Sitting-Bull komentáře u knih
Poněkud naivní příběh, který sice popisuje krásy přírody, ale z popisů přírody a zvířat je jasně patrné, že autor studiu biologie moc nedal [smečky (sic!) rozzuřených medvědů, kteří útočí v nejhlubší zimě (asi je nebavil zimní spánek)], který popisuje boje jednoho z kmenů Dakotů, ale z popisů je jasně patrné, že o kmenovém uspořádání či způsobech bojů autor nic netušil (dva náčelnící - "generálové", kteří vedou křídla a hlavní náčelník, který jim velí mácháním kopí, "nejvyšší náčelník Dakotů mající absolutní moc nad chováním všech kmenů Dakotů apod.), který popisuje zvyky a každodenní problémy indiánů, ale z popisů je patrné, že o etnologii autor ani nezakopl (popis tee-pee, zvyků apod.)... Popisuje také náhled "civilizovaného bělocha" - hocha na indiány, ale i to je psané takovým podivně naivním způsobem... Psáno asi podle toho, jak si Franta Novák z Horní Dolní představoval a démonizoval indiány. Přitom (nebo možná právě proto, že) autor byl američan žijící v době největšího vytlačování indiánů z původních indiánských teritorií a největších jejich nucených přesunů do indiánských rezervací a minimálně o jejich zvycích, ale vmastně i o biologii zvířat, o kterých psal, si mohl něco nastudovat z první ruky... Škoda potenciálu knihy, škoda papíru na "špatnou" knihu (=knihu s tolika faktickými chybami i v základních znalostech). To ten Karel May, ač mnohými zatracovaný vězeň, fabulátor a podvodník, si alespoň něco ke svým knihám nastudoval a třeba biologie překvapivě sedí.
Pěkný příběh. Vilém Tell je postava, která si mě hned získala. A romanťárna tu taky byla, jeho Ange byla šikovná, i když tedy zpočátku s krapet podivnými názory, zejména s ohledem na to, kde žila...
Za mě snad zatím nejslabší díl série. I když se o prvenství přetahuje s Osedlanou řekou. Přesto se to dalo číst a bylo to napínavé, takže rozhodně tento oddech nepovažuji za ztrátu času. :-)
Tohle je za mě z těch trochu slabších dílů. Ty roky strávené ve vězení mi nějak v souvislosti s jeho následným chováním nedávají úplně smysl, ale budiž, je to oddychovka a v tak super sérii i slabší místa můžeme autrorovi prominout. :-)
Pozitivně hodnotím nápad, je to zase něco trochu jiného. Jasně, spadá to do žánru YA, tak je to dějově trochu jednodušší, ale čtivé to rozhodně bylo, takže pokračuji i dalším dílem. A deset bodů navrch za homozápletku, ta přece v žádné kvalitní literatuře dnes už nesmí chybět, ač ději ani knize nic nepřidává. Moooc jsem se bála, že budu tentokrát ochuzena, a naštěstí ne.
Souhlasím s KaMal, děj se rozjíždí snad až v poslední třetině knihy. Nicméně jako oddechovka stále dobré.
Zase nemohu než souhlasit s KaMal. Děj se pěkně rozjíždí, některá tajemství se dozvídáme a po horším druhém dílu nás to natěší... A pak přijde zklamání ve formě konce příběhu... Škoda...
Nádherné ilustrace posouvající úžasný příběh ještě na vyšší level.
Nádherné ilustrace posouvající úžasný příběh ještě na vyšší level.
Nádherné ilustrace posouvající úžasný příběh ještě na vyšší level.
Hluboce smekám před K. Richterem, který se tématu musel věnovat velmi dlouho a důkladně, aby podobnou knihu mohl napsat a stejně tak hluboce smekám před fortelem, výdrží, optimismem a vůbec životrním nastavením lidí, o kterých kniha pojednává.
