Tajemná zahrada

Příběh plný magie, který bych určitě jako malá milovala, kdybych knihu četla, proto ho miluju až teď. A taky bych si jako malá moc přála takovou kouzelnou zahradu, ale taky jí mám až teď. Miluju na ní každý kout.

Nedávno jsem viděla fantastické filmové zpracování, a byla jsem nadšená. I přes to, že tam bylo pozměněno pár skutečností jen pro větší efekt, jsem si to zamilovala. Mimochodem, knihu jsem měla spoustu let na seznamu "chci si koupit" ve vydání z r. 2009, ale nechtěla jsem za ní dát tolik peněz, za které ji lidi byli schopni prodávat.. po shlédnutí filmu jsem ji obrovskou shodou okolností našla za směšnou částku, a teď už vím, že bych za ni dala asi cokoliv. Miluju ji.

Kniha mě dokázala přenést do dětství, vlastně nevím, jak popsat to, co ve mně kniha zanechala, popsat ty pocity, abych nevypadala jako blázen.. Cítila jsem se prostě zas jako ta malá holčička, která věřila v zázraky. I když o zázracích ta kniha není. Jde o to, dokázat věřit v ty dobré věci, ne věřit jen těm špatným a podporovat je tím v sobě. Přesunout ty myšlenky na něco lepšího, a hned se člověk může cítit lépe. Práci na zahradě bych tu brala jako metaforu k tomu, protřídit si v sobě ty špatné a dobré věci. Oddělit je od sebe. A hrabání se v hlíně.. to milujeme snad všichni, kdo máme zahradu.

Je to prostě skvost.
Miluju a doporučuju.

Tahle kniha je pohlazení po duši, stejně jako film. Plná něhy, pochopení, smutku, radosti... Doporučuji pro společné čtení s dětmi.

Krásný a milý příběh...

Báječné! Pomyslete jen na všechny ty věci,
které se odehrávaly na zahradě...
Kdo nikdy neměl zahradu, ten to nikdy nepochopí.

"... Jedna z těch nových věcí, na kterou lidé začínají postupně přicházet, je i poznání, že myšlenky - obyčejné myšlenky - mají stejnou sílu jako elektrické baterie. Některé jsou stejně blahodárné jako sluneční světlo, zatímco jiné mohou být stejně nebezpečné jako jed. Pokud dopustíte, aby do vaší mysli vstoupily špatné myšlenky, je to stejně nebezpečné, jako kdybyste si pustili do těla choroboplodné zárodky. A jestliže jim dovolíte, aby tam zůstaly, možná se jich pak už nezbavíte celý život..."

Od Frances H. Burnett jsem četla Malou princeznu, která patří k mým nejmilejším knihám. Co se týče Tajemné zahrady, tak jsem ji zpočátku neměla v plánu číst. Anotace na mě totiž působila hodně depresivně a takové příběhy nevyhledávám... Pak se mi ale naskytla příležitost zhlédnout filmové zpracování (1993) a nestačila jsem žasnout, o jak krásné dílo se jedná. Tím bylo rozhodnuto, že si musím přečíst i knihu.

Autorka nás seznamuje s protivnou a neduživou dívenkou Mary, která se svými rodiči žije v Indii. Bohužel mezi nimi nepanuje dobrý vztah - matka ani otec se o děvče příliš nezajímají, čímž je její výchova ponechána pouze na služebných a to zdaleka nestačí. Z Mary se stává protivné, zlostné a sobecké dítě, jež svým chováním od sebe druhé lidi odhání.
Když je jí deset, vypukne v Indii cholera, která zapříčiní smrt obou jejích rodičů. Naše hrdinka je následně poslána do Anglie ke svému strýci panu Cravenovi, jenž žije ve velkém domě na vřesovišti. Toto staré a pochmurně vyhlížející sídlo ukrývá nejedno tajemství...
Pro Mary je zpočátku těžké přivyknout si na zcela jiný způsob života, než na jaký byla zvyklá v Indii. Čím více se však seznamuje s lidmi ve svém okolí a úchvatnou přírodou, tím více rozumí životu a proměňuje se na duchu i na těle. A nejen ona...

