Renatka11
komentáře u knih
Ještě jsem to já
Lisa Genova
Úžasný, přestože moc smutný, příběh, a skvělá Julianne Moore ve filmu, který doporučuju stejne jako knížku.
Povolání režisér
Miloš Forman
Na tuhle knížku jsem se dlouho těšila, ale slibovala jsem si od ní trochu víc. Miloše Formana mám moc ráda jako člověka a jeho filmy vyloženě miluju, nejvíc asi Hoří, má panenko, Přelet nad kukaččím hnizdem a Vlasy. Ale v tomhle knižním rozhovoru jeho odpovědi a komentáře k filmům zabírají paradoxně méně místa než otázky a zamyšlení Bohdana Slámy, který rozhovor vede spíš v teoretické a filozofické rovině. Chápu, že má jít o rozhovor dvou filmařů o řemesle a že pro studenty filmových oborů to může být přínosné, ale u mě bohužel to teoretično hodně ubralo nejen na čtivosti, ale i na spontánnosti a přirozenosti rozhovoru. Právě tyto charakteristiky přitom oba režiséři uvádí jako gró dobre filmařiny. Kdyby nešlo o Formana, dám jen tři hvězdy, ale za něj i za krásnou vazbu a dobré fotky dávám čtvrtou.
Odcházení
Václav Havel
Po shlédnutí skvělého a velmi citlivě natočeného dokumentu "Tady Havel, slyšíte mě?" a besedě s režisérem jsem dostala chuť vrátit se k Havlovu Odcházení. Po jeho premiéře v roce 2011 jsem z filmu sice byla dost v rozpacích, ale když režisér dokumentu Petr Jančárek potvrdil, jakou dělalo splnění tohoto dětského snu Havlovi radost, chtěla jsem ho zkusit znovu. Nejdřív jsem ale sáhla po téhle původní divadelni hře a při čtení jsem poznávala Havla tak, jak ho mám jako dramatika ráda, detailistu s velmi osobitým absurdním humorem, a hodně mě bavily i neobvyklé vstupy autorova Hlasu. Navíc jsem hru četla už s povědomím o jejím vzniku, což Havel v dokumentu sám komentuje. Odcházení sice dokončil az v roce 2006, ale psát ho začal už před Sametovou revolucí a zpětně byl sám překvapen, jak věrně to politické odcházení ještě jako disident vystihl.
Zvlášť mě potěšilo, když jsem při čtení hry narazila na tuhle pasáž, která zazněla i v dokumentu a která pro mě byla jednou z jeho nejsilnějších scén.
"Prázdnou scénu mám také rád. Otázka je, jak dlouho může být prázdná. Pozoroval jsem, že v první fázi se obvykle neděje nic. Lidé čekají. V druhé fázi zneklidní, protože nevědí, co se stalo. V třetí fázi začnou lehce hučet, protože v tom spatřují jakousi
bezradnost divadla, které nedokáže vysvětlit publiku, proč se ani nehraje dál, ani nezavře opona. No a ve čtvrté fázi začnou lidé odcházet nebo se smát. Hlavně však: prázdná scéna má svůj zvláštní obsah. Své poselství. Je to do několika minut zhuštěná prázdnota světa. Prázdnota do té míry prázdná, že mlčí i o sobě samé."
Vzorové dny
Michael Cunningham
Vzorové dny jsou cunninghamovsky dobré, originální, nezapomenutelné. Všechny tři příběhy mají svou zvláštní atmosféru a kouzlo a jsou propojeny hned několika společnými prvky, které mě bavilo objevovat. Autor má velmi osobitý a pro mě atraktivní styl vyprávění. Jeho knihy se sice nečtou úplně lehce, ale o to silněji a déle pak doznivají. A přestože jsem Vzorové dny dočetla teprve před chvílí, jsem si jistá, že i ony mi v hlavě zůstanou ještě hodně dlouho.
Dopisy vnučce
Jiřina Šiklová
Jiřiny Šiklové jsem si vždycky vážila za její názory a za otevřenost, s jakou je vyjadřovala. A stejný pocit jsem měla i při čtení Dopisů vnučce. Babičkovsky láskyplnými, moudrými a přitom velmi otevřenými radami dospívající vnučce se autorka snaží bořit mezigenerační bariéry a předsudky a vyzdvihuje důležitost komunikace právě napříč generacemi. A, myslím, že jí to jde báječně. Knížku velmi doporučuji k zamyšlení a zvažuji ji jako dárek jak pro moji mamku tak pro moji dospělou holčičku.
