spdb komentáře u knih

Byla, nebyla jedna Malá duše, která řekla Bohu: „Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl: "To je báječné! Kdo jsi?"

A Malá duše vykřikla: Já jsem Světlo!"

Bůh se zeširoka usmál a pravil: "Správně! Ty jsi Světlo."

Malá duše byla šťastná, že přišla na věc, kterou si v Království měly uvědomit všechny duše. "Hurá, radovala se, "to je nádhera!"

To, že věděla, kdo je, jí ale brzy nestačilo. Malá duše pocítila podivné nutkání a chtěla teď být tím, kdo je. A tak se naše Malá duše vrátila k Bohu (což není špatný nápad pro všechny duše, když chtějí být tím, čím doopravdy jsou) a řekla: "Ahoj Bože! Když už vím, kdo jsem, mohu tím také být?"

A Bůh na to řekl: "Chceš říct, že chceš být tím, čím už jsi?"

"Víš," odpověděla Malá duše, "jedna věc je vědět, kdo jsem a něco úplně jiného je tím také být. Chci vědět, jaké to je být Světlem!"

"Ale ty už jsi Světlo!" opakoval Bůh a znovu se usmál.

"Ano, ale já chci poznat jaké to je!" křičela Malá duše.

"Aha," řekl Bůh, který se nemohl ubránit smíchu "měl jsem to vědět. Vždycky jsi měla ráda dobrodružství." Pak se Bůh přestal usmívat. "Je tady ale jedna věc."

"Jaká " zeptala se Malá duše.

"Neexistuje totiž nic jiného než Světlo. Víš, nestvořil jsem nic, co bys nebyla, a tak pro tebe nebude jednoduché prožít sama sebe takovou, jakou opravdu jsi. Neexistuje totiž nic, čím bys nebyla."

"Jak to " řekla Malá duše, kterou to trochu zmátlo."

"Podívej se na to takhle," řekl Bůh. "Jsi jako svíčka ve Slunci. A jsi tam na správném místě. Spolu s miliony, miliardami dalších svíček tvoříte Slunce. Bez vás by Slunce nebylo Sluncem. Leda, že by to bylo Slunce bez jedné ze svých svíček a to by vůbec žádné Slunce nebylo, protože by nesvítilo tak jasně. Proto je otázka, jak poznat sama sebe jako Světlo, když jsi světlem obklopena."

"Hmm," zvedla Malá duše hlavu, "ty jsi Bůh. Vymysli něco!

Bůh se znova usmál. "Už jsem to vymyslel," řekl Bůh. "Protože nemůžeš poznat sebe sama jako Světlo, když jsi ve Světle, obklopím Tě tmou."

"Co je to tma?" zeptala se Malá duše.

Bůh odpověděl, "To je to, co nejsi."

"Budu se tmy bát?" vykřikla Malá duše.

"Jen pokud se tak rozhodneš," odpověděl Bůh. "Ve skutečnosti není čeho se bát, pokud se nerozhodneš, že to bude naopak. Vidíš, všechno si to jen vymýšlíme."

"Aha," řekla Malá duše a hned se cítila lépe.

Potom Bůh vysvětloval, že abychom mohli vůbec něco zažít, objeví se pravý opak. "Je to veliký dar," řekl Bůh, "protože bez něho byste nemohli poznat, jaké věci jsou."

"Nerozeznali bychom teplo, kdyby nebyla zima, nahoře, kdyby nebylo dole, ani rychlé bez pomalého. Jak bychom rozeznali pravé bez levého? A jak bychom poznali tady, kdyby nebylo jinde, nyní, kdyby nebylo jindy?"

,A proto," řekl Bůh, "když jsi obklopena tmou, nehroz na ni pěstí, nezvyšuj svůj hlas a neproklínej ji."

"Raději buď tmě Světlem a nezlob se na ní. Pak poznáš, kdo opravdu jsi, a všichni ostatní to také poznají. Nech své Světlo zářit tak, aby každý poznal, jak jsi jedinečná!"

"Myslíš, že je správné druhým ukázat, jak jsem jedinečná?" zeptala se Malá duše.

"Samozřejmě!" usmál se Bůh. Je to velmi správné! Avšak nikdy nezapomeň, že 'jedinečná' neznamená 'lepší'. Každý je jedinečný, každý svým vlastním způsobem! Přesto ale na to mnoho lidí zapomnělo. Když uvidí, že svou jedinečnost ukazuješ ty, pochopí, že je správné, aby byli jedineční také oni."