Nevím, jak vy, ale když mě kniha hodně zaujme, kouknu se minimálně tady na DK na profil daného spisovatele a přečtu si jeho životopis (popřípadě si ho vygooglím).
Frances H. Burnett neměla vůbec jednoduchý život a o to víc žasnu, jak laskavé a nadějeplné příběhy dokázala napsat.

Tajemná zahrada je skvost. Krásně ukazuje, jaké divy se v našem životě rodí z laskavosti, přátelství, naslouchání druhým, zájmu o okolí, péče o přírodu/zvířata, ochoty a touhy podělit se o dobré věci...
Vskutku úžasné, jak zajímavě a kouzelně autorka popsala Maryinu, Dickonovu a Colinovu práci na zahradě. A neméně pozoruhodné bylo vykreslení Maryiny a Colinovy proměny.

Mimo všechny tyto klady autorka poukázala na to, jak důležitou roli hrají rodiče v životě dětí a jak zlé to je, když svou úlohu zanedbávají.
Moc se mi líbila postava Marty a její matky - obě nadmíru srdečné a laskavé duše.

Je mi upřímně líto, pokud tento příběh někteří čtenáři vnímají negativně. Očividně ho nepochopili či si neuvědomili, v jaké době byl napsaný.
Ano, je pravda, že ne všechny chronické nemoci lze vyléčit "jen" za pomoci přírody a vlastní vůle. Z vlastní zkušenosti však vím, že pobyt v přírodě a pozitivní myšlení dokážou HODNĚ. Opravdu HODNĚ! A jsem si jistá, že kdyby se dnešní lidé soustředili víc na svůj životní styl než např. na sociální sítě, žilo by se jim podstatně lépe a radostněji.

Pokud se tedy do četby pustíte, berte v úvahu, kdy autorka žila. V opačném případě bychom mohli odsuzovat i jiná stará díla, jejichž obsah nám v dnešní době připadá "mimo". Mně osobně se tato kniha moc líbila a těším se, až ji znovu vytáhnu z knihovničky.

Fakt som šťastná, že som vďaka databáze objavila dávno zabudnuté knihy môjho detstva a dospievania. Toto je jedno z vysoko vizuálnych diel, lebo stačí anotácia a vidím pred očami záhradu, akú som si ju vyfantazírovala pred 25 rokmi aj s hlavnými postavami. Myslím, že to je obrovskou poklonou autorke, ktorá takto dokázala okúzliť čitateľa a primäť ho k tomu vytvoriť si naozaj živú realitu, ktorá zostáva v pamäti...

Na Vianoce som dostala nádherne ilustrované vydanie tejto skvelej knihy v perfektnom preklade. Priala som si ju, lebo som vlastnila jedno staré vydanie s príšerným prekladom a bez ilustrácií (tie síce až tak nechýbali, ale v novom veľmi potešili). A keďže ide o jeden z mojich najmilších textov, veľmi som sa potešila. Opätovné prečítanie bolo krásnym zážitkom a moje hodnotenie ostáva maximálne aj po rokoch.
Je to múdra kniha s príbehom o spočiatku nevrlom dievčatku, ktoré sa vďaka prírode a jej sile stáva hýbateľom pozitívneho diania vo svojom živote i v živote ľudí vôkol. Veľmi rada si ju kedykoľvek prečítam zas.

(SPOILER) Myslím, že je to něčím hezký, ale jiným dílem zase toxický a bolej z toho zuby. Ducha doby odpárat nelze, a pokud ten bude vzat v potaz, je to milá kniha. Zároveň je mi ale líto každýho chronicky nemocnýho dítěte, kterýmu tahle kniha podsunula myšlenku, že jeho postižení jde vyléčit vůlí. Je mi z toho lehce nevolno.

