Snoopi komentáře u knih

Kniha pro každého, kdo propadl kouzlu naší mateřštiny a navíc se rád ještě něco přiučí a rozšíří si obzory :-) Vtipné fejetonky, úvahy i postřehy ke slovům a slovním spojením, které dnes používáme běžně a nad nimiž se už příliš nepozastavujeme. Moje srdce "věčného studenta" bohemistiky zaplesalo, knihu si určitě pořídím domů. Jenom... tyto použité ilustrace se mi leckdy "zdají býti poněkud nešťastné" :-)

58 17.08.2021

Literatura pro děti a mládež mi vůbec nevadí - ráda ji čtu a jako zkušený, dospělý čtenář ji vnímám i z jiného úhlu pohledu. Petra Braunová zaslouženě patří mezi naše nejlepší zástupce této literatury a nikdy mne nezklamala. Zde mistrně zabruslila i do různých žánrů - skloubila napínavý příběh s prvky detektivky, hororu, thrilleru, ale i love story. Tuto knihu jsem poslouchala jako CD - mimochodem skvěle namluvené Kryštofem Hádkem. Chytí čtenáře už od začátku - udržuje ho v napětí, jak se celý příběh bude vyvíjet. Velice poutavou a čtivou formou nabízí dětskému čtenáři poměrně závažná témata - duševní nemoc, manipulaci, boj o zachování vnitřní svobody, pokusy na lidech, atd... Nakonec zbývá řada nezodpovězených otázek s tou jedinou nejpalčivější - jak to všechno bylo doopravdy? Jaká je vlastně skutečnost, nejsme nakonec trochu paranoidní i my všichni? Do jaké míry nás mohou lidé kontrolovat a manipulovat s námi? A mohlo se něco podobného odehrát i ve skutečnosti? Za sebe soudím, že klidně ano. Příběh ve mě pak ještě dlouho odezníval - a to jsem už "dospělák" :-) Každý zde najde "to své". Lásku, sílu přátelství, strach i vzdor... Určitě jde o zajímavou exkurzi do současného dětského světa, i když, jak upozorňují někteří recenzenti - technologie se vyvíjí a pro dospívající už Facebook nehraje takovou roli. Nalezneme zde i klasické klišé: rodiče v roli těch, kteří až paranoidně střeží a hlídají své ratolesti - a proti nim stojí děti zvídavé a lehce rebelující. Jejich poznání však s sebou nese i bolest a trpké zklamání, s čímž se těžko smiřuje i leckterý dospělý. Skvělé čtení pro přemýšlivé čtenáře...

58 17.08.2021

Skvělá kniha od skvělé autorky :-) I když jsem dávno dospělá, ráda si její knihy přečtu a sleduji její tvorbu. Líbí se mi, že přišla s myšlenkou, jak slovo "rozvod" přiblížit dětem - mnohé se díky četbě mohou s příběhem ztotožnit. Plus dávám i krásným ilustracím. Co mi ale možná trochu vadilo, je jakási "neukončenost" některých kapitol - zdá se mi, že vyznívají poněkud do ztracena. Jinak jsem s knihou spokojena a věřím, že si své čtenáře najde - a to nejen ty, kteří se ocitli v nelehké životní situaci...

58 15.12.2020

Jde spíše o svědectví než o klasický deník. Události jsou zaznamenány téměř neúčastněně, věcně, z pohledu patnáctiletého dospívajícího chlapce. Všechno bere zprvu jako hru, která se stává stále tvrdší - a časem pochopí, že realitě se neubrání...Dítě, které si má bezstarostně hrát, se náhle stává - starcem... Kniha působí velice autenticky, pohled dítěte jen umocňuje hrůzy, které vnímá kolem sebe. Pokud se zajímáme o tematiku holocaustu, mohu jen doporučit.

58 23.02.2020

Opravdu skvělá a užitečná příručka, nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost, příjemně rozplétá některé složité jevy našeho jazyka. Záměr se zcela vydařil a jsem ráda, že Internetová jazyková příručka se tak lehce zhmotnila právě v této podobě. Přehledná, tematicky uspořádaná, aktuální výrazy. Ráda si v ní čtu, když tápu, a též je radost se z ní učit.

57 29.12.2021

Příjemně nostalgické, avšak bez zbytečného patosu. Osud ženy, kterou postihla ztráta jako spousty jiných žen - a přesto pro ni nepředstavuje tragédii, ale přijímá ji jako další životní výzvu. Nejde o žádnou litanii, ale o proces postupného smíření, vyrovnávání se s novou situací a nalézání sebe sama. Nemáme před sebou klasický příběh s dějem. Autorka s citem proniká do psychiky zralé ženy, zaměřuje se na její zážitky, úvahy, postřehy, vzpomínky a mnohdy vtipné náhledy do minulosti. Nenáročná oddechovka a milá jednohubka, v níž se najde mnohá žena.

