rusalka123
diskuze u autorů
Na základě vlastních zkušeností jsem dospěla k jednomu poznatku:
Víte, jak se pozná kvalitní dětská literatura?
Nejen že je knížku schopno přečíst dítě (které se sotva pořádně naučilo číst) čtyřikrát během jednoho roku, o dalších letech nemluvě (Děti z Bullerbynu), ale - a to hlavně - že si knížku od téže autorky může číst nahlas na dovolené pětičlenná rodina, kde nejmladšímu "dítěti" je 16 let, a stejně se nikdo nenudí (Madynka). :-)
Povídky od Boženy Němcové jsou pro mě tou nejlepší oddechovou četbou. Je pravda, že ta idealizace celého světa je často až do očí bijící, ale kdo z nás si občas nepotřebuje trochu zasnít? ;) A proč tedy ne nad knížkou?
Navíc co snad chybí příběhu, to Němcová hbitě nahradí svým milým, kouzelným, nevinným stylem. I díky němu nemáte nakonec problém tu lehkou naivitu poněkud přehlížet.
Teď jsem si zrovna přečetla, že Sepetysová píše třetí knihu a podle první - V šedých tónech - se natáčí film! Tak jenom můžeme doufat, že se obojí také dostane rychle do Čech.:-)))
Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky a Holubí pošta - 3 "ransomovky", co jsem četla. Vím, že když jsem byla mladší, hrozně mě to bavilo (zvlášť druhá zmíněná), tak vlastně nevím, proč jsem jich nepřečetla víc. Zpětně mi to přijde škoda a radím všem, aby četli, dokud je to může bavit.:-)
Do oblíbených spisovatelů si nepřidám jen tak někoho. Do dneška jsem tam měla jen tři spisovatele - ty kteří mi "ukázali" více knihami, že si to opravdu zaslouží.:-) Vždycky jsem si totiž říkala, že jedna kniha ještě mnoho neřekne, že by měl člověk přečíst minimálně ty dvě, aby věděl, že ta jedna povedená kniha nebyl jen takový "omyl".
Ale dneska vidím, že to nemusí být pravidlo. Ruta Sepetys se mi svojí první a zatím jedinou vydanou knihou tolik zapsala do srdce, že nemůžu jinak, než udělat výjimku. Ona by totiž snad i z toho nejprostšího a nejjednoduššího příběhu dokázala udělat světový bestseller. Jen tím, jaká volí slova. Během čtení máte pocit, že by se každá druhá věta měla stát slavným citátem, i kdyby samotný příběh nestál za nic.
...Teď, o pár měsíců později, když jsem přečetla i druhou knížku, můžu jenom dodat, že jsem chybu rozhodně neudělala.:-)
Přečetla jsem jednu knihu (Pýchu a předsudek) a tak trochu jsem se zamilovala. Přečetla jsem druhou (Mansfieldské panství) a zjistila jsem, že budu zamilovaná asi ještě dlouho.:)
Nejvíc mě fascinuje doba, ve které se její knihy odehrávají. Doba, kdy si mohl zamilovaný muž dovolit projevit lásku k ženě snad jen slovy. Pokud dívka s někým utekla, byl to vrchol všeho, očernění rodiny, zostuzení a navždycky zavřené dveře do společnosti. Pokud ji nezachránily peníze. Byla to doba, kdy žena měla ve svém životě jen dva cíle: první - dobře se provdat, druhý - dobře provdat své dcery. Výhodný sňatek záležel v první řadě na majetku a postavení a na city se bral ohled až v řadě druhé, často přehlížené. Byla to doba, ve které bych sama žít asi nechtěla, ale přesto mě naprosto uchvacuje.
Co je obdivuhodné na Austenové, že ta si navzdory tomu, na co musela být ze svého okolí zvyklá, uměla vybrat zlatý střed. Uvědomovala si, že majetek ve šťastném manželství nesmí být na prvním místě, a tak si s klidem ty dva body prohodila, jako by se nechumelilo. Na druhou stranu ve vztahu zanechala všechny ctnosti, ze kterých většina lidí dnes některé vynechává. A ještě navíc píše, jako kdyby skočila v čase o mnoho let dopředu.
Takže pokud by tehdy žilo víc takových Austenových, které by dokázaly dát společnosti najevo, co je důležité a co ne, možná bych změnila názor a ještě v té době žila docela ráda.
Přidávám se, já mám taky Dívky v sedlech hrozně ráda. Jednu dobu jsem je úplně hltala a přečetla jsem všechny díly. Je pravda, že zpětně si říkám, že jsem u nich strávila toho času až dost a nic jiného mě jistou dobu skoro vůbec nezajímalo, ale Bryantová opravdu umí upoutat, a když je jednou začnete číst, tak neskončíte dokud nemáte všechny díly za sebou. Mezi podobnýma sériema jsou na 100% nejlepší.:)
annakyti: Neboj se, já jsem si to taky jednu dobu myslela, ale ono to každého jednou přejde. Najednou tě upoutá jiný typ knížek a Dívky v sedlech ti zůstanou jen jako milá vzpomínka.:-)
V návaznosti na Alexu bych napsala, že koním docela rozumím, přečetla jsem opravdu hodně knížek o koních (Dívky v sedlech - všechny díly, Stříbrné podkovy od Allison Estes - všechny díly, Několik dílů z edice o Diablovi, skoro všechny díly Wendy, Blázen do koní od K. Helidoniotis - všechny 3 díly, knížky od Karin Müller a spoustu knížek, které naptří pod žádnou sérii), ale ze série o Julii mi přijde fakt... blbá. odpousťe mi to slovo. Upřímně, chvílema jsem měla pocit, že ta autorka snad ani nikdy neseděla na koni. V knížkách byl zmatek. V jednom díle měla koně, v dalším, který měl na ten předchozí navazovat, ho zase neměla... Prostě mírně řečeno, knížky - přestože jsem přečetla asi 4 díly (nejspíš jsem si bláhově myslela, že příště to bude lepší) - mě prostě nenadchly... Omlouvám se všem fanynkám téhle autorky, ale takhle to vidím já.
Grossberg1: Promiňte, nemůžu nereagovat - zaprvé bych poopravila v souvislosti s Biblí slovo "mudrc" - nezdá se mi vhodné. Totiž co se týče Nového zákona, tam jsou popisovány pravdivé události (byť je za ně každý nepovažuje, ale minimálně je Ježíš historicky doložená postava...). Na rozdíl od toho, ve Starém zákoně je spousta věcí psána spíš obrazně, ani křesťané neberou všechno doslova (např. zcela nepopírají - aspoň většinou - evoluci, přestože se tím pádem nemůže shodovat s příběhem o Adamovi a Evě!) , ale snaží se v tom najít řekla bych přirovnání a nějaký hlubší význam...
Knížky jsou hezké, četla jsem je tak v 10 letech a bylo to akorát, teď už by mě asi nebavily... Ale asi dva díly - Noční tábor a Kouzelný talisman mě zrovna nenadchly. Celkově bych hodnotila tak 3*, s dobrou náladou možná 4.:)