Sitting-Bull
komentáře u knih
Útlá knížečka s cenným poselstvím. Sestra Cecílie měla život divočejší, než asi původně čekala. Její vzpomínky patří mezi vzpomínky toho typu, na které bychom neměli zapomínat, proto oceňuji zpracování této knihy.
Zajímavá kniha, pro mě druhá od tohoto autora. Kniha "Vy jste placebo" mi sedla lépe, ale možná jen proto, že byla přečtena jako první. U této si nejvíce cením vhledu na psychosomatiku a to, že nejen mozek má paměť, ale i tělo samo. Sama na sobě totiž vidím, jak některé myšlenky/vzpomínky v mém těle spouští reakce typu "bojuj nebo uteč". Řada myšlenek je velmi podnětných a věřím, že mě kniha zase někam posunula.
Vedené meditace v této knize mě až zase tolik nezaujaly, musím říci, že ty v "placebu" mi sedí lépe způsobem namluvení i lehoulince lepším překladem.
Co celou knihu velmi stahuje dolů, je překlad. Nechápu to, že Anag dal po tomto ubohém překladu stejné překladatelce vydělat ještě knihou "placebo", to je totiž podobný překladatelský skvost.
Tato série si drží svou kvalitu, z čehož mám radost, byť tento díl byl za mě o chlup horší. Některé postavy se chovají opravdu infantilně, zejména Opal, ale to se dá prominout, protože nejsem cílovka a přesto se u řady hlášek neskutečně bavím a stejně tak můj patnáctiletý syn, který taky není cílovkou, že... Takže shrnuto a podtrženo, jako lehkou oddechovku, u které se pobavím, to mohu doporučit i jako společné čtení s různě starými dětmi (u nás 10, 15 a já) a jdu i do dalších dílů.
Fascinující kniha. Fascinující ve své mrazivosti. Věděla jsem, nebo spíše měla jsem tušení, do čeho jdu. Věděla jsem o procesech, věděla jsem o metodách StB, v tom mě kniha nepřekvapila, byť popis praktik je velmi cenný. V čem mě kniha překvapila, je zapřísáhlá víra v komunizmus, a to nejen u Artura Londona, ale i u jeho ženy. Prostě to, že dokázali věřit myšlence komunizmu i přes to, co viděli, zakusili, zažili... To mi hlava nebere.
Z mého pohledu je druhý díl horší, než ten první. Tam, kde ten první měl šťávu, nápad a spád, tento druhý pokulhává. Jení to žádná vyloženě hrůza, za mě 3,5/5, takže pořád dobré, ale zkrátka v porovnání s tím prvním to není ono.
Pěkná kniha - nutící k zamyšlení. Něco bylo trochu na sílu, ale vlastně jen trochu, takže to šlo v pohodě nechat plavat.
Je zajímavé generační střet žen tří generací vidět z tolika úhlů pohledu. V řadě věcí jsem se u jednotlivých postav poznávala, v něčem poznávala svou mámu, která "už mě přeci donutí, abych byla šťastná", s řadou věcí jsem souzněla a vlastně jim všem přála, aby spolu dokázaly mluvit o tom, jak se mají rády a že dělají pro druhé to, co je z jejich pohledu ten největší důkaz lásky... A to, že se míjí? Někdy je těžké se protnout, zvlášť když jste každá jiná a vlastně i chcete být co nejvíc jiná, než "ta vaše děsná matka". Božidara nutí k zamyšlení nad našimi vztahy a tím, jak jednotlivé generace ubližují sobě i těm ostatním, protože se nechápou a míjejí. A taky nad tím, co můžeme my samy udělat, abychom z toho v těch našich vztazích k našim matkám (a jako matky i dětem) konečně vystoupily.
Škoda, že série má sestupnou tendenci. První díl byl dobrý, druhý už horší a tohle mi tedy už přišlo jako nastavovaný guláš. Pořád to samé, jen takové rozvařenější a se slabší chutí a menším množstvím masa. Další díly už zkoušet nebudu, nechci se dostat k úrovni čajový odvárek.
Kvalita překladu se taky nezlepšila, takže není důvod sahat po dalším dílu, jen bych se trápila a zase by mi lezly zuby z dásní.
Přečteno znovu v rámvi ČV. V něčem je kniha trochu zastaralá, je vidět, jak se vnímání hrozeb posunuje a mění. Řada věcí ale stále využitelná je, a proto za to kniha stále stojí.