"Pedro. Vzpomínám si, s jakou radostí jsem tohle slovo vyslovovala v prvních letech našeho vztahu. Písmena, která tvoří jeho jméno, klouzala po jazyce hladce jako sladké ovoce a mně se pokaždé během okamžiku vybavil jeho pohled, jeho vůně, vzpomínka na jeho kůži. Pedro, opakuju znovu, jenže po patnácti letech manželství, na pokraji odloučení, má jeho jméno nahořklou pachuť."
"Jako vždycky mě zaskočí slovo dámy. Ano, už jsme zralé ženy. Když vidím mladé, dvacetileté nebo třicetileté slečny, nedá se ten rozdíl přehlédnout. Všechno je jiné - pohled, pleť, hlas, způsob, jakým se smějí, prostě všechno. Už jsme nejmladší, to je pravda, ale pokaždé to člověka překvapí. Kdy jsme vlastně překročily tu hranici mládí, které se nám teď zdá tak zářivé a o němž jsme si myslely, že bude trvat navěky? Kdy jsme vstoupily do období, které pro nás bude vždycky záhadné a cizí a jemuž se říká dospělost?"

57 27.11.2021

Zajímavý a dovedně napsaný román. Je jedině dobře, že se autor rozhodl zpřístupnit zápisky svého dědy a podělit se v nich o jeho zkušenosti. Zároveň skrz ně často reflektuje i své svědomí.
V první části jako by "kráčí" po stopách svého dědečka, dokonce se ocitá i na místech, kde žil. Ve druhé části nechává promluvit přímo jeho deníky - a ve třetí části přidává své postřehy a dojmy, mísí jeho zápisky se svými postřehy ze současnosti. Nabízí tak zvláštní srovnání dvou světů ve dvou časových rovinách - ten minulý a zcela ztracený konfrontuje s tím vtíravě dnešním. Též se nebojí přiznat ani to, jak sám "bojoval" s dědečkovým textem, jemuž se snažil maximálně porozumět.
Jeho síla spočívá v líčení: naturalistické, plastické, se scénami propracovanými do nejmenších detailů, silně působící na smysly a emoce. Do textu dovedně komponuje prostředky téměř básnické, používá zajímavá přirovnání, metafory, četné synestézie - mísení smyslových vjemů, k umocnění dojmu sáhne i po onomatopoi. Jeho vyprávění má zprvu velmi pomalý rozjezd, kdy pomyslně teprve "zapaluje" oheň čtenářovy pozornosti.
Ve druhé části však již ten oheň rozdmýchává naplno: děj nabírá prudkých obrátek a rychle graduje v téměř apokalyptické vizi ničivého šílenství války. Ve třetí části pak postupně přichází vyhasínání.
Zpočátku se zdá, jakoby autor čtenáře na všechny ty hrůzy, které ho později čekají, připravoval pomalu, postupně a s citem. S dospívajícím hrdinou nás zavádí do kruté atmosféry sléváren a továren z doby přelomu století, a předznamenává tak další vývoj. Postupně přitvrzuje, velmi dovedně pracuje s napětím, staví vedle sebe nečekané kontrasty: šílenství boje oproti kráse přírody, v hnusu nalézá poetiku a krásu, cit, který pomáhá přežít.
Nechává se unést fantazii, dává volný průchod myšlenkám, jeho věty jsou dlouhé, popisné, šťavnaté.
Za nejzdařilejší považuji druhou část - právě líčení dění na frontě čtenáře doslova uhrane, zdá se, jako by byl na místě on sám, nabízí nám strhující, dechberoucí a velmi napínavé scenérie. Ve třetí části vyprávění poněkud zbytečně ztrácí na intenzitě, neboť do prostředí vstupuje opět autor, který dědečkovy další životní osudy komentuje a konfrontuje se svým. Autenticitu podtrhují i občasné černobílé fotografie.
Při čtení se mi mnohdy vybavily scény z filmu "Válečný kůň", měla jsem pocit, jako by se přímo odvíjel před mým zrakem.
Autor také nabízí pomyslnou "exkurzi" do světa malířů a restaurátorů - malování pomáhá jeho dědovi přežít všechna utrpení, jimiž byl vystaven.
Textu však škodí příliš četné užívání francouzských slov a frází: chápu, že je to v rámci doby, kdy se všude hovořilo převážně francouzsky - znatelně mi však zde chyběl překlad. Jelikož jde o velice zdařilou prvotinu, odpouštím i občasné překlepy - a pobavil mě i výraz "německojazyčná selka".

"Mé dětství bylo zaplavené příběhy o první světové válce, pořád dokola jen ta válka: vágní hrdinské činy v bažinách pod sprškou bomb, rachotící palba, křik stínů ve tmě, francouzsky řvané povely, to vše líčené z houpacího křesla s velkým citem pro okázalost - dále všude kolem byl neustále ostnatý drát, kolem uší nám létaly šrapnely, rachotily samopaly, světlice opisovaly veliké oblouky po temné obloze, pálily hmoždíře a houfnice, vybuchovaly tisíce bomb a granátů, zatímco tetičky upíjející čaj pobaveně přikyvovaly a já si nepamatoval téměř nic kromě toho, že dědeček musel být hrdina v těch časech ode mě stejně vzdálených jako středověk, o němž jsem slyšel vyprávět ve škole."

