Rup komentáře u knih
Bohužel se nemohu přidat k všeobecnému nadšení. Musím uznat, že autor je vskutku mistrný vypravěč, leč to je asi tak vše. Namísto polidštění opice zde autor polidštil králíka, a to ještě velmi, velmi idealizovaně. Jako pohádku pro děti doporučuji, jinak průměr.
Plně se ztotožňuji s TrastanRafaelem: „Je mi protivné číst komentáře osob ženského pohlaví, které se nesmírně často neztotožní s mužským hrdinou, který je nějakým svým způsobem vypočítavý, či bezskrupulózní…‟, jen bych k tomu dodal, že asi právě kvůli citovaným vlastnostem dávají takovým partnerům v reálném životě přednost. Jenže Julienovo jednání bylo v jádru, přes všechny jeho výstřelky, až moc slušné a tedy již předem odsouzené k nezdaru. Co se týče díla, pak se, dle mého mínění, jedná o vrcholnou společenskou, sociální, antiklerikální, … romantiku, skoro bych se nebál říct sžíravou nadčasovou satiru společnosti.
Co dodat? Snad jen výrok Émile Zoly: Je největší z vypravěčů. Doporučuji.
Dobrodružné, romantické a velmi naivní. Úrovně jeho stěžejních děl zdejší povídky-novely nedosahují.
Je obdivuhodné s jakou lehkostí dokáže autorka udělat z každé své hrdinky naivní, hloupou husu. Možná proto, aby to v každé třetí větě mohla neúspěšně vyvracet. Naštěstí se tentokrát nejedná o permanentní kolovrátek neustále se opakujících frází, a tak jedenu hvězdu přiznávám.
Jazyk živý, styl, nechci říct mrtvý, ale řekněme barokní. Osobně mně to nevadí, neboť mám romantismus rád, leč, jak jsem postřehl v komentářích, jiným připadá děj zdlouhavý. Ovšem co mně vadí, je tisíckrát obehrané klišé trudnomyslného detektiva a krásné sekretářky. Proto, a také kvůli tomu, že se už ke knize nehodlám vracet, jedna dolů. Zkrátka se román nestal mou srdcovkou.
Bylo-li by dílko psáno coby parodie, bylo by mi milejší. Takto ve mně vzbuzovalo děs jen neuvěřitelné kvantum pomlček; v tom je tedy autor mistr nad mistry. Bude-li jej chtít někdo překonat, bude už muset dělit slova. Jinak tomu nechybí vtip ani spád, leč proklamované hodnoty mám úplně jinak nastaveny. Celkově se přidržím průměru, tedy za 3.
Je tu v blozích vlákno, kde čtenáři diskutují, zda je lepší konec optimistický, pesimistický, otevřený, uzavřený. Nuže vězte, že tento díl nemá konec žádný; rozhovor ukončený vprostřed věty. Autor si nechal vygenerovat náhodné číslo mezi 300 a 500 nebo píchnul prstem do svazku a díl uťal. Celkové hodnocení si nechám na úplný konec, zatím tak horší střed.
Sice naivní, ale kdoví, čemu se budou smát naši potomci už jen za nějakých padesát let, ne za sto čtyřicet. Tedy pokud se nějaký Verne v současnosti vyskytne. Zatím nikoho takového široko daleko nevidím. Oproti románu Se Země na Měsíc se mi zdá, že je Do Měsíce šitý horkou jehlou. Dávám střed.
Oprostím-li se od technické stránky a rozdílného názoru na dobývání vesmíru oním biologickým shlukem, tedy člověkem, i jeho celkové budoucnosti, pak musím uznat, že autor umí klást otázky inteligentně a inteligentně na ně i odpovídat. Za mě 4* i doporučení.
Zaklínače jsem četl souběžně s Písní ledu a ohně (přiznávám, že nedočetl), a tak se srovnání samo nabízelo. Jestliže se první vyznačuje vtipem, sarkasmem, lehkostí a nadhledem, pak druhé pouze oplývá neskutečným množstvím slov bez důvodu a významu. Pakliže první je prodchnuto myšlenkou humanismu, pak druhé je bez jakékoli myšlenky, pouze uměle (neplést s umně) pospojované části destrukce; troufám si říct, že autor od začátku do konce nevěděl, co chce vlastně napsat. Resumé za tento díl i celou sérii Zaklínače tedy vyznívá jednoznačně: 100% - 5*; doporučuji.
Atomovou bombu si bohužel Roch do hrobu nevzal. Přímočarý a jednoduchý styl; nakladatel asi moc tlačil. Oproti drtivé většině současné „literatury“ jde stále o špičkové dílo.
Strašný pamflet. Máme-li k dispozici tlačítko Doporučené, mohli bychom mít i nějaké DANGER! Doporučuji se této knize obloukem vyhnout, hrozí vážné nebezpečí poškození dobrého vkusu.
Skvělé, zas a znovu skvělé, stejně jako celé jeho dílo. Dovolím si na autora parafrázovat jeho vlastní výrok: Jsou lidé, kterých by bylo škoda, i kdyby byli na světě čtyři sta let, a jiní, kteří už tu čtyři sta let nemuseli být. Hádejte do které skupiny Wericha řadím? Nevím sice, jaký má na náhrobku epitaf, ale dal bych mu tam vytesat: Zde leží ten, jenž stojí nade všemi.
Od počátku průhledné, povrchní, literárně bídné, ač psáno celkem obstojným jazykem.
Tak už se nám autor pustil i do regulérní středověké bitvy, a nevedl si špatně (zvítězil :-)). Nicméně je patrné, že je především povídkář, a tak některé kapitoly působí dojmem nastavované kaše a slouží spíše k vyplnění prázdných, patrně nasmlouvaných, stránek. Přes všechny výhrady je však celá série psaná vtipně a s fantazií, a některé autorovy výroky by se daly tesat do kamene. Za mě stále plný počet.
Stále mě tady zaráží fňukání nad absencí mapy. Tak si jí, sakra, namalujte. A pokud už neumíte držet tužku, stáhněte si nějakou malovací aplikaci do mobilu.
Tak nevím. Četl jsem telefonní seznam, výpis z matriky nebo záznam jateční zvěře. Vím však zcela bezpečně, že jsem nečetl fantasy. Slova, slova, slova. Kde jinému stačí jeden dva odstavce, zde nestačí několik kapitol. Devadesát procent textu je zbytečného. Jiráskovo Temno je proti tomu akční thriller. A síly zla se blíží a blíží jak rychlíky Českých drah. S bídou jedna hvězda. Na další díly už nemám sil.
Trochu mi to připomíná Agathu Christie: autor ví, ale neřekne; až na konci. Celá série skvělá, ovšem zde režisér spíše rozestavuje herce po jevišti. Tak trochu druhé jednání dramatu, tedy, jak je pravidlem, poněkud slabší.
Nebudu hýřit superlativy. Celá řada je skvěle napsaná. Nechybí mi v ní nic a při troše fantazie ani zmiňovaná mapa. Za mě plný počet.