rumund komentáře u knih
Řekl bych, že taková klasická detektivka s Herculem Poirotem. Nikdy jsem asi nebyl úplný nadšenec tohoto typu. Už to není od Agathy Christie, ale Sophie Hannah to pojala úplně stejným stylem psaní. Složité, dlouhé, zapeklité vyšetřování vražd s úspěšně vyřešeným koncem. Tečka
Docela čtivá kniha se spousty zvratů ve vztazích. Myslím, že ve spisovatelce Daveové je toho ještě spoustu toho, co nám napíše. Já osobně se na další její knihy docela těším.
No trošičku zklamání. Kniha začala velice čtivě, ale postupně mě kniha začala mírně nudit a časem jsem se i ztrácel v ději. Závěr knihy mě ještě trošičku vzkřísil, ale ne nijak ohromně. Přitom knihy o Jacku Reacherovi mám docela rád a přečetl jsem jich pěknou řádku, ne-li všechny.
Zas to taková hrůza, jak většina píše, to nebyla. Řekl bych, že typický styl psaní Obermannové. V autobiografické knize spisovatelka docela dobře, i když časově zmateně popsala, jak bylo náročné přežít těžkou životní etapu.
Ač mám cestopisy velice rád, tak zápisky z deníků Jamese Cooka mě teda moc nepohltili. Asi jsem teda spíš na ty novodobější cesty se Ziburou a spol, než objevování světa v 18.století.
Řekl bych to asi tak, že prostě klasická kniha Patrika Hartla. Vím, že spousta lidí tyto jeho knihy nemá ráda, ale mě jeho knížky baví. Pohodové čtení na oddech s minimem přemýšlení nad dějem. Já jsem spokojen.
Tato kniha z mé knihovny, kolem které jsem roky chodil , se ukázala jako skvělá kniha. Vůbec bych to ani neodhadoval, jak mě román o hraběnce Báthoryové takto chytne. Celý obsáhlá kniha se krásně a plynule čte a čtenář doslova hltá hraběnčiny pomocníky i tvrdé zbojníky na opačné straně. Od spisovatele Joža Nižnánského si jistě ještě budu muset něco přečíst. Určitě aspoň volné pokračování čachtické paní a to Ženu dvou můžu.
Pro mě asi tak průměrná detektivka. A jak bych tak řekl, taková severská klasika. Nemůžu si pomoct, ale všechny takové detektivky z těchto severských zemí, jsou nějaké chladné. Úplně mě prostě nedostávají do vary, tak, jak by správná kniha měla.
Tak tahle kniha byla dost dost dobrá. A přitom to je už 11tý díl série o Jane a Mauře. Kde jste byli schované tak dlouho holky? Fakt jsem si tuto knihu od Tess Gerritsenové moc užil a moc doufám, že se mi podaří dost i k některým další. Po dlouhé době musím dát 5hvězd a zaslouženě.
Ale jo. Další dávka oddechu u nenáročného a tak průhledného příběhu. Docela mě knihy Penelope baví, i když to je typicky ženské počteníčko. Sfoukl jsem ji jako svíčku za pár hodin a 4* to může dostat ...
Doma jsem náhodou šáhl pro knihu Měděný knoflík, aniž bych tušil co to bude. Román se rozjel na výbornou, ale v poslední třetině knihy, jsem se nějak začal nudit a ztrácet. Každopádně na 3hvězdy to ještě vyšlo.
Mnoho jsem o této staré knihy o císaři Nerovi neočekával, ale musím uznat, že docela to šlo. A vážně byl Nero dost krvavý ...
Musím uznat, že vážně dobrá kniha. Na 5 hvězd by musela být excelentní, ale na 4 hvězdy to hraje vyjde. Zase docela jiný příběh válečných knih z druhé strany zákopu a taky hrůzostrašného. A i poválečné období nebyla procházka růžovou zahradou ...
Tak tohle mě teda moc nebavilo. Kniha začínala docela zajímavě, ale pak jsem se začal ve spoustě názvu míst a jmen ztrácet, až jsem se ztratil úplně a knihu dočetl jen ze setrvačnosti. Možná jsem měl jiné myšlenky a kvůli toho jsem se přestal soustředit, možná je kniha dost zmateně napsána.
Do asi půlky knihy, jsem vůbec nevěděl, co si o knize myslet a o čem to vlastně je. Ale hned, jak jsem otočil další stránku, tak vše mi začalo dávat smysl a vše jsem začal chápat. Skvělá kniha. Při čtení se i docela zamyslíte, že se to všechno může klidně stát a pak by nám všem bylo hrozně těžko, že raději ani nedomýšlet dál.
Docela fajn oddechovka u nenáročné knihy. Takový typický románek od Penelope Bloomové.
Pravda očekával jsem od této knihy úplně něco jiného a trošku něco víc. Deník Alfreda Rosenbergera to rozhodně není, spíš výčet historicky většinou známých věcí a faktů.
Sice to nebyl můj šálek kávy, poněvadž moc nemám v oblibě sci-fi jak knižní tak filmové, ale smekám před spisovatelem Clarkem. Napsat takovou knihu a to ještě celých 8let před prvním přistáním na Měsíci, je doslova magie.
Vůbec nebavilo. Z deseti povídek mě zaujala jen jedna a to "Podivuhodný případ Benjamina Buttona" který je znám jako film. Akorát 3hodinový film ve třiceti stránkách.
Pravda, kniha byla docela čtivá, ale nějak mě nechytla. Buď jsem nebyl ve správném rozpoložení nebo to nebyl můj šálek kávy. Ani nevím přesně co mi vadilo.