"Svět, v němž před rokem 1900 vyrůstal, byl naplněn pachy, které mezitím z větší části zmizely: z koželužny se v prchavém zářijovém oparu linul nesnesitelný smrad, v temných zimních měsících přijížděly a odjížděly tendry s černým uhlím, pach koňských koblížků na ulici mohl v časných ranních hodinách v ospalém chlapci u pootevřeného okna budit iluzi, že je někde na venkově, stejně jako tehdy ještě všude ve městě přítomná vůně sena, bylin a trávy..."

"On z těch šraf něco vytvářel - celé kompozice, rytmické varianty, variace v délce, tloušťce a síle, šrafování od nejsvětlejšího až po úplně tmavé, šrafy s charakterem, dlouhé a krátké, legie šrafů, které hovořily jazykem, jež nebyl slyšet, ale o to více byl vidět, vrstvu po vrstvě, jako by v tom viděl celé prostory, nekonečné dimenze a perspektivy. Z jeho šraf se stávaly hordy a vojska, pochodující davy. Stávaly se z nich budovy existující jen v mysli chlapce, patníky podél cest, nekonečné řady kasárenských oken viděné ze strany, futuristické město, prostorové snové konstrukce, úroveň za úrovní, perspektivní svět, v němž se dalo zabloudit..."

"Sedí, mlčí, vzdychají, smějí se, pokašlávají, cosi polykají, dají si ještě doušek, říkají, no, ba, život je pes. Ruce složené v klíně, mám je před očima, jedny mozolnaté se špínou za nehty, druhé jemné či bledé. Ale nedokážu je nakreslit, jako to uměl dědeček. Kolem jejich temných postav se vznáší zvláštní nadpozemské světlo, neochvějné světlo nenávratna. Jsou pryč, zanikli, zbyl po nich tu a tam do strany propadlý náhrobek, jejich domy jsou přestavěné či zbořené, adresy nejasné, ulice, v nichž žili, se změnily k nepoznání, hodiny se zastavily, kolečka se polámala a já se tu přehrabuju v posbíraných součástkách s vědomím, že je nikdy nespravím tak, aby začaly tikat, aby začaly žít, tak, jako žily jedno celé století."

"Důstojníci řvou nástup. Popadneme zbraně a torny, v dálce slyšíme hřmění, výbuchy, zvuk explozí, oblohou se ze všech stran rozléhá rachot a dunění, přejíždí přes nás jako parní válec, zakusuje se nám do vnitřností, rozechvívá zdi..."

"Monotónně pochodujeme k západu po opuštěných, osamělých polních cestách, suchým srpnem, unaveným, lenivým srpnem."

57 20.11.2021

Popularizující publikace pro hlubší zájemce o český jazyk. Patří do rukou nejen studentům bohemistiky, ale i lidem, kteří již získali slušný přehled a v problematice se trochu orientují. Nenajdou tu žádné zbytečně podbízivé ilustrace: informace zde uváděné jsou velmi hutné a chutné, které ovšem vyžadují delší čas ke spokojenému trávení :-)
Kniha má tři části: Čeština mezi jazyky, Příběhy slov, Jazykové památky a osobnosti. Každá z nich dále obsahuje soubor jednotlivých studií, vázaných k dané tematice. Jako bonus je přiloženo i několik vysvětlujících kapitol: Jazyky v České republice, Rozvrstvení češtiny, Gramatiky češtiny, Slovníky českého jazyka, Jazykové korpusy, Pravidla českého pravopisu apod.
Poutavou i věcnou formou se dozvíme nejen zajímavosti z historie českého jazyka, postavení češtiny mezi ostatními jazyky, ale i fakta, jak je to s psaním problematických jevů /spřežky, čárky, Y a I/. Některé názvy kapitol mluví za vše: "Co se o přechodnících snad ještě ví"; "A co se o přechodnících často neví"; "Jak mluvíme s dětmi"; "Tácy, skici: o tzv. tvrdých a měkkých souhláskách"; "Když mluvíme líp než správně"; "Termíny doma i za hranicemi"; "Lidová etymologie".
Rozhodně nejde o knihu suchopárnou, naopak - já se při čtení skvěle bavila. Asi nejvíc mě dokázaly rozesmát vtipné a skvěle zvolené citace, trefně dokumentující daný jev.

