rusalka123 komentáře u knih

Za mě nejlepší křesťanská knížka, co se mi zatím dostala do ruky. Oproti té spoustě poměrně hlubokomyslných knih, co stále vychází (a tím je nechci nijak snižovat) nabízí tato vcelku prostou, srozumitelnou a ještě k tomu zábavnou formou myšlenky i pro úplné "modlitební začátečníky". No, možná právě s touhle knihou zjistíte, že po x letech života, co jste praktikujícím křesťanem, i vy naprostí začátečníci jste a takto podrobný návod k modlitbě potřebujete jako sůl.
Tím, že jde o beletrii, tak je to nejen zábavné, ale také to umožňuje čtenáři dívat se na to s určitým odstupem - myšlenky jako by nebyly určeny vám, ale hlavnímu hrdinovi. A co si budeme povídat, když člověk čte knihu plnou pokynů typu "dělej tohle" a "nedělej tamto", je rozhodně těžší to přijmout, než když tyto pokyny dostává někdo jiný a my jen máme tu čest si to poslechnout a také se trochu inspirovat. :-)
Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že to není psáno podle pravdy - zpočátku jsem si dle autorova stylu myslela, že je... To by tomu dodalo ještě větší kouzlo.

3 08.09.2018

V dnešní uspěchané době má to poklidné tempo knihy opravdu něco do sebe. Co mě ale mrzí, že jsem si v celé knize nedokázala najít ani jednu postavu, které bych opravdu fandila... Prakticky všechny mě něčím iritovaly... Nejvíc Martin s Lízou. Na druhou stranu, zas to díky tomu působilo přesvědčivě. A výsledkem toho všeho je, že nemám pocit, že jsem přečetla román, který by byl napsán za účelem bavení čtenáře, či tak něco, ale spíš že mě někdo jen tak mimochodem seznámil s tím, jak asi tak mohly vypadat životy lidí v druhé polovině 19. století. Tak trochu bez emocí, ale zase pravdivě, bez nějaké snahy se zalíbit. A nakonec se mi to tak vlastně líbí.

7 25.08.2018

Na mě už to je moc... Moc patetické, moc přeslazené... Je to psáno přesně tím stylem, který už charismatikům občas tak úplně nevěřím. A ani... ani Bohu... Tedy myšleno tak, že se mi zdá, že mu "dávají do úst" formulace, které by On sám takhle nepoužil... Nevím, je to jen můj subjektivní dojem, každopádně já asi potřebuju Boha vnímat jinak, třeba v přírodě, hudbě,... V krásných, ale prostých věcech. Ne ve formulacích tohoto stylu... Ty mnou paradoxně vůbec nehnou.

4 01.07.2018

Příjemná knížka, docela oddechová, ale zároveň i trochu napínavá, trochu smutná... K reteospektivním příběhům jedné rodiny, kde se mísí minulost a současnost a kde děj stojí na odhalování tajemné minulosti, obvykle přistupuju trochu obezřetně, protože se mi zdá, že se s těmito knihami poněkud roztrhl pytel, a to ve mně vzbuzuje nedůvěru... Nicméně tato kniha se mi opravdu líbila, po dějové stránce byla velmi čtivá a celkem nápaditá a řekla bych, že jiné svého druhu předčila i zpracováním. Autorka píše příjemně, lehce a velmi přirozeně... Nejsem si jistá, že si kniha opravdu zaslouží plný počet hvězdiček, ale na mě zkrátka tak nějak zapůsobila, že jí je prostě dám... Alespoň zatím. :)

8 07.06.2018

Pozor, spoiler!
Když jsem Všechny malé zázraky začala číst, myslela jsem si, že půjde o docela normální romantický příběh. S trochu zvláštní ústřední dvojicí, ale jinak vcelku obyčejný. Čekala jsem, že zažijí takovou tu lásku, která je změní, dá jejich životu nový smysl a přijde typický happy end. Fakt jsem si to myslela. Teprve když jsem pochopila, proč se Finch chová tak, jak se chová, co mu to vlastně je, když jsem si přečetla o bipolární poruše něco na internetu, když mi došlo, co se nám tu autorka snaží říct, začalo mě z knihy vážně mrazit. Jedna část mého já pořád čekala záchranu a onen velký happy end, ale ta druhá už tušila, co přijde. Nemohlo to skončit jinak. Byl to jediný smysluplný závěr, jediný závěr, který mohl z obyčejného romantického young adult příběhu udělat tuto nečekaně hlubokou knihu. Tragickou. Realistickou. Lidskou. Opravdovou. Děsivě aktuální. Alarmující. Ale proč? Proč tenhle tragický život a tragický konec? Na to se nedá pořádně odpovědět, stejně, jako se na to asi nedá pořádně odpovědět, když se to doopravdy stane... Ani kniha tu odpověď nedává. Nemůže. Ale umožňuje nám nahlédnout do nitra jednoho člověka, jak si to asi řada z nás vůbec neumí představit. V tom je skvělá. A autorce patří obdiv za její odvahu, vzhledem k tomu, čím si prošla... V poděkování píše: "Chtěla jsem napsat něco vážného, těžkého, smutného, ale zábavného." To se jí za mě opravdu povedlo. 4,5*.

