raccoon81 komentáře u knih

Ani tahle kniha se nevyhnula značnému množství překlepů, což při ceně přes šest stovek člověka mírně otráví, ale holt se asi musíme smířit s tím, že na kvalitní korektury se už dnes totálně kašle (čest výjimkám, pokud existují). Obsahově je to z mého pohledu nicméně parádní počin. Jasně, třeba němá éra mě osobně příliš neláká a i některé pozdější snímky asi prozatím vynechám, ale i tak jsem získal spoustu inspirace, na co se konečně podívat, stejně jako chuť si některé filmy pustit znovu, protože jsem je už delší dobu neviděl.

1 09.02.2024

Z mého pohledu je tahle knížka tak trochu promarněná šance. Jednoznačně kladně hodnotím to, že vcelku polopaticky popisuje, jak to tady fungovalo za vlády jedné strany. Leccos jsem znal, některé věci jsem si oživil, něco nového jsem se i dozvěděl, a věřím, že zejména pro některé později narozené by tam těch nových informací mohlo být rozhodně víc.

Bohužel je tu ale pár věcí, které knihu v mých očích poněkud sráží. Nekvalitní či žádná jazyková korektura je v současné době už bohužel trochu standardem, ale v tomto případě mi víc vadila absence korektury obsahové. Udělat z Jiřího Rašky Josefa Rašku, nechat Libyi sousedit se Sýrií, nebo napsat, že v roce 1988 bylo 70. výročí okupace... no, každý může ustřelit a napsat nesmysl, ale než se ta kniha vydá, měl by tu být někdo, kdo celý text důkladně přečte a chyby opraví. Navíc tohle jsou jen věci, které mě trkly natolik silně, že jsem si je zapamatoval, tudíž je pravděpodobné, že tam bude pár dalších úletů, které jsem vůbec neodhalil nebo mi v mezičase vypadly z hlavy. Dále mě docela zarazilo, když jsem se v jedné chvíli (konkrétně při čtení o akci Kámen na straně 68) chtěl podívat na Wikipedii, jestli tam nebude více informací. Některé věty přesně odpovídaly větám v knížce, jiné byly jen mírně stylisticky upravené, a to vše bez uvedení zdroje. Možná to byl jen ojedinělý případ, raději už jsem to v dalším průběhu čtení dále netestoval, ale i kdyby to bylo jen jednou, nepřijde mi to úplně v pořádku. A do třetice - vzhledem k tomu, že autorka má na kontě již několik dalších knih, mohlo to místy být i stylisticky trochu učesanější. Někdy jsem se docela divil, jaké informace byly spojené do jednoho souvětí.

Navzdory výše uvedeným řádkům si pořád myslím, že kniha za přečtení stojí. Třeba i s ohledem na závěrečné rozhovory s pamětníky, ze kterých by se možná taky občas dalo vytěžit i víc, ale na druhou stranu myslím ukazují leccos zajímavého. Třeba ten poslední s panem Falešníkem je podle mě dokonalou ukázkou toho, proč jsme se teprve nedávno zbavili komunistů v parlamentu a jak je možné, že jsou tu tak oblíbené různé populistické partičky.

6 05.01.2024

Poetika cestování po železnici, historie a její vliv na současnost nás všech a občasný neodbytný pocit, že svět je v prostě v... háji. Chvílemi jsem to četl jedním dechem, chvílemi jsem se v tom ztrácel jako Winterberg v záchvatech historie, v podstatě mě to s přibývajícími stránkami bavilo víc a víc... tedy až na ten úplný závěr.

4 17.11.2023

Martina Viktorie Kopecká je bezesporu člověk se srdcem na správném místě, který prošel v životě zajímavým vývojem. Naprostou většinu jejích názorů bych v klidu podepsal, aniž bych na to musel být věřící - prostě z jejího textu občas ve své mysli vypustím ten božský princip (nebo ho nahradím nějakým trochu jiným) a ocitnu se na hodně podobné vlně. Faktem je, že v některých pasážích to nebylo tak jednoduché a trochu jsem se ztrácel, což sice považuji spíše za důsledek své nedostatečné vzdělanosti v dané oblasti než chybu autorky, ale přece jen to ten čtenářský zážitek mírně negativně ovlivnilo.

