RyonMathrin komentáře u knih

Tuhle "svatou trojici" komiksů jsem četl v mládí snad tisíckrát... Dodnes mám v knihovně a těším se, až začnou číst mé ratolesti a já jim to budu moct dát k přečtení. Všechny příběhy jsou poutavé, napínavé, ale nebýt Mistra Saudka (schválně píšu s M), nebylo by to ono. Fantasticky ztvárněné (ten výraz v tomto případě dostává nové rozměry) kresby si pamatuji dodnes: trojice záporáků v Peruánském deníku, hvězdná loď Inků i jejich futuristické město na jiné planetě; temnota a neskutečné tvary jeskyní v Po stopách sněžného muže; kanibaly v Arnalovi, včetně hlášek ("Mmm, chutí zamřele." "Pro výživu sociálně slabších kanibalů postačí."), plochou princeznu i nabušeného Arnala...
Kdyby šlo dát 6 hvězdiček, tento sešit by si je zasloužil. Takhle dávám alespoň 5 :-)

18 08.04.2018

Poutavý příběh o přátelství dvou chlapců. Četl jsem, když mi bylo zhruba 12 a velmi na mne zapůsobila.
Krásně psané, místy hodně napínavé, pěkně se to čte. Mám rád dobré konce, kdy přátelství zvítězí.
Mít vlastní tajné místo v přírodě, jen pro sebe a nejlepší kamarády... co víc si může kluk přát?

18 19.02.2018

Pěkné, ne černobílé, napínavé. Ač jsou trpaslíci jedni z hlavních postav, děj se většinou odehrává v lidském království.
Ze střetu 2 kultur vzniká místy humor a místy napětí. Postupně se odkrývá politický motiv a "za vším hledej ženu" (v tomto případě jako objekt vášnivé posedlosti). Rytířský řád a ideje do toho skvěle pasují. Vyústění logické, ale podle mého též zbytečně krvavé.
Zasloužené 4 a půl hvězdy.
Po přečtení jsem ubral u původního hodnocení u Trpaslíků autora M. Heitze. Přesto mi některé vlastnosti vousatého plemene z pera německého autora sedly více.

17 11.04.2022

Už je to hodně dávno, co jsem tohle četl. To bylo v dobách, kdy jsme od Sapkowského hltali vše... Pamatuju si jen povídku V kráteru po bombě, která mě zaujala a asi na ní něco bylo, když si ji matně vybavuji i dodnes :-)
Stálo za přečtení, dobrá oddechovka.

17 31.05.2019

Kvalitní pokračování fiktivního příběhu z úsvitu českých zemí.

pozor, lehké spoilery!
Hutná akce spěje postupně k finále, které je spíše soubojem božstev, ale Bivoj, Libuše, Kazi i ostatní se dostanou ke slovu. Lehké a přitom zcela volné otření se o legendy (Ctirad a Šárka, ...) je velmi příjemné.
konec spoilerů

To, jak autor vykreslil Přemysla Oráče, mne velmi příjemně překvapilo.
Děj byl trochu předvídatelný, ale napínavý a plný nápaditých prvků. Přestože je to čirá fantazie, ode dneška si budu dobu Krokových dcer představovat trochu jinak, o dost barvitěji.

Živa živá,
Striga divá,
a Děvana
nespoutaná...

17 20.01.2019

Vynikající kniha o hvězdných znameních. Doporučil bych hlavně skeptikům, protože při čtení knihy se v ní najdou :-) Ne, vážně to sedí, samozřejmě na člověk působí mnoho dalších vlivů (geny, výchova...) a nedá se říct o nikom, že je stoprocentně takový nebo onaký, ale tendence jsou jasné.

