Ronny
komentáře u knih
Olive Kitteridgeová je zpět
Elizabeth Strout
Olive opět nezklamala, je to moje srdcovka!!!! Nechci odrazovat mladé čtenáře, ale je to spíše pro nás postarší a staré. Některé kapitoly se mi líbily méně, ale některé chytly přímo za srdce.
"Děti jsou jen jehla v srdci. Jenom zatracená jehla v zatraceném srdci."
" Až zestárneš, staneš se neviditelnou. Tak to prostě je. Ale je to svým způsobem osvobozující. Už se s tebou nepočítá. Myslím, že to nedokážu dobře vysvětlit. Ale jdeš životem a myslíš si, že jsi někdo. Nemyslím to ani pozitivně, ani negativně. Ale myslíš si, že jsi někdo. A potom zjistíš" , a Olive pokývla hlavou směrem k dívce, která podávala kávu, "že už nejsi nikdo. Pro servírku s velkým zadkem ses stala neviditelnou. A to je osvobozující."
Zavolejte sestřičky
Jennifer Worth
Na knihu mě nalákala filmová série. V češtině bohužel vyšel jen 1. díl knihy, ostatní jsem si zakoupila v angličtině. Knižní předlohu napsala porodní bába, která působila v East Endu v Londýně v 50. a 60. letech, takže jsou to skutečné příběhy žen a fakta z té doby. Velmi zajímavé a čtivě napsané, doporučuji!!!
Všechno je možné
Elizabeth Strout
Kniha Olive Kitteridge patří k mým nejoblíbenějším a tuto řadím na druhé místo ze všech knih autorky. Není to četba pro každého, osudy lidí z jednotlivých povídek se prolínají, je třeba číst pozorně. Doporučuji k této knize si přečíst také román Jmenuji se Lucy Bartonová. Tyto knihy se doplňují. Kvalitní literatura.
Být sama sebou
Veronika Vieweghová
Po této knize jsem sáhla při četbě Báječného roku od Michala Viewegha. Bylo pro mne zajímavé zjistit jaká osobnost je jeho manželka a její pohled na manželství a rozvod. Tyto pasáže a také popis dětství autorky a začátek nového vztahu po rozvodu se mi četly velmi dobře. Veronika je silná a schopná žena, jen s některými jejími názory se neztotožňuji.
Ženy plují na sever
Mary Pipher
Kniha přesně pro mne v tomto životním období! Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale přestože se knih už spíše zbavuju, hned jsem si ji objednala ať je moje a můžu si v ní podtrhovat . Vlastně tam není nic pro mne až tak objevného co bych nevěděla, ale je to takové laskavé shrnutí těch moudrých pravd napasované pro starší ženy, podložené příběhy autorčiných přítelkyň a klientek. Člověka to posílí a povzbudí.
Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty
Agnessa Mironovová
Velmi čtivě napsané memoáry ženy, která je přirovnávaná k ruské Scarlet O'Harové. Sobecká, milující přepych, ve kterém žila jako manželka prominentního člena NKVD, za doby hladomoru, kdy umírají miliony obyvatel Sovětského Svazu. Ale přesto nevzbuzuje jen antipatii. Je upřímná a její odvaha a obrovská energie, vůle k životu, chuť přežít, ale ne za každou cenu si čtenáře nakonec získá.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Pro toho kdo o KLDR žádnou knihu nečetl to bude opravdu šokující četba. Pro mne byla mnohem zajímavější kniha "Není co závidět".
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Nuda, nedočteno. Od autorky hodnotím knihu Zmizet. Toto ne..... On řekl, ona si pomyslela...
Poslední interview
Eškol Nevo
Kniha na mne silně zapůsobila a hodnotím vysoce! Je nesmírně těžké otevřít své myšlenky a nitro, dát svůj životní příběh, svou rodinu, své prohry a selhání na pospas komukoliv. Jenže někdy je to i uzdravující a někdy má spisovatel takové puzení, že se k tomu odhodlá přes všechny rizika. Chce to každopádně velkou odvahu, jít takto s kůží na trh!