"Hurá!" řekla Malá duše a začala tancovat a poskakovat, smát se a skákat radostí. "Můžu být tak jedinečná, jak jen budu chtít!"

"Ano, a můžeš začít teď hned," řekl Bůh, který tancoval, skákal a smál se spolu s Malou duší. "Řekni mi, čím chceš být jedinečná?"

"Čím chci být jedinečná " opakovala zamyšleně Malá duše. "Tomu nerozumím."

"Inu," vysvětloval Bůh, "být Světlem znamená být jedinečný, být něčím zvláštní. A jedinečná můžeš být mnoha způsoby. Můžeš třeba být hodná, vlídná, tvořivá nebo trpělivá. Napadá tě ještě něco, čím bys mohla být jedinečná?" Malá duše se na chvíli zamyslela. "Napadá mě spousta možností, jak být jedinečná!" zvolala Malá duše. "Je jedinečné pomáhat. Je jedinečné sdílet. Je jedinečné být přítelem. Je jedinečné být ohleduplná k druhým!"

"Ano!" souhlasil Bůh, "a Ty můžeš v každém okamžiku být všemi těmito věcmi najednou, nebo jen tou častí, pro kterou se rozhodneš. Právě to znamená být Světlem."

Já vím, čím chci být, já vím, čím chci být!" jásala dušička. "Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Je jedinečné být odpouštějící?"

"Ó ano," ujistil Bůh Malou duši. "To je velmi jedinečné.

"Hurá," řekla Malá duše. "Tak tím chci být. Chci být odpouštějící. Chci zažít sebe sama jako odpuštění."

"Dobrá," řekl Bůh, "Ještě něco bys ale měla vědět."

Malá duše začínala být netrpělivá. Jakoby se nic neobešlo bez komplikací. ,A co to je, co bych ještě měla vědět, "povzdechla si.

"Není nikdo, komu bys mohla odpustit.

"Nikdo?" Toto se dušičce zdálo neuvěřitelné.

"Nikdo takový tu není," opakoval Bůh. "Vše, co jsem stvořil, je dokonalé. V celém Stvoření není jediná dušička méně dokonalá, než jsi Ty. Jen se kolem sebe rozhlédni."

8 20.08.2014

Jedním slovem skvělé. Je to první kniha od této autorky, na kterou jsem narazil a naprosto mne pohltila. Mnoho zvratů a není lehké predikovat, kam se děj obrátí, či kdo je pachatel. Říct, že je to pouze detektivka by nebylo fér. Je tu spousta míst, kde se člověk zamyslí nad svým vlastním životem a nad obrazem společnosti, protože monology jsou někdy tak sugestivní a trefné, že nejdou přejít jen jako součást děje nebo mylšenkových pochodů postav.

7 11.12.2017

Neocenitelný pomocník při bourání ega pomocí psychedelických látek.

7 30.11.-0001

A je tu zase. Stejne jako Hanibal tak i severske mlceni jehnatek nabizi pokracovani. Jurek vztava z hrobu a nikdo si nemuze byt jisty. Tentokrat vice beznadějnějsi a nervy drasajici. Kdo prezije masakr napric Evropou a kdo nevydrží temnotu ktera se stahuje kolem vsech zucastnenych z predchozi knihy? Byl to nervak a bylo to dobre.

6 15.11.2018

Ketaminove vize co jdou az na dno. Syrove, drsne, ale se špetkou naděje ve svetlo na konci tunelu. Cool like hell.

5 23.04.2018

Je to silne. Mnoho rovin lidkych povah. Skvele davkovano napeti.

4 12.01.2019

Až teď si Malá duše všimla, že se kolem ní shromáždil veliký zástup. Přišly duše z daleka široka, z celého Království, protože se rychle rozšířila zpráva o tom, že Malá duše vede s Bohem neobvyklý rozhovor, a každý chtěl slyšet, o čem si povídají.

Malá duše užasle hleděla na bezpočet jiných duší, které se zde sešly, a musela s Bohem souhlasit. Žádná z nich nevypadala méně nádherná, méně velkolepá či méně dokonalá než ona sama. Shromážděné duše vypadaly tak kouzelně a šla z nich taková záře, že na ně Malá duše stěží mohla pohlédnout.

"Komu bys tedy chtěla odpouštět?" "Tak to se mi zdá, že to nebude žádná legrace," zabrumlala si Malá duše. "Chtěla jsem vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat pocit spojený s touto částí jedinečnosti."

A tak Malá duše poznala, jaké to je být smutná.

