RoBertino27
komentáře u knih
Praha plná strašidel
Miloslav Švandrlík
Miloslav Švandrlík si vzal za základ pražské legendy a svým osobitým způsobem je zpracoval do "lexikonu strašidel", která můžete potkat, jen to chce jít třeba Kaprovou ulicí někdy kolem půlnoci a během hodiny se nenápadně 500x otočit. Psáno klasickým lehkým perem v úsměvném duchu a kořením jsou Nepraktovy ilustrace, který jak známo rád maloval poodhalené děvy, tady se mohl vyřádit.
ABC mladých techniků a přírodovědců - Speciál 85
Vlastislav Toman
Záslužný čin redakce ABC vydat původní trilogii Příhody malého boha / Příchod bohů / Kruanova dobrodružství "pod jednou střechou". Tento Speciál 85 byl poprávu jedním z nejúspěšnějších a věřím, že jeho majitelé si ho dodnes pečlivě uchovávají, přestože byly příhody ze Žluté planety opakovaně vydávány.
Napsáno krví
Chris Carter
Moji předchůdci tu zmínili něco výtek, já musím také přidat pár drobností. Především - a to nechci nijak poodhalovat děj - si myslím, že zkušení kriminalisté a technický všeuměl jen těžko nebudou mít na pamětí, že dnes prakticky na každé zařízení existuje "protizařízení" odhalující to první. Pak se nemohu zbavit dojmu, že se nám autor tak trochu zakoukal do Smrtonosné pasti 2; a do třetice - po tolika zkušenostech by se policie a především Hunterovo oddělení mohlo trochu porozhlédnout po městě po oněch opuštěných budovách. Vím, i američtí hrdinové se ohánějí socialistickým "Nejsou lidi", ale prověřit pár vybydlených komplexů by zcela určitě přineslo své ovoce.
Nic to samozřejmě nemění na výborně vygradovaném příběhu, jehož součástí mohou být pro někoho naprosto nečekaná překvapení.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Kniha mě dokonce vedla k pořízení stolní hry, ale nějak jsem jí docela nepropadl, i z toho důvodu Tolkien čeká, až se k jeho dalším dílům dostanu.
Hadí doupě
Agatha Christie
Když už jsem prošel prakticky celého Hercule Poirota, podstatnou část slečny Marple a také něco s Beresfordem a Pentličkou, nemohl mě minout - zvláště s poněkud specifickým přístupem k hadům - ani tento titul. Pravda, serpentolog či herpetolog by si tu na své nepřišel, ale opět jsem se přesvědčil, že paní Agatha může do svých knih dosadit kohokoli a nezklame. Neužívá klišé ani opakované postupy, překvapuje a napíná - a to i ve chvíli, kdy si myslíte, že už víte vše.
Ztracený symbol
Dan Brown
Třebaže mě příznivci Roberta Langdona budou honit po všech místech, kam tento znalec symbolů zavítal, musím tuto knihu považovat za lepší než Šifru mistra Leonarda nebo Anděly a démony. Zejména ponuré prostředí a prolínání děje zpočátku nesouvisejících, posléze těsně propletených osudů je vypracováno na vysoké úrovni. Jsem zvědav, jestli se kromě seriálu podaří zrealizovat i film.
Ocelové město
Jules Verne
Jeden z případů, kdy kniha jednoznačně zvítězila nad filmovým zpracováním, třebaže se tvůrci Tajemství ocelového města snažili (bohužel za cenu značného odklonu od předlohy). Nejde až tak o varovný podtón, už jako kluk jsem při prvním čtení zažíval ze samotného Ocelového města značnou tíseň. Jakkoli ji bude mnoho lidí považovat za naivní a dávno překonanou, řadím ji mezi nejlepší verneovky, které jsem četl.
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Nejspíš jako mnoho dětí mé generace jsem ke Karlíkovi dospěl ve formě obrovského fenoménu zvaného "román na pokračování". Tenhle byl k mání v Mateřídoušce a dokonce jsme ho v hodinách češtiny četli nahlas. Dodnes mě mrzí, že tuto originální verzi s úžasnými kresbami Jaroslava Maláka nemám - čas bývá neúprosný.
