spongy komentáře u knih

Knihy Petry Soukupové miluji. Její krátká novela K MOŘI patří k tomu málu knih, které jsem četla několikrát a několikrát také její výtisk někomu podarovala. Tato knížka mě zatím oslovila asi nejméně – možná díky starší hlavní hrdince, vypravěčce, se kterou jsem nebyla schopná se tolik ztotožnit, ale viděla jsem v ní naopak svou matku. Příběh je (jak je u Soukupové zvykem) vcelku banální. Jde o emoce, skrytý vnitřní svět. S každou další kapitolou jsem se ale dokázala začíst víc a víc a nacházela i pasáže, které mě vyloženě bavily. Vnitřní hlas – alias matka – mě vlastně příliš neoslovil, ale stárnoucí morous otec byl vtipný i tragický zároveň. Celkově bych řekla, že je to netradiční knížka od autorky. Stylem i příběhem. Nejspíš se k ní nevrátím, ale své kvality nepochybně má.

3 08.11.2023

Když jsem knihu začala číst, jako první mě napadlo, že jsem vlastně díky různým komentářům a recenzím čekala něco trošku jiného. Nevím jak to správně popsat... Možná ještě větší ,,odvaz“, ,,trip“? Každopádně, velmi rychle mě tento pocit opustil, protože je to opravdu síla. A ta síla je v tom (když pominu hned první zhýralou a odpornou hru, a pak naprosté vyvrcholení celé dekadence mezi sourozenci Jackem a Julií – protože to je fakt konečná), že nejhorší na celém ději je to, že s přibývajícími stránkami jste postaveni do pozice, že celé jejich bizarní a psychopatické chování je i vaše „new norm“ a není se čemu divit. Začnete prostě (stejně jako postavy) žít nový život, kde běžná pravidla morálky neplatí a kde se svět zužuje na prostor jednoho izolovaného baráku plného animální bestiálnosti a nulové empatie. Ano, samozřejmě (pokud jste normální?) se pravidelně znechucujete, ale všimnete si, že míň a míň. Že jen čekáte, že tohle přeci někdy musí skončit. Protože tohle přece nejde, tohle přece nemůže někomu projít.
Jsem vděčná za ten konec, ale ihned po dočtení jsem si kladla otázku – dá se po tomhle žít vlastně ještě „normálně“? A vědí vlastně postavy, co to ta normálnost je? A víme to my, čtenáři?
Další věc, co mě trápila byla, že první známky ,,podivného“ chování se děly už za života rodičů, takže si říkám, že pouze nově nabytou svobodou se tenhle průser nestal. Tak čím? Nebo se někteří z nás prostě rodí opravdu ,,jiní“?
Film jsem neviděla, ale mám v plánu.

EDIT - Naprosto mě šokují recenze k filmu na čsfd, kde jsou často komentáře ve stylu ,,citlivé zobrazení křehkého dospívání", ,,hořkosladký příběh jedněch sourozenců, kteří udělají vše, aby zbytek své rodiny udrželi pohromadě"... Vážně? Takto citlivé a poetické mi to tedy opravdu nepřišlo!

