SlamLenka komentáře u knih

Hodnotím pěti hvězdičkami a zároveň přiznávám, že mé hodnocení je zcela neobjektivní - já se totiž ve většině těch stripů prostě vidím. =)
PS: Akorát těch koček tam klidně mohlo být i víc!

4 02.08.2018

Hravý způsob, jak děti odnaučit z plen a přejít na nočník. A pobaví to i dospěláka! =)
Kniha ale nabízí i více možností, rodiče si totiž mohou s dětmi povídat i o jednotlivých zvířátkách z knihy, mohou si říkat, co třeba jedí, že zrovna v jejich plínce to vypadá takhle. Opravdu dobrých knih pro nejmenší děti není mnoho, tahle ale mezi ně určitě patří.
** přečteno díky mé kamarádce - sběratelce divnoknih **

2 29.07.2018

Prostě jen vtipné básničky, mějte prosím nadhled. Je to knížka, kterou s klidem určitě můžete číst dětem nebo s dětmi, ale samozřejmě tak, že si s nimi o přečteném povídáte a vysvětlujete, protože od toho jste rodiče. Jde o krásnou hru se slovy a často i nádherné využití onomatopoie.
** přečteno díky mé kamarádce - sběratelce divnoknih **

2 29.07.2018

Zvláštní lyrický příběh, který je dojemný až sentimentální. Bylo by hezké, kdyby někdo příběh rozpohyboval v krátkém videu. Na youtube jsem našla jsem videa s nepohyblivými obrázky přímo z knihy, ale kdyby se ilustrace změnily v animaci, měl by příběh možná ještě něco navíc.
** přečteno díky mé kamarádce - sběratelce divnoknih **

1 29.07.2018

Jsem zklamaná. Prvním zklamáním bylo pro mě zjištění, že téma anorexie zdaleka není ani polovinou obsahu knihy. Mimo to jsem očekávala, že se více dozvím o mechanismu fungování psychických obtíží s tím spojených, stejně jako o vlivu na tělo a jeho fungování, ale toto spisovatelka skoro nezmiňuje, pouze opakovaně hovoří o dobrém pocitu spojeném s hladověním.
Určitě je fajn, že anorexie je u spisovatelky zasazena do okolí a okolností, jež měly evidentně zásadní vliv na její vznik, ale na druhou stranu mi vadil ten pocit, že se autorka staví do pozice oběti (ze strany nemoci, rodiny, manžela). Nechci nijak snižovat utrpení, které musela prožívat v naprosto nefunkčním manželství, stejně jako pod vlivem nemoci, ale některé obtíže si vlastně způsobila sama. Měla jsem pocit, že i když už autorka byla matkou, tak této své roli nevěnovala skoro žádný čas (nevím, na kolik to bylo způsobeno stylem vyprávění a na kolik to byla otázka skutečného jejího fungování), navíc nemám pochopení pro nevěru, i když rozumím potřebě cítit se milována.
Snad jsem dostatečně popsala, proč mě kniha zklamala, i když jsem si vědoma toho, že je můj názor opravdu výrazně ovlivněn osobním žebříčkem hodnot a morálkou...

3 26.07.2018

Kdysi dávno jsem viděla film, přitom jsem ani nevěděla, že byl natočen podle knihy. Když jsem pak tenhle kousek našla v knihkupectví a navíc dostala informaci, že autor je nobelista, tak jsem si to hned musela koupit. Film jsem si vybavovala jen matně, spíše jsem si vzpomněla na jeho ponurou atmosféru - a to já mám ráda. Musím ale říct, že v tomhle byl film důraznější.
Mám ráda příběhy, které jsou pro nás dnes nepředstavitelné, v případě zde vykresleného systému dárcovství to je možná dokonce více než jen nepředstavitelné. Jde určitě o typický příklad toho, že účel rozhodně ne vždy světí prostředky, především pak tehdy, když je nehumánní a brutální. Přesto nedokážu pochopit, že Kathy ani žádní jiní hrdinové knihy vůbec jako možnost nezvažovali útěk - pro mě by to asi byla jedna z prvních možností.
Kompozici knihy hodnotím (na rozdíl od jiných) jako velmi dobrou, protože ukazuje na určitou přirozenost vyprávění. Úžasná je i rozpolcenost hrdinů ve vnímání vlastního předem jinými daného osudu, stejně jako různost přístupu okolí. Naprosto úžasně je tu pak vykreslen (byť vlastně jen okrajově) přístup veřejnosti vůči dárcům - určitý odpor k nim, když už ne ten, pak minimálně přehlížení. Přitom právě veřejnosti měli sloužit... Jak typické pro moderní společnost!
Kazuo mě opravdu oslovil a už se těším, až si od něj přečtu další knihu. =)

7 26.07.2018

Trochu jsem se bála, aby to nebylo takové to pokračování pro pokračování, ale naštěstí ne. Rozhoupání Claire k návratu mi přišlo celkem pomalé, možná bych taky uvítala trochu víc informací k tomu, jaké bylo její soužití s Frankem, i když pár menších sond tam bylo. Obnovení vztahu s Jamiem bylo pěkné, líbilo se mi, že to bylo i s těmi pochybami, jestli to bylo dobré rozhodnutí či nikoli. Trochu mi ale přijde neuvěřitelná ta představa, že bez Claire si skoro nevrznul - asi měl silnou vůli. =)
Bylo to dynamické a zábavné, o něco lepší, než Vážka, i když trošku slabší, než Cizinka. Dám si od toho chvilku pauzu a pak se vrhnu na Bubny. =)
PS: Co zatím dělá Brianna?