Tak to je tedy nářez. Jedna povídka lepší než druhá. A když tohle řeknu o povídkové knize, tak je to velké vyznamenání. Většinou mi na povídkách vadí, že než se příběh stačí rozvinout, už končí. Tady ale autor dokázal neuvěřitelné věci na pár stranách každé povídky.
Všechny ty povídky pro mě končily nějakým wau efektem, prostě najednou něco, co jsem nečekala a já zůstala zírat s pusou dokořán. Jasně, nebyly všechny stejně zajímavé, ale i ty pro mě nejméně wau jsem hodnotila 4 hvězdičkami, což je za mě velmi slušná kvalita. Takže doporučuji a doporučuji a doporučuji, tato kniha stojí za to. A já jdu pátrat po dalších knihách autora. :-)
Pro mě je kniha "tou první", protože tuto jsem před mnoha a mnoha lety otevřela a začetla se. A objevila v ní již tenkrát mnoho pozitivního. Dnes se knihami na obdobná témata trh jen hemží, přesto pro mě Moc podvědomí zůstává tou důležitou. Snadno a uchopitelně napsaná kniha, která mě dokázala oslovit jako 16-letou ateistku a zasít možná nějaké to semínko a dokázala mě oslovit i nyní ve věku "dvakrát přetočeného tachometru", byť jinak a jinými věcmi, než tenkrát.
Nyní ji vidím zejména jako úplně jiný pohled na motlitbu, než jsme zvyklí tady u nás. A stále mě Moc podvědomí těší tím svým pozitivním naladěním, kéž by většina lidí místo neustálého kňourání, vzdychání a stěžování si dokázala vidět alespoň z 10 % tím pozitivním způsobem myšlení, které mohou najít třeba v této knize.
Přečteno podruhé. Pozoruhodné kousky a části brněnské historie se mi v popisech autorky odvíjí jako před očima. Na mnoho míst se najednou dívám jinak, protože za nimi vidím oživlou historii. To Tučková moc dobře umí. Knížka je to útlá, ale přitom plná informací a ještě plnější popisů a pocitů z nich vyplývajících. Doporučuji, a to zejména zájemcům o historii Brna.
Hu, tak to byla jízda. Knihu jsem otevřela, ponořila se do prvních stran, po dalších několika stranách jsem čtení přerušila, odvolala jsem staršího syna z galejí za zahradě a, jsa sama nechodící marod s kolenem, vyslala jej do naší místní knihovny vypůjčit všechny další díly, které tam mají, protože jsem už v tu chvíli věděla, že to ještě ten den dočtu a že budu potřebovat další dávku.
Super příběh, byť začátek je pro mě smutný a IMHO pro děti těžký, náctiletí jej již v pohodě zvládnou a budou odměněni napětím, akcí a zajímavými zvraty a událostmi.
Jediné, co je mi u této knihy líto, je fakt, že je to komiks. Příběh bych si určitě užila i jako příběh, protože ilustrace komiksu nutně vyžadují určité zkratky. Zde v tomto případě mimochodem ilustrace velmi pěkné a sálající atmosférou příběhu. Krásná kniha, kterou jsem již doporučila oběma synům (14 a 9) a doporučuji i zde.
Dočteno teď před pár minutami. Nádherná kniha plná jednoho kocoura, jednoho velmi inteligentního vynálezce a spousty krásných vynálezů, časových paradoxů, úsměvných i srdceryvných kočičích scén a hlavně geniálně zpracovaného námětu. Již chápu, proč je Heinlein považován za jednoho z velikánů sci-fi a těším se na další setkání s tímto autorem nad jeho dalšími knihami. Tato rozhodně nebyla poslední.
Plně se ztotožňuji s komentářem Cinika ze dne 25. 3. 2024.
Zjednodušeně řečeno - kniha je poučná a do určité míry užitečná, nicméně je zatížena řadou chyb.
Doporučuji přečíst celý Cinikův komentář, já sama v knize nad řadou chyb a špatných interpretací či špatných statistik úpěla a předpokládám, že stejně tak úpěl každý s biologickým vzděláním a alespoň základy statistiky.
Jak píše na začátku svého dlouhého komentáře Cinik: "Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet. Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje."
Jedním slovem dobrodrůžo.
Archeologicko-etnologický rozbor raně středověkého osídlení Levého Hradce. Zní to nudně? Možná. Ale kniha rozhodně nudná není, spíše procházíme dobrodružným příběhem o tom, jak asi Ostoj mohl žít a s údivem hledíme na to, co vše se dochovalo ve zvycích či slovních obratech až do současnosti. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla tak příjemnou formou tolik informací. Já jsem třeba doteď nevěděla, co je to ta "provoda" z Velikonočního hodování "Hody, hody do provody..." a spoustu jiných (samozřejmě i použitelnějších) věcí.
