Skandální aféra Josefa Holouška / Podivuhodné sny redaktora Koubka
Karel Čapek
Dvě satirické povídky. Skandální aféra Josefa Holouška - satirická novela líčí, jak noviny rozpoutaly pomlouvačnou kampaň proti naprosto nevinné osobě. Hrdina se nemůže bránit, zbývá mu jen čekat až aféra utichne.
Přidat komentář
Dvě opomíjené, ale velmi chytré Čapkovy novely, které mám moc rád... Byl to mistr a moc dobře věděl, o čem píše. Zvlášť Skandální aféra Josefa Holouška je nadčasová a velmi aktuální v dnešní době sociálních sítí.
Ó, jak mě bylo pana Holouška líto!
Když se řekně žurnalistika, každý si asi většinou představí seriózní povolání a téměř poslání předávat lidstvu důležité informace, a tady ejhle! Čapek krásně připomíná, že se najdou ale i tací, kteří to dělají prostě takto...
Smutné celkem, ale čapkovsky vtipné.
Už v roce 1927 namířil Karel Čapek svou kritiku do řad redaktorů, kteří cíleně zneužívají a vymýšlí si informace za účelem manipulace s veřejným míněním. Zpravdila se za takovou manipulací skrývá něco docela jiného, než snaha pravdivě informovat (Skandální aféra Josefa Holouška).
Druhá povídka souvisí hodně s nacionalismem, který byl ve třicátých letech na vzestupu a nacionálně smýšlejícími redaktory, kteří jsou v každé zemi stejní (Podivuhodné sny redaktora Koubka).
Jo, člověk holt nesmí věřit všemu, co si kde přečte. Od Čapka je prima, že to byla střelba do vlastních řad.
Velmi aktuální i dnes, v časech bulváru. Neexistuje žádná omluva pro vydavatele ani čtenáře!!! Dovolím si povzdechnout s Markem Twainem: "Čím lépe poznávám lidi, tím raději mám své psy."
Štítky knihy
pravda a lež skandály a aféry časopisy, noviny
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Kniha Skandální aféra Josefa Holouška / Podivuhodné sny redaktora Koubka je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 37x |
Čtenářské výzvě | 5x |
Doporučených | 6x |
Knihotéce | 23x |
Chystám se číst | 5x |
Dvě rozsáhlé povídky, v nichž hrají zásadní roli noviny. Dokonce do té míry, že se jazyk tisku prakticky stává jazykem obou dílek — obdobně jsou „Povídky z obou kapes“ vystavěné zase na přímé řeči.
První povídka ukazuje, jak tisk vytváří skandály: jak při tom nakládá s fakty a svědky, přejímá a nafukuje informace z ostatních periodik a pramálo dbá o pravdu či spravedlnost, neřkuli o důstojnost a city svých obětí. Pan Holoušek se tedy „stává“ vlastizrádcem, ba dokonce strůjcem atentátu na Mussoliniho, na základě smyšlenky, že se v jeho okně pohnuly neexistující závěsy. — Druhá povídka pojednává o autoru, respektive autorech, štvavých a prázdných nacionalistických úvodníků. Redaktor Koubek se v nočních můrách setkává se svými protějšky „různých jazyků“, od Němců po černochy.
V obou dílkách děj výrazně ustupuje jazyku. Zvlášť „Skandální aféra“ paroduje styl meziválečných periodik tak věrně, až to bolí. Čtenářův jazykocit trpí přibližně stejnou měrou jako cit pro spravedlnost; nikdy jsem neměla takovou chuť vymontovat někomu z klávesnice (psacího stoje) vykřičník, uvozovky, pomlčku a trojtečku. O tom, jak se v užívání interpunkčních znamének projevuje charakter, ostatně píší jazykovědci Pavel Eisner a Viktor Klemperer; Karel Čapek k tomu dodává praktickou ukázku.
Pokud jde o ostatní jazykové jevy, nemůžu necitovat následující — abych se přidržela autorova stylu — „ryzí perlu“: „Včerejší Volná svoboda posadila korunu tomuto blínu plivajícímu po dobrém jménu čistého štítu našeho novinářství, uveřejnivši kletby a nadávky Josefa Holouška, kterými se zavléká dosud neslýchaná hrubost a surovost do způsobu, kterým lidé, kteří se honosí svým volnomyšlenkářstvím, které bují i na odpovědných místech, útočí na slušný tisk.“
„Skandální aféra“ je tedy o nízkosti žurnalistiky, zejména té klerikální a nacionalistické. „Podivné sny“ zase útočí na floskulovitou agresi prostředních, zbabělých propagandistů. Jako nacionalistovi by se mi asi měly nelíbit, jenže je to příliš dobře napsané a má to v sobě kus pravdy, a proto se mi to líbí. (Nicméně si stejně myslím, že ten německý úvodník byl ze všech nejlepší. :P) Navzdory svojí občasné humornosti jsou to ovšem mrazivé texty, hlavně u toho druhého člověk cítí, jak koncem třicátých let přituhovalo. Čteme-li je v kontextu dalších a známějších autorových povídek, kupříkladu „Anonyma“ nebo „Deseti centavos“, stávají se vlastně smutnými. A jestliže si představím, že na místě pana Holouška byl do jisté míry sám Karel Čapek, je mi ho strašně líto. =(