Gormenghast

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhý díl fantazijní trilogie, nazvaný krátce Gormenghast, rozvíjí sled událostí poté, co se nenápadné vlády nad hraběcím hradem pomalu ale jistě ujímá plebejský samozvanec Koncíř. Ještě mu zbývá odstranit několik nepohodlných dvořanů. Jenomže tak dlouho se chodí s dýkou pro moc, až se čepel ulomí, a prohnanému Koncířovi nakonec vrtkavá štěstěna přestává přát. Po tragickém skonu mladé Fuchsie vzbouří její matka veškeré poddanstvo a vytáhne do války proti uzurpátorovi. Ale nástupce trůnu Titus, s hamletovskými pochybnostmi v hlavě a nešťastnou láskou v srdci, si umíní, že proradného zabijáka Koncíře musí dostat sám, ať ho to třeba stojí krk....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1164/big_gormenghast-Stt-1164.jpg 4.533
Série:

Gormenghast 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Gormenghast Trilogy: Gormenghast, 1950


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Gormenghast

Ruw
21.06.2021

Pro ty co se chystají číst, vyhněte se anotaci. Netuším, co blba ji napsalo, ale prozradil jednu z klíčových událostí z celé knihy, ke které dojde až na samém konci a ještě je to zavádějící.
Jinak nádherné dílo jen o málo slabší než první díl. Chybělo mi seznamování se světem Gormenghastu a s jeho svéráznými postavami. A chyběl mi Bachoř.

InaPražáková
28.07.2020

V prvním díle se autor nechal unášet vlastní obrazotvorností tak, že prvním 80 stranám skoro chyběl děj, ale když už na něj došlo, stál na smysluplných a lidsky pochopitelných postavách. Ve druhém díle se neděje nic podstatného dokonce 200 stran, aby najednou děj zrychlil a byl hnán k nezbytné konfrontaci. Ne hnal se, ale byl hnán, protože Peake místy zbytečně tlačil na pilu, škoda. Charakteristické křupání Křístových kloubů vhodně zmizí, když je to potřeba, obyvatelé hradu umírají jak mouchy, aniž to někoho zvlášť zajímá, věk postav se jaksi zvláštně zvyšuje a snižuje, aby Fuchsie zůstala co nejmladší a Titus rychle dospíval. Pořád je to ale dobře napsané drama plné sugestivních obrazů, byť se nevyrovná půvabné vyšinutosti prvního dílu.
Nové postavy se nevyrovnají originálnosti původních, hlavně ale nemají v celkovém vyznění vlastně jiný smysl než pobavit. První polovina knihy se s nimi dá strávit bez obtíží, ale trochu mě zklamalo, že pak prostě zmizely ze scény. Největším kladem tak pro mě bylo Peakovo malířské vidění, které uměl dokonale převést do slov.


jardadr
01.03.2020

Čím více jsem se do Gormenghastu začítal, tím více jsem byl fascinován a nadšen stylem vyprávění Mervyna Peakea. Také jsem stále neodbytněji nabýval dojmu, že jména, jež hrdinům své knihy dal nejsou jména v tom pravém slova smyslu, nýbrž že mají vyjadřovat jejich charakteristiky, čili jako by to byl svět, v němž žijí jen tvorové nazývaní přezdívkami. Koncíř (končíř) byl meč určený pouze pro bodání, Fuchsie, krásná květinka, kterou ale spálí jen malinko větší mráz, Titus (ctěný, holub, čili ten, kdo přinese mír?) a když vyslovíte Kříst, nezní to jako lupnutí lámané vetvičky? To by přece k panu Křístovi a jeho charakteristickém zvuku, jenž vydával při chůzi sedělo velice příhodně. A ano, jak už to tady kdosi níže pravil, je to opravdu příběh o svobodě. Hrad Gormenghast se tyčí jako pevnost neotřesných tradic, o kterých sice už nikdo neví, proč se dodržují, nicméně trvají a nadále spoutávají všechny obyvatele ve slonovinové kleci nerozbitně konzervativního vězení. Jediná šance jak uniknout je vzpoura. V knize se vlastně uskuteční takových "vzpour" několik, přičemž je zajímavé, že jednání těch, kdo se vzpouzí a klesají následky tohoto činu dolů působí pro společnost hradu prospěšně (snad pro jejich ochotu ztratit, vzdát se něčeho), zatímco, ten kdo "rebelií" proti jemu určenému postavení, směřuje společensky vzhůru působí zlo a neštěstí.
Je škoda, že toho Mervyn Peake nemohl napsat víc. Možná že by ani nechtěl, kdo ví. Ale aspoň nám po něm zbyl Gormenghast.