2 24.07.2018

Tenhle kousek jsme od autorky četla jako druhý, musela jsem si pro něj zajet do Prahy, protože v Ústí už nebyl, nakonec jsem ho během čtvrthodinky přečetla ve vlaku. Bavila jsem se náramně, možná dokonce ještě o kousek víc, než u "Hromádky". A už se těším na "Kočky útočí"! =)

3 24.07.2018

Na autorčiny stripy jsem narazila na internetu a mnohé z nich mě zaujaly, tak jsem si došla pro knížku. Tenhle kousek jsem zhltla jako první a to asi za čtvrthodinku, bylo tedy jasno, že si potřebuji pořídit další. A protože ho v Ústí neměli, zajela jsem si pro něj do Prahy. Stojí to za to, zjistila jsem, že mám s autorkou víc společného, než se na první pohled zdálo. =)

Ano, Anne je pubertální dívka a na jejím deníku je krásně vidět, že ani okolnosti, za jakých v zadním domě žila, nezabránily tomu, aby se neprobírala těmi typicky pubertálními otázkami a nezažívala lásku. Přesto byla rozhodně v mnohém jiná, minimálně v porovnání s dnešní mládeží. Kolik čtrnáctiletých probírá otázky politiky? V tomhle směru je však nutno podotknout, že to možná naší době chybí. (Tedy za předpokladu "Víc se o politiku zajímat = volit zodpovědně.") Anne se nemusela vzdělávat, přesto se sama učila, a to v rozsahu, o jakém se dnešním osmákům nebo deváťákům ani nesnilo...
Něco podobného bych určitě nečetla, nebýt toho pozadí, při němž Anniny zápisky vznikly, nicméně to bylo zajímavé.

3 01.07.2018

Styl vyprávění Fredovy podle mého úžasně koresponduje s tím, jak musí vypadat duše žen žijících v takové společnosti - obojí je roztříštěné a pohromadě to drží jen silou vůle. A udržet si pevnou vůli v takovém světě, to snad musí umět jen člověk se zázračnými schopnostmi. Ať již je žena služebnicí nebo manželkou, její život je ztělesněním ponížení. Ani rádoby noblesní náboženské rituály takovou ženu nepozvednou ze země, na níž leží v troskách.
Nejtíživější na celém vyprávění je asi ten pocit, že ta ztráta fertility se nám může opravdu stát - ničíme si zdraví i životní prostředí, sami si svým způsobem života vytváříme nové a nové nemoci, když ani to nestačí k likvidaci lidstva, pouštíme se do válek ve jménu čehosi, co je však ve skutečnosti jen planou nenávistí...
No dost už, vraťme se ke knize. Pro mě klidně mohl být vynechán ten epilog, či jak nazvat tu konečnou pasáž s přednáškou, i když to do určité míry příběh dokresluje a poskytuje naději takové společnosti. [POZOR, NÁSLEDUJE SPOILER] Taky pozitivně hodnotím otevřený konec, i když by mě docela zajímalo, jak se odvíjel příběh Fredovy dál, stejně jako příběh Nicka. Co mi ale chybělo, to je vykreslení charakterů postav. Takhle se mi nejen Fredova, ale i jiné postavy jevily skutečně jako prázdné nádoby.

9 24.06.2018

Krásný lyrický příběh, který je vlastně takovou malou sondou do romské duše. Je zajímavé sledovat, jak se některé prvky tradiční romské kultury dochovaly až doposud, např. život současností, silné rodinné vazby a schopnost najít vlastní rodinu kdekoli a kdykoli, velký počet dětí jako známka silné ženy. A některé se nezachovaly - např. příklon k přírodě, což je škoda.
Příběh je každopádně hezký a gadžové, co ho nedočtou proto, že se tam občas krade, by si měli uvědomit, že kradou i bílí - a často v mnohem větších rozměrech (např. tunelování je typicky bílé kradení). =)

6 23.06.2018

Postava Smrtě je v sérii zeměplošských knih prakticky zárukou kvalitního počtení, když se k tomu pak přidají jeho postřehy k životu a smrti, k čemuž se ovšem velmi pěkně vyjadřuje i Rumpál Žička (se svou poněkud opačnou a nedokonalou zkušeností), tak to stojí za to! Ano, těžítka a vozíky byly matoucí, ale není on ten svět Zeměplochy matoucí celý? A není ta série vlastně právě o tom?

