Sadako komentáře u knih

GRR Martin se pravděpodobně po dočtení knih pánů Tolkiena a Scotta rozhodl, že si napíše vlastní rozsálhou rytířskou ságu a jak řekl, tak udělal. Roztomilý pleonasmus v anotaci "epický fantasy epos" je vlastně nad jiné výstižný. Všechno je tu velké - když se mluví o čase předcházejícím, háže se tisíciletími, Zeď je tisíce líg dlouhá a stovky vysoká, sekvoje jsou v porovnání s čarostromy mladé keříky a když proti sobě nastoupí armády, jsou desetitisícové. Nuže dobrá, pro velikášství mám celkem pochopení, sice na cestování museli mít občas asi teleport, vzhledem k rekordním dobám dojezdů kamkoliv, avšak žíly mi to nedre.

Jelikož je GRR autor modernější než jeho vzory, tak sice zabydlel tento velký svět spoustou postav (též spoustu postav taky odbydlel), z nichž někteří jsou sice ve zbrojích, ba dokonce i v zářivých, ale tradiční rytíři bez bázně a hany to rozhodně nejsou. Fajn, jsem ten poslední, komu by vadila mravní nejednoznačnost, i když mám tedy obavu, že se to GRR občas překlopilo do jednoznačnosti naprosté, jen trochu opačné, než bývala třeba v takovém Ivanhoe zvykem. A v žádném případě nepožaduji, abych se s postavami dokázala ztotožnit, to bych mohla zabalit takových 90% literatury, ke štěstí mi obvykle stačí, když to nejsou kikoti, což je žel věc, kterou GRR není v drtivé většině případů schopen splnit. Zdejší charaktery jsou až na výjimky, kterým byl časem dopřán nějaký vývoj, buď tupé a zásadové nebo tupé a bezcharakterní. Opakuji: nepotřebuji se s nikým ztotožňovat ani si nikoho oblíbit, v podstatě mi stačí, aby nebyl každý první vylízaný kretén. Že zde není splněn ani tento de facto poměrně základní požadavek považuji za docela smutné. Naštěstí se aspoň autor nebál smečky debilů občas pokosit.

Nicméně, zdaleka nejvíc mi vadila a vadí Martinova rozzvažněnost a schopnost prodlévat dlouhé věty u nezajímavých detailů. Ok, není to tak úplně mimo, když hlavní linie Plísně ledu a ohně nejspíš je "na svět se řítí strašlivé nebezpečí a nikdo si toho nevšímá, protože všichni hrají svoje idiotské nepodstatné hry", ale hergot, i tohle lze napsat tak, aby nebyl nebohý čtenář ubit hromadou zbytečných slov. Nehledě na fakt, že mě pochopitelně nejvíc zajímá to, o čem se nejvíc mlží a mlčí. Ovšem GRR má bod alespoň za to, že dokáže udržet mou zvědavost na úrovni "pořád chci vědět, co bude dál". A přitom mě dost mrzí, že Martin nedokázal včas zarazit své grafomanství a nevěnoval se více škrtům, protože po osekání bychom tu měli v rámci žánru výjimečné dílo - není tu zas tak úplně málo pasáží, kde ukazuje, že dobrou scénu opravdu umí.

Btw. jelikož si bohužel docela dost všímám i věcí jako je překlad, musím konstatovat, že ten je spíše špatný, místy až WTF.

16 03.10.2014

Nemohu se rozhodnout, jestli je Sapkowski víc troll nebo víc senilní alkoholik, na každý pád na Bouřkové sezóně se obojí nehezky podepsalo měrou nemalou. Kniha mimo jiné obsahuje klišé, která hrdě a drze metá čtenáři do ksichtu, nekonzistence a náhle proměny jednání postav i totálně WTF momenty včetně tradičně trollícího závěru. A když si vybavím jeho dávnou esej 'V šedých horách zlato není', nelze mi než konstatovat, že se tímto návratem de facto stal tím, čemu se tehdy vysmíval. Nicméně, přes všechny výtky, skřípění zubů a kroucení hlavou se mi román četl velmi dobře a to nepatřím mezi nekritické ctitele jeho tvorby.

/těsně na rozhraní 2* a 3*, změna hodnocení vyhlazena/

9 14.01.2015

Autor má mé nejhlubší pochopení pro to, co píše (bohatým prznitelem lolitek by chtěl být každý), ale nulové pro to, jak píše. Na tak otřesně napsanou knihu musí být nějaký speciální druh talentu, nejspíš se jedná o tajné Umění krvácejících očí.

5 07.09.2015

Překrásně napsaná (a skvěle přeložená) melancholická bizarérie, panoptikum absurdních postav existujících v neméně absurdním světě sešněrovaných obřadů, prachu a tmavých chodeb, světě, který žije sám pro sebe a ani náznakem nepřipouští možnost života jiného, jinak a jinde (pchá, takové kacířství!). Ba ani prohnaný Koncíř nevidí za Pazourkovou věž. Výsostně atmosférické.