V tu chvíli vystoupila ze zástupu Přátelská duše. "Netrap se, Malá duše," řekla Přátelská duše, "já Ti pomohu."

"Opravdu?" rozzářila se Malá duše. "Ale jak?"

"Jednoduše se stanu někým, komu bys mohla odpustit!"

"To bys udělala?"

"S radostí!" zašveholila přátelská duše. "Mohu vstoupit do tvého příštího života a udělat Ti něco, co bys mi pak mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to pro mě dělala ", ptala se Malá dušička. "Ty, jako naprosto dokonalá Bytost. Ty, která vibruješ takovou rychlostí a záříš tak jasným světlem, že na tebe stěží mohu pohlédnout! Proč ty bys chtěla snížit své vibrace natolik, aby tvé zářivé světlo ztmavlo a zhoustlo? Proč bys jen chtěla - Ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se celým Královstvím rychlostí myšlenky - vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, abys mi mohla provést něco zlého ?"

"To je snadné," řekla Přátelská duše. "Udělala bych to, protože Tě miluji."

Malou duši tato odpověď překvapila.

"Nediv se tolik," řekla jí na to Přátelská duše, "udělala jsi pro mě totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, už tolikrát jsme spolu tančily, Ty a Já. Tančily jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Jen si to už nepamatuješ."

"Obě jsme byly vším. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, jsme nyní i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly tím, kdo ubližuje i tím ublíženým."

"Setkaly jsme se už mnohokrát. Jedna vždy poskytla té druhé dokonalou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, čím skutečně jsme."

,A tak," vysvětlovala dál Přátelská duše, " vstoupím i do Tvého příštího života a budu 'ta špatná'. Provedu Ti něco opravdu hrozného a Ty pak můžeš zažít sebe sama jako odpuštění.

"Ale co mi uděláš?" ptala se Malá duše, která teď trochu znejistěla "co by mohlo být tak hrozné?"

"Neboj," řekla Přátelská duše a zamrkala, "něco už vymyslíme."

Potom jako by Přátelská duše zvážněla a pronesla tichým hlasem: "Víš, v jednom máš pravdu."

"A v čem " chtěla vědět Malá duše.

"K tomu, abych Ti mohla ublížit, budu opravdu muset hodně snížit své vibrace a ztěžknout." Budu muset před­stírat, že jsem něco, co nejsem. Mám tedy na srdci jednu věc, o kterou bych Tě na oplátku chtěla požádat.

"Ó, žádej ode mne, co chceš, cokoliv si budeš přát!" vykřikla Malá duše a začala tančit a zpívat, "Hurá, budu mít komu odpouštět, budu odpouštět!" Po jisté chvíli však Malá duše zpozorovala, že je Přátelská duše stále poti­chu.

"Tak co tedy?" zeptala se jí Malá duše. "Co pro Tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš !"

"To se ví, že tato Přátelská duše je anděl," přerušil je Bůh. "Každý je anděl! Nezapomínejte proto: Poslal jsem vám jen samé anděly."

Malá duše teď ještě víc než předtím toužila po tom, aby mohla splnit přání Přátelské duše. "Co pro Tebe mohu udělat " zeptala se jí znovu.

"Ve chvíli, kdy na Tebe zaútočím a srazím Tě na kolena," odpověděla Přátelská duše, "ve chvíli, kdy Ti provedu to nejhorší, co si dokážeš představit - přesně v tom okamžiku..."

"Ano?" přerušila ji Malá duše, "Co?"

Přátelská duše teď už jen šeptala.

"...vzpomeň si, kdo opravdu jsem."

"Ach ano," vykřikla Malá duše, "slibuj! Vždycky si Tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď a právě tady !"

"To je dobře," řekla Přátelská duše, "protože já budu tak moci předstírat, že zapomenu, kdo jsem. A jestli si nevzpomeneš, jaká opravdu jsem, zůstanu možná ve svém zapomnění velmi dlouho. A když Já zapomenu, kdo jsem, možná zapomeneš i Ty na sebe a budeme obě ztraceny. Pak už by nám pomohla jedině nějaká další duše, která by nám oběma připo­mněla, kdo jsme."

"Ne, my nezapomeneme!" slibovala znovu Malá duše. "Budu si pamatovat, kdo jsi!

A budu Ti děkovat za ten krásný dar, který mi dáš - možnost naplno prožít své Já, takové jaké opravdu je."

A tak se dušičky domluvily. Malá duše vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je Světlem, které je tak jedinečné, a že je částí jedinečnosti zvané odpuštění.

