RoBertino27
komentáře u knih
Mezi peklem a rájem
Jarmila Šťastná - Königová
Po přečtení je patrné, že kniha vznikla v době "nového" vnímání formy literatury faktu, působí poněkud ve stylu "spíchnuto horkou jehlou" a s mírně bulvárním nádechem, možná bychom místo popisu večírků čekali víc informací v zásadních místech kariéry nejen Jarmily, ale i jejího muže, ale jako doplnění celkového profilu osobnosti Františka Šťastného je o příjemný bonus.
Kdo zabil Johna Lennona?
Fenton Bresler
Příliš mnoho "faktů", kterým chybí nějaká souslednost a především vysvětlení. Kolem smrti Johna Lennona se vyrojilo mnoho spekulací, ovšem postupem času se pozvolna rozplývají. V této knize je těch informací příliš mnoho, takže se v ní Lennon jaksi ztrácí.
Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Těžko se budeme přetvařovat, že socialistická revoluce na Měsíci mohla proběhnout za podpory Neználka & his best friends. Ale svůj půvab kniha neztrácí, vlastně poukazuje i na některé nešvary, které sužovaly zcela určitě kohokoliv. Propaganda bujela na obou stranách ideologicky rozděleného světa a způsob, jakým ji podal autor Neználka rozhodně nebyla taková, že bych vrhl knihu do ohně...
Beatles v Čechách
Vladimír Tučapský
Někoho určitě napadne - co s knihou, v níž je jenom seznam článků? Já osobně nad ní zajásal, protože to byl další podklad po badatelskou činnost. Nikdo by nevěřil, kolik až legračních nesmyslů se v oněch vymezených letech objevilo v článcích, uvedených v seriózních titulech. Proto jsem rád, že ač nízko- či přímo mizivěnákladová publikace skončila nakonec i v mé Beatles-sekci.
Beatles v písních a obrazech
Alan Aldridge
Do knihy jsem mnohokrát nahlížel a mnohokrát po ní toužil. Čas oponou trhnul, takže jsem využil doby a vzal zavděk spojenou verzí jedničky a u nás dříve nevydané "dvojky". Mám tak většinu textů Fab Four a také spoustu kouzelných obrázků, které mi připomínají dobu, kdy jsem k Beatles nacházel cestu a objevoval jejich svět.
Hora světla
Emilio Salgari
Dravá zvěř, nebezpeční hadi, démonický fakír, schopný se oživit a neohrožení evropští důstojníci usilující o získání diamantu světového věhlasu. Číst je třeba s rozvahou a pochopením, že věda ani zoologie v té době nebyly na zvláštní úrovni, i proto častý omyl doprovázející hadí útoky - to je jen jeden z několika příkladů. Jinak jde o dobrodružný styl, který lze za dva tři dny pod letním sluncem proběhnout, o víc evidentně nejde, ale není třeba Salgariho výtvor proto snad zatracovat.
Celínčino štěstí
Eliška Krásnohorská
Odkazuji na popis u knihy Celínka - jestliže první část jejich eskapád jsem přežil oslaben nemocí, u "dvojky" už jsem se regulérně bouřil, ale nakonec jsem podlehl jsa veden cimrmanovským syndromem zvědavosti, zda druhá část bude stejně slabá jako předchozí. Nebyla - ještě horší.
Celinka
Eliška Krásnohorská
To mi jednou bylo hodně zle a tehdejší manželka mi hodlala ukrátit dlouhou chvíli. Pak jsem přemýšlel, zda to nemyslela tak, že mě dorazí. Celínka mi byla přečtena a vydržel jsem ji do konce. Ale pokud se tu někde objevují hlášky u pirátských příběhu, jak jsou naivní a protoduché, pak nevím, jak nazvat dílo spisovatelky, po níž máme v Praze dokonce pojmenovanou ulici v samém centru. Nejspíš vytvořila i něco lepšího.
Pět sekyr poručíka Hamáčka
Miloslav Švandrlík
Ačkoliv byl ryšavý poručík Hamáček výraznou postavou Černých baronů, v jeho vlastní publikaci tahá za kratší konec a nestíhá ani ve srovnání s Terazkyho sólem. Dalo by se říci, že tu vidíme něco podobného jako u dvojice Kopyto-Mňouk. Naštěstí se autor nepustil do osudů Mazurkových, Troníkových, Ořechových, Domkářových, Honcových či dalších oficírů - Hamáček se dle mého názoru kymácí na hraně a asi vyslal jasné poselství.
Říkali mu Terazky
Miloslav Švandrlík
Když přijde na stůl poslední půllitr, nedá se nic dělat. Další exkurze do prostředí černých baronů, prolínající se s oním stěžejním dílem, neztrácí na přitažlivosti a dokonce některé pasáže s oblibou a rád cituji, ale ten zvláště ustřelený konec... jistě, jde říci, že se jedná, filmově řečeno, o takový spin-off, ale šlo ho dotáhnout ještě o kousek dál. Jenže to by se Kefalín s Terazkym museli pěkně zlískat.
Muž se psem
Zdeněk Jirotka
Zdeněk Jirotka je propojen se Saturninem a Muž se psem zůstává v pozadí. Těžko říci, jestli jsem očekával něco podobného nebo zda jsem měl zkreslené reference, zůstal tak trochu za očekáváním, ale vinu opravdu nehledám v autorovi. Chápu, že to je velmi dobré dílo, takový pěkný blyštivý kamínek, ale protentokrát ho přenechám ostatním.
