Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky
Marie Kubátová
Trefný je výrok Adolfa Branalda: "Je to skvělá korálkářkaa nejvíc ji sluší drobné literární útvary, které jako korálky navléká na jemnou nit své fantazie - a jimiž tak snadno a lehce umí dojmout své čtenáře."
Přidat komentář
Moc pěkné krátké příběhy. S krkonošskou češtinou jsem měla místy problém, ale ta dodávala příběhům pravé kouzlo. Doporučuju jako oddechovou četbu.
Kouzelná knížečka plná poetického vyprávění... Líčení všedních situací, popisy věcí, na které by většina z nás zapomněla a pomyslně i doslova je odložila na půdu, má neuvěřitelný půvab. A přitom autorka toho hodně zažila a nic neidealizuje. Jsou to strašně prosté povídky a to je dělá tak krásnými...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Krkonošské pohádky |
| 1990 |  Lékárnická trilogie |
| 2006 | Arcidědkové |
| 2011 | Pohádky o Krakonošovi |
| 1987 | Absolventka nultého ročníku |
Milá knížečka, pro mě již druhá od této autorky. Jak sama autorka píše: "Na vysloužilém prapočítači píšu příběhy věcí, které lemovaly můj stezníček životem jako patníčky na cestě per aspera, a skládám z nich své domácí minimuzeum." Tak o tom tato knížečka je. Plus to krásné krkonošské nářečí. Pohladila po duši.
A mimo jiné jsem se dozvěděla, že paní Kubátová je autorkou předlohy k večerníčku Krkonošské pohádky.