"Nezbývá než vybrat si: buď rypadla, nebo nezaměstnanost."
"Uprchlíky vzali v saském Annabergu za své."
"A když pak naše soužití s manželem vzalo zasvé, došlo mi, že nestálo za nic už od samého začátku."
"A rovněž existuje protetické J, které máme dochováno např. ve tvarech slovesa být /jsem, jsi/, ale i v řadě dalších slov /např. jeden, jestli, jiskra/, avšak na rozdíl od protetického V již není užíváno produktivně /stěží si lze představit, že například budeme děravý sýr pojmenovávat jementál, anebo výbuchu říkat jexploze/."
"Labutí porodnice v Zábřehu vydala už čtvero potomstvo, loni se vylíhlo sedm mláďat."
"Šedesátka fotbalových fanoušků si domluvila rvačku."
"Šmejdi znovu úřadovali. Z důchodců vylákali peníze na nádobí a čističe /titulek/"
"Sáblíková si na kilometru zajela 'osobák'" /.../ (titulek)"
"Na Jiřáku zavoní husa se zelím /mezititulek/. Třetí ročník známých Svatomartinských slavností na náměstí Jiřího z Poděbrad /.../."
"Češi napustí do svých bazénů dva 'Mácháče' /titulek/. Množství vody, kterou Češti napustí do svých bazénů, by naplnilo dvě Máchova jezera."
"Nervózně poskakoval kolem auta a pak se rozeběhl ke stánku, kde si koupil kelímkáče a panáka."
"Akční pecky, scifáče, romanťárny."
"Tvrdé písmenko můžeme najít v polévce, když se nedostatečně uvaří, ale na papíře jsou všechna písmena tvrdá stejně. Přesnější by bylo říkat oněm dvěma skupinám - podle jednoslovných názvů písmen I a Y - písmena jotová a ypsilonová."
"Uslyšíme-li v žoviální předpovědi počasí na soukromé rozhlasové stanici teploty od mínus čtyřky do mínus sedmičky, pochopíme to jako jeden z mnoha projevů křečovité snahy o ležérnost, kterou se dikce takových rádií vyznačuje. Moderátorce se jaksi 'vykouřilo z hlavy', že ona čísla ve skutečnosti něco počítají, totiž že označují počty stupňů Celsia; je prakticky jisté, že bude mínus čtyřka až mínus sedmička stupňů Celsia by moderátorka neřekla. Ani autorům zpráv veřejnoprávního rozhlasu nebudeme vyčítat, že hovoří o TOP nula devítce, protože tak možná činí proto, aby mohli název této politické strany skloňovat, tj. tvarově přizpůsobit větnému kontextu."
"Našel více než 6 tisícovek let staré malované figury."
"Skupinové číslovky má e zvláštní oblibě Česká televize. Právě z jejího internetového zpravodajství pochází vítěz pomyslné soutěže o jejich nejhustší koncentraci. Při jeho čtení máme dvě možnosti: buď se smát, nebo se začít strachovat o osud českých základních číslovek označujících 'kulatá' čísla. Desítky tisíc Rusů vyrazily do ulic proti Putinovi. /.../ Demonstrovalo se i v desítkách dalších ruských měst, ale podle médií se v regionech sešly až stovky lidí, od dvacítky ve Vladivostoku po necelou tisícovku v Petrohradu. Tisícovka láter a u stovky hromů!"
"Bývalý předseda vlády M. Topolánek v projevu citovaném sdělovacími prostředky řekl, že Evropská unie má na čemsi vitální zájem. Vitální znamená v češtině jednak 'plný elánu, temperamentně se projevující', jednak (v odborném stylu) 'související s životní schopností', avšak expremiér toto slovo použil po vzoru anglického vital ve významu 'životně důležitý'."
"Hybridní názvy jako vedoucí úseku non-food můžeme vnímat jako komické, avšak úsměv nám ztuhne na rtech, když zjistíme, že mnozí zaměstnanci se s hybridními nebo zcela anglickými názvy pracovních pozic, které zastávají, ztotožňují a uvádějí ve formulářích do kolonek 'povolání' např. junior event manager nebo sales and marketing specialist."

57 16.10.2021

Neveselé čtení... Poslouchala jsem jako audioknihu. Snažila jsem se textu porozumět, ale přijde mi příliš roztříštěný a náročný. Jako autor mi asi nesedne, ale zkusím mu dát ještě šanci.

57 01.10.2021

Skvěle vystavěná básnická sbírka... Nechám na chvíli promluvit Příruční slovník české literatury: "Holanovi čtenář buď zcela propadne, nebo ho prostě není schopen číst." Myslím, že je to pravda. Určitě je možné si k němu tu správnou cestičku vyhledat - vyžaduje to však nemalé úsilí. Obzvlášť když je hodně obtížné orientovat se v bludišti slov, jimiž nás zahrnuje :-)
Jeho Příběhy se mi líbí, právě pro tu epičnost. Sbírka se mi zalíbila dokonce natolik, že jsem neodolala a knihu si prostě koupila.
Je úžasné, jak Holan originálně pracuje s mytologií a historií. Jak si hraje se slovními spojeními, rčeními i přirovnáními. Pozorný čtenář zde najde tolik zajímavých aluzí a motivů! A též i příběhů. Hotové variace na téma řecké, římské a křesťanské mytologie.
Jen se "správně umět podívat", nebát se oprostit od předsudků a snad i jistého odporu, získaného bohužel již ve škole.
On nám taje svého čarování se slovy velmi rád odkryje. Stačí jen chtít, nemít strach z nedorozumění - a též do něj musíme i dospět.
A ano: krása až k pláči, radost ve smutku, žal ve chvíli zrození. Zároveň však dává prostor naději /viz báseň "Smrt si jde pro básníka/.