Kniha mne obohatila, dojímala a někdy i štvala.
Prostě skvělá!
„Důvěrně si popovídat s blízkým člověkem je podle mě jedno z největších potěšení, které život skýtá. Ale k tomu, aby se takový rozhovor udál, je potřeba partner, který je vnímavý a zároveň se sám umí svěřit. Který usiluje o upřímnost, ale přitom nezraňuje. Který je nepředvídatelný, a přitom vás neohrožuje. A samozřejmě je potřeba čas. Čas na to, aby se oba mohli dostat do hloubky. A je potřeba místo. Kde se tohle všechno může odehrát. Zkrátka je to zázrak, že se to vůbec někdy povede, byť jen občas…….
Měl jsem v životě celkem tři dobré kamarády.
Zbývá mi jeden.
A zanedlouho i on – asi –
A pak co? Kam půjdu se svými tajemstvími? Komu budu vyprávět, že už čtrnáct dní nespím doma, a že když se po telefonu s Diklou domlouváme na praktických záležitostech, její hlas je studenější než jeruzalémská zima?
S kým budu sám sebou? Dá se žít bez přátel?"
„V poslední době se vůbec nehádáme. Možná proto, že v jádru každé hádky je naděje, že se něco změní.“
„Myslím, že jsem přišla na to, jak to s těmi rodinnými dovolenými je, v čem to vězí. Člověk nesmí čekat, že si to bude neustále užívat, jde o to sesbírat ty hezké, dobré chvíle.“
“Děti jsem v tomhle rozhovoru zatím sotva zmínil ,i když ve skutečnosti jsou můj celý svět. A já mezi nimi běhám jako číšník roznášející lásku. Můj osud je v jejich rukou. Moje štěstí drží ve svých dlaních…“
„Rozdíl mezi nepatrnou nadějí a žádnou nadějí je nezměrný.“
Andělin popel
Frank McCourt
Skvělá kniha, četla jsem už vícekrát. Neuvěřitelné, ale bohužel pravdivě popsané, otřesné dětství autora v Irsku. Doporučuji také pokračování Andělina země.
Příběh o lásce a tmě
Amos Oz (p)
Bohužel opět přes veškerou snahu nedočteno. Už jsem byla v polovině, ale začala jsem přeskakovat odstavce a nahrnulo se mi z knihovny mnoho jiných knih. V knize je plno zajímavých pasáží, popisů a informací. Část popisující matčinu smrt a její vliv na syna mne opravdu dojala. Ale je to příliš rozvleklé.
Děti Volhy
Guzel Jachina
Knihu jsem zatím nedočetla. Možná k tomu přispělo množství jiných zajímavějších knih nebo fakt, že jsem ji četla na mobilu. Velmi jsem se na ni těšila, nevadí mi tlusté bichle, ale tyto zdlouhavé popisy, hlavně přírody, mě opravdu nebaví. Jinak příběh originální, škoda. Předcházející kniha autora Zulejka otevírá oči se mi opravdu líbila.
10 minut 38 vteřin
Elif Shafak
Váhám mezi 3-4 hvězdičkami. První polovina velmi dobrá, od druhé půlky mě to přestávalo bavit.
Můj život mezi slzami a smíchem
Jiřina Bohdalová
Mě nejvíce zaujala první část, kdy p. Bohdalová popisuje těžké životní období, kdy byl uvězněn její otec. Opravdu obdivuhodným způsobem to zvládla! Výčet jejích rolí atd. mne nijak nezaujal, velmi málo tam bylo napsáno o jejím vztahu s manželem Radkem.
Žít z vlastního pramene
Anna Hogenová
Přednášky a život paní Hogenové mě velmi zaujaly. Kniha obsahuje mnoho hodnotných moudrých myšlenek, nicméně jsou zabaleny často ve větách a obklopeny výrazy, které jsou pro obyčejného čtenáře divné a mně vadily. Na autorce jde poznat, že se celý život vášnivě věnuje studiu filozofie. Přesto si p. Hogenové velmi vážím a její práci oceňuji.
