Červený a černý

kniha od:


Koupit

Společenský román francouzského klasika 19. století o mladém muži, snažícím se překonat společenské bariéry a vyšvihnout se mezi společenskou smetánku. Hrdina knihy Julien Sorel je skvěle vykresleným typem mladého kariéristy a pokrytce, který proto, aby unikl vojenskému stejnokroji, si podle požadavků reakční doby zvolí kněžské povolání. Využívá přízně žen, aby mohl rychleji postupovat na společenském žebříčku bez ohledu na utrpení, které kolem sebe působí. Dílo, které zpodobnilo venkovskou i městskou společnost po Napoleonově pádu a nástupu Bourbonů, se přes počáteční nepříznivé přijetí stalo jedním ze základních kamenů světové literární dědictví....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73721/big_cerveny-a-cerny-Htx-73721.jpg 3.7807
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Svoboda
Originální název:

Le Rouge et le Noir, 1830


více info...
Nahrávám...

Komentáře (116)

Kniha Červený a černý

Hanka_Bohmova
03. května

"Veškerá nuda tohoto nezajímavého Julienova života jistě postihla i čtenáře."

Autor to myslel jinak, ale já s ním musím souhlasit doslovně: ano, to bohužel postihla, na víc jak pěti stech stranách. Spíš než zrcadlo společnosti mi to připadalo jako nějaká pradávná young adult, milostné peripetie, tajemná dobrodružství, přepjaté emoce brané smrtelně vážně. Pro mě ve výsledku dost nestravitelné, Balzac je v podobné směsici společenského a psychologického přirozenější i zábavnější.
Určitě jde o výmluvný doklad z dějin literatury, ale kdybych nemusela ležet s covidem, odložím knihu po první stovce stránek. Tím bych se ovšem připravila o jednu z mála fakt geniálních vět tohoto románu: "V semináři existuje určitý způsob, jak jíst vajíčko na měkko tak, aby z něj byl patrný pokrok dosažený ve zbožném životě".

janka2000
23. března

Povinná četba k maturitě, která mě velmi zklamala. Příběh o mladíkovi, jež má z dnešního pohledu všechny rysy sexisty a sobce, vypráví o jeho milostných a veřejných peripetiích. Čteno namáhavé, protože mě to jen štvalo a přišlo mi to plytké...


Chajda69
14. února

Román Červený a černý mi v knihovně ležel dost dlouho a nějak jsem se k němu nemohl odhodlat. Téma není úplně můj šálek čaje a vzhledem k tomu, že není úplně nejkratší, pořád jsem nacházel knihy, do kterých jsem se pouštěl raději. Pak jsem si koupil audioknihu, abych po první kapitole zjistil, že je výrazně zkrácená, ale když už jsem měl rozečteno, dočetl jsem. A musím říct, že - i vzhledem ke zdejšímu hodnocení - pro mě byla tahle kniha příjemným překvapením.

Sorel se mi zdál, co do navazování milostných vztahů, extrémně vypočítavý (a zpočátku cynický) pouze v prvním případě. Z hodin literatury mi utkvělo, že měl ženy zneužívat ke zvýšení svého společenského postavení... nejsem si úplně jistý, že tomu tak bylo ani v jednom případě. A to je to, co mi na knize vadilo - nebylo zřejmé, jaká je motivace postav k jejich chování. Zejména právě Sorelova. Z ničeho nic ho prostě napadlo, že vezme za ruku manželku svého chlebodárce. Jen tak. A že bude své kontakty s ní stupňovat. Zase jen tak. Proč? To ctižádostí vysvětlit nelze, ani nějakou nespokojeností se sebou samým... nevím, tohle mi dost vadilo.

A tím jsem vlastně vyčerpal negativa. Na Sorela po přečtení musím pohlížet trochu jinak, než jak mi byl vykládán. Ano, ctižádostivý byl, ano, chtěl stůj co stůj zlepšit své společenské postavení, ale tedy že by sahal k nějakým extrémně nemorálním metodám, to se mi opravdu nezdálo. Román jsem tak vnímal spíš jako střet ambiciózního jedince s extrémně rigidní společností, kde prostupnost sociálních vrstev je nejenom obtížná, ale zejména nežádoucí. A pak přichází na pořad dne otázka - jaké prostředky mohu použít k boji proti systému, reprezentovaný prostě tím, že se chci mít lépe?