57 16.09.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu - body k dobru dávám za skvělé podání obou hereček, J. Bokové a L. Šafránkové.
Jinak mi přijde, jako by autorka odmítala překonat práh dospělosti a pohybovala se stále v zamotaném kruhu teenagerovského věku. Jestliže takovou dívku v podobě Báry ztvárnila úmyslně, pak tuto snahu oceňuji: pokud však pouze vychází ze sebe a svého prožívání, pak jen "uvařila takovou fádní omáčku v kuchyni puberťáka a aby zachutnala i ostatním, okořenila ji pořádně jadrnými výrazy". A tímto způsobem si zajistila určitý druh popularity.
Bára, hlavní postava, nepůsobila příliš sympaticky: prezentovala se jako fiflena, která až příliš přemýšlí o sobě, příliš se srovnává s ostatními a příliš podléhá moderním trendům. Své citlivé já spolu s vnitřní nejistotou ukrývá pod pořádně cynickou slupku - a nebojí se používat ani hodně vulgárních slov /průser, sráč, atd../.
Vedle ní pak vegetí postava Václava - v podstatě sobeckého manipulátora, který dovedně skrývá své pohnutky pod maskou zamilovaného nekňuby.
Asi nejlépe ze všech postav vychází Bářin protipól - její babička. Žena, která už leccos prožila, jejíž život vlastně skončil-neskončil a díky své zvídavosti a umanutosti se posunuje stále dál.
Líbí se mi, jak autorka experimentuje s myšlenkou posmrtného života, nepřijde mi to nijak zcestné - dokonce se nebojí otevřít i několik tabu.
Také oceňuji originalitu některých rčení a přirovnání, které v textu Bára použila, např.:
"Singleholik", "Všichni jak maskovaný myšky v bludišti"; "Zapadlo to do sebe jak tetris"; "Den se táhnul jako smrad"; "Ona vypadala jak z umělý hmoty"; "Plácat se v tindrech"; "Loupe si lak z nehtů na úhlednou hromádku u kompu"; "Naspídovaná sedmnáctiletá holka"; "V podzemí jsme všichni anonymní a ty svoje příběhy si jedem pěkně separé"; "Nejvíc trapný sme všichni tím, jak furt přemýšlíme, abysme nebyli trapní. Čumíme, jestli na nás někdo čumí", atd...
Zápletka nebyla nijak složitá, leccos se dalo snadno vypočítat, ale i tak mne závěr překvapil.
Jsem zvědavá na další autorčiny literární pokusy: její styl se mi kupodivu líbí a ráda si od ní ještě něco přečtu.

57 15.09.2021

Autorka dovedně zrealizovala zajímavý nápad, jak dospívajícím přiblížit nejen krásy určitého místa, ale i jej propojit s některou literární legendou.
Jde o jakousi vtipnou obdobu "románu-cesty". Rozhodně před sebou nedržíme typický cestopis, ani vývojový román - a už vůbec nejde o nějaké podbízivé zpracování kapitoly z dějin literatury. Rovněž nemůžeme knihu označit nálepkou klasické dívčí četby: postavy nejsou typizované; během vyprávění se "vybarvují", nahlížíme do jejich vnitřních světů a jsou konfrontováni s určitým traumatem z minulosti. Rozhodují se však již v rámci možností současné doby, která naštěstí nabízí daleko větší svobodu. Při debatách se jim otvírají i daleko závažnější, etické otázky.
Kniha má podobné schéma jako předchozí tři díly: jedna z dívek vždy stojí v popředí, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách: současnost /putování party studentů na vybrané místo/ a minulost /ukázky z díla či deníku "literární celebrity", která je s místem spjata/. Vzniká tak zajímavý kontrast zcela odlišných světů. Zároveň získáváme představu o dobové atmosféře a můžeme se i nenápadně poučit.
Celý text je podán velice čtivou a humornou formou, s nadhledem, který je pro autorku typický. Kniha nenabízí jen hezké povídání o jednom výletě jedné party: autorka se dotkla i některých problémů ze současnosti, jakými jsou např. jazyková bariéra mezi Čechy a Slováky a konfrontace tradičního způsobu života na vesnici s tím pohodlnějším ve městě. Dobře jsem se bavila a díky slovníčku na přebalu knihy jsem si oživila některé pozapomenuté výrazy ze slovenštiny. Také jsem mohla nenásilně ochutnat z díla málo známé slovenské spisovatelky Margity Figuli. Zajímavý nápad, poutavá forma. Věřím, že mladé čtenáře stále příjemně oslovuje.

