Washingtonovo náměstí

kniha od:


Koupit

Jamesův kratší román z roku 1881, jímž vrcholí první období jeho rozsáhlé tvorby, je pronikavou sondou do lidské psychiky a jemnou studií lidských vztahů. Nehezká, nepříliš chytrá dívka Catherine Sloperová, která žije se svým otcem, významným newyorským lékařem, v domě na Washingtonově náměstí, se zamiluje do švarného, bystrého mladého muže Morrise Townsenda. Otec jejich vztahu nepřeje, neboť se právem domnívá, že dceřin nápadník usiluje pouze o její dědictví. Pohrozí Catherine, že ji vydědí, vezme-li si Townsenda. Když se to její ctitel dozví, zmizí ze scény. Catherine se po čase otevírají oči a Townsendovy zištné motivy ji hluboce raní. Dokáže se však ze zajetí zaslepeného citu vymanit a objektivně nazřít pravdu o sobě, o Townsendovi i o svém ryze racionálním otci. Marný je pak opožděný pokus Townsenda znovu po letech Catherine získat, její těžce vykoupená životní rovnováha a osobní integrita je neotřesitelná. Jamesův příběh o ztracených iluzích je průzračným portrétem dívčí duše a v plné míře potvrzuje, že James patří k zakladatelům moderního psychologického románu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42856/big_washingtonovo-namesti-YjG-42856.jpg 3.654
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Washington Square, 1880


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Washingtonovo náměstí

Sidonka3
24. června

Slušný námět napsaný na motivy skutečných událostí.
Bohužel, je to jedno z mála děl, u kterého se mi působivé filmové zpracování výjimečně zalíbilo o něco víc než tato věcněji podaná literární forma. Zdálo se mi, že je "Washingtonovo náměstí" psáno s emočním odstupem, který vedl k mé osobní odtažitosti od tématu a od hrdinů, který mi k psychologickému románu, zabývajícím se složitými rodinnými vztahy i platonickou láskou úplně nesedl. Přečetla jsem s menším nadšením než jsem zkoukla jeho melodramatičtější filmovou podobu. Kdo nezná romantické drama Dědička z roku 1949, tomu doporučuju i kinematografické umělecké ztvárnění s několika příběh.změnami (nominované na osm Oscarů, film nakonec získal čtyři).
P:S:: Kdyby to bylo vyprávěné hlavně z hlediska otce, který ochladl po ztrátě manželky a je k dceři až neomaleně krutý (leč upřímný, oprávněně kritický k neduhům, jen volí nepříjemnou formu sdělení svých postřehů), snad bych tuto chladnější formu lépe přijala.

TaJeMa
12. května

Kniha je sice docela čtivá, ale postavy mě nikterak nechytily za srdíčko, nedokázala jsem soucítit s hlavní hrdinkou, kniha nedokázala vzbudit žádné emoce. Prostě přečteno a dost. Tak, jak se 200 stran vleklo a nic se nedělo, posledních 20 stránek popsal 20 let života hlavních protagonistů a místy dost naivně. Taková kniha by měla u čtenářek vyvolat soucit, slza by měla ukápnout, nejen, že neukápla, ale nechala mě zcela chladnou.


eiramka
02. května

Tohle je moje první kniha od Henry Jamese, nevěděla jsem moc, co čekat a byla jsem příjemně překvapena. Příběh sám o sobě je jednoduchý - bohatá americká rodina, o dceru se uchází mladík, který se otci nelíbí a ten proto chce sňatku zabránit. Pár postav, příběh je rozehrán , děj plyne pomalu a klidně. Ale tady asi je důvod, proč se Henry James nazývá zakladatelem americké moderní literatury - jeho precizně cizelované postavy - otec, dcera, tetička i nápadník před námi vyvstávají ve své složitosti, spisovatel váží každé slovo, nic nepřebývá, nic nechybí.