Stendhalovy kousavé poznámky na adresu francouzské společnosti byly skvělé, a přesto si myslím, že jsem jich mohl docenit pouze malou část. O ponapoleonském období ve Francii nevím nic moc, o roli církve v té době asi ještě méně a o jednotlivých osobnostech té doby už nevím vůbec nic. V tomto ohledu je tedy Červený a černý asi dost poplatný své době, kdy jeho ocenění vyžaduje poučeného čtenáře.

Autorovy obecné "životní poučky" a komentáře typu "neštěstí zmenšuje bystrost ducha" nebo "člověk už nemůže počítat s rozumem. Toto století dělá ve všem zmatek. Spějeme k chaosu." mě moc bavily a soustředil jsem se hlavně na ně. Příběh samotný mě nakonec překvapil, nejzajímavější mi přišly kapitoly o životě v semináři a v pařížské společnosti. Asi hlavní dějový zvrat jsem vůbec nečekal, za což také připisuji kladné body.

Na závěr pak musím podotknout, jak trefný byl Stendhal s tím, jak vykreslil adoraci povrchních Francouzů hrajících si na aristokracii k Sorelovu "umění" recitovat Bibli, což mu automaticky zajišťovalo jakýsi respekt. Nejednou se mi stalo, že jen proto, že jsem byl obeznámen s některými texty (písní, literárních děl) a dal tuto znalost najevo, i když jsem s obsahem naprosto nesouhlasil, dopad toho, co jsem potom říkal nebo dělal, byl nepoměrně vyšší a bylo k tomu přihlíženo jako k vysoce relevantnímu. A Sorelovské pohrdání je přesně to, co tenhle nezasloužený obdiv (vědomě vystavěných) vzdušných zámků zasluhuje, sám jsem to nikdy nechápal, i když uznávám, že ho bylo možné využít ve svůj prospěch.

A pod dojmem z předvolební kampaně k volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2021 nemůžu necitovat kousek monologu pana de la Mole: "Uvědomme si, koho je nutno rozdrtit. Na jedné straně novináře, voliče, slovem veřejné mínění; pak mládež a ty, kdo se jí obdivují. Zatímco se oni opájejí vlastními planými slovy, máme my tu zaručenou výhodu, že čerpáme ze státního rozpočtu."

Annicka
30. ledna

Má oblíbená kniha. Kdysi jsem ji četla na gymnáziu jako povinnou četbu - tehdy jsem strašně cítila s Juliánem a s Matyldou. Nyní jsem ji poslouchala jako audioknihu se skvělým Borisem Rösnerem. S Juliánem ani Matyldou jsem neměla už tolik pochopení - asi jsem také vyrostla těm jejich hloupým a afektovaným nápadům :) Stendhal každopádně Juliánovu povahu, ať si o ní myslíme cokoliv, popisuje opravdu mistrně. Obzvlášť poslední dvě kapitoly s vyvrcholením podivného vztahu Juliána, Matyldy a paní de Rénal byly skvělé.

MíšaS.
08. ledna

Vynikající román. Četla jsem ho několikrát a vždy na mě "blikne" něco, co jsem při předchozím čtení ještě nebyla schopna pochopit anebo nechtěla pochopit :)

ElleNora
30.11.2021

Příběh plný nevěry, manipulace a honby za vyšším společenským postavením. Některé části se četly vysloveně samo, ale bohužel se střídaly s těmi, které se příliš vlekly. Styl psaní je po vzoru francouzského realismu velice otevřený a upřímný, plný vnitřních monologů, víme tedy, co si postavy myslí. Právě proto mě asi kniha zaujala - působí velice silně, přestože s postavami člověk nesoucítí.

Ronnie68
08.11.2021

K téhle knize mě přivedla mamka ... já jsem se k ní odhodlávala už nějaký ten čas ... a musím přiznat, že to nebylo špatné čtení ... i když hlavní hrdina mi nepřipadal super sympatický (hlavně jeho chtivost po moci jakoukoli cestou) ... skoro každá kapitola (až cca na poslední 3) je doplněna krátkým úryvkem [citátem] z knih od různých autorů ... opravdu to nebylo špatné čtení ...

n.ezn.amy
15.07.2021

Julien Sorel chce v životě mít vysoké postavení, lehký život v luxusu a neváhá kvůli tomu obětovat vše, aby toho dosáhl. V zásadě je mu jedno zda svého cíle dosáhne jako voják v typické červené barvě anebo jako duchovní v barvě černé. V kariéře stoupá vysoko, ovšem vše má svůj strop a potom pád je velmi krutý. Příběh bezskrupolozního člověka, který pro své obohacení je schopen čehokoliv i popřít svá přesvědčení. Povaha některých lidí se nemění a to jak v minulosti tak současnosti.

1