RyonMathrin komentáře u knih

Napínavé, zajímavé, dobré. O vymyšleném světě, ve kterém se děj odehrává, se toho moc nedozvíme - autorka popíše to nejnutnější několika větami a hodně ponechává na čtenářově fantazii. Přesto nic není odbyto, hutný styl dává ději tu správnou atmosféru a použitý jazyk oplývá výstižnými slovesy. Mnoho náznaků a příběhy množství postav se nakonec podle očekávání protkají, nicméně do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to dopadne a kdo přežije. A jako ostatní musím obdivovat, jak je v poměrně krátké knížce vykreslen osud tolika postav... Mírně otevřený konec taky potěšil. Až na posledních stranách knihy jsem se dozvěděl, že kniha vyšla už v roce 2001. Dobře, že Straky na vrbě udělaly reedici.

16 05.03.2019

Koupil jsem hlavně ze zvědavosti, protože komiksy miluji. Kdybych měl dojem z publikace shrnout několika slovy, bylo by to "rozmanitost a originalita". Každý kreslíř v této knize má naprosto jedinečný styl, některé se mi líbily více, některé méně, většina však stála za přečtení. Některé mne zaujaly hlavně vizuálně (Ústřice času, Nestrkej nos do polévky,... ), jiné jen pointou (Bezčasí, Poslední,...). Velmi pěkné bylo připomenutí i tak nezapomenutelné Neffovy povídky Bílá hůl ráže 7.62, docela mi sedlo černobílé zpracování.
Celkově bych dal 3*, ale přidávám jednu navíc za již zmíněnou originalitu.

14 02.03.2019

Při první kapitole jsem si říkal: Merde, tohle snad odložím... peripetie muže, který si chce vrznout se svou přítelkyní ve venkovském domě jejích rodičů a samozřejmě se nezadaří, byly zbytečně dlouho popisované. Naštěstí od chvíle, kdy se Paul vrátil do Paříže, se úroveň opět trochu zvedá. I když se stále jedná o řešení vztahů a do toho střety s francouzskými svéráznými zvyky, je to příjemná odpočinková jízda. Opět plno narážek, klasický jednoduchý přeháněcí humor, ale jako oddechovka to funguje. První díl mi však přišel lepší.

18 20.02.2019

Nádherná kniha pro děti. Vtipná (už jen ta jména - Miš, Maš a Šaš :-) ), ale zároveň výchovná. A ilustrace Miloše Nesvadby jsou prostě skvělé.

18 13.02.2019

Vynikající záležitost. Sci-fi, jak by podle mě měla být. Uvěřitelná vize, promyšlené prostředí, otázky existence, lidskosti, morálky... V knize je toho vedle hlavní zápletky s androidy, která je už tak perfektně propracovaná, tolik navíc: ať už jako jemné narážky v dialozích na širší souvisosti nebo úvahy přesahující do dalších rovin, hlavně lidskosti. A také postava Mercera a mercerismus... asi jsem všechno z tohoto nového "náboženství" úplně nepochopil, ale přesto - už jen vize sdílení zážitku s miliony ostatních díky elektronické krabičce - neprožíváme něco v zárodku podobného už teď, sdílením na sociálních sítích?
Četl jsem jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!

35 13.02.2019

Krátké a opravdu krásné. Co všechno zmůže nesobeckost a píle... Nedalo mi to a hledal jsem v gůgl mapách. Sisteron i Mirabeau existují a mezi nimi se opravdu nacházejí zalesněné plochy. Chci věřit tomu, že se to skutečně stalo...
Doporučuji!

50 13.02.2019

Věčné téma, o kterém nikdy nebude dost napsáno, podávané netradičním vypravěčem a velmi originálním jazykem. Příběh je strhující a neskutečně smutný. S Liesel se rychle ztotožníte a brzy i s ostatními lidmi, kteří žijí v její ulici. Prožijete s nimi naplno jejich osud... a na konci budete lapat po dechu.

