Sitting-Bull
komentáře u knih
Do vesmíru!
Jakub Čermák
Krásná kniha, super nápad. Obrázky v knize nejsou kreslené, ale jsou instalacemi a kolážemi do knihy vyfocenými a mně se nejvíce líbila ta nápaditost, se kterou autor tvořil celý ten svůj svět a příběh v něm. Nádhera. Hodně mi to připomíná způsob, jakým si hraje a tvoří mladší syn, který koncept "recyklohraní" přinesl ze školy.
Příběh samotný by se mi více líbil, kdyby byl prózou, protože veršování mi na řadě míst přišlo hodně násilné, přitom šlo nechat příběh jen prostě plynout.
Národní zpěvník
Jaromír Gelnar
Jsem vděčná za za učitele hudebky, kterého jsme měli na gymplu, protože mě dokázal přivést k tolika nádherným písním... Nejen těmto, ale i mnohým jiným a dodnes mě jeho práce ovlivňuje a hodně mě posunula.
Průvodce králičí norou
Jan Tománek
Dobře jsem se bavila. Jde o skvěle napsanou komedii, mnohokrát jsem řvala smíchy a celou dobu jsem se výborně bavila. Jednoznačně doporučuji! :-D
Tak a teď už vážně, ano?
Ráda "ochutnávám" knihy širokého spektra a snažím se vystupovat ze své komfortní zóny, abych se mohla na nějaký problém podívat i z jiného úhlu, který by třeba mě samotnou nenapadl. U této knihy tomu tak nebylo - otevřela jsem ji náhodně, autora neznaje, protože mě zaujal název. No a pak následovala jízda, která tedy už k těm "jiným úhlům" někdy patří - kniha je totiž snůškou fantasmagorických blábolů, polopravd, manipulací a samozřejmě, aby bylo čím tvrzení podložit, tak i opatrně vmíchaných pravdivých údajů, aby ty pravdivé údaje vtiskly knize punc uvěřitelnosti a serióznosti. Nebudu tu, jak někteří jiní psát, že kniha bohužel není ozdrojovaná. Ona totiž ozdrojovaná být nemusí, stačí základní vyhledávání, ať již online či ve starých papírových (tj. "tenkrát ještě nezcenzurovaných") knihách, aby si člověk ověřil, že pán ťápá...
Jako jo, dobře jsem se pobavila, ať již v oborech, kterým rozumím, nebo v oborech, jejichž povšechná znalost patří k všeobecnému vzdělání.
A protože příklady a ukázky vydají za tisíc slov, tak si zde také jednu dovolím uvést: "Nedávno jsem chtěl koupit nové auto a sám prodejce v servisu, kam léta jezdím, mi nákup vymlouval – nové, tříválcové motory, které mají splňovat nesmyslné EU ekologické normy, jsou prý konstruovány tak, že v nich není například ani ventil na výměnu oleje motoru – prostě se počítá s tím, že vydrží maximálně sto tisíc kilometrů a pak se vyhodí." (str. 75-76) Jakože fakt tříválce nemají ventil na výměnu oleje? Wau. Sdílejte rychle, než to smažou!
Všechno je v pr**li
Mark Manson
Odkládám v 1/5, protože mi to prostě nesedí. Pro mě je to naprosto zbytečná kniha. Žádné nové či podnětné myšlenky, o které bych tam mohla zakopnout, zato spousta zbytečných vulgarit. K nedočteným knihám se někdy vracím a při vhodnější konstelaci hvězd je dotáhnu do konce, ale u této to fakt nepředpokládám. Až si budu chtít poslechnout nějaké vurgarizmy, pustím si Matonohův Otevřený dopis KSČM, ten je, narozdíl od této knihy, ve vulgaritách aspoň nápaditý.
Otevřený dopis KSČM z pořadu Na stojáka zde: https://www.youtube.com/watch?v=cFk6ss6oeso
Hry pro jiskry a pionýry
Otto Čmolík
Byť jsou v názvu jiskry a pionýři, fungovala nepřekvapivě i na skauty, světlušky a vlčata. :-)
Záhada dinosaurů
Jaroslav Mareš
Jedna z mnoha čtivých Marešových knih, kterou jsem zhltla.
