SalomeH komentáře u knih

Tuhle knížku už od mala miluju, ale jak tak čtu ty komentáře, někde se zkusím kouknout i po originále.

"A vy osobně věříte v přízraky?" zeptal se lektora jeden z posluchačů.
"Samozřejmě ne," odpověděl lektor a pomalu se rozplynul ve vzduchu.

Příběh mlynáře za druhé světové války, který se snažil pomáhat českým sousedům i přes to, že se od člověka německé národnosti očekávalo něco jiného, o jeho českém příteli, o kolektivní vině a sviních na různých místech. Předem jsem věděla, o co půjde - říkali jsme si to ve škole na přednášce - a tak mě celou dobu mrazilo v zádech, ze které strany to přijde.

5 27.06.2014

OK, tři hvězdičky, ale s odřenýma ušima. Za tři místa, kde jsem se zasmála. Ale za takhle tlustou knížku je to málo. Staříka jsem si zamilovala od první kapitoly, ale analfabetka mě ne a ne chytit. Postavičky, které očividně měly působit humorně, mi přišly především otravné a ty, které patrně měly mít nad věcí nadlhled, byly prostě lhostejné. Když přišla na řadu atomová bomba, moje hlavní myšlenka byla: už zase?! To, jak byla hlavní postava inteligentní a uměla počítat, se projevilo jednou matematickou úlohou, která byla dílem poměrně jednoduchá a ještě navíc moc nefungovala, a závěrem, který v podstatě nebylo potřeba odkládat dvacet let. A tím, jak se to pořád dokola opakovalo, ach jo. Opakování podobných situací pořád dokola bylo vůbec bolavé místo celého příběhu.

4 03.05.2015

Vyhovoval mi pomalý nástup do příběhu i tempo postupného vyostřování konfliktu. Teprve když jsem knížku dočetla do půlky, jsem zjistila, že je to první díl série, ale naštěstí se příběh docela pěkně uzavře, takže mě čekání na další díl nemusí trápit - a určitě si ho přečtu.
Jedno má ale knížka navíc oproti ostatním podobného žánru: hlavní hrdinka se až do konce knihy do nikoho nezamiluje, takže je čtenář ušetřen popisů žhavých pohledů přes místnost plnou mrtvol. Juch!

4 05.10.2014

Jak zarputile se lidí drží vyjetých kolejí, ač vedle nich vypuká fantasmagorium!

3 12.02.2015

Povstaň, veliké město, vzhůru, vzhůru, prapor věje! Sluníčko už vychází, má milá se prochází, a náš pán hospodář starostlivě vyhlíží tamo z okna a přemýšlí, co vás vedlo k metání květináčů do jeho komnaty. Co, co vás vedlo, smím-li se ptát?

Klasická Wodehousovka plná komických postaviček nalézajících se ve zcela absurdních situacích, plánů, zapleteností a popleteností - a hlavně báječného slovního humoru.

3 15.01.2015

Báječné hrátky s jazykem. Tohle překládat musela být děsná švanda.

3 31.10.2014

Po všech těch knížkách o cestování časem jsem si myslela, že to bude jen ta základní linka, která byla od doby vydání tohoto díla napsaná tisíckrát. Knížka mě ale mile překvapila a moc jsem si ji užila. Hlavně kvůli tomu, že narozdíl od moderních příběhů hrdina necestuje do budoucnosti, aby si užil dobrodružství, ale aby se něco dozvěděl o budoucích lidech a přemýšlel o vztahu mezi současností a tím, co přijde.

3 17.10.2014

Ze začátku to vypadalo velmi nadějně a hlavní zombík mě bavil. Potom se ale na scéně objevila Julie a od té chvíle už to téměř zapomnělo být vtipné a stala se z toho jen plytká romantika na netradičních kulisách.

3 18.09.2014

Ve výtahu je zakázáno hnízdění netopýrů. Ovšem pozor na Velké kulaté razítko.
Satira na byrokracii v neuvěřitelném formátu. Jako ze života... :)

3 11.09.2014

A vše končí pojídáním jitrnice.

