roso.mak
komentáře u knih
Křiváci
Maureen Johnson
Docela hezké počtení, byť se autorka dost pomalu rozjíždí. Na straně 95 se hrdinka teprve dostává na školu. Ale když se tím nenecháte odradit, dostanete trilogii se sympatickými hrdiny, zajímavým prostředím (snad první kniha, která využívá tajných chodeb a nepůsobí to jako Deus ex machina) a zajímavou a přes svou fantastičnost uvěřitelnou zápletkou.
Autorka má dar vyprávění. Dokáže vymyslet postavy tak, aby byly opravdu charakterově různorodé, nesplývaly a zůstaly uvěřitelné. A smysl pro humor. Párkrát mě její hlášky opravdu pobavily.
Společníci
Katie M. Flynn
Tahle kniha není tak špatná, jak špatné je její hodnocení. Nicméně, děje se toho tam hodně, ale nic se neřeší. Pamatujete si ještě z hodin literatury takovouto základní definici, že správné drama má mít kolizi a krizi? Tak to tady chybí.
Rok čarodějnic
Alexis Henderson
Ach jo. Nemám ráda knihy, co nemají smysl pro pořádnou pomstu.
A k napsání feministické knihy, jak knihu definují na obálce, je potřeba nejen vykreslit svět toho nejhnusnějšího patriarchalniho charakteru. Je potřeba ho také nechat padnout.
Den trifidů
John Wyndham (p)
Tohle už je nějaký čas, co jsem knížku četla. A rozhodně člověku uvízne v paměti. Možná se leckomu bude zdát trochu naivní, na postapo málo krvavá a tak vůbec. Za mě je to ale něco, co nestárne.
Hlavu vzhůru
Claudia Cross–Müller
Hm, to byla hodne stručná kniha. Asi ne úplně blbá, ale nevím, zda kvůli tomu stálo vydávat knihu.
Podzemní říše
James Rollins (p)
(SPOILER) Bože, to byla ale blbost.
Nemyslím to "ztracené" podzemní město, ani tu telepatii. To k žánru patří. Strašně nesnáším, když jsou hrdinové blbí. Považte. Máme nepřítele oblbnutého prášky natolik, že mu dokážeme sebrat věci a vyplížit se ven. Co vám sakra brání majznout ho po palici?
A ti paragáni snášející se nakonec? Na to autor trošičku pozapomněl, že jeskyně mívají strop. Nebo se snad spustili šachtou výtahu a pak se k tomu stropu odlevitovali, aby pak mohli mít efektní ántreé? A to ani nemluvím, že na jeskyňářskou VIP výpravu si vyberete logicky bioložku s klaustrofobií, protože drama musí bejt. Fuj.
Celoroční průvodce houbaře
Jiří Baier
Kniha není klasický atlas. Pokud si extra nejste jisti v kramflecich, autor ma na kontě spoustu specializovanych knih. Ale jinak je to super. Jen je tezka do batohu.
Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
Tak to vypadalo tak nadějně. Detektivku, kterou může čtenář doopravdy rozluštit? Sem s ní. Hrdinka s neortodoxním slovníkem? Sem s ní.
A povidku od povidky je to horší. Vůbec nemáte chuť to číst, natož se natolik soustředit, abyste si dali dohromady všechna fakta a mohli odhalit vraha.
Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
(SPOILER) Ten konec měl být šťastný, ale byl spíš zatraceně děsivý.
A neměl logiku.
Proč byl děsivý? Vám nepřijde sakra děsivý, že skončíte jako poslední dva lidi na celé planetě? A to, že se milujete, vás sakra nezachrání.
A proč neměl logiku? To mi neříkejte, že entita s takovou inteligencí, že dokáže vyvolávat dveře do jiných realit i do stvoření světa, by nedokázala obejít jeden aug z "úsvitu jejích časů"?
Světatvůrci
Robert Jackson Bennett
Opět super jízda.
Autor sice dává hlavním hrdinům skoro skribovací superschopnosti, což by normální knihu zabilo na nudu, jenže tato kniha má něco, co to vyvažuje. Superzlouna.
A navíc superzlouna, který není úplně tak černobílý, takže až do konce nebudete vědět, komu z prastarých věřit. Teda kromě Klefa. Mé nejoblíbenější postavy. Ten je samozřejmě pořád ten cool týpek co byl v prvním dílu.
Květy zla
Charles Baudelaire
Poezii takhle vzývaného typu se vážně neodvážím ohodnotit. Zvláště proto, že neumím francouzsky.
A vzhledem k tomu, že se mi dostala do ruky verze, kde jsou sloučeny všechny doposavadní překlady, tedy ty samé básně, ale v několika verzích, poznala jsem, že na překladu zatraceně záleží.
Takže je velmi možné, že básně, které mi přišly jako magořina beze smyslu, jsou ve skutečnosti poetické výlevy plné hlubokého sdělení.
