy žádný problém. Prostě to nesedlo.

2 26.08.2015

Zezačátku mi dělal problém autorův styl, plný popisů a prakticky ignorující přímou řeč. To ovšem než jsem si uvědomil, jak mi tento styl psaní sedí a jak se k románu hodí. Musím ocenit zejména vskutku detailně propracovanou psychiku postav. Všechny hlavní postavy byly díky tomu skutečně jako živé. K tomu samozřejmě musím připočítat krásný, romantický a v jistém smyslu i velkolepý příběh. Určitě si od Marquéze něco opět přečtu.

4 26.08.2015

Kdo by to řekl, že by Love story dokázala chytit za srdce i takového antiromantika, jako jsem já? Krásný příběh. Většinou se podobným románům vyhýbám, ale tohle je krátké, svižné, nenáročné a kupodivu příjemné čtení.

1 26.08.2015

Parádní detektivka s šokujícím závěrem a výtečný Poirot. Jen mě drbe ta francouzština, merde...

3 26.08.2015

Vyhnání Gerty Schnirch je po všech stránkách silným příběhem, odehrávajícím se ve velmi těžké době, pro Českou republiku dodnes trochu stigmatizované. První polovina vyprávění žije svým vlastním příběhem, událost zde střídá událost a příběh plyne svižně kupředu. Druhá polovina zpomaluje, ale poodhaluje mnohem víc ze života ostatních postav a Barbory, dcery Gerty. Ta celou knihu ukončí skutečně silným monologem o své mamince. Nutno poznamenat, že právě těchto několik vět patří (alespoň tedy pro mě) k tomu nejlepšímu z celé knihy.

3 25.05.2015

Nichollsovi se povedlo vytvořit živé a opravdové postavy, což je automaticky tisíc bodů plus. Skvěle vykreslil i posun hlavních postav během dvaceti let, koneckonců by byla hloupost, kdyby se Dexter na prahu čtyřicítky choval jako třiadvacetiletý trouba. Takže i za věrohodnost přidávám další body. V tomto románu se zkrátka neděje nic, co by se v reálném životě nemohlo stát, vlastně pouze sledujeme dvacet let životy dvou, vcelku obyčejných, lidí. A já mám rád romány o "obyčejných" lidech.

5 27.04.2015

Roaring twenties! Věk jazzu a elegentních pánů ve smokingu, nejlépe s doutníkem. A tento román je takový pán ve smokingu, v jedné ruce doutník, před sebou na stole sklenku whisky a s nonšalancí sobě vlastní pozoruje dění okolo sebe. Takhle nějak bych popsal autorův styl, který na čtenáře dýchá od první až do poslední stránky. Že jsem ho prolétl tak rychle, to si možná ani nezasloužil, na druhou stranu co jeden nadělá, když se to čte téměř samo.

2 12.04.2015

Kniha 1 a Kniha 2 se četly opravdu svižně, i když Murakami místy popisoval jednoduché a prosté informace vyloženě zdlouhavě, rozhodně jsem se nenudil. Příběh totiž postupoval neustále kupředu, každá postava měla svůj příběh a svoje poslání. A to nejdůležitější – někam směřovala. U Knihy 3 je právě toto její hlavní nedostatek. (Pro mě chvílemi otravné a nudné) detailní popisování zůstalo, ubylo však ono strhující tempo příběhu, přítomné v prvních dvou knihách. Asi na dvěstěpadesáti stranách se děje jen velmi málo. A kde autor zapomněl Fukaeri? To je druhá věc, kterou si neodpustím.
Tak či tak, jde o kvalitní četbu, ale škoda Knihy 3. Takhle jsem akorát rád, že je za mnou a že mohu začít číst něco dalšího.

1 05.04.2015

Nevím, jak je možné, že jsem o Cyanide & Happiness před četbou této knihy vůbec neslyšel. Jejím přečtením ale nastal obrat o stoosmdesát stupňů a já jsem nyní fanouškem těchto krátkých komiksů :). Srandy kopec!

2 01.04.2015

Je to Zlatan, co víc dodat? Snad jen to, že po přečtení této knihy ho začnete o něco víc chápat :).

01.04.2015

Vynikající učebnice. Na testy vás připraví stoprocentně.

10.06.2014

Skvělá a veselá kniha, která stagnujícího umělce navede zpátky na cestu.

05.06.2014

Celý Pentagram lze vystihnout jedním slovem: strhující! Tohle je přesně ten druh detektivky, který chytí a nepustí, nenechá vydechnout ani na minutu. I když jsem se autora v duchu ptal, zda má v úmyslu vůbec zvolnit tempo, odpovědí by mi vždy bylo jednoznačné imaginární zavrtění hlavou. Zkrátka to má spád a Harryho si snad každý zamiluje, i když je to takový ochlasta a pobuda (trochu mi chvílemi připomínal Willise z Posledního skauta, nevím proč). Když už jsme u těch filmů… jo. Z Pentagramu by byl excelentní thriller. Některé scény Nesbø popsal tak skvěle, že jsem děj měl přímo před očima, jako bych sledoval kriminálku.

6 04.06.2014