17 21.12.2018

Dobrý nápad a dobře se to četlo... Sice s historií knihu spojují jen použitá jména, ale o to zde nejde. Je to rubačka a hrdinové jsou sympatičtí. I když někdy mi přišlo, že to je už trošičku přehnané... Líbily se mi téměř okamžité reakce božstev na vyvolávání svých kněžek, živě jsem si představoval například řeku Vhltavu při úniku družiny z Vyšehradu, když reagovala nejprve na volání Krokových dcer a pak na zaklínání Ašigy. Za mě hodně dobré.

17 28.11.2018

Pozor, obsahuje merde a spoilery!
Vtipný příběh z Francie (Paříže) z pohledu angličana, který tam začne žít. Poslouchal jsem jako audio a věřím, že to knize přidává na humoru zejména v přímé řeči. Některé postavy byly namluvené ve stylu žalářníka ze Šíleně smutné princezny (To se dělá, ty šuligan, tady šmárat po zdi?) a docela jsem se zasmál. I když mám za to, že lidi nedotčení francouzštinou asi všechny fórky nepochopí.
Líbil se mi styl humoru, přestože byl převážně založen na přehánění ( např. při byrokracii pro získávání dokumentu pro pobyt ve Francii: „Nechtělo se po mě nic víc, než jim přinést, pas, pracovní smlouvu, tři pasové fotky, poslední účet za elektřinu a oddací listy všech samic křečka, které jsem vlastnil od r. 1999 včetně, to vše okopírované na středověký pergamen. Une brnkačka. Cristine mi také sdělila dobrou zprávu: můžu si na to papírování vzít den volna. Hm, jak civilizované. ...)
Anebo:
„...Já že mám strach? Okamžitě ten sendvič vybal.“ Alexa vybalila druhou půlbagetu. Byl v ní sýr. Trochu rozteklý, žlutý a zavánějící. Marná snaha, musel jsem se odvrátit. ... „Je to reblochon,“ zamávala mi s tím před nosem. Nejspíš jede z těch nepasterizovaných sýrů, které jsou v Británii zakázané, nejspíš proto, že je, alespoň podle té vůně, seškrábali v kravíně z podlahy.

Ale tohle mi přišlo docela výstižné – autor popisuje, jak poprvé snědl ústřici: „...Nebylo to vůbec nepříjemné. Jako když polykáte pocitronovaný slaný smrkanec.“

Mezi humorem, hledáním partnerky a líčením sžívání se s cizí zemí se postupně dozvídáme zajímavé a i skrytější prvky francouzské kultury. Třeba by mě docela zajímalo, jak vypadá to popisované pařížské pokrčení rameny.
Ovšem další kulturní zvyklost mi přišla že je typická nejen pro Pařížany, ale i pro mnohé z nás: „Vztahům Pařížanů k práci už rozumím mnohem lépe. Z pracovního týdne se stala mírně iritující mezihra mezi víkendy. Páteční odpoledne pro mě nebyla ničím jiným než krátkým obdobím po obědě, v němž se především na internetu zjišťuje, jestli cestu na venkov neblokují nějaké dopravní problémy.“

A jeden význam slova merde!, zmíněný ke konci knihy, mne velmi překvapil.

Celkově potěšilo, zábavná oddechovka. Asi si to někdy dám ještě jednou.

17 24.11.2018

Další z českých legend. Nabito humorem a hláškami. Opět mne nenapadá lepší komentář, než některé ocitovat:

„Pane doktore, je to možné?“ – „Ano...to je možné...“ - „Pane doktore, víte o čem mluvím?“ - „Ne...“

„...nálož byla silně předimenzována... dr. Hedvábný se domnívá, že po menších úpravách bude z chalupy úplně jiné stavení...“

„Budu citovat z Čepelkova slovníku naučného... kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník...“

- „Ukaž chlapcům čelo, mamko. Dobře se podívejte. Co vidíte?“ – „Takové.. jakoby čtverečky.“ - „A teď se podívejte na tohle. Co vidíte?“ – „Takové... jakoby čtverečky...“ – „To je ovšem jasná brachiální agresivita.“ – „Cože? To je normální palička na maso!“

„Žílo,...“ – „Někdo tě volal, taťko!“

A samozřejmě originální filosofie externismu. Tomu přece nejde dát méně než 5*.