Nadčasová kniha z roku 1911 je křehkým vyprávěním o osamělosti, přátelství, síle pozitivního myšlení a v neposlední řadě o zahradničení. Je to neobyčejná kniha nejen pro děti a svým obsahem připomíná jak Annu ze Zeleného domu, tak Malého prince.
Poetický příběh vypráví o tom, jak malé děvčátko Mary vyrůstalo v Indii se spoustou sluhů, ale bez rodičovské lásky, bez jakýchkoliv mantinelů ve výchově. Rozmazlená, přitom citově zanedbaná, nikdy neměla přátele. Její chování je bezohledné, pro okolí nepříjemné a ona nemá ráda dokonce ani sama sebe. Po smrti rodičů Mary objeví u svého strýce v Anglii jiný svět i lidi a pomalu se mění její vnímání i city. Zprostředkovatelem pro pochopení a obdivování krásy je zahradničení, které je popsáno s takovou vášní k rostlinám, že pocítíte touhu zabořit ruce do záhonu, osvobodit deroucí se výhonky květin z plevele a vnímat sílu přírody. A Mary na novém místě objeví nejen tajemnou zahradu, ale díky neobyčejnému chlapci pozná i sílu přátelství a najde lásku k sobě samé i ostatním.
Hodně naivní vyprávění, přesto pokud bych měla příběh shrnout do tří slov, bylo by to: inspirativní, poetické, něžné.

"Matka říká, že dvě nejhorší věci pro dítě jsou, když nemůže nikdy dělat co by chtělo - anebo když to může dělat úplně pořád. Sama neví, co z toho je vlastně horší."

Milý příběh, oddechové čtení. Líbilo se mi přirovnání s pomerančem.

Tajná záhrada- pre najmenších (6+)

krásne ilustrovaná klasika

Kto by nepoznal smutný a bolestivý príbeh o Mary, sirote, ktorá z Indie po smrti rodičov musela žiť v Anglicku na strýkovom panstve. Rozmaznaná slečinka sa cítila osamelo, náhodou spoznala bratranca na pokraji smrti a našla tajnú záhradu.

Tento príbeh som ako dieťa milovala. Vždy som bola za “drsniačku, ale film z roku 1993 ma zakaždým dokázal rozcítiť a dojať. A ako príbeh vnímala moja Pauli?

Nádherné ilustrácie Margarity Kukhtiny podnietili detskú zvedavosť a rozhodne zaujali Pauli natoľko, že sme si knihu TAJNÁ ZÁHRADA prečítali za dva večery. Príbeh sa jej, našťastie, páčil, aj keď to na začiatku vyzeralo kadejak. Pauli je citlivá najmä čo sa týka úmrtí a hlavne rodičov, tak som ju chlácholila, že to je len začiatok a istotne sa všetko na dobré obráti. Síce to je rozprávka, ale Mary sa rodičia nevrátia, takže v tomto som tak trochu zavádzala, avšak smrť Lennoxovcov nebola v deji to hlavné.

Celkovo sme s príbehom spokojné, no niečo nám predsa len nesadlo. Miestni obyvatelia, záhradník, slúžka Marta, či jej brat Dickon, používali nárečie a to bolo v knihe otrasné. Pauli mu ani nerozumela- spočiatku sa ma pýtala prečo tak divne rozprávam a požiadala ma, aby som čítala NORMÁLNE. Priznám sa, dosť to rušilo aj mňa.

Príbeh o Tajnej záhrade vznikol už v roku 1911 a radí sa ku klasickým dielam anglickej a svetovej literatúry. Túto detskú verziu prerozprávala Geraldine McCaughrean veľmi dobre(až na ten slang) a verím, že zaujme mnohé deti, nielen pútavou obálkou so zlatými prvkami a bohatými ilustráciami, ale hlavne samotným príbehom dvoch utrápených detí, ktoré zmenia svoj osud.