Jde sice o dětskou knihu - a pro nás byla Wonkova Medosladká rajská pochoutka tajemným snem - leč mám dojem, že pan Dahl do příběhu vtipně vpašoval odsouzení těch nejběžnějších špatných vlastností - od přecpávání a přezíravost díky mamonu, přes zlozvyky (zde v podobě žvejkaček) až k závislostem (Miky Telekuk) - a to ještě tehdy autor netušil, jak se světem zatočí mobily a sociální sítě vůbec. Proto Karlíka považuji za ideální dílo, které by rodiče svým ratolestem měli povinně předčítat, aby si také leccos připomněli. Ještě slovíčko o filmu - na rozdíl třeba od moderně pojaté a zcela předlohu devalvující Války světů je Burtonův film velmi vlídným zpracováním. Ale nenechte se mýlit - můj názor je určitě ovlivněn velmi povedeným Veruka Salt Song.
Atentáty, které měly změnit svět
Václav Pavel Borovička
Mám v knihovně vydání z roku 1980 a mnohokrát jsem k této knize vracel. Otevřeně přiznávám, že jsem téměř polovinu obětí neznal, takže mnohdy mělo čtení i objevitelský charakter. Asi nejoblíbenější pasáží bylo pozadí vraždy J. F. Kennedyho a rovněž Hitlerova Operace Valkýra. Právě tato publikace mi pak otevřela cestu k dalším Borovičkovým dokumentům.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Z povinné nostalgie jsem si přečetl Honzíkův pobyt u prarodičů - podotýkám, že původní z roku 1972, nikoli ten demokratický paskvil, kdy se editoři po Sametu chovali stejně jako ti, které kritizovali. Pobavila mě pasáž, kdy se Honzík bojí ve škole jen pohnout a nějak jsem si uvědomil, že ten dětský nádech neodválo nic. Dnešním akčním digitálně tabletovým a sociálně technologickým vyznavačům mobilních youtubeřin pochopitelně nic neřekne, ale to je jejich, nikoli můj problém.
Ďáblova slza
Jeffery Deaver
Překvapivě nikoli Lincoln a Amelie, ale písmoznalec Kincaid, řešící nadmíru komplikovaný a časem ohraničený případ. Po letech jsem si připomněl mé druhé setkání s Deaverem, zčásti takké proto, že jsem viděl televizní adaptaci (bohužel dost slabou). Nebyl jsem vůbec zklamán a přesvědčil se, že Jeffery si umí i "odskočit" od svých pilotních hrdinů, pokud mu mohu něco vyčíst, pak jen to, že Patricka už nenechal prožít nějaký další případ a jen ho občas nechá Lincolnovi vypomoci.
Noční lovec
Chris Carter
Jestliže má autor také svůj - řekněmě - "modus operandi" a zvláště v určité řadě věnované jedné postavě, těžko od něj lze očekávat nějaký zásadní vyšetřovatelský zvrat. V tomto směru Carter pokračuje ve svých intencích a nezklame očekávání. Nakolik se opakuje, budeme moci posoudit, až vytvoří velitele hlídky ochrany venkovských kompostů a začne nám předkládat jeho náročnou službu. Noční lovec se ukazuje jako jeho vysoký standard - a že některý čtenář doputuje k poznání o něco dříve? To svědčí jen o tom, že pozorně čte nebo má určité vlohy.
Modrá sféra
Jeffery Deaver
Je zvláštní, že takový sir Arthur Conan Doyle není kritizován za prostředí, ve kterém se pohybuje Sherlock Holmes - například. Podívejte se na rok vydání a řekněte si - opravdu upřímně - co jste tehdy o dané problematice věděli. Osobně jsem si nekazil dojem z knihy tím, že ji srovnávám s dobou kolem roku 2021 - Deaver v té době odvedl velmi slušnou práci a příjemně vybočil ze série s Lincolnem Rhymem, ačkoliv to nebyla výjimka - viz Ďáblova slza, Katedrála hrůzy a podobné knihy. Pokud se hodláte nípat v technické stránce, váš problém, pokud se soustředíte na příběh a mírné předvídání budoucnosti, nemůžete být zklamáni.