3 08.11.2023

(SPOILER) Novela se mi vlastně líbila – zajímavý styl psaní, zápletka a příjemný počet stran. Mám s ní ale také několik problémů, kvůli kterým se k ní asi už nevrátím:
Nerada to píšu, ale celé čtení mi zkazil otevřený konec. Trošku souhlasím s komentářem, že to zavání kalkulem. Nechci, aby byl žádný čtenář zklamán, tak ho prostě raději vynechám. Někdy mi tyto konce nevadí, ale v tomto případě je zkrátka tolik možných finálních scénářů, že bez něj příběh přestává být relevantní a stává se z něj pouhá anekdota bez většího smyslu, přesahu. Proč toho tolik víme o postavách a jejich minulosti, když pak, když dojde na lámání chleba, nevíme, jak se k situaci dokázali hlavní aktéři postavit? Každý autor si ale knížku samozřejmě napíše tak, jak chce a zamýšlí... Mně zkrátka jen toto ne/zakončení nesedlo a po docela slibné gradaci (schovávání v kabince) zklamalo.
Souhlasím také s názorem, že se není lehké ztotožnit ani s jednou postavou. Pasivní a sebelítostivá manželka, otravná nevyzrálá a pozérská milenka, toxický narcis Hynek (i když ten mě vlastně zaujal nejvíc, asi protože toho o něm víme nejmíň). Postavy se nikam ale nevyvíjejí, nepřekvapují. Možný konec, kdy manželka konečně zasáhne by pro ni byl i v rámci příběhu dobrým překročením vlastního stínu, její pasivity. Ale nedočkáme se ho. Mám si z toho vzít, že lidi se nemění? Možná, ale na zapamatovatelný příběh je to zkrátka málo. Big reveal ohledně smrti Julie a co tomu předcházelo jsem asi moc nepochopila. Co nám to mělo říct?
Co se ale autorce opravdu povedlo je vykreslení postav pražské ,,smetánky“. Je vidět, že ji má přečtenou. Svědčí o tom i její studium na FAMU a ročník narození. Jistě takových Ann potkává všude dosyta. Takových pseudointelektuálek je plné Jericho, ošuntělé kabátky a v ruce Nesnesitelná lehkost bytí. Na první pohled uvědomělá, nad věcí, tah na branku, ale možná se léčí už tři roky u psychiatra, protože má daddy issues a antidepresiva zapíjí bílým vínem. A takovou ,,dokonalou“ manželku, vždy upravenou, ale plochou najdete zas v každém design shopu.
Každopádně počet stran dělá i tento banální příběh čitelný, jen vám asi příliš neutkví v paměti.
Na prvotinu je to ale každopádně velmi slušný počin a těším se, s čím autorka ještě přijde.
65%

3 08.11.2023

Nikdo ji nechce, nikoho nezajímá. Možná by i vlastně někoho zajímala, ale když žijete ,,z ruky do huby“ není na empatii a city možná prostor a čas. Nebo je? Příběh odehrávající se před x desetiletími na italském venkově s působivou a zvláštní atmosférou. Je naprostou pravdou, že skrz řádky k čtenáři prosakují nejen psaná sdělení, ale také pachy a silné obrazové vjemy. Lehce jsem se přenesla do toho zanedbaného stavení a stala se náhle (a neochotně) součástí jeho domácnosti, jako i Navrátilka. Na člověka často dopadá při čtení tíha, pocit jakéhosi neukotvení, nepochopení. Není to vůbec veselé čtení, ale má spád. Kolikrát ve mně jisté scénky vyvolávaly vyloženě odpor a chuť s dotyčnými aktéry novely zatřást a zařvat na ně, ať se konečně proberou. Hlavní hrdinka ještě svůj neveselý úděl na můj vkus zvládala se ctí. Jen konec mi přišel opravdu rychlý, spousta toho zůstala nevyřčena. Autorka prý vydala také pokračování, takže se asi čtenář dozví ,,zbytek“ v něm. I přes nižší hodnocení po něm nejspíš časem sáhnu také.
Rozhodně nesouhlasím s některými komentáři, ve kterých se píše, že je příběh vystavěn ,,uměle“ ,,na oko“, aby dosáhl co největšího efektu. Všechno působí velmi reálně a díky tomu také místy až strašidelně.
Viděla jsem také povedenou filmovou adaptaci. Několik scén se liší v detailech a chronologii, ale příběhově je děj vesměs totožný. Obojí doporučuji.

2 08.11.2023

Panebože! Co jsem se jí nahledala... Jako asi dvanáctiletá jsem jí našla u nás ve sklepě a navždy se mi zaryla do paměti pro své ojedinělé příběhy (často hodně drastické a strašidelné). Nojo, seveřani. Dlouhé roky jsem si nemohla vůbec vybavit název a ani googlování "příběhu o Medvědínovi" nikam nevedlo. Dnes jsem na ni narazila v antikvariátu a vzpomínky se při pohledu na obálku konečně vzpamatovaly!

1) Za mě jsou to pohádky spíš pro dospělé (kteří pohádky ale rádi mají) a baví je číst před spaním krátké příběhy.
2) Bude se to jistě líbit fanouškům severské mytologie.

