Šárka_D
komentáře u knih
Císařovo kotě
Bernardine Evaristo
Ke knize jsem se dostala proto, že jsem si od autorky chtěla přečíst Dívka, žena, jiné, ale v knihovně ještě nebyla dostupná, proto jsem si prozatím zapůjčila autorčino dřívější dílo (jiné ani v češtině nevyšlo). Musím říct, že jsem byla nadšená. Román ve verších, jak často se vám něco takového dostane do ruky? A navíc čtivý, prokládaný ironií, humorem, ale také jakýmsi všeprostupujícím povzdechem nad těžkým údělem žen v římském impériu. O to víc se teď těším na autorčinu novinku.
Víno a čáry
Luanne G. Smith
Moc milé překvapení, které mi sedlo do letní pohody. Atraktivní prostředí francouzských vinic a kouzla, moje guilty pleasure, mísící se s jednoduchou romantickou linkou. Chtěla jsem zábavu na pár večerů a tu jsem dostala.
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Dlouho jsem nečetla nic tak dobrýho. Na knize vlastně vůbec není znát její stáří, protože téma, kterému se věnuje, by se dalo s přehledem překlopit do současnosti, samozřejmě s drobnými modifikacemi. Zweig umí skvěle popsat, jak drsně dokáže nešťastný a nemocný člověk manipulovat se svým okolím, dokonce mi bylo víc líto právě Antona, který se cítí být viníkem závěrečné tragédie a nese si v sobě výčitky po celý život. Místy mi dělalo problém v četbě pokračovat, zejména v okamžicích, kdy Edita mladého důstojníka dusila svým neštěstím a nezralostí, protože jsem se dokázala snadno vžít do jeho pocitů.
Podzemní železnice
Colson Whitehead
Nevím, jak moc na Českém rozhlase upravují knihy pro svou Četbu na pokračování, ale moc mě ta rubrika baví a konkrétně u Podzemní železnice se mi líbilo i načtení a zpracování. Nicméně samotný román byl pro mě až moc chladný, bez emocí (což je vzhledem k tématu fakt podivné), nedokázala jsem se do hrdinky pořádně vcítit, to mi připadá jako hrozná škoda.
Vévoda a já
Julia Quinn
Nestává se často, že by byl seriál o tolik lepší než předloha, ale je to případ Bridgertonových. Zatímco počin Netflixu je zábavná, vtipná, barvitá a oku lahodící podívaná, Vévoda a já je prostě milostný román s jednou dějovou linkou a bez větších uměleckých ambicí. Ono to v rámci žánru asi není špatné, ale do vkusu se mi to netrefilo. V sérii budu pokračovat už jen na Netflixu :)
Svět včerejška
Stefan Zweig
Tahle kniha je fascinující zejména dobou, kdy vznikala, Zweig totiž bez patosu a s obdivuhodnou sebereflexí píše o době, kterou bezprostředně prožívá, a je to také jeho testament, rozloučení se životem a se světem, jaký znal. Čtivou formou nabízí čtenáři v souvislostech přehršel informací o první polovině divokého 20. století v našem středoevropském prostoru, a já musela žasnout, kolik toho intelektuál své doby znal, procestoval, viděl a prožil. Milovníkům historie a literatury doporučuji.
Já, Poutník
Terry Hayes
Thrillery nepatří mezi mou obvyklou četbu, a to je možná důvod, proč mi tenhle poklad ležel nepovšimnut v knihovně snad čtyři roky. Obrovská chyba! Kniha vás chytne první kapitolou a nepustí, dokud se nedozvíte, jak to celé bylo, takže se vám může lehce stát, že ve tři ráno ještě nervózně obracíte stránky a pak s hlavou plnou špionáže nemůžete usnout. Příběh je brilantně vystavěn a děj nemá slabinu, což je u takového rozsahu opravdu úctyhodné. Hned bych si od autora přečetla další, jen kdyby nějaká byla...
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Medvěd a slavík je dobrá kniha, plná ruské historie, mytologie, pohádek a magie, přeci jen ale jede na vlně young adult, ze které už jsem vyrostla. Užila jsem si to i tak, nicméně nemůžu se ubránit srovnání s tematicky hodně podobným Nesmrtelným příběhem Catherynne M. Valente, který mne oslovil o mnoho víc (a taky byl dospělejší). Takže, pokud se vám Trilogie zimní noci líbila a rádi byste něco podobného, zkuste ho, kniha je to u nás hanebně nedoceněná :)
https://www.databazeknih.cz/knihy/nesmrtelny-pribeh-182759
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Na knihu jsem se těšila, ale byla jsem spíš zklamaná. Možná jsem toho finského podivna přečetla už tolik, že jsem trochu přesycená, ale tohle mě prostě moc nebavilo. Autor píše čtivě, ale dost věcí bylo jen naznačených, nedotažených, jakoby si s nimi ke konci už nevěděl rady, a tak vyzněly trochu do prázdna. Wow efekt se nekonal.