17 30.08.2018

Verneovská klasika. Za mě jeden z nejoblíbenějších kousků. Hodně zajímavá vize.

17 13.07.2018

Těžko hodnotit psaní o spravedlivém boji za svobodu a boji proti útlaku jinak, než vysoce. Navíc je to perfektně napsáno. Povídky jsou výstižné a nesmírně silné. Zachycují atmosféru doby. (Jsem přesvědčen, že hodně z nich je inspirováno skutečnými událostmi.) Díky tomu není divu, že si některé povídky vybrali filmaři a natočili taktéž sugestivní filmová díla.
Všechny jsou dobré, musím ale vypíchnout tyto:
Hlídač dynamitu: "To nám pámbu přece nemůže mít za zlý, když ze světa sprovodíme takovýhle bestie." Ten tichý, ale sveřepý, nezlomný odpor...
Pancéřová pěst: dětský hrdina, který překoná strach a vykoná hrdinský čin
Vyšší princip: "... vražda na tyranu není zločinem." Naprosto nadčasová modroust.

Někdo tu zmiňuje "černobílost" postav, to je ale přece jednoznačně dané dobou. Samozřejmě, že většina Němců byla vnímána jako ti zlí, vzhledem k tomu, co všechno Hitler za těch šest let napáchal, není divu. Ovšem vždycky, v jakékoli době zůstane nějaká část lidí normálních a s válkou potažmo útlakem nesouhlasí, to je prostě statistika. Ale o těchto světlých výjimkách povídky nejsou. Zde se vypráví o boji proti nespravedlnosti, a ten je jednoznačně černobílý.
Takže vlastně kniha ovlivněná dobou, ale přitom nadčasová...

17 29.03.2018

Tohle je neskutečná pecka. Jak dát dohromady fantasy, smrtku (pardon, Smrtě) a rock... Jedna z mých nejoblíbenějších věcí od Pratchetta. Úžasný humor, kteří ocení nejen rockeři. Navíc Zuzanka zaskakující za Smrtě… došly mi superlativy.

Dokonce jsem si po přečtení české přál anglickou verzi (ne, nepřečetl jsem to celé znovu v angličtině. I když mám ten jazyk rád, spíš to sem a tam pomalu louskám), protože mne zajímaly některé slovní hříčky v původní podobě. Posuďte sami:

"He is so elvish!" (komentář fanynky Imp y Cillina)

… „Then we play somewhere where the Guild won't find us,“ said Glod cheerfully. „We find a club somewhere…“
„Got a club,“ said Lias, proudly. „Got a nail in it.“
„I mean a night club,“ said Glod.
„Still got a nail in it at night.“ … (troll a jeho kyj)

17 27.02.2018

Jak udělat pohádku ještě pohádkovější... napsat ji ve verších. Nádherná záležitost, moc rád na ni vzpomínám. Třeba se ještě někdy bude dělat reedice?

17 26.02.2018

Mauglí je nádherný, je to klasika. Tak pěkně napsáno to, že jsme jen jedni z mnoha v krásné přírodě, jak spolu všechno souvisí, jak je vše pomíjivé a přesto jak je nádherná radost ze života. A navíc trefně napsané charaktery zvířat: šakal, tygr Šér Chán,...
Nicméně Rikki-tikki-tavi je ze všech nejlepší.

17 19.02.2018

Znovu boje, obléhání, politikaření. Téměř na jedno brdo, ale pokaždé je to jinak a opět čtivé. Sarkantesova dcera překvapila. Všichni hlavní hrdinové z Olšové i Vřesova jsou sympatičtí a jsem pořád zvědavý, kam až se to vyolší, ehm, vyvrbí. Mám za to, že by se série mohla jmenovat jako jeden z dílů, a to "Ve službách mocných I-VII", byl by to výstižný název.
V některých částech autor rekapituluje a přežvýkává zásadní události předchozích knih, ať už v nepřímo v dialogu nebo jako vysvětlující odstavce. Obojí mi trochu vadilo, protože všechny tyto zmíněné události jsem si bez problémů pamatoval. Možná autor vytvořil berličky pro ty, kteří začali sérii číst z poloviny...
Tak jako tak, fajn pokračování drsné historické pohádky na faktických základech, doporučuji.

