Shashlick komentáře u knih

Tento projekt sleduji již nějakou dobu, takže některé odpovědi jsem již znal, ale některé pro mě byly novinkou. Popularizace vědy přímo na míro čtenářům.

Jako asi to muselo dát hodně práce a mnoho výrazů pro mě bylo překvapením, ale asi jsem čekal něco jiného. Jako beletrie se to opravdu číst nedá, jak zde někdo zmiňoval.
Jedná se prostě o seznam tu více tu méně používaných slovních variant pro některé výrazy.

Stále se nemění nic na tom, že knihy od Becky mi fakt sedí. Zde možná chybělo více děje, ale zase tam bylo spousta myšlenek a tak nějak projekce našich životů a té neustálé honby za něčím, co nikdy nedohoníme. A to vše bezdůvodně...

Potopa (respektive první část) mi přišla čtivější než Ohněm a mečem. Tempo děje je však stále nevyvážené a tak se akční pasáže střídají s vyprávěcími.
Stále je to hodně upovídané a náboženské, ale dá se to vydržet.

(SPOILER) Komiksy moc nečtu, ale Strážce jsem měl dlouhodobě v plánu. Před 15 lety jsem viděl film a ten mě navnadil.
[SPOILER]
Čtení jsem si užil, ale musím říct, že filmový závěr (jestli si ho po té době pamatuju dobře) mi přišel uvěřitelnější. V komiksu se to přeci jen už trochu vymklo kontrole.
[SPOILER]

Z počátku jsem byl poněkud zmatený, protože jsem nevěděl, že kniha vyšla poprvé v roce 1996. Překvapilo mě tak tvrzení, že vltavská kaskáda zabránila ničivým povodním. Toto je osvětleno až v samém závěru knihy v dovětku, možná by ale mělo být naopak na začátku knihy.

Jinak je ale kniha opravdu krásná a jako vodák lituji, že jsem neměl možnost poznat "starou řeku". Byl by to určitě úžasný zážitek.
K tomu dodám jen úryvek popisující pověst z oblasti Svatojánských proudů:
"Ďábel se rozhodl, že zatarasí tok Vltavy, aby potopil sídla lidí na jejích březích. Za noci letěl s obrovským balvanem v rukou do říční soutěsky, kam chtěl skalinu svrhnout. Dílo však nestačil provést. V blízké vsi zakokrhal kohout, a to je vždy znamení, že je ďábelským rejdům konec. Svržená skála spadla místo do řeky na její břeh a rozstříštila se na kusy."

Když se na střední Povltaví přijedete podívat teď, zjistíte, že se mu to nakonec povedlo.

Jako večreníček si Kluka z plakátu moc nepamatuji, ale příběhy byly opravdu parádní.

Musím říct, že pořádně jsem si užila ž asi poslední tři příběhy, které byly oproti ostatním delší a měly pořádnou zápletku. Většina příběhů byla tak krátkých, že jsem si nedokázal představit, že z nich lze stvořit plnohodnotný díl Večerníčku.

Přišlo mi, že oproti první knize ubylo poučné části - to jak to chodí v lékárně. Přibylo zážitků z lékárny a hlavně těch, kdy pacienti nevědí, jak se jejich lék jmenuje. Těchto historek bylo toli, že už byla kniha poněkud monotónní.

Čekal jsem příběh z pravěku a ona to byla naučně-dobrodružná kniha s příběhy od pravěku do současnosti. Poutavé vyprávění, byť některé věty byly až moc dlouhé.

"Ale moderní doba, která dokázala vyrábět mnohem vydatněji a výhodněji každý produkt, jako by dokázala produkovat i mnohem větší a trvanlivější samotu."

Povídky nasbírané napříč desetiletími, přičemž jejich průměrné stáří je necelých 50 let. Ale mnohé z nich jakoby byly aktuální právě teď. Při čtení některých jsem doslově cítil tlak současnosti. Až mě z toho mrazilo.

Samozřejmě, kvalita jednotlivých povídek kolísá, ale přinejhorším narazíte na jeden dva průměrné kusy. Zbytek se pohybuje na té lepší části kvalitativní škály.

Kniha je koncipována jako sbírka článků různých autorů a tak je na místě slovo "kapitoly" v názvu.

Jednotlivé části se velice liší v kvalitě a informační hodnotě. Někdy se dozvíte mnoho zajímavých věcí, pročíst některé části je vyslovené utrpení. Například, text na více než stranu, který popisuje na jakých příčkách se umístili různé týmy fotbalového klubu v několika sezonách.

Celkové hodnocení tedy beru jako průměr obsažených článků.

Nedokážu posoudit, jak moc Gravesovo podání tohoto příběhu odpovídá vědeckým poznatkům a na kolik je výplodem jeho fantazie a spisovatelské licence - i když se to snaží popsat v doslovu.

Nejvíce mě zaujalo utváření řeckého pantheonu a postupné pohlcování božstev, démonů a hrdinů.

Nejedná se o jednoduché čtení, ale určitě nelituji, že jsem knihu přečetl.

Nebylo to špatné, ale nemůžu říct, že by mě to nějak oslovilo.

Nejen, že kniha nabízí zajímavý dobrodružný příběh, ale je hlavně poučná.

Emerence byla určitě zajímavou postavou a události, které formovaly její charakter stály za sepsání. Bohužel styl autorky mi moc nesedl a vypravěčka/autorka byla nesnesitelná.

Zaujala mě jedna myšlenka, která mi už delší dobu také rezonuje v hlavě: "Lidstvo spolu válčilo celou svoji historii. Proč by teď mělo najednou přestat?"

Všechny příběhy se mi líbili a i když je na nich vidět modernějš přístup, stále si drží ducha původních autorů.

Já prostě nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček. Tenhle vesmír se mi prostě líbí a knihy se skvěle čtou. Doufám, že to nebyla poslední kniha série, jak autorka naznačila v poděkování.

Spíše než o román se silným příběhem se jedná o mozaiku lidských osudů vztahujících se k životu v římské provincii (ale ne jen v ní). Netvrdím, že jednotný děj úplně chybí, ale není to to nejpodstatnější. Sledujeme epizody jednotlivých postav, ale také jejich historii.

Kniha je napsaná čtivě a zajímavě. Během čtení jsem často knihu odkládal, abych si děj srovnal s geografickými reáliemi. Rejstřík ve vydání z roku 1977 není všezahrnující, ale to dnes už nevadí. Carnuntum jsem si zařadil jako další z cílů, kam bych se chtěl podívat - není to zas tak daleko.

Poetická a magická jednohubka. Jeden by snad i začal věřit, že Praha je krásné město (což není).