Rade komentáře u knih

Nesmírně působivé, opravdové....

12 27.10.2014

Jako vždy u tohoto autora pointa s nádechem absurdity, zde ale opravdu za hranu...
Přesto zajímavé.

9 27.10.2014

Typický Pierre Boulle.
Pointa, která má nádech absurdity a u které si řeknete, jako u většiny děl tohoto autora, - je to vůbec možné? Tři a půl.

13 27.10.2014

Vedle Mostu přes řeku Kwai moje nejoblíbenější knižka od tohoto autora.
Vyznění jako vždy, trochu absurdní, ale přesto téměř uvěřitelné... Čtyři plus.

14 27.10.2014

Typický Pierre Boulle.
Zápletka s pointou, která vyzní - záměrně - absurdně, tak jako ve většině autorových knížek.

11 27.10.2014

Pro mě nejlepší kniha Pierra Boulle.
Přehnaná glorigikace Angličanů a neuvěřitelný konec není minus knihy, ale naopak důsledek autorovy snahy o absurdní vyznění celé zápletky, je to právě to, co činí pro mě knihu tak hodně působivou.
I další knihy tohoto autora mají vždy pointu, která nakonec vyzní jako absdurdní, lehce zkarikovaná, téměř neuvěřitelná a trochu za hranu... To mi přijde ale na tomto autorovi originální a zajímavé (např. Zkouška dospělosti, Tvář, Fotograf, Řemeslo urozených).

24 27.10.2014

Nesmírně působivé, drsné, silné...

25 27.10.2014

Dost zklamání. Smutek poručíka Borůvky patřil k mým celkem oblíbeným knížkám, ale v těchto "detektivkách" nějak nenacházím vtip a nadhled, který se mi líbil ve Smutku.
Možná proto, že poručíka Borůvku nahradila dost vulgárně vystupující barová zpěvačka, která jezdí po Evropě, kupodivu vždy umí řeč země, kde právě vystupuje (švédsky, anglicky, italsky...), ráda navazuje vztahy s bohatými muži a ještě raději od nich dostává dary, např. kožichy, její hlavní předností má být chytrost, nicméně autor donekonečna popisuje atraktivitu jejího těla....
Opravdu je znát, že knížka vznikla před tolika lety, spousty klišé, které z dnešního pohledu jsou již na hraně - např. přiopilý italský policista, který vystupuje jako hlupáček s "taliánskou domýšlivostí". Jistě, může takový být, ale skoro stejný přiopilý "taliánsky domýšlivý" policista se kupodivu vyskytoval již ve Smutku...
Dost zvláštní mi přišel i popis jistého zpěváka, o kterém autor ústy poručíka Borůvky píše, že zpívá cosi o chrámu sv. Víta, má mečivý hlas, nechutně se kroutí, má mazaný výraz a ústy dcery Zuzanky je to "kluk zdeformovaná" . Bohužel tento dost zaujatý popis je nakonec korunován jménem onoho zpěváka... No nevím, bylo nutné averzi k tomuto zpěvákovi (dnes již seniorského věku) vtělit do autorovy "nesmrtelné " knížky..?
Jasně, jde o oddechovou literaturu, zábavu, ale přesto... Navíc pointy jsou tak zamotané, že je lze asi opravdu jen vymyslet v knížce.

17 26.10.2014

Čtivé a rozhodně zajímavé, jako ostatní Kohoutovy knihy. Nicméně poněkud překombinované. Citové kotrmelce hlavní hrdinky se mi zdály poněkud málo uvěřitelné....
Možný SPOILER:
Vadil mi otevřený konec ve vztazích u mladší generace. U osudu obou aktéru "sudetského konfliktu" se mi naopak líbil...

12 20.10.2014

Líbilo.
Když se osud hlavních protagonistů začal ubírat trochu fantasmagorickým směrem, zdálo se mi to již přehnané; závěr a vyřešení zamotaného příběhu sice známým, ale zde přesto velmi elegantním postupem, mi přišlo fajn a vtipné.
Líbil se mi autorův nadhled nad osudy svých hrdinů a časté připomínání toho, že jde jen o vymyšlený příběh, vůbec nerušilo, naopak.

