rikke komentáře u knih

Měla jsem mnohem, mnohem vyšší očekávání. V době vydání jsem na ni četla samé oslavné ódy, několikrát jsem se ji chystala koupit, protože v knihovně byla ustavičně vypůjčená, ale nakonec jsem ráda, že jsem si počkala právě na knihovní výtisk. Kdybych nebyla zvědavá, kdo je vrah - že to je "zahradník" mě vůbec nenapadlo - tak ji asi kolem půlky odložím. V okamžiku, kdy se prodloužily kapitoly, mě příběh najednou začal i bavit, proto jsem nedočítala jen z povinnosti. Někdo zde zmiňoval zvláštní slovosled - s tím souhlasím. Bylo to docela rušivé.
A srovnání s Larssonem? Ale jděte, Larsson je úplně jiná liga.

3 01.05.2021

Ach jo, to je taková škoda. Na čtení jsem se moc těšila. Rozhovor s Amundsenem, to bude něco, říkala jsem si. A pak to začalo. Chyby. Plejáda chyb ve stylu "ženy tábořili", "muži se smály". Tázací věty končící tečkou, oznamovací věty končící otazníkem. V knize psané formou rozhovoru docela průšvih. O méně frekventovaných chybách nemluvě. Namísto krásného zážitku - rozpačité kroutění hlavou.

Chtěla bych zažít Povídky z Islandu. Tajemné, jako Island sám. Ano, hned bych se tam vrátila.

3 12.03.2021

A mě to bavilo. A bavilo mě to moc. Je to milé, vtipné, sarkastické. #vprirodejenejlip :-D

Pro mě výjimečná kniha, která ve mně rezonuje i několik dní po dočtení. Kniha o našem kraji, o tvrdé robotě, o těžkém životě, o naší hornické historii. Teď ještě víc jsem pyšná, že mezi mými předky byli i haviři.

12 11.02.2021

Jsou knihy, které přečtete jedním dechem, ale čtivost je jejich jediným benefitem. Ne tak Dcera války. Jedná se o knihu, která ve mně rezonuje ještě pár dnů po dočtení. Autorčin poutavý styl se mi dostal pod kůži. "Vinu" na tom má i samotné téma války v Jugoslávii, které mi není lhostejné. Příběh Any a její rodiny je mementem balkánských hrůz.

5 04.07.2020

Knihy Kristiny Ohlsson mě baví. Překlad Luisy Robovské mě baví. Baví mě zápletky, baví mě Fredrika s Alexem ... Davidovy hvězdy byly pro mě zatím TOP - čtivostí, příběhem, nápadem autorky prokládat děj úryvky konce příběhu bez uvedení jmen protagonistů (ale i tak lze poměrně jednoduše uhádnout, o kom je řeč, byť se nás autorka snaží zmást). ... Davidovy hvězdy jsem přečetla během jednoho víkendu. Už delší dobu se mi nestalo, že by mě kniha takhle pohltila. Skvělá oddychovka.

2 30.03.2020

Velkou měrou se o čtyři hvězdičky zasloužila druhá část knihy. Některé myšlenky / názory Petera Malma mě zaujaly natolik, že tuto pasáž čtu znovu a vypisuji si poznámky. A taky si na mapě vyhledávám Osloské ulice, kterými kráčí. Kostelní ulice je v literárním směru velmi frekventovaná a velmi oblíbená je např. u Larse Saabye Christensena. Ale to je vedlejší.

4 10.09.2019

Lars Saabye Christensen vzdal tímto románem hold svému městu. Jak romantické, toulat se s ním po Osloských ulicích a nechat si vyprávět příběh jedné rodiny.

2 26.06.2019

Takový svíravý pocit a napětí mezi dvěma lidmi tryskající z každé stránky jsem snad ještě nezažila. Krásné čtení to bylo. Doporučuji k pozdně podzimním / zimním večerům.

9 03.12.2018

"napínavý thriller" zůstal pouze na obálce :(

11.11.2018

Přestože je kniha nesmírně vtipná, některá vulgární přirovnání, kterých je kniha prošpikovaná, jsou už za hranou.

2 14.10.2018

Podle anotace to má být zajímavá kniha. Ale kdeže. Nebetyčná nuda to je. Nedočetla jsem.

Knihu nehodnotím. Nedočetla jsem. Ne, že by to bylo tak hrozné, jen mě ty minipříběhy přestaly bavit. Přišlo mi to pořád na jedno brďo. Značně křečovitě na mě působila autorova snaha být vtipný.

Až budete Dopisy z cest číst, přiberte si k tomu atlas, nebo jděte na google maps a ty místa, o kterých Jirka píše, si vyhledejte. Zážitek tak bude mnohonásobně vyšší a vy těm místům budete mnohem blíž a mnohé z nich zatoužíte i osobně navštívit (alespoň mě Dopisy takto pobláznily).

A jen drobná poznámka na závěr - od vydání Příběhů z cest do prvních Dopisů uběhlo šest let. Během té doby se z Jirky stal mnohem lepší fotograf a mnohem lepší dopisovatel. I to je důvod, proč stojí za to se začíst.

2 05.08.2017

Bože, tolik chyb... i/y, rod, chybějící mezery, vynechaná slova, řádkování... Tohle se neodpouští. Za trest 2*.

3 30.05.2017

Pročítám komentáře a souhlasím s Marií H, v tom, že jde prozatím o nejlepší knihu serie. Bylo to pro mě strhující čtení; a rozumím Marianu P, že může být problém orientovat se v množství postav - ale jak píše hned v úvodu, byla to jeho první kniha o Camilly Läckberg. Tím, že autorka dává ve svých knihách postavám velký prostor pro jejich soukromý život (a tím mám na mysli postavy, se kterými se čtenář setkává pravidelně), bych všem zájemcům o její knihy doporučila číst serii popořadě, neboť v každé následující knize se autorka stručně vrací k pár událostem, které se odehrály v knize předešlé a pokud by čtenář v serii přeskakoval, vznikala by mu tak zbytečná hluchá místa.

Kristofferovi je osm, před spaním si čte komiks o kačeru Donaldovi a přemýšlí o vesmíru. Mně je třicet, před spaním jsem si četla Kanta a neubránila jsem se myšlenkám na vesmír. Je možné, aby byl nekonečný? A je možné, aby jen tak někde skončil? Malý příběh o velkých otázkách doplněný výraznými ilustracemi.

Ove je bručoun, ale má dobré srdce; a k tomu mému díky filmu přirostl ještě o něco víc.

1 04.02.2017

Některé povídky byly skvělé (Persy Thrilington), jiné napínavé (Mrtvá holka z čerťáku), další pobavily (Olda č. 3); byly i takové, které jsem nedočetla (Zázračný amulet), a nebo takové, které mě moc nezaujaly (Další nejhorší den). Na celé knize mi jako nejlepší přišel samotný nápad na vytvoření takovéhoto tematického souboru.

1 03.02.2017