Shashlick
komentáře u knih
Naslouchač
Petra Stehlíková
Zatím se jedná opravdu pouze o první třetinu příběhu, takže celkové hodnocení vlastně není celkové.
Příběh se čte dobře, je uvěřitelný a i když jsem si chvíli myslel, že dojede na tuzemské neduhy, tak se ukázaly, jako jejich vtipně vyřešená obměna.
Mikeš
Josef Lada
Líbily se nám příběhy i obrázky. Klasika, i když jsem si vlastně uvědomil, že jsem příběh o černém kocourkovi četl poprvé.
1984
George Orwell (p)
Četl jsem jakousi "samizdatovou" verzi, takže nevím, jak se to má s překladem. Tedy samozřejmě hlavně newspeakových slov. Ale rozhodně z knihy čiší ona bezmoc jedince změnit systém. Ze začátku jsem měl sice pár námitek na technologickou nevyváženost popisovaného světa, ale ty byly vyvráceny úmyslným udržováním populace na hraně bídy. I když kniha byla vydána v roce 1949, tak v některých detailech nebezpečně přesně popisuje naši současnost. Vždyť v kterém městě dnes neexistuje kamerový systém?
Nasterea
Petra Stehlíková
Na začátek přiznávám, že moje největší zklamání z tohoto dílu je v tom, že jsem považoval Naslouchače za trilogii. Skoro až ke konci jsem si na předsádce přečetl, že se jedná o plánovanou pentalogii. Je to moje chyba, ale momentálně mám nepříjemný pocit, že jsem se chytil do stejné pasti jako před lety s Hrou o trůny.
A teď ke knize [SPOILER]:
Začátek byl zajímavý, tajemný, temný. Čekal jsem, až se Ilan dostane zpět na západní stranu Duvalského pohoří a rozjede se to. Ale ono to tu bylo úplně jiné, Ilan se chovala jako kráva (asi puberta), bojovníci jako blbci a nakonec o tom byla celá kniha až na závěrečný deus ex machina.
Čte se to dobře, ale tentokrát tomu dost chybělo. Pokud bude série někdy dokončena, tak snad lépe.
Erik
Terry Pratchett
"Je zajímavé, že bohové Zeměplochy nikdy nestáli o to, soudit duše mrtvých, a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi srdce přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do pekla, pokud o něm nikdy v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité střílet misionáře na potkání."
Zlodějka knih
Markus Zusak
Samotný děj knihy je celkem prostý, ale to tu není to nejdůležitější. Tady jde hlavně o pohled na tehdejší svět. Respektive o hledání krásy tam, kde ji byl velký nedostatek.
Chvílemi jsem si sice říkal, že je to další z knih, která má ukázat, že Němci vlastně byly během druhé světové války chudáci. Ale jedna pasáž, kde mi vypravěčka ukázala opak: "Narozdíl od těch v koncentračních táborech, jsem lidí v německých městech nelitovala. Ti totiž ještě měli naději na jiný osud."
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Mno nevím, zas tak úžasná kniha to podle mě není. Zmiňování názvů různých programů a neustálé jezení obloženého chleba mě dost rušilo. A ani mi nepřijdou odhalené zločiny tak šokující, aby se Mikaelovy muselo dělat až fyzicky špatně. A Lisbeth sice má své podivínské chování, ale i u ní se mi zdá, že se celkem mění. Děj se pohybuje sotva v jedné polovině knihy, jinak jsou tam nějaké ekonomické nezajímavé věci. Tak nevím, o čem ta kniha vlastně vůbec je.
Nakonec to vypadá, že se Muži, kteří nenávidí ženy prodávají jen díky smrti jejich autora.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Ač nemám přečtenou celou zeměplošskou sérii*, tak když jsem se dozvěděl o této knize, neváhal jsem ani na chvíli. Životní příběh sira Terryho je podán vtipně, věčně a s úctou, ale ne zas tak přehnanou. Prostě tak, jak by to sám Terry asi chtěl.
* Stále na tom však pracuji.
Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
Nic není černobílé a když si někdo stojí slepě za svojí pravdou, může se z hrdiny stát nenáviděným odpadlíkem.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Zajímalo by mě, jak by Machiavelli sepsal tuto knihu na základě dějin 20. století.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Příběh tak nějak přesně odpovídá tomu, kdo jej napsal. Náš svět není přesně takový, jak se zdá (Gaiman) a obývají jej lidé se zvláštními jmény a osudem (Prattchet). Už z toho vyplývá, že má vysokou řemeslnou kvalitu, ale přesto mi v něm chybělo něco navíc.
Co mi naopak vadilo je velké množství redakčních chyb. A zdálo se mi, že pan Kantůrek v tomto případě nebyl ve stoprocentní překladatelské formě. Např. 1 shilling = 5 pees opravdu neznamená 1 šilink = 5 vyčůrání.
Jistě, pane ministře 1
Jonathan Lynn
Tohle je prostě klasika. Seriál je převyprávěn ve formě deníku ctihodného Jamese Hackera s doplněním v podobě různých dokumentů. Převyprávění děje je tak občas poněkud krkolomné, na druhou stranu je zde jisté oživení v podobě nahlédnutí do Hackerových myšlenek.