Jak zemřeli
Emanuel Vlček
Čtivá kniha. Zejména o našich panovnících, ale nejenom. Milovala jsem i Vlčkovy články v časopise Vesmír, které se věnovaly zkoumání kosterních pozůstatků velikánů našich dějin. On tu vědu prostě uměl podat velmi čtivě.
Biologická olympiáda - Úvod do biologie mikroorganismů
František Kaprálek
Poutavě napsaný přehled biologie mikroorganizmů. První kniha o bakteriích a virech, kterou jsem četla a četla jedním dechem. Díky ní dělám to, co dělám a má práve mě stále baví a naplňuje.
Přežít!
Len Cacutt
První prepperská knížka, kterou jsem četla ještě v době, kdy se tomu u nás neříkalo prepperství. Spousta věcí použitelných, řada použitelných méně, ale na svou dobu u nás suprová kniha, mnoho věcí si pamatuji dosud, i když je to již 29 let, co jsem ji měla v ruce a hltala.
Atuánské hrobky
Ursula K. Le Guin
Jak píši již u prvního dílu, hodně jsem se na tuto "legendární autorku" těšila. Ani v tomto dílu mě však autorka nedokázala plně zaujmout a knihu jsem dočetla jen proto, abych ji, jako chronický dočítač, dočetla. Začátek knihy byl ještě větším zklamáním, než první díl. Trochu více mě začala bavit ve chvíli, kdy byl Gad zavřen v podzemí, ale s odchodem z podzemí to zase kleslo k šedivé průměrnosti prvního dílu. K dalším dílům série se již vracet nehodlám, je plno knih, které mi sednou mnohem více.
Čaroděj Zeměmoří
Ursula K. Le Guin
Hodně jsem se na tuto "legendární autorku" těšila. Možná až moc. Pak jsem otevřela tuto knihu a přišla mi taková... Naivní? Nenápaditá? Nudně šedivá? Nevím, nedokáži to zcela pojmenovat, ale rozhodně mě neuchvátila. Téma knihy bylo zpracováno mnohokrát a já četla řadu lepších zpracování, než je toto. Tím pádem za mě horší průměr. Dalším dílům série ještě šanci dám...
Sackettova pomsta
Louis L'Amour
Napínavé, napínavé, napínavé... A taky smutné. Je mi líto Ange i Viléma Tella. A přestože tentokrát nebyla nikde zmínka o čtení či o knihách, shledávám i tento díl velmi čtivým.
Krhútská kronika
Ervín Hrych
Procházím svůj starý seznam přečtených knih a když potkám Krhútskou kroniku, chci si ji dát zde na DK do "Doporučených knih"... Jenže já ji tam už mám. :-o
Tuto knihu nelze nemilovat a jsem dodones vděčna jednomu prastarému kamarádovi, že mě s Krhúty seznámil a svou KK mi půjčil k přečtení, věděla jsem pak, že ji prostě MUSÍM mít. A dodnes v mé knihovně zaujímá čestné místo.
Cvičebnice německé gramatiky
Doris Dusilová
Nejlepší cvičebnice německé gramatiky, co znám.
Dívka na klíček
Paolo Bacigalupi
Příběh, vlastně příběhy, protože těch rovin vyprávění tam bylo více, se mi moc líbil/líbily. Mnoho postav jsem si oblíbila a ten vykreslený svět mě opravdu pohltil. Děj měl spád a celá kniha byla hodně napínavá, přesto jsem ji četla více než rok, přesněji jeden rok, jeden měsíc a dvacet dní. Ne, že by to byla taková bichle. Ne, že bych četla taaaak moc pomalu. A ne, že by byla kniha taaak moc nudná... Nic z toho. Knihu jsem si však musela dávkovat a prokládat jí optimističtějšími knihami.