Eicherik
19.07.2019

Druhý díl je dle mého soudu malinko slabší než první. Myslím, že profesorům je zde věnováno příliš mnoho prostoru a celkově je v druhé části více nezáživnějších úseků. Jako velmi lidskou a povedenou hodnotím epizodu s kuličkami ve vězení. Popisy jsou opět bohaté a postava Tita je až hamletovská.

Finn69
18.02.2018

Druhý díl je daleko čtivější než Titus Žal, je tu podstatně víc děje, napětí a místy i humoru.
Není to prostě už jen o té gotické atmosféře, bizarní postavičky obyvatel Gormenghastu ve druhém díle pořádně ožijí a dostanou se vám pořádně hluboko do hlavy. Namísto abyste to jen pozorovali, budete tak už spolu s panem Křístem pátrat po zloduchu Koncířovi v zapomenutých chodbách hradu a stejně jako mě se vás dotkne nesmyslný konec ubohé Fuchsie...
Po druhém čtení přidávám hvězdičku na rovných pět.

Taťka Hraboš
18.01.2018

Pokračování díla, v němž dominují osamělost a žal. V této části autor přidal na dějovosti, dodal špetku humoru (pasáže týkající se pánů profesorů) a ubral lyrických a popisných pasáží, což bezpochyby učinilo knihu pro čtenáře atraktivnější. I přes nesporné literární kvality jí však nemůžu dát plný počet hvězdiček. Třeba i proto, že ani fantasy nemůže úplně postrádat logiku, nectít některé základní přírodní zákony. Narážím na tu nereálnou závěrečnou potopu biblických rozměrů, kterou jaksi nejsem schopný překousnout, byť by závěr knihy bez ní musel být jiný. Kromě toho jsem zvědavý, co se vůbec bude dít ve třetím díle, když v tomto se v zásadě vše uzavřelo.
PS: S odstupem času jsem se přece jen rozhodl autorovi tu spektakulární potopu odpustit a dát plný počet hvězdiček.

Hadati
12.06.2017

Knihu jsem nedočetl, což se mi za posledních cca 150 přečtených knih stalo teprve podruhé. Proto nemohu knihu hodnotit jako celek. Kniha je velmi popisná a nejblíže bych ji připodobnil fantasy telenovele. Proč? Protože za těch padesát zhuštěných stran (celkem 370) se tam prakticky nic důležitého neodehrálo a kniha mě ničím nezaujala. V dnešní době, kdy trh je tolik bohatý na zajímavé knihy všeho druhu, mi přečetení této knihy přišlo jako naprostá ztráta času.

puml
04.09.2017

Druhý díl je jednoznčně nejlepší z celé trilogie a lze ho číst spolu s prvním dílem jako dva samostatné romány. Zatímco v prvním díle je pozornost upřena spíše k celkovému uvedení do ponurého a řádem svázaného světa Gormenghastu, je druhý díl více psychologickou sondou do duše dospívajícího Tita, Fuchsie a uzurpátora moci Končíře. To, co v první díle působí pitoreskně, se ukazuje v druhém díle jako pečlivě budovaná psychologická drobnokresba jednotlivých postav, která právě až tím vývojem let nabývá na pozoruhodnosti a síle. Je to vlastně taková gotická, hororová a někdy dost pitoreskní variace na Hledání ztraceného času, nebo by snad byla, kdyby Peake neonemocněl a mohl dopsat v plné síle celou zamýšlenou pentalogii. V tomto díle se ale velmi silně ukazuje, jak je celý svět Gormenghastu propojený s vnitřním světem hlavních postav, a že v popisech samotného hradu a jeho potemnělých chodeb a sálů se v mnohém odráží psychika jednotlivých postav a naopak. Právě kvůli tomuhle dílu se vyplatí se tak trochu probabrat dílem prvním, jenž až na výbornou zápletku s Křístem a Bachořem nic moc zásadního nenabízí a spíš je rozvláčnou předehrou pro druhý díl, jenž je skutečnou literární lahůdkou. Především pak v druhé půli nabírá děj i samo místo - hrad Gormenghast - na přízračnosti a temné fantasknosti. Doporučuji.

1