Jestli ještě není, mělo by být ve školní povinné četbě.

Citace z knihy:

Byl jednou jeden zvláštní malý muž. Ohledně svého života se usnesl na třech důležitých detailech:
– Bude si česat pěšinku na opačné straně než všichni ostatní.
– Pořídí si malý, zvláštní knírek.
– Jednoho dne bude vládnout světu.

Ten mladý muž se nějakou dobu jen tak potuloval, přemýšlel, plánoval a vymýšlel, jak přesně by si svět přisvojil. Pak mu to jednoho dne došlo – byl to dokonalý plán. Viděl matku, která se procházela s dítětem. Dlouho svému chlapečkovi domlouvala, až nakonec začal plakat. Několik minut mu něco velmi tiše říkala, až se uklidnil a dokonce se usmál.
Mladík běžel k ženě a objal ji. „Slova!“ zachechtal se.
„Cože?“
Ale odpověď nepřišla.
Byl už pryč.

Ano, Führer se rozhodl, že bude světu vládnout slovy. „Nikdy nevystřelím z pušky,“ řekl. „Nebudu muset.“ Ale neukvapoval se. Aspoň tolik mu musíme přiznat. Nebyl to žádný hlupák. Jeho první útočný plán byl rozsít slova pokud možno po všech územích své vlasti.
Sil je dnem i nocí a staral se o ně.
Sledoval, jak rostou, až nakonec povstaly po celém Německu rozsáhlé lesy slov… Byl to stát vypěstovaných myšlenek.

45 29.01.2019

Tohle byla nádhera. Smutné, ale plné tolika moudrosti. Poslouchal jsem namluvené a vychutnával si každou větu. Než...
... než jsem se chtěl podívat na autora a zjistit o něm více, a čekalo mě velké překvapení. Kniha je čirá fikce. Autor nebyl jako dítě žádný sirotek a v mládí byl docela vyhraněný rasista. O to víc mě fascinovalo, nakolik sugestivně se mu podařilo příběh vystavět a popsat indiány, vytlačované ze svých území. Téměř vše jsem mu zbaštil i s navijákem. Jen mi v průběhu čtení přišlo divné, jak pětiletý kluk zvládá určité činnosti a reaguje v určitých situacích - ve skutečnosti by hlavní postavě muselo být podle mého laického odhadu tak 8-10 let.
Je tu pár věcí, které perfektně zapadají do našich představ o indiánech. Ano, našich. Protože je však kniha fiktivní, dnes bohužel nelze zjistit, z jakých pramenů autor čerpal a nedá se určit, nakolik jsou indiánské zvyky pravdivě popsané nebo na reálném základě. Bohužel. Člověku se chce věřit, že to alespoň zčásti pravdivé je. Protože je to plné tolika moudrých slov...
Narážky na střet vrchnosti (tedy politiků) a obyčejných lidí jsou perfektní a naprosto nadčasové. Křivda spáchaná na původních severoamerických obyvatelích byla nesmírná nespravedlnost. A asi nebude nikdy dost papíru popsaného vyprávěním o tom.
Pokud budete chtít knihu někdo číst, přečtěte si ji a o autorovi si toho moc nezjišťujte. Zůstane vám nádherný dojem. Tato kniha je opravdu skvost. Přes všechnu rozpačitost ohledně autora. Zasloužených 5 hvězd, rozhodně se k ní ještě vrátím.