16 24.10.2023

Čeněk, Beneš i Wolfram udržují vysoce nastavenou laťku z prvního dílu. Líbí se mi, jak se autorovi daří namíchat správný poměr akce, historie a napětí, sem tam i trochy humoru. Čte se to báječně. Mít tyto knihy ve školních létech, zájem o dějepis bych měl daleko větší. Doporučuji a jdu rovnou na další díl.

16 05.10.2023

Pozor, lehký spoiler!
Velmi povedené pokračování. Napínavé, dobře promyšlené. Líbilo se mi, jak autor navázal na bílá místa v předchozích knihách a zapojil Kamilu. Do skládačky to podle mne perfektně zapadá a neruší / není v konfliktu s předchozí trilogií. Jedna z audioknih, které se mi nechtělo vypnout a poslouchal bych až do konce.
Doporučuji a těším se na další volná pokračování. Ještě více Lisbeth!

16 10.07.2023

Zajímavý svět, originální prvky, drsný hrdina, který se odráží od nejhoršího dna. Archiv bouřné záře mne zaujal a určitě se vrhnu na pokračování. Kaladina si nejde nezamilovat, stejně jako Sil. Vůbec - myšlenka sprenů je velmi zajímavá a zvláštní. Taky dějová linka o Jasně a proměňovači mě bavila.
Jazyk je skvělý a sem tam jsou velmi vtipné a sarkastické narážky, např.: "Ne, prosím, nemluvte, takhle je mnohem jednodušší uchovat si iluzi o vaší inteligenci."
Dobrý začátek velkého příběhu, těším se na něj. Milovníkům fantasy doporučuji.

16 10.07.2023

Napínavé, zajímavé, dobré. O vymyšleném světě, ve kterém se děj odehrává, se toho moc nedozvíme - autorka popíše to nejnutnější několika větami a hodně ponechává na čtenářově fantazii. Přesto nic není odbyto, hutný styl dává ději tu správnou atmosféru a použitý jazyk oplývá výstižnými slovesy. Mnoho náznaků a příběhy množství postav se nakonec podle očekávání protkají, nicméně do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to dopadne a kdo přežije. A jako ostatní musím obdivovat, jak je v poměrně krátké knížce vykreslen osud tolika postav... Mírně otevřený konec taky potěšil. Až na posledních stranách knihy jsem se dozvěděl, že kniha vyšla už v roce 2001. Dobře, že Straky na vrbě udělaly reedici.

16 05.03.2019

Tohle je docela zvláštní klenot a ne každý ho ocení. Je to náročnější, kdo má však rád historické romány, věřím, že se mu bude líbit. Jakmile se začtete, nebude litovat. I já jsem se zprvu v ději hůře orientoval, jak píší jiní. Kniha hodně popisuje a střídají se v ní různorodé pasáže. Ovšem některé části a úvahy jsou tak nádherné, že mírnou nesourodost a rozvleklost jsem dokázal autorovi odpustit. Pamatuji si zejména tanec gótských hrdinů s tasenými meči na stole, dlouhý rozhovor hrdiny o víře (přírodní řekněme panteismus versus křesťanství) a pro mne nejúžasnější epizoda: popis zasvěcovacího obřadu na magickém místě mezi menhiry.
Až po letech jsem zjistil, že pseudonym Thufir Hawat skrývá českého autora a to mne potěšilo (nevím proč použil jméno mentata z Herbertovy Duny, což byla také jedna věc, která mne na knize zaujala).
Hodně zvláštní záležitost, pro mne nezapomenutelná.

16 06.10.2018