Running Man
Richard Bachman (p)
Opět případ, kdy jsem shlédl nejdřív film a teprve poté četl knihu. Samozřejmě to vnímání ovlivnilo, protože - a snad to nebude spoiler - co je psáno, to vyznívá podstatně jinak. Možná i rozdíl v postavě hlavního hrdiny a vůbec jeho jednání způsobil, že psaný Běžící muž mě tolik neuchvátil, i když má mnohem tísnivější atmosféru než film, mající spíš nádech gladiátorského klání. Ona čtvrtá hvězda zcela upřímně putuje na konto Arnolda, byť s knihou do důsledku nic společného nemá.
Robinsoni z Kronborgu
František Běhounek
Kniha tak trochu v duchu verneovek - podrobné líčení některých jevů formou výkladu zkušenějších jedinců těm mladším, samozřejmě s ohledem na dnešní dobu mírně anachronické. Přiznám se, že v tomto směru jsem měl možnost a porovnával s pětidílným seriálem z produkce ČsT, byť se ho zhostila značně úsporněji a navíc nám trochu postaršila kadeta Juela na poručíka Jensena.
Angolská anabáze
Josef Klíma
Není vůbec od věci si tuto knihu přečíst i po mnoha letech a zamyslet se nad ní. Ovšemže byla ona Angolská anabáze zasuta do prachu dějin a málokdo si na ni vzpomněl, ostatně jsem jednou slyšel velmi zajímavé hodnocení: "Byli tam za komoušů, tak proč na ně vzpomínat!" Pokud mají navrch podobní "odborníci", pak není divu, že se téměř vůbec nic neví ani o televizním filmu Vladimíra Kravčiaka Angolský deník lékařky (1984), ač na něm pracoval další významný člověk - kameraman Jiří Stöhr. Na Klímově provedení mi chybí jediná věc, poněkud detailnější popis situace - proč k ní vůbec došlo a co bylo příčinou a důvodem. Ale i tak se jedná o velice silný zážitek, protože ho psal sám život.
Říkali mu Terazky
Miloslav Švandrlík
Když přijde na stůl poslední půllitr, nedá se nic dělat. Další exkurze do prostředí černých baronů, prolínající se s oním stěžejním dílem, neztrácí na přitažlivosti a dokonce některé pasáže s oblibou a rád cituji, ale ten zvláště ustřelený konec... jistě, jde říci, že se jedná, filmově řečeno, o takový spin-off, ale šlo ho dotáhnout ještě o kousek dál. Jenže to by se Kefalín s Terazkym museli pěkně zlískat.
Tajemství polárního moře
František Běhounek
Běhounkův druhý návrat do kraje věčného sněhu a ledu se odehrál prostřednictvím časopisu ABC, kde vycházel v 16. ročníku na pokračování. V hlavní roli malý chlapec Jirka, vydíraný mechanik, novátorská hmota Holanit a cesta nad severní točnu, kde se ztratila vzducholoď Italia při nešťastné Nobileho výpravě. Pro dnešní generaci v knize chybí větší počet rozsápaných lidí, výbuchů, technických udělátek a nadpřirozených jevů. Poctivé a dobře napsané příběhy už se zkrátka nenosí, což ještě neznamená, že jsou špatné.
Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti / Starej zákon a proroci
Roark Bradford
Majíc v držení vydání z roku 1968 jsem do něj mnohokrát opět nahlížel a bavil se. Ano, je to pro někoho rouhačské, přízemní a laciné, ale Bradfordova kniha mi určitě prodlužuje život. U málokteré jiné jsem se tolik nasmál a to rozhodně není označena za humoristickou. Líbí se mi i onen zdánlivě překotný styl vyprávění a třebaže jsem byl od jejího přečtení odrazován, litovat nemohu a nikdy nebudu.
Noční můra
Thomas N. Scortia
Dvojice Scortia-Robinson napsala "jen" pět knih, ale ta pětice vydá za tisíce jiných, podstatně nepovedenějších knih. Stejně jako ostatní i tato volí jednu oblast a je znát, že autoři přesně vědí, o čem v ní hovoří. Troufám si říci, že kdokoli zvolí kteroukoli z knih tohoto výjimečného dua, rozhodně se pustí do pátrání po těch dalších.