57 04.09.2021

Oceňuji, že autorka se snaží o hluboké porozumění principů chování nejen psů, ale i jiných zvířat. Zajímavý je způsob oslovení: čtenářům převážně vyká, ale do textu vkládá i své zajímavé zkušenosti a poznatky. Nenásilnou formou se jí povedlo propojit "nudnou" teorii s praxí a o svých poznatcích následně čtivě referovat.
Skvělá kniha pro ty, kteří chtějí pochopit vzorce chování svého čtyřnohého miláčka, mohu jen doporučit.

57 02.09.2021

Na tuto knihu jsem se těšila, zároveň jsem ji koupila jako dárek pro svou neteř, která také ráda čte. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, i když jsem začala až druhým dílem, a skvěle jsem se bavila :-)
Autor se nepochybně nechal inspirovat sérií Deníků malého poseroutky a podobnými literárními útvary, což však knížce neubírá na působivosti - naopak se mu téma povedlo skvěle zakořenit do českého prostředí. Pohotově reaguje na aktuální situaci, kdy nás všechny zaskočil "koroňák". Na daný stav nahlížíme neotřelým pohledem poněkud ztřeštěného /zá/školáka, který je napřed celý bez sebe z faktu, že školu zavřeli, ale postupem času si uvědomuje, že to vlastně takové "cool" asi nebude.
Mile mě překvapila nestárnoucí školní "hláška", která se používá dodnes a snad nás i přežije: "Pane bože jediný, popožeň ty hodiny, popožeň i školníka, ať ta škola utíká" :-)
Autora chválím za to, jak bravurně zvládl mluvu současných dětí - a to tak dokonale, že význam některých slov jsem si musela z textu buď odvodit, nebo prostě vygooglit :-) Nějaké výrazy mne skutečně pobavily: rouškomil, koronáč, viruspárty, koroňátko, koronapanika... Jiné zase zahřály mou duši jazykovědce: pařit hru online, skrolovat na tabletu, být něco někomu free, zčeknout na tajňáka mobil...
Kniha není určena do rukou pouze dětem - ale pro ty dříve narozené musím přidat varování: občas se čtení bez speciálního "překladače" prostě neobejde :-)
Plus dávám i za hezké ilustrace. A určitě se těším, až si dočtu i zbylé dva díly.

57 27.08.2021

Děj této knihy se odehrává v Memphisu v roce 1959, hrdinou je 11iletý chlapec, jehož jméno se dozvíme až na konci knihy.
Trpí koktavostí, která ho poměrně omezuje a způsobuje mu nemalé potíže. Jak velké, to pochopíme, když se chlapec rozhodne, že během jednoho měsíce o prázdninách bude za kamaráda roznášet noviny, což zcela změní jeho pohled na svět.
Setkává se s různými lidmi: hodně jej ovlivní vysloužilý námořník Spiro, bezmezně obdivující některé známé filosofy. Poznává i záhadného "televizního kluka", jehož vídá jen vysedávat před obrazovkou, ale brzy pochopí, proč se tak děje. Seznamuje se i s bohatou paní Worthingtonovou, která ho nikdy nevítá zcela střízlivá. Asi nejzajímavější postava je jejich sloužící Mam - poctivá černoška, která se o něj stará.
Chlapec, na svůj věk je velmi vyspělý a hloubavý, vlivem nečekaných událostí postupně dospívá. Nejen že se musí naučit žít se svým handicapem - musí se i nějak popasovat s tajemstvím, které náhodou objevil a které se ho bytostně dotýká. S tím, jak blíže poznává svět dospělých, se mu však jen vynořují další a další otázky, a dokonce se ocitá i v ohrožení života.
Román je určený převážně pro děti, ale hodí se i do rukou dospělým - ti zase jinak porozumí spoustě dalších nuancí textu. Objevují se zde totiž aktuální problémy USA té doby: rasová nenávist, prohibice, bezdomovectví, propastné rozdíly mezi chudými a bohatými, domácí násilí...
Kniha je skvěle napsaná a čtivá, připoutá pozornost už od první stránky, navíc nutí čtenáře k zamyšlení. Nabízí silný příběh, děj se odvíjí přímo, nikam neodbíhá, zbytečně se nezašmodrchává. Charaktery postav jsou zde jasně vykresleny. Jsou zde použity i nádherné ilustrace. Zajímavé je, že text je bez čárek a uvozovek, což občas ztěžuje orientaci, ale hned na začátku autor vysvětlí, proč to tak udělal.