13 17.06.2023

Architektuře upřímně řečeno příliš nerozumím a vlastně raději trávím volný čas spíš cestováním v přírodě než ve městech, ale tahle knížka mě přesto z mnoha důvodů bavila, možná i proto, že je prostě úplně jiná než většina knih o cestování a ukazuje Barcelonu přece jen v trochu jiných obrysech než si ji ze svých třech velmi krátkých návštěv pamatuji já. Obecně jsem s postupujícím věkem čím dál větším příznivcem konceptu "slow travel" a v téhle knize mě fascinuje, jak Adam Gebrian dokáže na první pohled leckdy nenápadná místa v tzv. veřejném prostoru svým popisem zatraktivnit a ukázat jejich potenciální význam v souvislostech, v tomto konkrétním případě tedy především v kontextu pobytu v Barceloně s malým dítětem.

1 07.05.2023

Už zase řeším, jestli hodnotit knihu jen podle obsahu nebo do hodnocení zahrnout i věci okolo. Z obsahového hlediska je to naprosto skvělá publikace a geograf píšící o anglickém fotbale se ukazuje být jako šťastná kombinace, protože knížka není jen o fotbale, ale fotbal tu vychází z určitého socioekonomického vývoje společnosti a jeho fenomén je vsazen do souvislostí, nad kterými je dobré se zamyslet. Hlavní roli pak samozřejmě hraje fotbal samotný - zápasy, legendární hráči i trenéři, vzestupy a pády klubů a mnohé další. Dozvěděl jsem se spoustu nového a připomenul si leccos, co už jsem v minulosti zaznamenal z pozice fotbalového fanouška. Jak už jsem ale naznačil, ne všechno je dokonalé. Stává se takovou nehezkou tradicí, že téměř každá v současnosti vydaná kniha má dost odfláknuté korektury, a tato je bohužel jedním z těch výrazně horších případů. Nemohu si pomoci, ale při ceně pět šest stovek mi kniha plná překlepů přijde jako urážka čtenáře. V tomhle konkrétním případě nechávám při hodnocení s přimhouřenýma očima zvítězit obsah nad formou, ale určitá pachuť zůstává.

06.05.2023

Nejsem zrovna extra pařan a kdo je Mikoláš Tuček jsem se dozvěděl někdy v lednu 2018, když natočil před druhým kolem prezidentských voleb video se vzkazem Miloši Zemanovi. Od té doby ho po očku sleduji (především BLate Night Show a věci s tím spojené) a baví mě natolik, že jsem si tuhle knížku rozhodně přečíst chtěl, zvlášť když je mi zrovna 42 :) A byla to moc fajn jízda, vcelku v klidu jsem zvládl i ty kapitoly o hrách, ne že bych v nich všechno pochopil, ale aspoň jsem si trochu rozšířil všeobecný přehled. A všechno ostatní se četlo tak nějak samo, prostě ideální mix fotbalu (a sportu obecně), cestování, knih (a kultury obecně) a pár dalších věcí. A "dělej, co tě baví" je jednoduše zásadní heslo, kterým se taky snažím řídit, i když se to třeba ne úplně vždycky daří.

4 19.02.2023

Tuhle knížku jsem četl v průběhu poměrně dost vyhrocené prezidentské kampaně a úplně nevylučuji, že tahle skutečnost může mít určitý vliv na moje hodnocení. Není to úplně ten typ knihy, o které by člověk mohl prohlásit, že se mu líbila a myslet tím, že z ní měl nějaké pozitivní pocity. Většina postav je krajně nesympatická, hlavní hrdinka se leckdy chová dost iracionálně, kandidát je značně rozporuplná osobnost a nedá se říci, že by mu člověk dokázal nějak výrazně fandit. Proč mě ten příběh tedy oslovil? Rozhodně je čtivý a pokud se člověk trochu zajímá o politickou scénu a vůbec dění v téhle zemi, najde si tam spoustu paralel s tím, co se tady za poslední roky dělo, jakým způsobem tu určitá část lidí (ne)přemýšlí apod. Na rovinu říkám, že román moc nedoporučuji fanouškům pána, který rád pálí červené trenky, ani toho, který si myslí, že Měsíc je planeta. Asi by ji úplně neocenili ;-)