5 16.10.2014

Po všech stránkách dokonalá kniha - v každém ohledu dokonale strašná. Asi nejhůř to odnesla část faktografická, která se skládá z hromády senzacechtivých nesmyslů, polopravd a urban legends. Okultní složka je legrační, styl napsání iritující. Chápu, že železo třeba kout, dokud je žhavé a kindergotiky třeba dojit všemi možnými prostředky, než odhodí šminky a skočí na špek někomu jinému, ale stejně je mi tento výrobek páně Štěpána protivný bezmála tolik, jako celé XIII. století (které nemohu vystát).

Vlastně zatím jediný "špionážní román" který mne alespoň trochu bavil. Nápad na pohled z druhé strany jakož i Mordor coby hybná síla pokroku ve Středozemi se mi zamlouvá velice velmi, škoda jen rozvleklejšího tempa a jaksi neuspokojivého konce. Nakladatelství by ovšem zasloužilo za ten příšerný obal. Chápu, že marketing, pyčo, ale mohli dojit méně okatě a méně ohavně.

3 08.10.2014

Příšerně (avšak pochopitelně) emo záležitost. A zároveň mile až rozkošně cynická. Eric je sice romanticky rozervaný, vlastně spíš rozstřílený, hrdina, nicméně také psychopatický zabiják - dobrá, nevím, zda se na někoho, kdo zemřel a vrátil se pro pomstu, dají aplikovat psychiatrické diagnózy. A má rád kočky, za což je u mě bod k dobru (nebo ke zlu, jak se to vezme). Linie se Sherri imho trochu zbytečná, na mne přes svou okrajovost působila lehce rušivě. Nicméně, když už si to tu tak pitvám, Vrána vlastně vůbec není dobře vystavěný příběh, je to frontální útok na čtenářovy city, byť je to ve své autoterapeutické funkci útok upřímný. Obvykle takové záležitosti v lásce nemám, Vránu jsem si, zejména díky Ericově vyšinutosti a sympaticky přímočaré kresbě, celkem oblíbila.

3 01.10.2014

"Když Julius II. říká 'počkej', tak čekáš, ať už týden, nebo měsíc nebo rok." Machiavelliho věta k uraženému Michalengelovi nezáměrně zábavně ilustruje z důvodu karanténní situace odsouvané vydání. Ale tohle čekání stálo za to. Předchozí comics Borgia mě neoslovil; mimo jiné i kvůli Manarově kresbě (a to si stále myslím, že na Borgia byla asi to nejlepší), která mi přijde prázdná, plochá a vlastně nezajímavá. Theo Caneschi je úplně jiná liga; kresba hovoří stejně, ne-li více, nežli slova v bublinách a ještě se dá pokochat zajímavým množstvím reinterpretací různých klasických děl a událostí. A zejména; tohle mnohem lépe sedí k Jodorowského explicitní, místy až vulgární, symbolice - a nebezpečná symbolika a reinterpretace se tu jede od začátku do konce v brutálním tempu a množství, na historickou věrnost se kašle. Což coby zastánce hesla "Kánon? Prznit!" ze všeho nejvíc doceňuji, navíc se tu przní kvalitně... pod což se dá zahrnout i zajímavé množství homoerotických scén, což doceňuji taktéž. Znalost reálií kolem období italských válek je ovšem výhodou, neb přináší do četby další vrstvu, ale asi ne nutností (pouhý odhad; jako někdo, kdo se v kontextu orientuje a navíc má 'The Fearsome Pope' Julia II. v kolonce 'oblíbený papež' to asi dobře neposoudím).

2 21.06.2020

Kterak se během Honzíkovy cesty vůbec nic nestalo. A k ilustracím H. Zmatlíkové chovám od útlého dětství odpor.

Nemám příliš v lásce Manarovu kresbu jako takovou, leč je asi to nejlepší, co Borgia má. Jodorowského scénář se pohybuje na ose Trololo-WTF-nuda, přičemž poslední ingredience je žel asi nejvíc. Obrazová část to opravdu táhne nahoru, sice na první pohled těžko poznat Lucrezii od Vanozzy, neb Manarovy ženské tváře se vyznačují pozoruhodnou zaměnitelností, nicméně nepostrádá cit pro detail, v dobrém slova smyslu i pro kýč a občasnou nadsázku. Ve scénáři samotném tohle vesměs chybí. Upřímně doufám, že při psaní Metabaronů byl Jodorowosky v lepší formě.

2 12.03.2015

Byl hipsterem dřív, než to začalo být cool.