Kniha pro mě byla totiž velmi hutná svou dusivou atmosférou a přestože žánr postapo mám velice ráda a vyhledávám jej, tak z tohoto světa mi bylo úzko a v noci se mi o něm zdály zlé sny. Což svědčí o tom, že svět byl vystavěný pěkně a uvěřitelně. Až moc pěkně a uvěřitelně a úplně jsem měla husí kůži z toho, že i taková by mohla být budoucnost.
A proti takové budoucnosti plné hladu, plné geneticky upravených škůdců potravinových plodin a plné nových nemocí, kde vládnou kalorické společnosti, které jediné mají osivo rezistentní vůči chorobám rostlin... Proti tomu by se asi ani nejlepší prapper nedokázal bránit, z čehož mrazí. :-) Pěkná kniha. :-)
Kletba
Vladimír Šlechta
Oproti prvnímu dílu se to začíná rozjíždět, takže jsem ráda, že jsem sérii po prvním dílu neodložila. Začíná to být totiž zajímavé a je to konečně "šlechtovina", jak ji mám ráda.
Ke konci jsem se nemohla odtrhnout a ještě v noci jsem načínala další díl. :-)
Na temných stezkách
Louis L'Amour
OK, tak tahle je ještě o kus lepší, než předchozí díl. Možná proto, že takový ranč, v takových horách a přesně takovém údolí, bych prostě chtěla. Samozřejmě s partou spolehlivých honáků k tomu. :-) Užívala jsem si starou Em, líbily se mi takové ty "mimochodem" zmínky o velké knihovně a o vzdělání, když se pořád nacházíme na Divokém Západě. No a zápletka jedna radost - napínavá, odsýpající, s několika překvapivými okamžiky. Prostě super kniha. :-)
Tajná historie Bornnu
Vladimír Šlechta
Po přečtených sériích Krvavé pohraničí a Gordonova země a přečtení Šlechtova bombovního příspěvku do série Agent JFK jsem sáhla i po této sérii. První díl není špatný, už jsem se pustila do druhého, takže čtivé to je. Nicméně zatím to ani na jednu z těch zmiňovaných sérií nemá...
Sám v horách
Louis L'Amour
Jedna z těch hoooodně povedených Sackettovek. Kniha nabitá dobrodružstvím a krásami Divokého Západu, která vás na začátku chytne a už nepustí. Proplouvám postupně celou ságou rodu Sackettů a užívám si atmosféru, co z těch knih dýchá.
Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Lea Ypi
Autorce bylo v době převratu v Albánii tolik, jako mně za Sametu u nás... Možná proto mi ta kniha, ač popisující realitu hodně odlišnou od té, co byla u nás, přišla svými popisy tak blízká...
Rozpomínala jsem se u ní na to, co nám říkali ve škole, vzpomněla jsem si na to, jak jsem ve třetí třídě hrdě recitovala v ruštině na Puškinově památníku, vzpomněla jsem si na to, jak mi další Puškinův památník zhořkl tím, že jsem nemohla recitovat báseň co jsem si sama vybrala v jedné sbírce sovětských autorů a jak mi to soudružka učitelka vysvětlila tím, že je to sice sbírka sovětských básníků, ale ta, co jsem si vybrala, tu přece napsal Armén a ne Rus... Vzpomněla jsem si na to, co mi říkali doma - jak "sem (=alespoň kroužky v pionýráku místo Pionýra) musíš chodit, abys měla vůbec šanci dostat se na vysokou", vzpomněla jsem si na to, jak na mamku přišlo na moji ZŠ udání, že je nezpůsobilá chodit se třídou jako rodič - pomocný pedagogický doprovod - na výlety, protože její babička měla po válce krámek s potravinami a ona by mohla mít špatný vliv na vývoj socialistické mládeže...
Je dobře, že L.Y. tuto knihu napsala, dozvěděla jsem se spoustu informací z nedávné historie a zároveň přečetla zajímavou sondu do života v Albánii té době...
Jen nemohu pochopit, že autorka přednáší na LSE marxismus. To mi hlava prostě nebere.