9 05.06.2018

Když jsem před dvěma týdny odmaturovala, otevřela jsem knihovničku, že si přečtu něco pěkného oddechového, nicméně police zpravidla plné knih z knihovny po dlouhých měsících učení zely prázdnotou, tudíž jsem se po mnoha letech začala přehrabovat v domácí knihovně a dohrabala jsem se k této skvostné knížce. Byla přesně tím, co jsem potřebovala: nenáročný, nikoliv však hloupý humor (kterému se občas s chutí zasmějete nahlas, což je u mě dost neobvyklé), žádné složité zápletky a velké zvraty, ale mile plynoucí vyprávění o jednom docela normálním a zároveň dost nenormálním životě. Ideální k povalování se na zahradě pod třešní a užívání si ukončeného středoškolského života (nebo pláči po něm?). Díky Betty MacDonaldové, že takto pěkně nastartovala mé krásné, věřím, že zasloužené, čtyřměsíční prázdniny.

21 03.06.2018

Je málo divadelních her, které dokáží člověka vtáhnout tak, že u nich skoro ani nedýchá, když jsou před ním na stránkách knihy, a ne v pěkně zpracovaném divadelním představení. Ale Noře se to u mě povedlo. Četla jsem ji s velkým zaujetím a napětím a dočítala s opravdovým pohnutím. Teď jen doufám, že se mi ji někdy poštěstí stejně tak hezky prožít i na půdě nějakého divadla...

6 05.05.2018

Tedy jak na to tak koukám, to je opravdu knížka, která rozděluje svět na dva tábory víc než Korán či Bible. :D Nějak jsem, ani nevím proč, předpokládala, že se připojím k té kritické části čtenářů. Kupodivu, opak je pravdou. Kniha vlastně není vůbec můj styl, ale přesto jsem v ní dokázala objevit (dle mého názoru) nesporné kvality.
Pravda, nebyla dějová, ale to vadí? A hrdina byl občas (nebo pořád, chcete-li) tak trochu na zabití, ale takoví už holt puberťáci někdy bývají, nebo ne?
S tím, že jeho životu chyběly větší hodnoty, že neměl žádné sny, nesouhlasím. Měl je. Jen byly trochu utlumeny jeho nelehkou existenciální krizí. Zcela přirozenou okolností života každého člověka. A i když se choval občas vskutku nemožně, mezi řádky se dalo vyčíst, že to byl ve skutečnosti člověk s dobrým srdcem. Například to dokládal jeho podle mě moc hezký vztah k sestře.
Jestli mě kniha něco naučila, tak to, že opravdu nemáme lidi hodnotit zvnějšku. Ani lidi, kteří vypadají, že si neváží nikoho a ničeho, včetně života. Možná že jsou jen ve svém životě ztracení a zamotaní tak jako Holden.

P.S. Jinak pokud vám vadí překlad, přečtěte si knihu v originále. Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. :D A možná, že všudypřítomné "that killed me" skousnete přece jenom trochu snáz než "to mě umrtvilo".

7 18.01.2018

Průměrná kniha - jako oddechovka fajn, ale moc dlouho mi v paměti neutkvěla. Co však oceňuji je netradiční forma zpracování dvou autorů, kteří na sebe reagují, aniž by byli předem nějak domluveni - takový pokus mohl dopadnout tedy o hodně, hodně hůř...

3 17.01.2018

Není to špatná kniha. Ale je psána jakoby s odstupem, který zřejmě někomu vyhovoval (dle komentářů), mně však opravdu ne. Asi stejný odstup jsem si totiž ke knize vytvořila od prvních stránek i já a zůstalo to tak až do konce. Nevím, možná že byl problém i někde jinde, každopádně bohužel musím říct, že jsem málokdy pronikla k onomu hlubšímu pochopení postav, které vás zasadí přímo do centra dění a mění vás tu na Briony, tu na Robbieho či Cecilii a tak ve vás budí silně prožívaný soucit. Jedinou asi opravdu silnou emocí u mě byla v první části knihy snad přímo nenávist vůči Briony, když jsem si po každé druhé větě říkala "Káča jedna pitomá". Tenhle silný pocit ale časem vyprchal a žádný další ho už nenahradil. A tak jsem knihu dočetla vcelku se zájmem, ale bez onoho pocitu, že ve mně něčím pohnula natolik, aby měla šanci, že neskončí v dalších měsících a letech (polo)zapomenuta...