"Většina dospělých a hlavně moji příbuzní a přátelé mých rodičů se ke mně chovali zhruba tak jak by se dalo očekávat protože nevěděli co přesně prožívám když se pokouším mluvit. Někteří lidé se snažili dokončit věty za mě a většinou se netrefili. Někteří jen nasadili falešný úsměv a čekali až ze sebe dostanu slova co jsem chtěl říct a zatím se rozhlíželi po místnosti. Některé to přivedlo do rozpaků a zmizeli jak nejrychleji to šlo."
"Bylo to jako bych nakráčel do místnosti s malou opičkou na hlavě a všichni by předstírali že tam žádná opice není."
"Jen abyste věděli nesnáším čárky. Při psaní na stroji je vynechávám kdykoli mám pocit že by mi to mohlo projít. Učitelka slohu nám říkala že čárka znamená že na tom místě má být pauza. Já ale dělám pauzy pořád když se snažím mluvit ať chci nebo nechci. Obrovské pauzy. To radši naťukám milionkrát A než abych použil jedinou čárku."
"Vím že dítě má uznávat dospělé kteří vymýšlejí zákony a taky si má vážit Boha který ví jak má všechno fungovat ale nemohl jsem se zbavit pocitu že nikdo z nich nedělá svoji práci moc dobře."
"Nevím jestli je horší vůbec neumět slova říkat nebo je sice umět vyslovit ale nevědět co znamenají."
"Slova ve vzduchu odplují hned jak je řeknete ale slova na papíře zůstanou navždycky."

56 13.12.2021

Rozsahem jde o nevelkou novelu. Od první kapitoly se setkáváme s těžce zraněným ázerbajdžánským hercem Sadajem Sadyglym, jehož do nemocnice dopravil jeho přítel, herec Karabachly. Z jeho rozhovorů s lékařem Farzáním se dozvídáme, co se přesně stalo, a že rozhodně nejde o jediný incident s rasistickým podtextem, což oběma působí nemalé starosti. V dalších kapitolách pak bloudíme hercovou myslí, který se vrací do místa svého dětství a dospívání. Skrze něj objevujeme krásy, ale i temné stránky městečka Ajlis - poznáváme všemožné kuriózní postavy a postavičky, které patřily k místnímu koloritu, a při tomto líčení narazíme i na události děsivé, které formovaly a utvářely charakter zdejších lidí. Dozvídáme se o nich spíše zprostředkovaně, jaksi "tlumeně", z dálky, z rozhovorů s jinými lidmi - o to silnější znepokojení pak tato výpověď vzbuzuje, neboť až fyzicky cítíme, jak to pod zdánlivě klidným povrchem kdesi vespod vře. Objevuje se zde i svérázná postava lékaře Abasalijeva, hercova tchána, a spoustu dalších postaviček.
V hercových "kamenných snech" odkrýváme tíhu dávných vin, jež způsobují stále se zvětšující trhliny, nahlodávající mírumilovné soužití dvou národů. S obavami sledujeme nárůst rasisticky motivovaných útoků, páchaných na arménské menšině, a tušíme přízrak blížící se tragédie.
Autor se nebál hnízdo - nikoliv vosí, ale rovnou sršní - zpříma rozkopnout. Je úžasné, s jakou lehkostí dokázal na tak malý prostor vměstnat tolik motivů - určitě by stálo za to, kdyby látku více zpracoval do podoby obsáhlejšího románu. Text je bohužel poněkud nepřehledný, vyprávění dost skáče v čase a kvůli případné přehlednosti by nebylo od věci přidat závěrem i informace o moderní historii a současné situaci v Ázerbajdžánu.

"Bylo zvláštní, že už několik měsíců na ulicích Baku nejen po večerech, ale dokonce ani přes den člověk nezahlédl, aby někdo chodil sám nebo ve dvojici. Teď lidé chodili v hloučcích, jako stádo. a absolutní právo mluvit, křičet a pět chvalozpěvy měly pouze tyto hloučky. Co bylo ještě podivnější, počet slov, která tyhle existence vykřikovaly, se rovnal bezpočtu slov, která nejspíš používali pravěcí lidé během lovu. "Svo-bo-du! De-mi-si! Ka-ra-bach!" V posledních dnech se slovní zásoba těchto davů rozšířila o další tři fráze: "Jsi Ar-mén! Mu-síš um-řít!"
"Chtěl obejmout, přitisknout k sobě celý Ajlis jako jednu velkou rodinu, zatřást s ním jako s mladým stromkem, nabrat ho do dlaní a vypít jako doušek vody..."