Teckovana
04. dubna

U tohoto románu by to velmi chtělo udělat nový český překlad. Nemám v ruce originál a chápu, že příběh se odehrál v devatenáctém století, takže jistá zdrženlivost je namístě, ale i tak mám pocit, že český překlad nebyl adekvátní jazyku čtenářů už v době svého prvního vydání na konci let osmdesátých. Je to docela škoda, protože Henry James určitě nenapsal tuto knihu středověkou angličtinou, nicméně některé dialogy mi tak v českém překladu znějí a ruší zážitek z trefných myšlenek autora (výrazy jako: hýřil a marnotratník, švarný mádenec, hrome, milý mladíče atd). Příběh samotný pak vyznívá trochu jako nechtěná parodie a svou nesrozumitelností se současným čtenářům poněkud vzdaluje. Věřím, že uznávaný předchůdce moderní psychologické prózy by takto archaicky vyznívat nemusel.

takana
23.10.2019

Zajímavé čtení.

Bet.hy
21.10.2019

Krásné čtení. Díky Washingtonovu náměstí jsem objevila nového autora, od kterého chci přečíst co nejvíce knih. Je něco mezi Austenovou (míň romantizováno) a Hardym (zase méně depresivní). Příjemné čtení, vtipný až sarkastický otec, hezké prostředí. Washingtonovo náměstí mě moc bavilo. :-)

Denčaa
28.08.2019

Příběh dvou mladých lidí byl hodně zajímavý. Autor se hlavně věnuje charakteru postav, než samotnému ději. Ale to mi nijak zvlášť nevadilo, akorát mi přišlo, že dějová linka nebyla tak propracovaná. Ale nutno podotknout, že je to psychologický román. Chvilku jsem tápala u postav, jestli jsou pouze ze začátku vykresleny negativně nebo tomu tak doopravdy je. Z tohoto důvodu mi bylo líto hlavní hrdinky, kdy i její vlastní otec si o ní nemyslí nic hezkého, přitom mi nepřišla, až tak "blbá", jak ji nazýval otec. Ale byla jsem hodně zvědavá na její závěrečné rozhodnutí ohledně vztahu s Morrisem. Ten je kapitola sama o sobě... Je to hodně nadčasová kniha s charaktery vykreslenými tak, jako by se děj odehrával v dnešní době.

soukroma
17.08.2019

Nevěřícnost a zkoprnělost - toť mé stavy při čtení tohohle kousku (naštěstí krátké jednohubky). To má být obdivovaný klasik, "nejpůsobivější stylista anglického jazyka" (slova na obálce)?
Mně to připadalo jako nepodařená parodie na viktoriánský román(ek) amerického stylu (dialogy ostré jak břitva - to není ovšem žádný kompliment). Nebylo tam nic víc než čtyři hlavní postavy, kde jedna každá byla neuvěřitelná každým coulem - nevěřila jsem ani jejich myšlenkám a pohnutkám, ani činům. Přesněji muži (otec doktor a hejsek nápadník), mírně zparodizovaní, by ještě šli, ale ženy (hlavní hrdinka C. a její teta)? Autor jakoby ve svých skoro čtyřiceti letech nerozuměl ženám ani co by se za nehet vešlo, a navíc (možná právě proto?) je považoval na naprosto tupá a ničemná stvoření - tak z jeho líčení pro mne vystupují.
V hlavě mám celý seznam věcí, které se mi na knize nelíbily, ale nestojí za to se jimi dále zaobírat. Jen ještě připodotknu, že překlad byl také svérázný (dle všeho původní z roku 1988), takže se v románu z poloviny 19. století objevují velmi lidová slova jako "paf", hrdinku klidně označí její nápadník za "blbou" (naivní nemluva nezkušená tedy byla, ale až takto?) atd.
O autorovi a jeho díle jsem četla mnohem hezčí věci než jsou věci, které jsem od něj dosud četla...
40% s odřenýma ušima jen kvůli autorovu renomé

1