34 20.01.2019

Tak jsem zjistil, že jsem vlastně četl knihy pana Kulhánka chronologicky zcela opačně. Začal jsem Cestou krve a přes Noční klub jsem se propracoval k upírům. Přiznám se ale, že kdybych to nevěděl, těžko bych to poznal. Vládci strachu byli perfektní zážitek, a nehodnotím jen akční scény. I klidnější pasáže byl zážitek (POZOR, SPOILER! - například příprava přepadení vojenské základny, která byla precizně popisovaná na mnoha a mnoha řádkách - KONEC SPOILERU).
Na některých místech mi ale přišlo, že Noční klub tuto knihu lehce vykrádá
(pozor, další SPOILER! - mám na mysli zejména dějové schéma: útěk před přesilou nepřátel, jakákoli postava, se kterou se po cestě hrdina potká, je pronásledujícími brutálně zavražděna a zločin je pak sveden policií a veřejným míněním na hrdinu, po kterém jdou všichni - KONEC SPOILERU).
Ovšem to nic nemění na tom, že je to úžasně čtivé... nedůležité věci jako spánek či jídlo odsouváte do neurčita, jen abyste už dočetli.
Vynikající jízda, doporučuji.

25 20.01.2019

Kvalitní pokračování fiktivního příběhu z úsvitu českých zemí.

pozor, lehké spoilery!
Hutná akce spěje postupně k finále, které je spíše soubojem božstev, ale Bivoj, Libuše, Kazi i ostatní se dostanou ke slovu. Lehké a přitom zcela volné otření se o legendy (Ctirad a Šárka, ...) je velmi příjemné.
konec spoilerů

To, jak autor vykreslil Přemysla Oráče, mne velmi příjemně překvapilo.
Děj byl trochu předvídatelný, ale napínavý a plný nápaditých prvků. Přestože je to čirá fantazie, ode dneška si budu dobu Krokových dcer představovat trochu jinak, o dost barvitěji.

Živa živá,
Striga divá,
a Děvana
nespoutaná...

17 20.01.2019

Pohnuté příběhy českých a bavorských obyvatel pohraničí - tak bych to stručně shrnul. Poutavě napsané, dobrodružné, podle mě docela autentický vhled do života obyvatelů hor na konci 19. století. Život se tu s nikým nemazlí.
Čekal jsem však více autorových proslulých popisů Šumavy, na můj vkus je jich dost málo.
Rozhodně stojí za přečtení.

27 02.01.2019

Velmi originální, nápadité, dobré. Čekal jsem kvalitu, ale toto se opravdu povedlo. Líbily se mi různé styly jazyka, téměř každá povídka byla vyprávěna jinak (a použitý styl vždy dokonale dokreslil charakter postavy).
Nejvíc mne dostala povídka O slušném taxikáři:
"...Ta její krása byla v součtu, rozumíš. Když se sečetla vzdálenost očí, úhel náklonu hlavy, způsob chůze a hlas, zejména ten hlas, pak teprve to dávalo ten smrtící součet."

24 02.01.2019

Vynikající kniha o hvězdných znameních. Doporučil bych hlavně skeptikům, protože při čtení knihy se v ní najdou :-) Ne, vážně to sedí, samozřejmě na člověk působí mnoho dalších vlivů (geny, výchova...) a nedá se říct o nikom, že je stoprocentně takový nebo onaký, ale tendence jsou jasné.

17 21.12.2018

Název je trochu dost zavádějící... o ráj se rozhodně nejedná. Není spoiler napsat, že pojednává o období, kdy Šumavu postihla pohroma a jen na pár let umožnila mnoha lidem dobře placenou práci při odvozu a zpracování padlých stromů - zmíněný krátkodobý ráj. Ale osudy lidí, o kterých Klostermann píše, jsou z velké většiny tragické. Je to strhující a drsné. Bude to zcela neoriginální, když napíšu, v jak v jak úžasné době žijeme, ale jako připomenutí toho kniha vůbec není marná.
Jen jsem čekal stejně jako u Ze světa lesních samot více těch proslulých popisů Šumavy. Jsou opravdu nádherné, ale je jich po čertech málo. Tragické příběhy postav tvoří silně převažující většinu obsahu.
Přesto... rozhodně stojí za přečtení.

„Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti tvůrci a jeho dílu. Vzdáš hold svůj naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého.“
A ještě mne zaujalo (jedná se o dobové myšlení?):
„...snad uvažoval o tom, co je horší. Jestli se bít s Garibaldovci, nebo odmlouvat ženě.“ :-)
Na druhou stranu, některé vztahy rodičů a dětí mne na tu dobu dost překvapily (nepříjemně).

18 21.12.2018

Námět je dobrý, parodie na filmový průmysl vynikající, ale... nemůžu si pomoct, příběh mi celkově nějak nesedl. Něco mi tam chybělo nebo přebývalo, neumím to vysvětlit. Samozřejmě jsem se u knihy i tak královsky bavil. Za nápady, hru se slovy a tradiční humor dávám 4 a půl *.

"...Ne ne, ne... Je to to, co řeknete, když něco objevíte,“ blábolila naléhavým tónem postava, ze které tu a tam ještě stoupaly obláčky kouře.
„Speciální slovo,“ dodala a čelo se jí pod vrstvou sazí nakrčilo. Dav, který pochopil, že v nejbližší době k jiným výbuchům nedojde, se začal stahovat kolem.
...
„Jo, máte pravdu,“ pronesl starší muž. „Běžíte po ulici a křičíte: Hoří, hoří!“ prohlásil a zatvářil se vítězoslavně.
...
Pane, počkejte, ozvala se najednou žena s košíkem ryb na hlavě, „Má pravdu, na to je úplně zvláštní slovo. Cizí.“
„No bodejť, rychtyk,“ pravil její soused. „Speciální cizí slovo pro lidi, kteří něco objevili. Vymyslel ho nějakej starej mákoš ve vaně,“ a připálil si dýmku o jeho doutnající klobouk.
...
„... Proč by měl pobíhat po ulici a vykřikovat nějaké cizí slovo? Máme spoustu vlastních dobrých slov na vykřikování.“
„Třeba jakých?“
„No,“ kuřák dýmky zaváhal. „... třeba: Něco jsem objevil! Nebo: Hurá!“
„Ne, já myslím toho magora. Byl odněkud z Cortu. Najednou ho něco napadlo, vyskočil z koupele, pádil po ulici a křičel.“
„A křičel co?“
„Co já vím... asi „Dejte mi někdo ručník!“
...

Sáček se položil a z něj se vykutálelo několik nažloutle bílých nadýchaných nepravidelných koulí. Alchymisté na ně nejistě zírali. ...
.... a když to přestane bouchat, sundáte poklici, ne? A zjistíte, že došlo k metamorfóze kukuřice na tuhle... tohle... tyhle věci. Rozhlédl se po kruhu nechápavých tváří. „Dá se to jíst,“ zamumlal napůl omluvně. „Když k tomu přidáte kousek másla a soli, chutná to jako slané máslo.“

co se týče Viktora, to je též nezapomenutelná postava:
„...Tesařství – to taky vůbec nepřicházelo v úvahu. Už ten název příliš připomínal těžkou práci. Kdysi to zkusil a zanedlouho došli on a dřevo k vzájemné dohodě: on na ně nebude sahat, pokud to nebude nutné, a dřevo se nebude rozpadat, kdykoli se ho Viktor dotkne.“

„Člověka s vyhrnutými rukávy, papírem v ruce a tvářícím se důležitě nikdo nezastaví.“

Viktor ve svém životě nikdy nepracoval. Podle jeho zkušeností byla práce něco, co se stávalo ostatním lidem.