1 01.09.2023

Moje druhá kniha od H. Jamese. Tou první bylo Washingtonovo náměstí, kniha se mi líbila a chtěla jsem od autora něco dalšího. Za výběr zrovna Listin mohlo i zdejší vysoké hodnocení... No...
Knížečka je to opravdu tenká, takže ji snadno přelouskáte za jedno odpoledne - což cením! Dialogy odehrávající se v potemnělé síni omšelého paláce, který má své nejlepší časy již za sebou, mi skutečně připomínaly sledování divadelní hry, jak tu už někdo psal. Exteriérové scény s gondolami, procházkami po Benátkách byly také magické. Celé to působí hodně subtilně, nenápadný příběh, prostředí. Jako by vše bylo pod nánosem palácového prachu. Atmosféra mě velmi pohltila. Postavy občas jednaly trošku zvláštně, ale je to jiná doba a přijde mi, že i Jamesův styl. Jediné malé zklamání přišlo na konci, kdy jsem očekávala trošku větší a dramatičtější zvrat. Ale jako u postav - mám pocit, že ta nenásilnost dramatizovat děj a nechat ho v jisté každodennosti a banalitě je přesně Jamesův styl. Listiny už asi nikdy neotevřu, ale odpoledne s nimi se mi velmi líbilo.

01.09.2023

(SPOILER) Na tohle jsem se tolik těšila! Celé dětství znám příběhy ze Zeleného domu - dívala jsem se na animovaný seriál, na staré filmy. Teď jsem konečně dostala do ruky knihu...

Skoro se stydím to napsat, ale postava Anny mě často tak rozčilovala (na rozdíl od té seriálové a filmové), že jsem to naprosto nezvládala... Přišlo mi, že neustále prováděla nějaké "průsery" (díky své zasněnosti, nerozvážnosti), ale vždy jí bylo ihned odpuštěno, i když viditelně emočně manipulovala okolí. ,,Mně je to tak líto Marillo, ale už mě osud vytrestal sám, a tak byste mi snad nemusela už vynadat vy." apod. Asi by mi to přišlo roztomilé u osmileté holčičky, ale třináctileté puberťačky? Nějak mi to zkrátka nepřišlo dvakrát roztomilé. Ale samotnou mě to popravdě štve a cítím se kvůli tomu jako zahořklý člověk, haha.
Co je ale nutno dodat, že knihu jsem si ale i tak strašně užila. Postavu Marilly jsem si zamilovala, zamilovala jsem si celé Avonlea. Už mám koupený druhý díl a budu doufat, že s přerodem Anny mi i přestane lézt tolik na nervy.

+ Prostředí
+ Marilla
+ Roztomilý příběh s dobrými konci
- Za mě trošku rychlý přerod na konci knihy, v jedné kapitole skáčeme časově velmi rychle dopředu

6 21.08.2023

Jedno zábavné odpoledne s Irou Levinem. Tato novela se mi líbila, ale musím přiznat, že mi prožitek značně ovlivnil fakt, že jsem příběh (a film) znala, tudíž chyběl "wow efekt" z onoho finále. Styl psaní se mi ale líbil, nezabýval se příliš detaily a byl hlavně o dialozích. Určitě si ještě chci přečíst autorův bestseller Rosemary má děťátko (i když mě čeká opět stejná situace, díky znalosti děje).

Co mě u Paniček extra potěšilo:
- dvě zmínky o mém milovaném autorovi Johnu Flowesovi
- příjemný počet stran
Co se mi moc nelíbilo:
- děj utíká docela pomalu, napětí začne na posledních 30 stranách (ale stojí za to)

65%

1 21.08.2023

Vcelku civilní a jednoduchý příběh. Kromě závěrečné kapitoly se odehrává v relativně krátkém období. Postavy se mi zdály trošku otravné a často nelogicky jednající...Jelikož si ale autor hraje obratně se slovy, rychle dokáže i tak vtáhnout do děje a hravě přenést do honosných pokojů a romantických náměstí, kde se příběh odehrává. Na celkem málo stránkách proto vzniká zajímavá sonda do jedné zmučené duše, která pro svojí poddajnost možná prohrála boj o lásku.

