Šárkaxx komentáře u knih

Název je podle mě zavádějící. Pokud chcete něco vědět o psychologickém pozadí motivace (což jsem si myslela, že tak asi bude), tak tu knihu nečtěte, protože o tom to není. Pokud chcete něco na osobní rozvoj, tak to taky nečtěte, protože o tom to taky není.
Myslím, že knížka je pro ty, co chtějí vědět něco o M. Tysonovi a počíst si (většinou) o sportovních úspěších pár lidí, kteří to zřejmě dotáhli daleko, ale vzhledem k tomu, že mě sport nezajímá, tak pro mě naprosto zbytečný čas. Nevím, co mi měla dát strana vypsaných úspěchů nějakého basketbalisty, o kterém jsem v životě neslyšela?
Mj. ten Jágr mě tam fakt bavil - trochu mi to připomínalo historku o Jmelí v Africe od Cimrmanů, nepřišlo vám to taky tak? :) Myslím, že Cimrman by se nad uspořádáním a provedením knihy docela bavil...

Proti jiným autorovým knihám, co jsem zatím četla, se tato liší - první část je hlavně o škodlivosti nadměrného hloubání a obecně nestřídmosti v emocích (naučit se ovládat); velká část je popis poruch, jak bychom to našli v učebnicích. V podstatě pro mě nejzajímavější je popis tzv. alfa meditace; a 7. kapitola - Popis vlastní hodnoty, kde jsou i typické vzorce pro 4 nejčastější poruchy osobnosti - ale ani to nebylo nic nového.
Jednoduše shrnuto: žijte tady a teď, pravidelně meditujte a nehloubejte!, nepodléhejte konzumnímu životu a najděte si vlastní styl - ideálně nezávislý na vnějších odměnách, stavte se vlastnímu strachu.
Možná to někomu stačí, ale to píše kde kdo.. Nemůžu říct, že by mě kniha něčím extra obohatila.

1 11.04.2022

Soukromé poznatky jsem povětšinou přeskakovala a četla jsem jen to "důležité", což podle mě je hlavně potvrzení, že primární je myšlenka, která následně spustí biologické reakce, aneb nejsme bezduchý stroj naučených podmiňovacích reakcí.
Myšlenky v knize jsou bezva, ale to podání míchané s životopisem mě fakt nebavilo

1 19.03.2022

Číst to byl fakt zážitek. Poslední třetina mi přišla trochu lehčí, tak nevím, jestli jsem si už zvykla, anebo se lehce změnil styl - např. kratší věty. Obsahem mě to celkem odradilo podívat se na film, je to dost drsné...

1 27.01.2022

Proti jiným knihám na toto téma slabší kus. S některými věcmi souhlas, ale s některými, např. že kočkám na lidech nesejde, ne...

Četla jsem kdysi Démona a hrozně se mi líbil, tak když jsem narazila v knihovně na jeho výběr básní, tak jsem po ní sáhla taky. Nádhera. Je neuvěřitelné, jak byl nadaný ještě jako náctiletý, popisuje pocity, který snad má každý v té době tak skvěle, že se mi vybavily některé vlastní zážitky. Škoda jen, že všechny básně jsou tak melancholické, vážné, všude se prolíná stesk, takže to rozhodně není sbírka, pokud potřebujete povzbudit...

Přečetla jsem první knihu a stačilo mi. Nepřijde mi vtipné, když někdo někoho bije, i když je to blázen a v první knize těch výprasků bylo tolik, že už mě to přestávalo bavit. Poslední kapka byla scéna s Quijotovým "elixírem". Jako ukázka stačilo, ale zbytek se mi číst opravdu nechce...

Vůbec jsem se nechytala. Navíc jsou básně laděné dost melancholicky.. nic pro mě

Můj nejoblíbenější pořád zůstává Oliver Twist.

Sbírka se mi líbila tak půl na půl, nedokážu ale vystihnout, co se mi přesně nelíbilo.. Některé básně byly opravdu krásné, např. o Myši, kterou vyoral i s hnízdem; některé vtipné např. o Vši nebo Na bolest zubu. Spoustu věnoval skotskému lidu, vč. jejich zvyků, whisce atd. Spousta básní je hodně smutných, např. Lidský los je žal. Asi mě trochu dráždí ty básně, kdy, podle mého názoru, černobíle rozlišuje lidi na "chudé a poctivé" a "bohaté a nelítostné", i když chápu, že to tak zřejmě dost často bylo.

Čistá pornografie, rychle přestává bavit

Přečetla jsem celou sérii během asi dvou měsíců před deseti lety, protože se to výborně četlo a příběh byl chytlavý. Když se před dvěma roky dostal na internet kousek Midnight sun, tj. Stmívání z pohledu Edwarda, těšila jsem se na knihu, která vyšla celá konečně letos v létě - první polovina výborná, ale u druhé už jsem se nudila. Tak nevím, jestli jsem z toho už vyrostla, nebo to není tak chytlavé jako originál...

Asi bych ji doporučila lidem, kteří o psychiatrii a psychologii neví nic moc. Přijde mi bezva jako úvod k zamyšlení se nad tím, jestli to, jak žiju, je celkem v normě, nebo ne. To co na ní hodnotím jako dobré je i fakt, že příběhy končí neuzavřené, v procesu, tj. mohou dodat naději, když se zdá, že není východiska.

Malá knížečka básní o lásce básníka k Cynthii - nahoru a dolů - od zamilování, přes nevěru, hádky až k její smrti. Jednou ji opěvuje, jednou jí nadává - netradiční a zemité pojetí vztahu.

Četla jsem od autora Hráče a to bylo skvělé. Zločin a trest byl taky čtivý.
Ale tahle kniha.... nudnější knihu povídek jsem snad ještě nečetla. Vůbec nevím, k čemu to mělo být dobré. Aneb jak praví klasik: "Nuda, nuda, šeď, šeď."

Knížka se čte lehce a některé myšlenky mě zaujaly. Bylo to příjemné čtení.
Jen v úvodu je chyba - psychiatr se jmenuje Robert (ne Martin) Dojčár a zpovídá ho Pavel Bajer.

Hezky ucelené základy porozumění komplexnosti lidského těla

Pohádky jsou většinou známé. Všechny veršované, moc hezky se to četlo. Z poem je neznámější Ruslan a Ludmila. Další jsou mně neznámé, většinou smutné. Hodně se v nich taky projevuje vykázání Puškina pryč z Moskvy, vzpomíná na lásky, přátele, stěžuje si na poměry, kritiky apod.

Čte se to lehce a celou knihu jsem měla za pár hodin přetenou

Proti ostatním povídkám je tahle bez nějakého zvláštního příběhu, místy mi to přišlo vlastně jako taková studie o životě lidí z venkova, podobně jako Chyže pod horami