Ach, holčičko
William Saroyan
Saroyan sám se označil za básníka, který píše poezii ve formě povídek, románů, her. A přesně tak jsem vnímala i tyto jeho povídky, jako básně, poetické, něžné a občas trochu nesrozumitelné. Nejvíc se mi líbil Kolibřík, který přežil zimu, ale potěšily mě i ostatní. Zvlášť mě ale potěšilo, že mi tenhle vánoční dárek dcera vybrala s vědomím, jak moc miluju Tracyho tygra. Děkuju, Baru. :*
Kratší než vzdech
Anne Philipe
(SPOILER) Krásné, smutné a nezaměnitelně francouzské vyznání lásky mrtvému muži, o to smutnější, že šlo o mladého člověka a otce dvou malých dětí. Další rozměr tomu dává fakt, že šlo také o jednoho z nejslavnějších francouzských herců své doby. Úplně jsem ale nerozuměla důvodům, pro které se autorka Anne Phillip rozhodla blížící se konec manželovi zatajit. Myslím, že možnost rozloučit se je důležitá pro obě strany, a sama si teď neumím vůbec představit, že bych to svým nejbližším tajila, ani bych nechtěla, aby to oni tajili mně, jakkoliv to musí být pro všechny bolestné.
Sestry
Kamila Hladká
Knížku Sestry jsem dostala symbolicky od své biologické sestřičky a musím přiznat, že nejdřív mi to přišlo hlavně jako nápaditý dárek, ale od knížky samotné jsem moc neočekávala. O to víc mě zaujala anotace i komentáře na Databázi a ráda jsem nakoukla i do života těchto sester. Zajímavé bylo srovnání výpovědí těch nejstarších s těmi mladšími. Generační rozdíly jsou i tady znát. Ale u všech se mi líbila jejich upřímnost, otevřenost a smysl pro humor, ať už mluvily o sobě a své rodině, o svojí volbě i svých pochybách, o vnímání svého ženství nebo o tom, že život v klášteře má svá pro i proti stejně jako ten mimo něj.
Kniha o tichu
Josef Formánek
Mám ráda Formánka a miluju ticho, ale první půlka jeho Knihy o tichu mi moc nesedla a ta uváděná spousta setkávání s různými více či méně inspirativními lidmi ze všech koutů světa mě spíš rušila. Ale pak se to najednou, u kapitol Přístav a Dopis, otočilo skoro o 180 stupňů a já jsem po většinu zbylých stránek s textem souzněla, běhal mi mráz po zádech nebo jsem měla slzy v očích, často i všechno dohromady.
Mějte naději
Johannes Mario Simmel
Strašně silný a dobrý příběh, ke kterému se určitě ráda vrátím. Za mě spolu s Láska je jen slovo a Všichni lidé bratry jsou nejlepší od Simmela.
Harry Potter 1–7 (box) – Sedm let v Bradavicích
J. K. Rowling (p)
Harry Potter je teď už klasika, která by neměla chybět v žádné knihovně. Celou sérii jsem před pár lety četla mým dětem na dobrou noc a okouzlila mě stejně jako je. Navíc jsem na těch 3,5 tisíce stránek předčítání po dobu téměř dvou let náležitě hrdá. ;-) V té dobe jsme ujížděli i na Harryho filmovém zpracovani, které, ač bylo skvělé, se knížní sérii v mých očích nevyrovná.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Strašně silné, depresivní a kruté, ale taky hodně dobré a rozhodně nezapomenutelné.