Myslím, že celý děj knihy by se dal shrnout do písně Dělání, dělání, všechny smutky zahání,... . Ale abych pravdu řekla, tak z plení zahrady takovou radost já osobně nemám :)
Je to hezké, dětské a naivní.

Trošku naivní, ale přesto (anebo právě proto) kouzelný příběh dětí a zahradníka ve spolupráci s malou červenkou. Poučné vyprávění se čte lehce mladým starým, moudro skane do duše a zanechá stopu. Každé dítě by tuto knihu mohlo přečíst i každá maminka, nikomu z nich neuškodí. Možná by více dětí trávilo čas hraním venku místo vysedávání u počítače...
Doporučuji.

V tomto hektickém světě je pro mne potěšením ponořit se do knihy, která pohladí po duši. Autorčin "Malý lord" si mé srdce získal již v dětství. Občas se k němu ráda vracím. Netušila jsem, že u nás vyšly i další knihy této autorky. Až zde na Databázi jsem se inspirovala, s radostí objevila Tajemnou zahradu a Ježíšek mi k mému nadšení doručil vydání z roku 1920. Myslím, že stejný vztah jako k Malému lordovi k Zahradě nezískám, protože se s Lordem znám už desítky let, to už nedoženeme. Přesto mne však okouzlila a soudím, že kdyby ke mně doputovala před těmi mnoha lety, zamilovala bych si ji více než Malého lorda. Je to krásný, křehký příběh o dětech, přírodě a mezilidských vztazích. Už se těším, že se k ní časem znovu vrátím. Teď se ale třesu na Malou princeznu!
(A ano - je to taková dětská červená knihovna - a proč ne?!)

Zahrada... Snažím se představit si to úžasné jaro, které je v knížce popisováno. Do toho špetku Heidi z hor a na špičku nože starého atlasu zvířátek... Prostě pohlazení po duši.

Už ani nevím, kdo mi tuto knížku doporučil. Překvapilo mě totiž, že je to spíš dětská kniha, i když určitě se dá číst v každém věku. Velmi milá a něžná záležitost. Čte se to s úsměvem na rtu. Moc se mi líbila.

Nadčasový, poetický a citlivě napsaný příběh o dětství, přátelství, přírodě a (v Anglii tak tradičním) zahradničení. Krásná kniha - nejen příběhem, ale i formou. Určitě se k ní ještě vrátím a doporučuji ji všem čtenářům jakéhokoli věku.

„Mother says there's no reason why any child should live that gets no fresh air an' doesn't do nothin' but lie on his back an' read picture-books an' take medicine. He's weak and hates th' trouble o' bein' taken out o' doors, an' he gets cold so easy he says it makes him ill.“

Tak kouzelnou dětskou knihu jsem snad nikdy nečetla. Malá, otravná, sebestředná a citově deprivovaná Mary je nucena žít u příbuzných v Anglii. Všude kolem jsou vřesoviště a dům, ve kterém žije je obrovský a „prázdný“ a její strýc se ani odtažitěji chovat nemůže. Tahle malá holka, která je jako tintítko, pobytem na čerstvém vzduchu sílí a nachází smysl života v péči o tajnou zahradu, která měla zůstat už navždy nepřístupná. Tajemství skrývá ale i sám dům. Koho Mary slyší po nocích plakat? Tajemná atmosféra a skryté tajemství domu mě velmi přitahovaly. Jsem ráda, že se nenaplnil můj odhad, kdo plačící zvuky vydává:-) A pak tu je místní chlapec Dickon, který se pohybuje po vřesovištích jako ryba ve vodě, zná kdejakou rostlinu a výborně si rozumí s divokými zvířaty.