2 10.06.2018

Taková knižní jednohubka, která nabízí určitý vhled (nejen) do způsobu života na ulici, i když zcela pod pokličku se čtenář přeci jen nedostane. Přesto pro mě bylo celkem zajímavé zjistit, jak na nás (tedy na ty, kteří nežijí nebo spíše nepřežívají tímto způsobem) žebrající člověk nahlíží, když se od něj odvracíme - a bylo by pokrytecké, kdybych tvrdila, že to někdy nedělám.
Závěrem si neodpustím ufňuknutí nad chybami, které Omega nechala jít do tisku.

01.06.2018

K české literární tvorbě bývám skeptická a jen málokterá je podle mého soudu opravdu kvalitní, ale Hana patří mezi ty nejlepší knihy, které jsem kdy četla - dokonce i ve srovnání s literaturou světovou.
Alena Mornštajnová umí prostým slovem vyprávět velký příběh, který navíc velmi dobře zpracovala do tří samostatných, i když vzájemně se proplétajících linií. Naprosto nenápadně Vám pod nos strčí zvrat, třeba když Vám dojde, že trest v podobě odepření jednoho malého potěšení je vlastně zároveň darem života.
Kniha vypovídá o době, která je sice velmi vděčným a často opakovaným tématem, o to důležitější je ale narazit na knihu, která Vám to podá tak pěkně.
Spolu s touto knihou a několika málo dalšími prožívám určitý český literární revival - a jsem za něj moc ráda!

14 31.05.2018

Dočetla jsem krátce po půlnoci, měla jsem strach, že se v takové pozdní hodině při četbě finále budu bát, ale zase tak hrozné to nebylo - vlastně mi ten závěr přišel trochu uspěchaný, kdyby byly detailněji popisované pocity hrdinek, zřejmě bych to prožívala více. Asi se dokonce dá říct, že jsem se víc bála předtím, než se všechny ty okolnosti kolem náměsíčníků objasnily. Kniha je ale velmi čtivá, střídání postav i časového zařazení je kvalitně zpracované. Takových knih jen víc! =)

4 27.05.2018

Kniha se čte skoro sama, nejde o obtížnou literaturu, jenže to je zároveň i její slabinou. Hlavní postavy, ať již manželé Blackmoreovi, Mary nebo Paula, jsou vykreslené jen vágně. O Jo se dozvídáme hlavně to, že má agorafobii - a to asi stokrát - jinak o ní (i o ostatních) moc nevíme. Právě proto, že jsou postavy jen ploše vykreslené, jsem si k nim jen horko těžko hledala cestu, natož abych s některou z nich dokonce nějak blíže sympatizovala. Motivace postav je často také jen těžko uvěřitelná, [POZOR, následuje SPOILER] např. motivace Helen pomoci Jo až tak moc, že ji vlastně podpoří v podvodu. A úplně nejvíc nerealistická mi přijde "odplata" Jo vůči Paule v úplném závěru.
Asi se mi do četby propojila moc i moje pracovní pozice, protože jako sociální pracovnice často řeším otázku svěření dítěte do péče - možná mě to tedy v knize nakonec taky trochu otravovalo...
Nu, pro čtivost hodnotím knihu jako průměr, ale větší přesah nemá.

1 24.05.2018

Victor Hugo byl rozený vypravěč, o tom není pochyb, ale občas do vyprávění v Dělnících zabředl tak, že začal u A, skončil u Z a pak se horko těžko vracel zpět k tématu, některé myšlenky zase opakoval několikrát dokola. Trochu rušivé pro mě bylo i mnoho použitých jmen a cizích slov, naštěstí ne vždy bylo nutné je pro kontext znát, případně byl v zadní části k dispozici slovník. Co ale rozhodně musím pochválit, to je umění překvapit. Finále bylo super, takový vývoj jsem neočekávala a byl krásný, skoro až dojemný.

1 23.05.2018

No vida! Když jsem četla Cizinku, moc se mi líbila nálada knihy a hlavní nápad, vadily mi ale až kýčovité milostné scény. Nebyla jsem si jista, zda se vůbec mám dát do Vážky, nakonec jsem to zkusila a nelituji, zpětně dokonce hodnotím pozitivněji i Cizinku (v mezičase jsem přitom shlédla seriál).
Musím říct, že jsem doufala v návrat do Skotska, které je mi bližší, než pompéznost Francie, [POZOR, následuje SPOILER], a nebyla jsem zklamána. V první části knihy mi chyběl Murtagh, autorka ho dost opomíjela. Oblíbila jsem si ale Ferguse, hlavně však vyspěly postavy Claire a Jamieho, jejich charakter se krásně vybarvil. A závěr? Pěkné zaháčkování pro další knihu. No jo, tak já si ji tedy koupím, no. =)

1 07.05.2018

Na netu jsem narazila na Legendu o Alexandře a Róze a hned jsem věděla, že si tu knížku chci přečíst. Je pravdou, že tahle legenda je z příběhů jedna z nejlepších, ale i tak je to vtipná sbírka. Je pro děti, takže to opravdu není King, ale když se na to kouknete dětským okem, vzpomenete si na vlastní strach z toho, že je něco pod postelí nebo že vás pozoruje záhadný cizinec. Já jsem se při četbě bavila! ...teda až na Nožičky, ty jsem jako člověk svázaný arachnofobií spíš přetrpěla. =D

1 27.04.2018