Výborné jsou i vysvětlivky pod čarou, které objasňují některé podstaty britské politiky. Českému vydání bych vytkl snad jen překlad některých reálií. Chápu, že na rozdíl od dabingu seriálu nechtěl vydavatel překládat úplně vše, ale nemocnice sv. Stephena je docela úlet. Přitom by se stačilo přiklonit k nemocnici svatého Štěpána nebo St.Stephen.
Vypravěč
Dave Grohl
Jako kniha super. Text je čtivý, dobře napsaný a dávkuje zážitky a pointy v ideálním tempu.
Davidova životní cesta je ohromující a plná neuvěřitelných náhod. Více mě bavily punkové začátky než následný život americké smetánky na různých odporně snobských show. Bohužel se tu projevilo takové to klasické - boj vyděděnce proti zkažené společnosti dokud vyděděnec nevydělá prachy a nestane se jejím členem.
Životní příběh vyznívá optimisticky, navzdory ztrátám blízkých. Nutno ale podotknout, že ta největší ztráta Davida potkala až po dokončení knihy.
Fazóna
Miika Nousiainen
Tady nemůžu jinak než dát plné hodnocení. Text i samotné příběhy mě chytly a nepustily až do poslední strany.
V hodně situacích jsem viděl sebe nebo své okolí - hledání partnera, partnerský život, výchova dětí a do toho všechny ty online sociální sračky, které jsou kolem nás.
Někdy je to smutné, někdy vtipné (nebudete se popadat za břicho, ale pousmějete se) a někdy se to prostě musí sejít. Pro mě se tato kniha sešla a hodně mě potěšila. A donutila k zamyšlení...
Deník holky z lékárny
Martina Lachnittová
Paráda. Čekal jsem, že to bude jeden ze souborů vtipných historek z určitého prostředí. Chyba takových knih je v tom, že je často vtipnost zamýšlena neznalostí zákazníků v daném oboru. Někdy se sice zasmějete, ale něco může připadat vtipné zas a jen lidem z oboru. Protože každý máme nějakou znalost a kdyby tito autoři zavítali do jiného specializovaného obchodu, pravděpodobně by se také staly terčem odborných vtípků.
Tato kniha je ale trochu jiná a snaží se prostředí lékárny neznalým osvětlit. Takže nejen, že jsem se pobavil, ale i přiučil.
Samozřejmě, historky postavené na neznalosti zákazníka zde najdete taky. Ale přijde mi, že spíše nad jeho neznalostí se pozastavují nad jeho neschopností tuto neznalost přijmout. A vlastně obecně nad hulvátstvím dnešní společnosti.
Knihu bych doporučil všem, kteří kdy byli alespoň jednou v lékárně. Ale bohužel si myslím, že ti, kterým by kniha prospěla nejvíce, si ji nikdy nepřečtou.
Ílion
Dan Simmons
Rozjezd byl pomalý, ale ideální pro seznámení se se všemi dějovými linkami. Vše se postupně rozjíždělo a propojovalo. Podobný pocit jsem měl i při čtená Hyperionu, který si asi budu muset zopakovat.
Hned jdu na Olymp.
Pán much
William Golding
[SPOILER] Nejvíc mi neseděla Ralphova neutuchající víra v lidský rozum. Lidé žádný rozum nemají.
Hlava světa
Rebecca Gablé
Historický román, kde je věrohodnost vysvětlena v doslovu autorky.
[SPOILER] I když je zde hlavním tématem střet dvou (a více) kultur, při bližším pohledu jde opět o střet jednotlivců. Na obou stranách se najdou lidé spravedliví (v rámci možností) i zákeřní.
Zároveň se jedná i o střet různých náboženství, kde bohužel čtenář ví, které uspěje. Bohužel nepatří k tomu, že to čtenář ví, ale k tomu, které vyhraje.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
V jazyku knihy jsem se občas trochu ztrácel a stejně tak v ději. Autorka často bez varování přeskakovala mezi postavami i časovými rovinami. Členové rodiny mi k srdci moc nepřerostli a bylo mi tedy poměrně jedno, co se s nimi stane. Chyběla mi i nějaká gradace knihy, jakoby děj vyplynul do ztracena. Navíc to mohlo být určitě mnohem kratší.
A doslov, který jen převypráví děj knihy v časové posloupnosti tomu dodává korunu.
Měsíční prach
Arthur Charles Clarke
Na knize je hodně vidět, že vznikla před cirka padesáti lety. Technologie šla poněkud jiným směrem, než to tenkrát vypadalo, takže na to čtenář musí myslet, aby se neztratil v pro něj zvláštních zařízeních. Taky je zde vidět jistá nevyváženost meziplanetárních letů a "příruční" techniky. Ale když si to uvědomíte do důsledků, skvěle to kopíruje 60. léta 20. století. Hluboko v analogovéém věku lidé začali létat do vesmíru a na Měsíc. Dnes si nosíme všechny informace doslova v kapse, ale už ani na ten Měsíc se nedostaneme.
Víc mě však překvapila jistá nelogičnost Clarkova světa. Pat Harris je rozený Měsíčňan a nikdy svoji rodnou hroudu (planeta to není) neopustil. Přesto je v textu několikrát zmíněno, že je pro něj pohyb na Měsíci snadnější, ba dokonce, že nedokáže odhadnout rychlost pádu v Měsíčni gravitaci. Kde jinde by ji měl dokázat odhadnout, než právě zde? Prostě tato postava nebyla oprostěna od svého "pozemského" původu.