3 06.01.2018

Pozor, spoiler...
Proč mi ta kniha téměř nic neřekla? Připadá mi to zvláštní, vzhledem k tomu, jak je oblíbená, a to i mezi mými známými a kamarády... Je možné, že právě proto jsem od ní očekávala příliš, což je téměř vždycky dost na škodu... Každopádně mě se v ní téměř nic nedotklo, žádná postava mi moc nepřirostla k srdci - některé mi přišly fajn, trochu jsem s nimi soucítila, ale tím to tak končilo... Moc myšlenek, které by pro mě byly velkým novým objevem, jsem tam také nenašla... Co mi vadilo asi nejvíc, a to především v první části knihy, byla strašně těžká uvěřitelnost. Narovinu, skoro všichni mi připadali jako naprostí psychopati. Snad jsem moc velký idealista, ale já nevěřím, že po světě běhá nějaká taková Cathy. Zlí lidé ano, vypočítaví a chladnokrevní taktéž, ale ne v takovéhle podivné kombinaci, která mě chvílemi doháněla k šílenství... A pardon, ale rok se vzpamatovávat ze zrady této divné osoby v takové míře, že zapomenete pojmenovat vlastní děti, přestože ani v nejmenším nejste člověk bez svědomí a zodpovědnosti, tomu prostě také nemůžu věřit... Já jsem za život přečetla spoustu knih, o kterých můžu kriticky říct, že nejsou vůbec uvěřitelné, a přesto je mám ráda. Ale co mě rozčiluje na nejvyšší míru, když se nějaká kniha tváří jako strašně velký drama, ale já ho v ní prostě nemůžu vidět... Což pro mě byl asi přesně tenhle případ...
Abyste správně rozuměli, já tu knihu nechci odsoudit, bezesporu má spoustu svých kvalit. Jen šla prostě tak trochu mimo mě. A popravdě, pokud jsem se v její kritice příliš rozohnila, tak je to asi proto, že chci trochu vyvážit to množství chvály, které mě osobně přijde lehce přehnané...
Nevím, třeba jsem jen málo poučená životem a tak se v knize nevidím, jak říká spousta lidí... Možná uvidíme za dvacet třicet let. :-)

8 30.11.2017

Zvláštní kniha. Drsná a krásná zároveň - tak, jako sama islandská příroda. Za co strhávám hvězdičku, byl příběh, který dovedl Agnes do oné tragické situace - připadal mi takový divný, v něčem špatně uvěřitelný a popravdě jsem z něj byla občas až příliš znechucená... A co do kvality dle mého názoru lehce zaostával za zbytkem, tedy rámcovým příběhem. Nicméně pro mě u téhle knihy zvítězila forma nad obsahem a podle toho v podstatě i hodnotím. Co je totiž pravda, že příběh před vámi vyvstává natolik plastický, jako byste ty havrany poletující v zlověstně temných mracích viděli, skřípání holých větví v ostrém větru slyšeli a hnilobný pach hliněných chatrčí cítili. A to jsou potom právě ty dojmy, které ve vás zůstanou leckdy déle, než samotný příběh, kterému tak jisté nedokonalosti nakonec ještě docela rádi odpustíte...

8 13.11.2017

Wow... Tomu říkám odvaha. Obdivuji lidi, kteří dokáží opustit všechno a vydat se navzdory nebezpečí někam, kde jsou potřeba. Pravda, malého dítěte jedné z autorek mi bylo dost líto... Ale to nemíním hodnotit. Takhle má vypadat novinařina - žádné bulvární články zasahující do osobního života celebrit. Místo toho hrůzostrašné fotky a pravdivé, snad až syrové popisy holých faktů - těch faktů, před kterými bychom neměli zavírat oči. A to ne proto, aby se z nás stali xenofobové děsící se podobného osudu v Evropě, ale prostě z čiré solidarity. Protože zájem je pro mnohé z nás to jediné, ale nikoliv nepodstatné, co můžeme dělat...

5 14.09.2017

Geniální knížka. Ve všech ohledech.