„Even gray days pleased him. He would lie on the grass "watching things growing," he said. If you watched long enough, he declared, you could see buds unsheath themselves. Also you could make the acquaintance of strange busy insect things running about on various unknown but evidently serious errands, sometimes carrying tiny scraps of straw or feather or food, or climbing blades of grass as if they were trees from whose tops one could look out to explore the country. A mole throwing up its mound at the end of its burrow and making its way out at last with the long-nailed paws which looked so like elfish hands, had absorbed him one whole morning.“

Kniha mě okouzlila z několika důvodů.
1) Obsahuje výjimečně krásné popisy přírody. Vřesoviště a samotná tajná zahrada je tak nádherně popsaná, že to ani nedokážu zprostředkovat. Při čtení jsem se častokrát přistihla, že jsem úplně u vytržení.
2) Dojímaly mě dětské osudy. Děti bez rodičovské lásky, jejich projevy a s tím spojené reakce okolí. A jako protiváha životní moudrost prosté ženy, matky Dickona, která dokázala pochopit, co se v dětské dušičce odehrává a co dítě potřebuje. (např. „Good healthy child laughin's better than pills any day o' th' year. That pair'll plump up for sure.“)
3) Napětí, které jsem cítila. Kde je tajná zahrada? Kdo to v domě pláče? A co strýc, jak bude reagovat?
4) Yorkshirské nářečí, které bohužel překladem vymizelo. Ta trocha hovorových tvarů je žalostným pokusem o rozlišení mluvy místních. V originále je silně zastoupeno a hraje v příběhu nezanedbatelnou roli. Když se např. Mary snaží mluvit tímto nářečím.
5) V knize je zmíněno mnoho rostlin a živočichů. Protože jsem četla v originále, tak jsem si je musela často dohledávat. A k mému velkému překvapení jsem zjistila, že havran není raven. Vím, že A. E. Poe napsal báseň The Raven a že je to Havran:-) Ale jak se ukázalo, tak havran je rook a raven je krkavec:-) Tak jsem si tuhle slavnou báseň konečně přečetla. Jak v originále, tak v českém hravraním překladu.

Tajemná zahrada (knihu jsem měla vypůjčenou z knihovny) obsahuje ilustrace. Bohužel musím říct, že se ke knize nehodí. Proč je Mary tmavovlasá, když se hned v úvodu dozvídáme, že má světlé vlasy?! A nejen to. Celkově podle mě nevystihují atmosféru knihy.

Na knihu mě upozornila kolegyně z dospělého oddělení. Vzpomněla si na ni, když jsem ji ukazovala knihu O zahradě od P. Čecha:-) Dětská kniha, původně z roku 1911, to ve mně vzbudilo hned zájem. I když se jedná o dětskou knihu, tak ji máme v knihovně mezi knihami pro dospělé. Nakonec jsem si ji ale přečetla v originále. Chtěla jsem přijít na kloub tomu, zda je vhodnější název Tajná zahrada nebo Tajemná zahrada:-) A jak se při čtení ukázalo, český překlad za originálem v několika směrech pokulhává. A nemůžu si pomoct, myslím, že Tajná zahrada je přiléhavější název.

„At first people refuse to believe that a strange new thing can be done, then they begin to hope it can be done, then they see it can be done—then it is done and all the world wonders why it was not done centuries ago. One of the new things people began to find out in the last century was that thoughts—just mere thoughts—are as powerful as electric batteries—as good for one as sunlight is, or as bad for one as poison. To let a sad thought or a bad one get into your mind is as dangerous as letting a scarlet fever germ get into your body. If you let it stay there after it has got in you may never get over it as long as you live.“

PS. Doporučuji. Pokud můžete, tak spíš originál:-)

Tak to se povedlo! Krásná kniha, jak obsahem, tak nádhernou obálkou. Milý příběh, kniha, která zůstává v mé knihovně. Doporučuji.

Úžasná kniha, ke které se ráda vracím. Člověk se při jejím čtení musí pořád usmívat a výsledkem je zahnání případných chmur a touha jít hned něco pěstovat :)