Čaropisci
Robert Jackson Bennett
Nedávno jsem četla, že kniha by se měla začínat co nejpozději to jde. Tahle kniha to nedodržela a první dvě kapitoly jsou dost vopruz. Ale prosim, nenechte se tím odradit. Protože zbytek je vážně skvěle napsaný.
Trochu se obávám dalších dílů, přeci jen hrdinka si do moci hodně pomohla a to bývá na škodu, nicméně dostala do vínku taky pořádně silného nového nepřítele, takže se jdu s chutí pustit do nášupu.
Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
Dobrá kniha.
Ze začátku to vypadalo, že půjde jen o přepisy rozhovorů s úchyláky, ale opak je pravdou. Kniha je to, co slibují - rozšíření dokumentu V síti. A dobrým.
Jen je potřeba nejdřív vidět film. Jinak si myslím, že i když kniha dokáže fungovat samostatně, nejlépe prostě fungují dohromady.
Anglická kuchyně slečny Elizy
Annabel Abbs
Je to hezká kniha, pokud se ovšem vyžíváte ve vaření. Mám pocit, že jak bojovala kniha na dvou frontách, ve výsledku klouže příliš po povrchu.
Na jednu stranu se tam snaží představit nějaký fiktivní příběh, na stranu druhou se do toho snaží vklínit poetický popis vaření receptů. Výsledkem je, že příběh je tak nějak podivně uťatý a popisy vaření tam spíše ruší.
Přitom ta kniha má obrovský potenciál. Dělení kapitol podle vařených jídel, opravdu povedená poetika jejich popisu, trocha sociálně- třídního boje, slušná porce feminismu a také trocha pikantního tajemství... Ještě jednu autorskou revizi a kniha by mohla být opravdu geniální.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Ehm. Ony jsou to opravdu deniky. Prostě přeložený a přepsaný deník. Takže je to poměrně nečitelné: dnes jsem obědval s tím a tím, na večeři přišli ti a ti...
Jak prokouknout druhé lidi
Joe Navarro
Žádný aha efekt se nekonal. Kniha říká jen to, co každý dobře ví. Když proti vám stojí zamračený člověk se zkříženýma rukama, tak vás asi fakt nechce obejmout.
Jde o to, že většinu času nemám náladu rozklíčovávat cizí náladičky. Prostě je potřeba něco udělat, tak se to udělá. Je nervní? Jeho chyba. Nemá mě rád? Přizpůsobováním svého chování každému člověku na míru jsem skončila v pubertě. Nestojí to za to.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Možná bych dala o hvězdičku víc, než jsem dala, kdybych před tím nečetla životopis Terryho Pratchetta. Sklouzla jsem se akorát tak po povrchu a mohla prohodit pár letmých slov s lidmi, se kterými se Felton potkal a jen o malinko víc poznat Feltona samotného.
Také mě rušilo, že jako kniha je to totiž napsané - amatérsky je možná to správné slovo. Člověk by řekl, že si Felton na to najme ghostwritera, aby to mělo hlavu a patu a bylo to čtivé, ale buď to to poctivě psal sám, nebo své peníze utratil špatně.
Tak jak je to napsané, tak tak by vám to asi vyprávěl v hospodě na pokecu, ale jako styl vyprávění do knihy to funguje jen napůl.
Je skvělé, že to napsal, o tom žádná. Jak jinak by se člověk dozvěděl informace ze zákulisí natáčení Harryho Pottera? Ale já se kromě toho chtěla dozvědět i něco o něm. A tohle vyprávění mu moc nešlo.
Zvlášť ten konec - intervence, dobrovolná léčba, vůbec jsem nepochopila, s čím že to měl problém, že to šlo až k léčebně. Z toho, co je tam psáno, za mě spíš potřeboval vypadnout od špatných lidí a začít řešit svou duševní pohodu. Tak jak to vyprávěl, tak než problémy alkoholika mě to spíš přišlo jako syndrom vietnamského vojáka. Prostě to nedokázal v knize doopravdy předat, byť se o to snažil.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Skvěle napsáno. Pak, že nejde psát životopisy čtivě a poutavě.
U většiny životopisů mám pocit, že jsem se ocitla na přednášce profesora Binnse, ale u téhle ne. Kniha je pojatá velmi vážně a rozhodně se nebudete chlámat, jak při čtení Terryho knih, ale rozhodně to neznamená, že není zatraceně zábavná.
Náhradník
Princ Harry (p)
O knize by se toho dalo napsat strašně moc. Snad jen:
Někteří si stěžují, že nepředává žádné pikantnosti. A já se ptám, co to sakra máte za nároky, když vám nestačí ani omrzlý penis?
Rozhodně jsem si díky této knize uvědomila, jak strašně velký problém může mít pronásledování paparazzi v zemi, kde si za jednu jedinou fotku postavíte barák.
Tato kniha mě naučila nevěřit ničemu, co se o královské rodině píše. A to ani v médiích, která nejsou bulvární. A to natolik, že pochybuji i o tom, co je napsáno v této knize. A to je dobře. Účel splněn.