Neuvěřitelně silný příběh na pár stránkách, rok vydání poukazující na autorčinu můžeme říct až předvídavost...
Dodnes si pamatuju to mrazení, které jsem cítila, když jsem ji poprvé slyšela v podání divadla Viola. Ani jsem při tom nedýchala... A podobné pocity jsem zažívala dnes, když jsem si ji konečně přečetla sama... Myslím, že je strašná chyba, že o ní lidé moc nevědí, protože to je skutečně klenot mezi všemi těmi tisíci knih s touto tématikou.

Opravdu se nedá vystihnout lépe, než slovem geniální.....

12 15.06.2017

Jak píše martunka... tahle kniha pro mě nemohla přijít ve vhodnější dobu...

Příjemná knížka... Ačkoliv by se našlo pár věcí, které mi vadily, co asi převažuje (a co ve mně dodnes zanechalo určitý dojem) je krásně vyjádřená atmosféra holandského města 17. století - trochu syrová, tvrdá, trochu mlhavá a snivá a každopádně velmi uvěřitelná.

26.10.2016

Taková příjemná oddechovka, v tomto případě však tuto "nálepku", kterou bych jí dala, nemyslím negativně (přiznávám, že vůči takto označeným knihám umím být trochu předpojatá). Ale přestože se mi tedy kniha vcelku líbila, i tady musím připustit, že takový typ knihy mi stačí tak jednou za půl roku za rok, protože údělem oddechových knih už asi je, že jen málokdy jsou opravdu hluboké nebo v nás něco výrazného zanechají - a to mně osobně trochu chybí.

Pro mě byl jednoznačně nejlepší životní příběh Silase a Jessiky a vůbec všech ostatních lidí jejich generace, takže se musím přiznat, že osudy jejich potomků už mě zdaleka tolik nezaujaly a i nadále jsem měla nejradši dějovou linii Jessiky, která se posunula poněkud na vedlejší kolej. Z toho jsem ke konci získala dojem, jestli není kniha nakonec zbytečně rozvláčná a nebo spíš jestli neměla být rozdělena ještě na dvě knihy, aby se životní osudy jednotlivých generací výrazněji oddělily.

Nicméně přečtení nelituji a do budoucna určitě nevylučuji, že někdy sáhnu po Poselství růží, jen to nechám trochu uzrát a zatím se vrhnu zase na něco náročnějšího či dramatičtějšího. ;-)

P.S. Naprosto nádherná obálka... :-)

6 19.05.2016

Kouzelná knížečka plná poetického vyprávění... Líčení všedních situací, popisy věcí, na které by většina z nás zapomněla a pomyslně i doslova je odložila na půdu, má neuvěřitelný půvab. A přitom autorka toho hodně zažila a nic neidealizuje. Jsou to strašně prosté povídky a to je dělá tak krásnými...

15.02.2016

Já vám nevím, jsem z toho nějak rozpačitá... Nemůžu říct, že by se mi kniha vysloveně nelíbila, spíš jsem ji asi nějak nepochopila. Tedy ne děj, ale myšlenku. K čemu autor směřoval, nebo co tím vším sledoval. Měla jsem pořád pocit, že je mi zaobaleně předkládána nějaká velká myšlenka, ale já ji v tom prostě nemohla najít. Nehodnotím. Na to jsem z toho moc zmatená. Mohla bych dát stejně jednu hvězdičku jako pět. :-)

Kniha se mi zařadila do žebříčku brönteovských knih jen velmi, velmi těsně za Janu Eyrovou, a to pro krásný dramatický děj, kouzelný "vtahující" styl vyprávění, i dokonalé, až složitě psychologické charaktery postav. Ostatně úplně přesně to samé bych vyzdvihla u Jany Eyrové - je dost zřetelně poznat, že autorky jsou sestry (jen Emily se se svou Větrnou hůrkou trochu více odlišuje).
Na postavách bylo také zajímavé, jak byl Arthur ztělesněním jednoho extrému, v kontrastu k němu Helena druhého a Gilbert tam dělal ten příjemný průměr, který byl potřeba, aby se nedala autorce vytknout hlava v oblacích. :-) Naštěstí byl ale i Helenin charakter natolik složitý, že její "dokonalost" na mě nepůsobila rušivě, a tak se zařadila k Janě Eyrové mezi mé nejoblíbenější hrdinky vůbec...
A na závěr, co je třešinkou na dortu, a nebo spíš naopak kořením celé knihy, jsou emoce, útočící na vás málem na každé stránce - láska, nenávist, vášeň, zoufalství, odhodlání... a mohli bychom dlouho pokračovat.

5 24.01.2016