Titus Žal

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Svoji nejznámější prózu, trilogii Gormenghast, začal psát Mervyn Peake v době druhé světové války, kdy sloužil v armádě, a rukopisy posílal domů své ženě Maeve. Peake umně mísí prvky gotického románu, fantasy, komedie i hororu a výsledkem je surreálně carrollovský, kafkovsky groteskní, do absurdních detailů líčený „vnitřní“ svět, v jehož dusivé, pomalé, zahnilé atmosféře začíná klíčit strašlivá revoluční změna. První díl trilogie nazvaný Titul Žal vyšel v roce 1946. Druhý díl, nazvaný krátce podle místa děje Gormenghast, vyšel o čtyři roky později a sleduje další osudy postav obývající ponurý hrad. Třetí díl trilogie Už jen Titus, který Peake psal v době, kdy trpěl Parkinsonovou chorobou, příběh uzavírá a odehrává se ve vnějším světě. Samotný Gormenghast už tu chybí, ale co do podivínů a bizarních existencí si vnější svět s hradem nijak nezadá. Trilogie Gormenghast, v Anglii stále znovu vydávaná, patří k základním pilířům fantasy. Svědčí o tom i čtyřdílné televizní zpracování BBC z roku 2000 a stejnojmenná rocková opera německého skladatele Irmina Schmidta....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1163/big_titus-zal-abX-1163.jpg 4.652
Série:

Gormenghast 1.


Žánr:
Horory, Romány, Fantasy

Vydáno: , Argo
Originální název:

Titus Groan, 1946


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Titus Žal

mira.k
14.03.2021

Těžké čtení, ale geniální dílo. Forma a obsah jedno jsou.

InaPražáková
18.07.2020

(+ SPOILER) Dlouho jsem se nemohla začíst, sbírka prapodivných figur popsaných jako obrazy v galerii, děj minimální, atmosféra temná a dusná až k parodii... Pak jsem si řekla, že než knihu odložím, zaspoileruju si. Shrnutí díla na Wiki vypadalo líp než celý dosavadní text, tak jsem vydržela - a ještěže tak. Chce to přijmout Peakova pravidla hry, obrovskou nadsázku, specifický směšnotragický, pseudoromantický rozmach, který se, čím dál víc se mi zdá, posmívá sám sobě.
(následuje spoiler, ale jednak neškodný, jednak vypovídá o románu zdaleka nejlépe)
Osazenstvo Gormenghastu není normální, ale na to, jak je nenormální, je vlastně lidské a vzbuzuje buď silné sympatie, nebo silné antipatie (osobně mám nejradši Šmidrkala, Kříst je v těsném závěsu). Děj se rozvíjí pomaloučku, ale trpěliví budou odměněni vrcholně akční bojovou scénou na několik stran, v níž zásadní roli sehraje pavoučí samička hledající svého samečka a jejíž zakončení je ve stylu těžkého psychologického románu - což je zároveň ve zkratce ukázka výstavby celé knihy. Je to divné, směšné, závažné a děsivé zároveň.
Chápu to množství fanoušků Gormenghastu, je to svět sám pro sebe, ze kterého se dá donekonečna citovat nebo na něj odkazovat. Já se s ním sice rozloučím ráda, ale předtím přečtu nejméně ještě jeden díl, způsobovat úžas je vlastnost v literatuře příliš vzácná, abych se jí vzdávala předčasně. Navíc Dominika Křesťanová pořídila krásný, hravý překlad.

„Nad tímto bodem se Šmidrkal hluboce zamyslel. Pak zavrtěl hlavou. „V tom, co říkáte, je nepochybně zrnko pravdy,“ pravil. „A vlastně, abych pravdu řekl, možná i celá řada zrnek. Zrnko k zrnku a nakrmíš srnku.““


jardadr
18.02.2020

Makabrózní, netradiční, až fyzicky bolestně krásné čtení. Jistě, nečte se to lehce a ne každý dílo tohoto anglického Kafky ocení. Ale to je v pořádku, klenoty jsou vzácné tím, že se jimi nekaždý může těšit. Už dlouho si má mizerná duše nevychutnala nic tak, jako Gormenghast.

R.E.M.
27.10.2019

Román je odlišný od všech knih, které jsem četla, specifický a velmi originální. A náročný na čtení. Sáhodlouhé, barvité a velmi podrobné popisy nutí čtenáře stoprocentně se soustředit.