56 09.12.2021

Spousta zajímavých poznatků, hlavně ze světa vlků, které se dají aplikovat i na soužití člověka se psem. Autoři zjišťují, co vše máme všichni tři společné, co je pro nás typické - a na naše chování pohlížejí z hlediska sociálního, teritoriálního a z pozice lovce. U každé kapitolky vždy představí tvrzení, která se o vlcích tradují /Tvrdí se/, na základě vlastních pozorování jej uvádějí na pravou míru /Realita je taková, že.../ a vzápětí nabízejí srovnání s chováním psů /Význam pro pejskaře/. Ke konci pak uvádějí záznamy svých vlastních pozorování života smečky vlků ze dvou různých lokalit.
Některé objevy jsou zcela nečekané a převratné. Nejvíc mě však asi zaskočilo, kolik nesmyslných mýtů se ohledně vlčího chování stále traduje, s čímž pak souvisí i tradované metody výcviku psů. Sympatické je, že sami autoři knihu nechápou jako nějaký kánon "správné výchovy psa", jehož se nutně musí všichni držet: je jen na nás, jak s naším čtvernohým mazlíčkem budeme pracovat. Hodí se do rukou jak začátečníkům, tak i zkušeným cvičitelům, obsahuje i mnoho fotografií. Téma vlků zde však jednoznačně převažuje, což se vzhledem k názvu dá i očekávat. Lehce mě zklamala korektura - bohužel jsem zde našla několik překlepů a příkladů špatných slovesných vazeb, což by se dít nemělo.

56 30.11.2021

To, co tuto prvotinu vynáší vzhůru, je precizní práce s jazykem a tematikou. Autor se mazlí se slovy, vytváří zajímavá přirovnání - a už název prozrazuje jeho inspiraci chetitskou kulturou a exotickou mytologií. Nabízí nám příběh pestrý a hutný, k velké škodě však až příliš roztříštěný na malé součástky. Vyprávění hodné velkých románů je zde stlačeno do malého prostoru a v uniklém vzduchu zmizelo spoustu nepochybně zajímavé látky. Dějovou linii z dob tuhé komunistické diktatury jistě oživuje vložený příběh jako vystřižený z pohádek Tisíců a jedné noci, působí však poněkud nesouvisle a rušivě. Myslím ale, že román svou výstavbou, exotickými motivy a silnými charaktery postav uspokojí i náročnějšího čtenáře.

"Bylo to devět měsíců v bublině boží. A Alice si přála, aby to nikdy neskončilo. A tak, když jí Maxmilián podával středně velkou kávovou lžičku zrovna v okamžiku, když si ona na svém ukazováku nesla do úst do úst masu oranžové, pronikavě vonící meruňkové marmelády, jenom se bez zájmu podívala na jeho udivenou tvář a s lhostejným požitkem nechala rozpustit voňavou matérii nejprve na jazyku, pak v ústech, a pak ji nechala vzlínat v její sladkosti a nádechu trpkostí až k patru, kdy polkla."
"Skrze tuto opiovou bublinu sladkosti těhotného bytí..."
"Pozvolna se mi před očima měnil z Hynka v Ulikumiho. Ulikumi byl kamenný obr. Byl také slepý a hluchý. To proto, aby nepodléhal kráse, ani soucitu. A ovšem - narodil se v jednom chetitském mýtu. Konkrétně v mýtu o Kumarbim."
"Jaro se však proměnilo z rozkvétající dívky v stařenu s tváří plnou neštovic."
"Na některé ze snů si pamatuji doposud. Byly tvrdé, jako boží spravedlnost, jejíž péče nás drží tak, jak my drtíme olivy v dřevěných lisech na olej."
"Balík papíru se před ním rozvinul jako květy nevinnosti."
"On přece vykonával jen geometrii moci!"
"... A jak jí z krevních řečišť mizely poslední sladké hormony mazlivého těhotenství, tak se kolem ní rozkládala jen marná šeď prašných ulic."

56 27.11.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu.
Bohužel mě nijak moc neoslovila: texty mi přišly příliš povrchní a poněkud plytké. Autoři nám většinou představili nepříliš propracované typizované postavy, navíc nemastné - neslané. Z jejich pojetí získá čtenář dojem, že lidé žijící jako single sebou nesou jakýsi cejch neštěstí: automaticky musí bohužel být nešťastní, zoufalí a nespokojení. Ženy se zde ukazují jako pomstychtivé potvory či osamělé bytosti, marně toužící po rodinném zázemí a dětech, muži jako jakési "naprogramované" nadržené bestie, neustále bažící po "ukojeném spojení", atd...
Nejvíc mě zaujaly povídky "Pán se psem" od Markéty Hejkalové a cynický "Plačidruh" od Daniely Fišerové. Mají spád a dávku napětí, potřebnou k udržení čtenářovy pozornosti, též i zajímavé vyústění.

56 20.11.2021

Rozsahem útlá knížečka, která neurazí, ale ani nijak neoblaží, zvlášť duši náročnějšího čtenáře. Taková příjemná jednohubka :-) Cílená je hlavně na studenty - přečíst by si ji měli hlavně ti, kteří se na svůj pobyt na koleji teprve chystají, ale určitě jí nepohrdnou ani "staří kolejní mazáci". Neplatí to však pro všechny - způsob, jakým autor prochází studiem, se mi zdá až příliš povrchní. Místy vtipná, místy tragikomická, hlavně však psaná s nadsázkou a sebeironií. Hvězdičku přidávám za hezké ilustrace, jež knihu doprovázejí.

56 04.11.2021