„Hrál jste někdy?“
„Prosím?“ odpověděl Viktor.
„No, jestli jste už někdy jen tak chodil a předstíral, že jste něco co nejste. Nebo že děláte něco, co neděláte,“ vysvětloval Silverfish.
„To ano!“
„Že se nestydíte, takový šikovný mladík...“

nejvyšší obchodní umění:
„Celá věc je v tom, že tady Aťsepicnu, tedy pan Kolík, dokázal prodat párky i těm lidem, kteří si je u něj předtím už jednou koupili.“

a trollí namlouvání:
Zatočil rukou s kamenem a udeřil ji mezi oči. A v té chvíli se to zvrtlo. Tradice říkala, že trollí dívka, ve chvíli, kdy se jí podaří znovu zaostřit a pokud byl kámen přijatelné kategorie, měla zaujmout kladný postoj téměř ke všemu, co jí troll navrhl. Většinou pak následoval klasický člověk pro dva při svíčkách, i když tyhle věci se už dnes většinou nedělaly.

a nakonec:
...silná stránka slečny Dessin byla v tom, že se uměla tvářit unyle, sem tam někomu uštědřila políček a vypadala skvěle, když ležela pohozená mezi hedvábnými polštáři.

25 19.12.2018

Na první přečtení (poslech) jakoby méně záživná, ale s rostoucím počtem opakování oceníte a postavíte na stejný level jako ostatní hry.
Třeba telefonování: "Potřeboval bych vycházkové hole asi takhle dlouhé..."
Nebo Cimrmanův důkaz, že světlo je rychlejší než zvuk...
Filozofie externismu? Nepřekonatelná!
A samozřejmě hlášky ze hry:
"Učí se dobře, to nemohu říct."
"Teď už se ale opravdu žerty stranou! Už mě to namouduši žádná legrace!"

27 04.12.2018

"Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský sakra dům..."
To je prostě nádhera. Zase jeden z kusů, které vrostly do lidové slovesnosti...

"Tak se vzájemně osolte..."

"Dotýkám se tě, princezno, poprvé..."

"...a on dupat nepřestal, a dupal, dupal stále dál.
Pořád. Neřád."

"Někdy jich chytím šest, i pět..."

"...mám zakletou dceru..." "Tohle chcete rýmovat?" "Už to mám! Byla krásná v každém směru. A teď je bledá jako smrt." "A jsme tam, kde jsme byli..."

A hledání vyřezané pecky: "Á, tady to je. ... Ne, to je jen nějaké svinstvo..."

29 04.12.2018

Není oboru, kam by Mistr plodně nezasáhl... Pro mě jedna z nejoblíbenějších her. Opera Panama... Kovář Jirsa... ("Dřevník je od kovárny vzdálen 20 kroků..." "...ještě 2!" "...kolem dřevníku se vine pěšina do vsi vzdálené asi 1,5 kilometru... aha... z časových důvodů vynecháme")
Nejraději mám zvukový záznam, kde prof. Vondruška hraje roli roztržitého a vyrušujícího. "To jste divný chodec..."
A samozřejmě: "Rozmysli si, Jíro, rozmysli..."
:-)

19 04.12.2018

Jednoduše skvost. Pořád nechápu tu výtvarníkovu genialitu: průřezy do další stránky, kde je třeba kousek oblohy, dokonale zapadá do obrázku. Pak otočíte, a jen koukáte - najednou jiné roční období, ale podle toho kousku ohraničeného výřezem to vypadalo úplně jinak a přitom je to přirozeně součástí obou obrázků.
Jo, a taky ty verše se zaryly hluboko do mozku. Kdokoli u nás řekne "S radostí...," někdo se chytne a okamžitě pokračuje "...řek, a housle vzal, a hrál, a hrál..." :-)

25 04.12.2018

Dobrý nápad a dobře se to četlo... Sice s historií knihu spojují jen použitá jména, ale o to zde nejde. Je to rubačka a hrdinové jsou sympatičtí. I když někdy mi přišlo, že to je už trošičku přehnané... Líbily se mi téměř okamžité reakce božstev na vyvolávání svých kněžek, živě jsem si představoval například řeku Vhltavu při úniku družiny z Vyšehradu, když reagovala nejprve na volání Krokových dcer a pak na zaklínání Ašigy. Za mě hodně dobré.

17 28.11.2018