Gormenghast překypuje ponurostí, bizarností, zlobou a zřetelnou dávkou ošklivosti prostředí i lidí. Pochmurnou a destruktivní atmosférou připomíná obrazy surrealistických malířů. Děj je tři čtvrtiny knihy minimální, až v závěru přidá na tempu.

Pro požitek je důležité vybrat si pro čtení tu správnou chvíli - jinak se vám děj může zdát chvílemi až nesnesitelně rozvláčný a extrémně podrobné popisy velmi únavné.

Pokud vytrváte do poslední strany tohoto nevšedního románu, odměnou vám budou živé obrazy Gormenghastu vryté do paměti a přetrvávající silný pocit, který nelze popsat slovy.


Dále minispoilery!

Autor vložil do knihy velké množství negativních nebo aspoň velmi podivínských postav. I ty, které se zpočátku zdály být normálními, se ukázaly jako stupidní, nevyrovnané. Zdánlivá chytrost se ukáže být cynickou vychytralostí. Jazýčky vah charakterů postav jsou vychýleny k negativním vlastnostem. Kladnou postavu není snadné najít. Poslední desítky stran se objevuje aspoň náznak naděje, změn a nových časů.
V závěru si mé sympatie získali Fuchsie a  komorník Kříst.


Pokud chcete opustit svůj čtenářský stereotyp a poznat něco nového, sáhněte po Gormenghastu.

smazenaryba
29.08.2019

Gormenghast. Prastaré, bezčasé sídlo, ktorého obyvatelia ustrnuli v nemennom kolotoči prežitých tradícií. Jednotlivé individuá sa predbiehajú vo vyšinutosti, jedna šialená scéna sa vŕši na druhú.

Titus Žal sa nečíta ľahko. Napriek kráse jazyka a opisom, ktoré priam nútia človeka aby si ich v mysli vizualizoval, trvá takmer polovicu knihy, kým sa kolieska príbehu naplno roztočia. Dovtedy vás čaká hlavne zoznamovanie so svetom, jeho podivnými postavami, zákonmi, priestormi obludného hradu. Mám však pocit, že bez toho dlhého, pomalého úvodu by to ani nešlo, pretože svet Gormenghastu je naozaj špecifický, premyslený a nech v mysli akokoľvek pátram, nenachádzam dielo, ktoré by bolo vhodným prirovnaním. V hlave mi vystupujú útržky Zemeplochy, kúsky Čarodeja zo zememoria, isté Lovecraftove snové vízie, no nič z toho vás na Ghormenghast tak celkom nepripraví.

Keď však predstavovanie skončí, a veľmi pozvolne sa rozvíjajúci príbeh naberie v druhej polovici otáčky, všetko sa zúročí a stránky rýchlym tempom ubúdajú až do osudového finále.

Knihu si však naviac užijú srdciari, pre ktorých je najdôležitejšia atmosféra, čitatelia, ktorí sa opájajú v temných, podivných obrazoch z iných svetov, pre ktorých do detailu vypiplané opisy, ožívajúce prapodivné vízie, niesú prekážkou, ale naopak, sú vítané.

Kniha končí pomerne otvorene a ja mám pocit, že druhý diel, ktorý vtiahne čitateľa do už známeho sveta, by mohol byť ešte zaujímavejší, ako ten prvý.

Eicherik
15.07.2019

Titus Žal je takovou směsicí fantasy a gotiky. Velmi oceňuji, že se většina děje odehrává na spletitém, chmurném a chátrajícím hradě. Největší předností tohoto románu je neskutečně podrobná popisnost, která ovšem občas sklouzne k nepřehlednosti děje. Postavy v knize jsou dobře vystavěné a některé jsou hodně bizarní. Nejvíce mi k srdci přirostla samotářská slečna Fuchsie.

špulo
20.10.2018

Jedným slovom - pitoreskné. Určite si niekedy prečítam aj ďalšie diely. Niekedy...

Finn69
05.02.2018

Už když jsem tuhle trilogii četl poprvé (koukám, že to budou tři roky), říkal jsem si, že to musím s nějakým odstupem přečíst znovu. No, ten čas právě nastal, a já jsem se zase vrátil do té temné, chmurné atmosféry mezi bizarní obyvatele hradu Gormenghast.
Řekl bych, že na druhý pokus jsem si to užil víc, ono to napoprvé není zrovna jednoduché čtení. Když už víte, co máte čekat, snadněji se sžijete s těmi podivnými figurkami, víc si užijete humoru, kterého jste si poprvé nevšimli, dojdou vám nějaké ty souvislosti... jdu na druhý díl.

1