2 18.12.2014

Dobrý nápad, výborný setting, skvěle popsané prostředí (sakryš, to by bylo něco, zahrát si RPG v prostředí moskevského metra!) - a otřesně nezajímavý samotný příběh, včetně dokonale nijakého hlavního hrdiny. Setting mne při čtení tak nadchl, že hodnotím za 3*, s méně přimhouřenýma očima by to bylo s bídou na 2,5*.

2 06.10.2014

Carl Sagan je asi vzdělaný pán, který v rámci své věděcké práce jistě vykonal mnoho dobrého, ale coby autor beletristického typu u mne dokonale selhal. Kontakt řadím do kolonky "mohl by nudit za vlast".

2 03.10.2014

Vpravdě nehezký důkaz skutečnosti, že pouhé nadšení pro věc nestačí. Z celé sbírky stojí za pozornost pouze Dahlovo Prase, Braduryho Hrobník a zejména Lovecraftova Věc na prahu, nicméně přečtěte si je raději jinde, neboť tady se všem povídkám dostalo takového zacházení, že by z toho člověk s chutí zfackoval zdejší takzvané překladatele. Zbytek povídek je vesměs nezajímavý až špatný i obsahově, což si, pravda, troufám tvrdit jen proto, že jsem je přečetla v nejen zde, nýbrž i v originále nebo lepším překladu.

Literární Saigon.

Kniha, která stojí a padá s tím, jak moc mlátí čtenáře po hlavě kladivem. Když se dojem kladiva v lebce nedostavuje, neb mě zkrátka nešokuje fakt, že drogy berou i lidé pod 18 let a dokonce si na ně vydělávají prostitucí, moc z ní nezbývá. Snad jen to prostředí, které se mi při čtení poměrně plasticky promítalo před očima, mě nějak oslovilo.

1 18.12.2014

On by si možná Mrak zasloužil nějaké ocenění za nemalý Trololo faktor, nicméně hodnotit jinak nežli odpadem škvár vydaný za podpory Jihočeských matek (!!!) mi jaksi nelze. Nedlouhá slátanina navíc nejnižší hodnocení usnadňuje tím, jak je zoufale špatně a nudně napsaná. Byť musím docenit, že rodiče hlavní hrdinky umřeli na demonstraci (!!!), což je smrt, ve kterou jistě doufá každý dostatečně vyšinutý protijaderný aktivista. Postapo mám ve veliké oblibě, ale tohle je pouze angažovaná idiocie.

Nudná slátanina. Lumley, od kterého jsem do přečtení Nekroskopu znala pouze relativně slušné povídky z okruhu mýtu Cthulhu, mne dost zklamal. Nekroskop je zčásti nezáživný špionážní román z období studené války, zčásti až komické gore, kterému však chybí alespoň jedno malé ošklivé překvapení k tomu, aby nad anatomicky laděnými momenty čtenář buď neusínal, nebo se jim nesmál. Sem tam proloženo trapnou sexuální scénou a řádně pročvachtáno v mystické omáčce z Trololo upírů. Nadto knize dost ubližuje překlad; je poměrně neumělý a jednotvárný - nicméně, ani nahlédnutí do originálu mne nepřevědčilo, že by si román zasloužil druhou šanci. Jediná opravdu hrůzná věc na celém Nekroskopu je fakt, že časem narostl na obludných patnáct dílů.

Celá Píseň ledu a ohně trpí haldami uhlí (uhlí = výplňkový materiál pramenící z autorova sklonu k nezřízenému rozkecávání se o nepodstatných blbostech), ovšem jen Hostina pro vrány je tvořena tařka a výhradně uhlím, jež GRR Martin nejdříve v záchvatu nezvyklého osvícení po zásluze vyházel z předchozích knih, aby je následně vydal jako samostanou publikaci.
Vlastně jen čekám, zda bude v závěreném díle překonán trolling level Sapkowski.

[následující +/- platí pro celou sérii]

Svět mnoha barev u mne zabodoval zejména použitím (nejen) legend Tuatha Dé Danann v podivném scifi/fantasy universu, kde se cestuje branou do pliocenní minulosti a kde štvanci jedenadvacátého století nalézají kromě pravěkých zvířat též zvláštní dvourasu mimozemšťanů, svázanou krutými tradicemi a naopak svazující přišedší lidi coby své otroky. Kromě již zmiňovaného užití mýtů doceňuji schopnost autorky pomocí letmých, na první pohled okrajových narážek o jistých událostech tyto později rozvést jako poměrně zásadní pro další děj a naopak neoceňuji množství různé vaty, která je zde žel také k nalezení a už vzhledem k rozsáhlosti jí není úplně málo.

/mile mne překvapil slušný překlad, u něčeho, co na první pohled vypadá jako krmná fantasy a mnou bylo zakoupeno vlastně náhodou, bych to nečekala/

1 01.10.2014