1 04.08.2023

Jako malá holčička jsem kouzlu této knížky (s tolika krásnými ilustracemi) absolutně propadla. Prohlížela jsem si ji neustále dokola a kdykoliv jsem trávila léto na chalupě, toužila jsem se sama stát malou Heidi. Když jsem běhala po stráních, představovala jsem si, že běhám po horách. Idylický příběh, ideální četba malým hočičkám. Dodnes je poctivě uchovaná někde ve sklepě a živě si pamatuji scénu z vlaku, slepou babičku a pojídání rozpečeného sýra s dědečkem uprostřed hor.

2 04.08.2023

Osoba tohoto pána je mi velmi nesympatická. Zcela subjektivně, pocitově. Proč jsem si knihu tedy pořizovala? Chtěla jsem mít v rukou reálný důvod, abych o něm mohla dál mezi známými mluvit pohrdavě. Třeba přečíst jeho opravdu bídnou autobiografii....I těch 250,- mi za udržení mého oblíbeného koníčku (hejtování) stálo... No, bohužel se nezadařilo a kniha mě vcelku rychle vtáhla do děje. Haha. Asi to dělal i fakt, že jsem rodilá pražačka a v knize se mluví o spoustě míst a osob, které znám, nebo mě zajímá jejich story. Text svižně utíká a než se nadějete je konec. A jelikož se pan Třeštík občas v knize sám bičuje za životní omyly, je to i docela příjemné čtení.

Overall - názor na jeho osobu jsem nezměnila, ale těší mě, že si to, co si myslím o něm já, myslí o sobě i on sám.
Prostě povedená bio, která se překvapivě nebere tak vážně.

2 04.08.2023

I po letech si pamatuji na ty pocity, když jsem ji četla... Zcela jsem se přenesla do toho šedivého, posprejovaného a mrazivého sídliště, kde vládne zákon džungle, děti bezcílně bloudí po ulicích a rodiče jakoby neměli čas nic řešit a fungují pouze na autopilota... Zaplatit účty, nějak přežít den v práci, udělat večeři... o tajném druhém životě mladých nemají ani páru. Byla to strašná depka, ale strašně zajímavá, omamná. Tím víc, že se jedná o skutečný příběh. Chci si ji přečíst ještě někdy znova.

Legendární film jsem viděla až poté.

13 04.08.2023

(SPOILER) Moje nejoblíbenější kniha, když mi bylo 10, 11, 12 .... let. A zároveň první setkání s autorkou, která se pak stala mojí jasnou favoritkou. Knihu jsem četla asi 10x!

100%
Vtipné vyprávění v ich formě. Hlavní postava Elsa je upovídaná holka, která miluje vtipy. Její glosování děje je opravdu vtipné.
Příběh jemně vykresluje a ukazuje ,,netradiční" rodiny. (Její táta je nevlastní, rodina nemá peníze a dostane se do nouzového bydlení.)
Hrozně moc vtipné ilustrace od Nicka, který ilustruje všechny Jacquelineniny knihy.
Šťastný konec.

04.08.2023

Moje nejoblíbenější autorka z dětství. Tuto knihu jsem si nicméně pořídila až v dospělosti, zkrátka protože jsem ji nikdy nečetla... A vůbec to nevadilo. Naopak je to jistě příběh pro trošku starší publikum. (15+) Příběh je místy smutný (možná protože mi sem tam něco připomněl), místy veselý, ale hlavně je to podmanivé čtění.

I dospělí jsou uvnitř děti. S obavami, strachy že selžou a nevyřešenými problémy. Ale to nemusí znamenat, že své děti nemilují.

1 04.08.2023

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ponurá, děsivá atmosféra, pocit bezmoci, dokonalé vykreslení tamního prostředí. Přečetla jsem naposled loni, a to popáté.

23 03.08.2023

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. A nefandila jsem ani jednomu.

6 27.07.2023

Narazila jsem na ní úplně náhodou. Myslím, že dokonce v Levných knihách. Zaujal mě obal a šla k pokladně... Naprosto nelituji. Bylo to dojemné, zdrcující, inspirativní... Všechno tohle. Dokud je život, je naděje! Jasných 5*

6 27.07.2023