Zpráva o životě vesmířanů
Becky Chambers (p)
Jak se mi první dvě knihy ze série líbily, tak mě tahle neobyčejně štvala, a asi za to mohl ten dokonalý, spravedlivý, ve všech podobách fungující a nepřekonatelný socialismus, na jehož principu Flotila fungovala (škoda, že víme, že všechny předchozí pozemské pokusy spolehlivě krachly). Bohužel ani příběh nebyl příliš příběhový a všechno ostatní bylo tak moc sluníčkové... no, prostě jsem měla co dělat, abych to dočetla. Škoda.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hrabě Rostov je bývalý člověk. Vzali mu téměř všechno a zavřeli ho v hotelu Metropol, odkud (paradoxně uchráněn před okolnostmi divokého dvacátého století) sleduje zánik světa, ze kterého pocházel a který mu patřil, a přesto na Rusko nikdy nezanevře a svou zemi nepřestane milovat (emigrace pro něj není, jak zazní už na úvodních stránkách). A protože se vypořádá s okolnostmi, nakonec ho čeká celkem zajímavý život, a čtenáře zase čeká cesta ruskou literaturou, historií 20. století, filosofií a vším tím, co dělá lidi lidmi. Kdybych si mohla, stejně jako palubní počítač Holly, vymazat z paměti nějakou knihu, kterou budu mít to potěšení číst ještě jednou poprvé, byl by to Gentleman. A nebo si ji raději přečtu za nějaký čas znovu, a znovu, a znovu.
Čarostřelec
Jan Horníček
Hrozně mě tahle prvotina bavila a nemůžu se dočkat dalších autorových knih. Poslouchala jsem audioverzi pro Český rozhlas (proč to, sakra, nedali v lednu? ta zima by k tomu nádherně seděla), která byla skvělá, atmosférická a dobře držela napětí. Příběh je jednoduchý a přitom dobře funguje, největší sílu ale vidím ve vykreslení drsného, ale krásného prostředí Jizerských hor. Pane Horníčku, děkuji, nalákal jste mě k výletu!
Tajemná zahrada
Frances Hodgson Burnett
Dětská knížka která, jen si to přiznejme, od doby svého vydání už poněkud zestárla, pořád ale má svůj půvab a myslím, že malému čtenáři se může zamlouvat. Působivý je poetický popis anglické krajiny, až jsem zatoužila po návštěvě, a přímočarost, nekomplikovanost dětského přátelství. České vydání z roku 2020 má navíc moc pěkné ilustrace. Co mi šlo naopak proti srsti bylo neustálé opakování toho, jak je Mary ošklivá a protivná a Colin pološílený a nemožný, aniž by autorka připustila, že děti byly především nešťastné z nedostatku lásky a absolutního nezájmu vlastních rodičů. Pokud měl v knize někdo pokřivené charaktery, tak právě ti dospělí...
Mýcení
Thomas Bernhard
Přidávám se k uživateli "martineden", neboť ani mne rozhlasové zpracování nenadchlo, ačkoliv jsem fanouškem audioknih. Tentokrát bych si asi knihu více užila jako čtenářka.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale ono to bylo tak dotažené do konce, tak vygradované, vypointované a krásně uzavřené, že jsem Teresu chtě nechtě opustit musela. Mimochodem, takhle vypadají velké romány. Dobývání nebe má přitažlivé prostředí, osudovou lásku, velké ideály, přátelství, zradu a nakonec i... však uvidíte. A já mám nového oblíbeného spisovatele. Osamělost prvočísel čeká!
Normální lidi
Sally Rooney
Rooneyová píše čistě generační knihy - nemyslím, že by dnešní padesátníci pochopili Connella a Mariannu, spíš by je rozčilovali. Já mám ale pocit, že autorka mi mluví z duše: nejistota dospívání a rané dospělosti, obavy o to, co si o nás myslí okolí, spolužáci a rodina, strach z přijetí, vlastní pocit nejistoty a nedostatečnosti, který se snažíme zakrýt okázalým nezájmem a z toho pramenící nezdary v komunikaci, kdy se ani jeden nechce plně odhalit partnerovi, protože se bojí odmítnutí. Pane bože, ještě, že už mám tohle životní období za sebou, tak, jako oba hlavní hrdinové na konci knihy, který mimochodem přinese pěknou katarzi. Moc se těším na (prý povedený) seriál.
Život po tobě
Jojo Moyes
Po skvělé jedničce trochu zklamání s přespříliš pohádkovým koncem, neurazí, nenadchne, což je na tuto autorku přece jen trochu málo.
Coco Chanel
Henry Gidel
Velmi slušný román, který je striktně dokumentární, nečekejte tedy velká hnutí mysli ani citu - a popravdě, u literatury faktu to je asi v pořádku. O životě oděvní legendy jsem se dozvěděla dost, o tom, jaká byla jako člověk, už mnohem méně.
Noci v cirkuse
Angela Carter
Peříčko, dlouho jsem se na tebe chystala, a nezklamala jsi mě, to musím přiznat, protože od první stránky, od prvních slov jsi mě lapila a ovinula spletitými pavučinami svého příběhu plného fantazie, kouzel, nablýskaného luxusu i bídy ze škarpy, podvůdků, lží, pýchy, ješitnosti a samozřejmě lásky. Nebudu prozrazovat víc, nechte se vtáhnout a prožijte s mladým americkým novinářem a neobyčejnou londýnskou akrobatkou několik nocí v cirkuse. Na ten výlet nezapomenete.