Jinými slovy - je to velmi zajímavá kniha plná informací z naší dávné a ještě dávnější historie. A je čtivější než leckterá detektivka. Doporučuji.
Samozřejmě nejde číst tuto knihu "na jeden zátah". Je to spíše encyklopedie. Jako encyklopedie pro mě však byla kniha jen a jen velkým zklamáním. Čekala jsem více informací o jednotlivých světcích, zejména takové, co nám pomohou se v jednotlivých světcí vyznat, něco takového jako "sv. Florián zobrazovaný se džberem tekoucí vody je patronem hasičů". Jak hodnotí již jiní čtenáři přede mnou - prostě chtěla jsem se vyznat v sochách světců - kouknout a podle znaků poznat. Tohle tato encyklopedie nenabízí.
A co nabízí? Vlastně nic. I na netu najdete o jednotlivých světcích mnohem více informací, než které najdete zde. Skoro to na mě působí jen jako stručný "výcuc", který ale nepostihuje to důležité. A pokud hledáte knihu, která by vám pomohla se do jednání či myšlení nějakého světce třeba vcítit, tak to zde taky nenajdete. Prostě suchopárně seskládaných pár vět až odstavců.
Škoda, téma mělo větší potenciál, který tato kniha bohužel nevyužila.
Nádherná, krásná a pozitivní kniha. Kniha plná krásných a hlubokých myšlenek a zároveň takového toho dětského pohledu či vhledu do skutečně důležitých věcí a jevů, který my dospělí již máme tak moc vzácně (v tom mi připomínala knihu Jako zabít ptáčka). A také kniha plná dětské naivity ve vztahu k okolnímu světu a vztahu okolního světa k hlavnímu hrdinovi. Tak jemně a krásně popsaného něco takového, jako je pohrdání, nevstřícnost a neochota vidět ve druhém člověka, to se jen tak nevidí... Spousta věcí se v knize objevuje jen tak mikochodem, mezi řádky, nebo jen náznakem a přitom jsou pro knihu důležité.
Je to kniha, ke které se určitě ještě vrátím a bez ostychu ji řadím do svých letošních TOP 5.
Kdysi jsem četla příběh lvice Elsy a knihu jsem milovala. Nyní nazrál čas na tuto knihu. Pěkná kniha, obsahující mnoho zajimavých informací o životě G. Adamsona. Oceňuji, že v knize popisoval život bez příkras - někdy byl ochráncem, někdy lovcem. Je velmi zajímavé také sledovat, kam se společnost a vnímání přírody a jiných lidí posunulo, protože řada informací v knize uvedených by již dnes měla potíže s vydáním. Vím, že mi to u knihy vytanulo na mysli opakovaně.
Každopádně to byl příjemně strávený čas u v klidu plynoucí knihy.
Slaboučká publikace, nicméně obsahující důležitá fakta. Dobové fotky stojí za to.
Tak tedy dočteno. Jsa původem ze Sudet, mám ke knize osobní vztah, přesto mi trvalo velmi dlouho, než jsem knihu přečetla. Je v ní zhuštěno tolik informací, že pro mě bylo nesnadné číst delší její úseky.
Kniha je velmi pěkně zpracována a věnuje se bolavému údobí našich dějin, o kterém se dodnes vedou polemiky, zda jsme se měli bránit a za jakou cenu by ta obrana byla... Těžké rozhodnutí státníků, mají-li pod sebou tolik lidí, za které asi cítí odpovědnost... Na druhou stranu - kdybychom se nesklonili, šli bychom s hlavou vztyčenou, nálada mezi lidmi byla velmi nakloněna obraně jim drahé vlasti. Z mého pohledu se třeba Poláci mohou sami sobě alespoň podívat do očí, protože oni za svou zemi bojovali, když tam naburácel Němec a Sovět. Samozřejmě je velká otázka, jak by vypadalo uspořádání Evropy, kdybychom se opravdu bránili...
Kvalitu knihy snižují dvě věci - zpravodajská hlášení podbarvená šedou barvou, takže se o něco hůže čtou, přitom výhodu nevidím žádnou. A velkou výtku směřuji k reprodukci map. Z těch reprodukcí by prase blilo a vedou ke snížení hodnocení jinak skvělé knihy, protože v dnešní době lze s mapovými podklady udělat opravdu zázraky a mapy mohly být pěkně čitelné.