3 10.09.2014

Příběh se mi moc líbil, ale jeho prožití mi dost zkazilo to, že nám v češtině řekli, jak to končí. (Nebýt toho, dám knížce jistě o hvězdičku víc.) Velice zajímavá sonda do hlavy a do života člověka, který je úplně jiný než já.

3 05.09.2014

Konečně jsem se dozvěděla, kde se ten Ginger vzal! A to zrovna při takové parádní frajeřině.

3 04.08.2014

Jo, člověk holt nesmí věřit všemu, co si kde přečte. Od Čapka je prima, že to byla střelba do vlastních řad.

3 17.06.2014

Napůl jsem to četla a napůl poslouchala jako audioknihu. A když jsem do toho byla zabraná delší dobu, měla jsem potom při chůzi po ulici pocit, že bych se docela dobře mohla zastavit uprostřed chodníku a lidí se ptát, kdeže to jsem a co tam dělám.

2 10.03.2016

Až na těch pár stránek, kdy se do sebe - ať už to byl kdokoli - zamilovali, to bylo akční dobrodružství s několika zvraty, které jsem naprosto nečekala. A když to srovnám s podobnými knížkami tohoto žánru, můžu konstatovat, že postavy jsou velmi lidské.

2 15.06.2015

V první řadě bych asi měla říct, že tak nízké hodnocení nedávám ani tak proto, že by knížka byla až tak špatná, jako kvůli tomu, že naprosto nesplňuje, na co implicitně láká na obálce. Samozřejmě, že pokud autor byl legionář, což byl, a pokud toto je jeho deník, což je, tak se skutečně jedná o deník legionáře. Nicméně pokud začnu číst knížku, která se jmenuje Deník legionáře, očekávám od ní deníkové zápisy zabývající se životem v legiích.
Co jsem dostala ve skutečnosti, byl popis několika měsíců na frontě, kdy jim zásobovači nevozili jídlo, a několika let v ruském zajetí, kdy je Rusové nahnali na robotu, kterou jim slíbili zaplatit a nezaplatili. Samozřejmě je to plné zajímavých postřehů o zemích, do kterých se dostali, i o lidech, což nebylo špatné čtení. Jenomže během prvních sta stránek této asi sto osmdesátistránkové knížky byla o legiích jediná zmínka, totiž že se někde začala formovat česká družina, ale že je asi neodsuzuje, že porušili přísahu císaři.
Po asi sto dvacítí stránkách se tedy nějak zformuje skupinka zajatců, kteří vyrazí do legií. Už jsou skoro tam, tak se těším, že si konečně přečtu, proč jsem se do knížky pustila - a z ničeho nic zápisky končí poznámkou, že během půl druhého roku v legiích je prostě nepsal. A navazujeme zase až v roce 1919, kdy se legie přesouvají do Vladivostoku na cestu domů. Brbly brbly!

2 09.06.2015

Už dlouho mě žádná knížka nezasáhla jako tahle.

2 29.04.2015

S touhle knížkou jsem měla trošku problém: když si člověk přeloží do češtiny název, tak nedává smysl, proč je tak dlouhá. Totiž proč hlavní hrdince trvalo celý rok, než přišla na to, že ti "oblíbení lidé" jsou ti, kteří jsou na ostatní prostě a jednoduše milí. Na druhou stranu, psalo to asi čtrnáctileté děvče pro svoje vrstevnice a chtělo jim ukázat, že když chtějí mít víc přátel, mají být přátelské. Tohle bylo splněno. Pokud to náhodou nějaká děvčata přiměje k tomu, aby se ráno učesala a upravila, než půjdou do školy, beru knížku jako jednoznačný přínos pro lidstvo ;)
Co jsem podle názvu a anotace knížky ale očekávala já, bylo srovnání těch starých rad se současnou dobou. Toho jsem se bohužel nedočkala. Vlastně jediná přímá konfrontace spočívala v tom, že Maya konstatovala, že o ní všichni mají dojem, že se oblíká jako babička, aniž bych z úryvků původní knížky přišla na to, proč to vlastně dělá. Hm. Asi si přece jenom budu muset přečíst tu původní knížku.

2 23.03.2015

Měl to být padesátiletý tlustý chlap. Ale jinak jsem si to užila :)

2 11.03.2015