Kniha se věnuje historii od prvopočátku osídlení Volyně Čechy až do doby "za komančů" a perzekucím navrátivších se Volyňských Čechů zde v ČSSR. Je škoda, že kniha, ač vyšla mnohem později, již nemapuje volyňské Čechy navrátivší se těsně po sametu. Pamatuji si, že to tenkrát bylo velké téma a přitom toto období v knize zcela chybí.
Ke knihám K. Richtera se na základě ochutnávky této první rozhodně ještě vrátím.
Dočetla jsem tuto útlou knihu. Knihu, která má toho tolik co říci. Knihu, která vypráví mnoho příběhů a dává látku k mnoha zamyšlením. Hlubokým zamyšlením. Když jsem ji čítávala v dětství, moc se mi líbila, ale dávno jsem nevěděla, že je tak hluboká a tak moc mě znovu osloví i po více než 35 letech. A ta zvukomalebnost jejího jazyka. Kniha je horkým kandidátem na jednu z TOP10 za rok 2024, pokud není vůbec nejlepší a nezůstane jí úplné prvenství...
Krásné, krátké, jednoduché a TAK MOC poetické... Krásný příběh, který se dá číst stále dokola a pořád na obrázcích nacházíte nové a nové detaily, které vám předtím unikly. Řadím knihu na čestné místo vedle knih Pavla Čecha, Shaun Tana a Daisy Mrázkové. :-)
Další ze Zapletalových knížek, která mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Úplně se vidím ve svých počátcích čundrování. Jak ráda bych ty bezstarostné časy na chvíli vrátila. :-)
O něco akčnější, než první díl. Opět jsem se skvěle bavila. Ideální akční oddychovka na léto, doporučuji, protože ani v tomto díle jsem nedostatkem hlášek a humoru rozhodně netrpěla. Skoro se bojím pustit do dalšího dílu, že mi ta jízda už brzy skončí, ale to je už úděl dobrých knih, že je zároveň chcete honem dočíst a zároveň je prostě dočíst nechcete.
Dobře jsem se bavila a ani trošku mi nevadilo, že Chad je hrdina-co-umí-naprosto-úplně-všechno, něco jako Chuck Norris. :-D
Miluji hlášky v Lovcích Monster a zde jsem jejich nedostatkem tedy rozhodně netrpěla. Miluji humor Larryho Correiy. Za mě tedy skvělá jízda pokračuje a vrhám se na další díly.
Jsa vlastníkem a šofééérem vlastního motocyklu, otevřela jsem knihu, protože jsem "chtěla vědět víc o krásných veteránech", jak se píše v anotaci. Asi jsem od knihy na základě anotace čekala něco výrazně více informativního, třeba aspoň to, že se dozvím něco více o Laurinově práci a nějak uceleně opravdu o těch počátcích motorek a aut. A toho se mi nedostalo. Vyprávění bylo zajímavé, ale co jsem čekala, jsem tedy nedostala.
Jako dítě jsem ji milovala, miloval ji i můj mladší brácha. Prostě edna ze srdcovek. Se starším synkem jsme se jí probírali těsně před první třídou, teď to samé s mladším. Mladšího nadchla tolik, že je to první kniha, kterou, byť ještě stále školkáč, (s mou vydatnou pomocí) přeslabikoval. Teď už čteme další a další, knihy, tak jsem ráda, že i benjamínek má ke knihám a ke čtení vztah velmi pozitivní. A že za to může zčásti i Ferdův slabikář.
Kniha, která mě v dětství naprosto dostala. První kniha, kterou jsem MUSELA ten den dočíst, takže jsem četla do 4:00 do rána. Ještě že byl táta tenkrát na noční a ještě že mamka to tak nějak chápala a na oko "hudrovala" (byla jsem ve 2. třídě), ale dočíst mě to vlastně nechala, místo aby k nám vlítla a povypínala mi světla. :-)
Jedna z mých srdcovek z dětství. Když jsem ji teď četla se svým šestiletým synkem, líbila se mu stejně, jako mně před mnoha a mnoha lety. A pro mě to byl návrat do raného dětství. :-)