Mé roky s Ferrari
Niki Lauda
Názory Laudy na to, co jeho kariéru učinilo zásadním - nehodu na Nürburgringu, ale také na kolegy, stáj Ferrari a závodění vůbec. Ukazuje, že tento Vídeňák vůbec nebyl osobou, jíž byste snadno pochopili. Mnohdy nečekaná až zbrklá rozhodnutí - přičemž s ohledem na datum vydání v knize není zachycen rok 1979 a následné události - nekompromisní postoje a balancování na hraně popularity. To je Niki Lauda, jemuž novináři často udělovali nepopulární citron jako symbol pro pilota, s nímž není lehké se domluvit.
Vše kromě svého života
Stirling Moss
Poněkud zapomenutá kniha "věčného korunního prince" Stirlinga Mosse, čtyřnásobného vicemistra světa. Více než popis závodění se jedná o výpověď pilota, jehož kariéru ukončila těžká nehoda v nemistrovském závodě na trati Goodwood (1962), po ní už nebyl schopen stejných výkonů a se špičkovým sportem se rozloučil. Netradiční řešení, ovšem kdo nechce pouze sbírat výsledky a jména vítězů, určitě po této publikaci sáhne.
Případ baskervillského psa
Ludvík Souček
Souborné vydání z roku 1990 zatlačilo do pozadí vzpomínky na sešit KARAVANA se sugestivní kresbou na titulní straně. Nevěděl jsem, co čekat a nemohu říci, že bych s lehce otráveným výrazem přeskakoval stránky. Navození atmosféry v Anglii bylo opravdové, určitě odvážně pojatý materiál, navzdory tomu u mne nepropadl. Protože jsem slyšel dost rozporuplné názory na autorovy Cesty slepých ptáků, zpočátku jsem nevěděl, co očekávat, nakonec jsem ale rozhodně nebyl zklamán.
Bigbít
Vojtěch Lindaur
Kdo je příznivcem rockové scény a nemá tuto publikaci doma, toho může omluvit jen nahraný dokumentární seriál z televize. Nejdřív to bylo povídání na pokračování z hudebních novin Gramorevue, poté brožurka Třicet roků rocku. Bigbít je určitě významné dílo, třebaže do jedné publikace nelze naládovat všechny příběhy ve vyčerpávající formě. Mrzí mě, že jsem o ty velké novinové plachty přišel, protože obsahovaly velmi bohatou obrazovou dokumentaci, ale kniha má zase přidanou hodnotu v mapování rockové scény až do Sametu.
Když nastaly deště
Louis Bromfield
K této knize nemohu mít nestranný poměr. Předně mi byla vnucena a s přibývajícími stránkami jsem marně čekal na nějaký konflikt, zápletku, prostě něco. Ovšemže se sem tam něco děje, ale jinak jsem u ní při večerní četbě prostě usnul. Někomu zcela jistě hnu žlučí, ale pořád byl pro mě stravitelnější, bezpochyby pro některé už známé uživatele značně naivní a dětský, ale přesto akční Tygr z Mompracemu.
Stone Alone 2
William George Perks Wyman
Na druhý díl jsem se hodně těšil - chtěl jsem vědět, jak to bylo s drogovými eskapádami v závěru 60. let a jak se skupina vyrovnávala se smrtí Briana Jonese... A ono nic. Wyman své vzpomínání ukončil ještě předtím, kromě kratičké zmínky o šíleném sňatku s tehdy šestnáctiletou Mandy Smith utrousil jednu větičku (ne že bych žádal bulvární příběhy, ale de facto tenhle krok jeho vazby na Stones rozklížil). Možná chystal další vzpomínky a možná mu nebylo doporučeno pokračovat - kdo ví...
Stone Alone 1
William George Perks Wyman
Rolling Stones byli vždycky především Jagger a Richards - bubeník Watts byl oním klidným vzadu a Bill Wyman se svou baskytarou - i protože byl o něco starší, tak trochu stál mimo skupinu. Každopádně jeho svědectví z počátků existence skupiny a následný popis Stonesmánie jsou velmi zajímavé, i když místy upadají do určitého stereotypu.
Vlak do pekla
* antologie
Jako u všech antologiích - lepší povídky se střídají s méně úspěšnými, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Mojí jedničkou je titulní Vlak do pekla, naprosto jedinečná a neotřelá podoba smlouvy člověka s ďáblem, a pak až úsměvné Přestaň už mávat těma rukama. Ostatně ne nadarmo se o tomto výběru hovoří jako o ukázce spisovatelského řemesla a dobrých nápadech, které předčí příběh napěchovaný neznámou technikou, v níž se kolikrát nevyzná ani sám autor.
Piráti
Frederick Marryat
Pokud čtu publikaci z 19. století na konci století dvacátého, je jasné, že to nebude literární skvost. My se nedožijeme roku 2120, kdy si lidé - pokud ještě nějací budou a knihy jako takové jim něco řeknou - budou utahovat z Harryho Pottera a považovat ho za třeba slaboduché dílo. Pirátské příběhy byly v módě a Marryat vyhověl požadavku čtenářů. Ještě jeden argument - snímek Double Impact (1991) jako by z oka vypadl zápletce Marryatových Pirátů...