11 13.10.2014

Plusy: Napínavé, čtivé, nesporný vyprávěčský talent autora, krásné popisy italského prostředí, které byly vítané po dovolené v Itálii...
Mínusy: částá klišé, většina hrdinů knihy jsou neuvěřitelní klaďasové: Julie, její první manžel Viktor, druhý manžel Vittorio, současný přítel Giorgio, snoubenka hlavního hrdiny Lea Carla, ti všichni jsou dokonalí a bez poskvrnky, naopak bídáci jsou vykreslení rovněž jednoznačně negativně: trojice pražských gaunerů z tančíren.
Trochu SPOILERY: Hlavní hrdina má být sice rozporuplný, ale i u něj se projevuje až neuvěřitelný přerod flinka bez zájmu o cokoliv v charakterního chlapíka, velmi talentovaného studenta italštiny, ekonomie, posléze stoprocentního odborníka na cokoliv a veleúspěšného podnikatele a sjednotitele rozhádaného italského šlechtického rodu...
Nezachrání to ani jeho "malé selhání", i když to se ukáže být nakonec v zápletce fatálním.
Pointa je nicméně zajímavá a nečekaná a tak trochu zachraňuje tu předchozí selanku...

16 06.10.2014

Nelze nesrovnávat se vzpomínkami Marcela Pagnola na dětství (Tatínkova sláva, Maminčin zámek, resp. výběr Jak voní tymián), které se odehrávají vlastně nedaleko (Boulle popisuje okolí Rhony, Pagnol okoli Marseille a Aubagne), mnoho je společného, např. lov orebic, dětské noční útěky za lovem, atd. I Boulle v textu na Pagnola odkazuje. Možná ta podobnost vychází právě ze společného prostředí a asi i stejné doby.
Nejdřív trošku zklamání, ale v závěru mě vyprávění přeci jen dostalo - tou nostalgickou vzpomínkou na šťastné chvíle s milovanými a již ztracenými rodiči i ztracenou krajinou dětství... Netypický Pierre Boulle.

12 15.09.2014

Kniha trochu zklamání, byla jsem natěšená z filmového zpracování a řekla bych, že filmová (seriálová) verze vysoce předčila předlohu. Zvláště zmatený a dost probolševický závěr mě zklamal. Nutno asi příčíst i době vzniku...

13 15.09.2014

Dost zklamání. Žádný strach, žádný děs, jen trochu nudné povídky s ne zcela jasnou pointou. A na můj vkus moc slizu...

10 15.09.2014

Zajímavá kniha, rozhodně stojí za přečtení. Inspirace Eccem (Jméno růže)?, Brownem? Postava drsné policistky mi neseděla. Výtečné ilustrace Pavla Růta. Tři plus.

13 31.08.2014

Dobu války a heydrichiády samozřejmě nepamatuji, nicméně mi přijde velmi nepravděpodobné, aby položidovská 16 ti letá dívka, jejíž rodině Němci sebrali majetek, veškeré příbuzenstvo poslali do transportů a maminka byla doma zavřená s židovskou hvězdou, vesele randila s německým vojákem a ani jí to nepřišlo divné. A co mi přijde už úplně absurdní, že by v době heydrichiády jezdil z Prahy do Milovic, kde bylo podle knížky výcvikové středisko pro německé důstojníky, plný vlak mladých děvčat, která s těmito důstojníky bez jakýchkoliv výčitek randila. Dovedu si to představit ve městech, kde byla německá menšina, např. Brno, že by to tedy byly mladé Němky, ale v Praze? O národnosti těchto milování chtivých děvčat se v knížce nemluví, ale přijde mi to celé dost přibarvené, přestože tato kniha má vycházet z osobních zážitků autorky, byť žijící v dospělosti mimo naší zemi a píšící v němčině.

13 08.08.2014