Milý pane kníže
Monika Elšíková
Milá malá knížečka z roku 2012 složená z přání k 75. narozeninám Karlu Schwarzenbergovi a zároveň k úspěchu v nadcházejících prezidentských volbách od mnoha jeho přátel a podporovatelů. Většina mu přála, aby ve volbě uspěl, někteří ale pravý opak s tím, že si ho nezasloužíme. Vzpomínám, jak jsme v lednu 2013 s napětím sledovali průběžné výsledky druhého kola prezidentské volby cestou do Krkonoš, a náš tenkrát 5letý syn s jistotou prohlásil: "Vyhraje Zeman. Chtěl bych, aby vyhrál Schwarzenberg, ale vyhraje Zeman." Tenkrát i teď zpětně je mi líto, že měl pravdu, a opravdu věřím, že naše země mohla být jinde, kdyby ji neměl. Z přání se mě nejvíc dotkla ta od Jana Rumla, Bořka Šipka a Michaela Žantovského, kterého cituju níže:
"Můj ctnostný kmete, milé kníže,
tvých vloh si radno lépe všímat,
právem se k tobě pověst víže,
že bdělý jsi, ač zdáš se dřímat."
V náplavech času
Ladislav Holý
Ráda se inspiruju přečtenými knihami od mých oblíbených uživatelů, ale zároveň se ráda znovu a znovu ponořuju do svojí knihovny a vybírám do čtenářské výzvy něco vlastního. A tak jsem se teď pro knížku s hodinami na obálce do letošní výzvy opět vrátila k téhle útlonké knížečce a zase se usmívám nad milými, osobitými verši mého prastrýce.
V náplavech času
na břehu toku let
jsem našel krásu
a utrh její květ.
Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
Krásná klasika, kterou jsem si ale oblíbila a užila až se svými dětmi. Mě v dětství nějak minula.
Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou
Petr Sís
Knížky Petra Síse miluju a ráda je kupuju svým dětem, abych si je s nadšením přečetla i já. Posledním přírůstkem do naší knihovny byla právě Zeď, kterou jsem objevila a pořídila, když se dcera rozhodla, že bude psát seminárku o životě za socialismu. Kromě toho, že knížka dětem tuto část našich dějin skvěle přiblíží, má díky svému nádhernému grafickému zpracování i krásnému úvodu a závěru, výstižným popiskům k ilustracím a krátkým deníkovým záznamům, neopakovatelné kouzlo. Dávám 10* a stále okouzlena řadim mezi své srdcovky.
Všechno je jinak
Jan Werich
Milé, laskavé a moudré vzpomínání Jana Wericha na lidi, města a místa, která měl rád, protkané jeho typickým humorem a stylem. Při čtení jako bych ho slyšela. Skvělá byla kapitola o Nezvalovi, o cenzuře, o strážnících nebo o mladí. Teď taky vzpomínám a mám chuť si po dlouhé době opět poslechnout Čochtana nebo Osvobozené divadlo.
Muž, který maloval mandlovníky
Johannes Mario Simmel
Po dlouhé době návrat k J.M. Simmelovi, konkrétně k tomuto příběhu kvůli stromu na obálce do letošní výzvy. Tohle je ale bohužel dost slabý odvar jeho nejlepších knížek, který mi atmosférou nejdřív připomínal nedávno přečtenou Vraždu v Orient-Expresu, ale pak ještě víc červenou knihovnu. Až ke konci jsem zase poznávala Simmelův rukopis. Každopádně můj celkový dojem z knížky je "neurazí, nenadchne".
Tři vánoční povídky
Petr Šabach
Ani styl ani obsah mi na vánoční atmosféře moc nepřidal. Podle krásné obálky jsem asi čekala něco trochu poetičtějšího.
Malý život
Hanya Yanagihara
Na Malý život jsem narazila díky databázi a kromě anotace a recenzí mě zaujal i tím, že sehnat ho bylo tak náročné. Očekávání jsem proto měla opravdu hodně velká a přesto se naplnila. Kniha je o síle přátelství, o lásce, o pocitu viny a umění odpouštět, hlavně sami sobě, a o tom, že cesty k nim mohou být neuvěřitelně strastiplné. Nejzřejmější to bylo na příběhu Juda, který se mi i přes jeho složitou osobnost, nebo vlastně spíš právě pro ni, dostal hodně pod kůži. Ale úžasní pro mě byli i Harold, Willem a Andy. Kniha je tak obsáhlá, že i pocity z ní byly jak na horské dráze, ale nejvíc převažovalo dojetí, smutek a údiv. Občas jsem se usmívala, mnohem mnohem častěji slzela. Jsem rada, že si mě Malý život našel a určitě na něj jen tak nezapomenu, ale zatim si nejsem jistá, jestli se k němu budu mit chuť a sílu ještě někdy vrátit.