Oblečené k tanci na sněhu
Monika Zgustová
Kniha určitě užitečná pro ty, kteří o tomto tematu nic nečetli. Pro mne bohužel moc přínosná nebyla, ani se to dobře nečetlo. Doporučuji spíše "Strmá cesta" od Ginzburgové nebo "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" Sandry Kalniete nebo "Jaká je cena člověka".
Manuál pro uklízečky
Lucia Berlin
Někdo tady nazval tuto knihu "oddechovou četbou". To není ani náhodou. Povídky čtu celkem nerada, ale tyhle byly vyjímečné, spíše jsem je četla jako sledování životního příběhu autorky a její rodiny. I když ne všechno je autobiografické. Některé povídky mne nezaujaly, ale více bylo těch, které jsem si přečetla dvakrát i vícekrát a přitom na internetu vyhledávala životopisné údaje a fotografie autorky. Bylo zde napsáno mnoho kvalitních recenzí této knihy, je tedy zbytečné psát cokoliv dalšího. Krásné, hodnotné čtení!
Z povídky Domů
“ Co dalšího mi uniklo? Co mi kdo chtěl říct a já to neslyšela? Jaká láska možná existovala a já o ní neměla ani tušení?
Takové otázky nemají význam. To, že jsem vydržela tak dlouho naživu, má jediný důvod - hážu minulost za hlavu. Zavírám dveře před zármutkem a lítostí a výčitkami svědomí. Kdybych je pustila dovnitř, kdybych si dopřála byť jen malinkou skulinku, prásk, dveře by se rozletěly srdce by mi roztrhaly na cucky poryvy bolesti oslepily by mě hanbou rozbíjela bych hrnky a láhve smetla všechny sklenice roztřískala okna potácela se po rozsypaném cukru a rozbitém skle nechávala za sebou krvavé stopy k smrti vyděšená a zalykající se až bych se nakonec naposledy otřásla z hrdla by se vydral poslední vzlyk a zase bych ty těžké dveře zabouchla. A jako už tolikrát bych začala dávat do kupy tu spoušť.
Možná že to není zas tak nebezpečné, když minulost pustíte dovnitř se slovy:“Co kdyby?“ Co kdybych si s Paulem promluvila, než se sbalil a odešel? Co kdybych poprosila o pomoc? Co kdybych se vdala za H.?
Jak tu tak sedím a dívám se z okna na strom, na kterém teď nejsou ani listy ani vrány, odpovědi na každé z těch „co kdyby“ jsou zvláštně uklidňující. Nemohlo k nim dojít, k tomuhle co kdyby ani k tamtomu co kdyby. Všechno dobré i zlé co se mi v životě přihodilo, bylo předvídatelné a nevyhnutelné, obzvláště ona rozhodnutí a kroky,kvůli kterým jsem teď dočista sama. „
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
Opravdu strhující životní příběh paní Edith, velký obdiv!
Pochovejte mě pod podlahu
Pavel Vladimirovič Sanajev
Líbil se mi komentář Corsa!
"Dakedy clovek najde pre seba klenot ani nevie ako! "
Kniha mne zaujala v knihkupectví a po přečtení recenzí jsem neodolala a knihu koupila. Škoda, že byla tak tenká.
Román je z velké části autobiografický, dědeček, matka i otčím hlavní postavy byli/jsou ruští herci a našla jsem jejich fotky a údaje o nich na internetu. Četba mi připomněla jinou knihu, také od ruské autorky Ljudmily Petruševské "Čas noc".
Taky jsem měla při její četbě smíšené pocity, bylo to tragické, ale zároveň popsáno humorně. Podle knihy byl v r. 2009 natočený ruský film " Pochoronitě meňa za plintusom ".