A Malá duše dychtivě čekala na příležitost prožít sebe sama jako Odpuštění a děkovat každé duši, která jí to umožnila.

A kdykoliv se Malá duše v novém životě setkala s nějakou novou duší, ať už jí toto setkání přineslo potěšení nebo smutek - a zejména když přinášela smutek - vzpomněla si Malá duše na to, co řekl Bůh.

"Nikdy nezapomeňte," usmál se Bůh, "poslal jsem vám jen samé anděly."

4 20.08.2014

myslím, že mám mysl,
myslím, že mám tělo,
myslím, že myslím,
myslím, že vidím,
myslím, že ochutnávám,
myslím, že slyším,
myslím, že se dotýkám,
myslím příliš mnoho!

CELÝ DEN A CELOU NOC
PRAHNU PO PRAVDĚ,
ALE RÁNO MÁM HLAD
A CHCI SNÍDANI.

toto nejsem já;
toto není mé;
toto není moje já -
tři zásady umožňující
nechat vesmír svobodný.

MYŠLENÍ NENÍ NIC
JINÉHO NEŽ KOMENTOVÁNÍ
SKUTEČNOSTI.

PRAVDA JE TICHÁ;
TO, CO DĚLÁ VŠECHEN TEN HLUK,
JSOU NÁZORY A DOMNĚNKY

JSEM BUDDHISTOU ČISTÉ ZEMĚ;
JSEM BUDDHISTOU THÉRAVÁDY;
JSEM TIBETSKÝM BUDDHISTOU;
JSEM ZENOVÝM BUDDHISTOU;
UPROSTŘED VŠECH TĚCHTO
PŘIPOUTANOSTÍ A EGOISMU
POSLOUCHEJ!
BUDDHA NIKDY NEŘÍKÁ
ANI SLOVO.

OSVÍCENÍ JE SNADNÉ;
JE TO SVOBODNÉ SPOČÍVÁNÍ,
KTERÉ JE ODLOUČENO
OD ZNEČIŠTĚNÍ,
COŽ JE TĚŽKÝ KOUSEK.

4 16.01.2014

Nuda. Bohužel to grafoman zase nezvládl. Parádní nájezd se utopí v tuně sraček. Ploché postavy, předvídatelné dějové zvraty. Pokroucené křesťanství z toho cáka na metry daleko. .
Asi jedna z nejhorších knih co jsem od Kinga četl. A nedočetl.

4 01.12.2013

Krátký citát pro každý den v roce, čtu to už několik let a každý rok pochopím něco nového.

4 30.11.-0001

Věnováno lidu druidských výšin.
Unikátní substance vesmírného vědomí - LSD
Osvobozující čtení

4 30.11.-0001

To uz je konec? Byla to pecka. Buh je atomovka.

3 05.01.2019

Pěkně vyprávěno. Někdy zbytečné exprese a primitivizmus postav mě iritovali.

3 13.06.2018

Jo, byla to sranda. Chvilemi zombie masakr, chvilemi parafraze Karla Maye, a hlavni nehrdina looser. Prijemny oddychovy čtení na 3 večery.

3 07.05.2018

Mrazive, spojujici, minimalne zaujate ci manipulativni. Diky za pripomenuti ze nektere veci maji cenu a za uvědomění, kdo jsme a kdo můžeme být.

3 06.03.2018

Děj je dost pomalý. Když to u nás doma najde nějaká ženská, většinout se zmůže jen na konstatování násilí a porno. Chlapům se to povětšinou líbí. Je v tom filozofie, je v tom apokalypsa , je v tom umělá inteligence, biomechanika. Plné archetypů, strachů, traumat, perverze. Kresba precizní, je krásně vidět jak jsou křivky hlavní postavy upravovány aby ve scéně lahodily oku. Pokud vyjdou v Čechách i pokračování, určitě do nich půjdu.

3 21.03.2016

Nuda, nic moc z toho ve mě nezůstalo. Jazyk krkolomný, gradace nulová, snad jen jedna nebo dvě povídky mne zaujaly

3 09.06.2015

Parádní gamebook s narážkami na mnoho věcí ze světů virtuálních i těch méně nehmotných.

3 03.11.2013

Teda, přečteno jedním dechem a musím říct, že takhle sugestivní komix jsem dlouho nedržel v ruce. Cesta k jeho vytvoření je také zajmavá, autor použil startovač kde se mu podařilo vybrat 200% požadované částky.

3 17.10.2013

Skvělá kniha, kompletní a přehledné informace.

3 08.12.2012