3 19.02.2023

Čekal jsem, že Evropa mi sedne víc než PCT, ale nakonec to v podstatě vychází tak nějak na stejno. Nevadí mi, že je to hodně osobní, i když jsem to nečekal, ale v podstatě to ve finále beru spíš jako plus. Co se týče samotných trailů, nepředpokládal jsem, že to bude podrobný průvodce, takže z tohoto pohledu taky nejsem zklamaný, beru to spíš jako určitou inspiraci, kterou člověk může nějak uchopit a prožít si to sám po svém. Příběhy z míst, kde jsem taky byl, mě ostatně oslovily nejvíc, protože holt není nad osobní zkušenost, kterou si člověk může srovnat se zkušeností někoho jiného - třeba na slovinský Grintovec jsem si zavzpomínal s velkou chutí, a nejen na něj. Styl psaní autorky se moc nezměnil, možná bych ocenil už trošku dospělejší projev, ale budiž, i přes to se dá relativně v klidu přenést. Bohužel, když o tom tak přemýšlím, tak největší mínus té knihy je (kromě odfláknuté korektury, ale to už snad v současnosti ani nemá smysl zmiňovat), že se mi stejně jako ta o PCT během čtení v podstatě rozpadla. Ne, nechovám se ke knihám jako čuně, stalo se mi to v posledních mnoha letech přesně u dvou a vím, že nejsem jediný, kdo má podobnou zkušenost. Tohle (a nikoli obsah) je pravděpodobně hlavní důvod, proč si už další autorčinu knížku patrně pořizovat nebudu.

2 15.10.2022

Jan Kopka v knize píše, že napsat ji byla stejná troufalost jako vyrazit na popisované extrémní závody, protože při hodinách češtiny většinou pospával a domů nosil trojky. No, je fakt, že chyb a překlepů je tam dost a na stylistice by se taky dalo zapracovat, ale když má někdo opravdu silný příběh a ještě sám dokáže přiznat, že po jazykové stránce to asi vždycky nebude úplně precizní, tak rád přimhouřím obě oči. A na tomto místě nezbývá než říct, že tahle knížka je prostě sportovně-cestovatelská paráda, které ale nechybí ani přesah v podobě zamyšlení se nad současným světem a naší existencí v něm. Autor představuje svou zkušenost s extrémními závody v Austrálii, na Aljašce, na západě USA a v Kostarice, ale zdaleka nepopisuje jen sportovní stránku věci, ale i přírodu, lidi a to, k jakým myšlenkám a otázkám ho tyto akce postupně přivádějí. Vžít se do příběhů v této knize není ani trochu obtížné, i když jste na těch místech nikdy nebyli. A pokud jste měli to štěstí na některém z nich být, tak nejspíš zjistíte, že jste ho vnímali hodně podobně. Rád jsem se ve vzpomínkách vrátil pár let zpátky do Kostariky a vybavil si džungli u města Jaco, kde jsme viděli šipky na bikové stezky a říkali si, že jsme celkem rádi, že jsme tam pěšky a ne na kole... ;-)

1 15.10.2022

Jsem trochu v rozpacích. Jiří Martínek je člověk, před jehož znalostmi napříč obory se hluboce skláním, což je možná důvod, proč jsem čekal naprosto precizně udělanou knihu. Je mi jasné, že na takhle malém prostoru se dá do všeho jen zlehka ťuknout a nic nelze sáhodlouze rozebírat - a tady musím říct, že jako inspirace pro další čtení o jednotlivých zemích či osobnostech je to z mého pohledu výborně udělané. Z faktografického hlediska mám v zásadě jediný menší problém s tou komparativní částí (rozloha a počet obyvatel jednotlivých zemí v porovnání s Českou republikou), která mi místy přijde trochu nekonzistentní, ale to je asi věc názoru. To, co mi opravdu vadí, je dost odfláknutá korektura - na takhle vizuálně vymazlenou knížku, která si libuje v ilustracích a barevných podkladech, je tam těch chyb a překlepů v textu prostě docela dost, a kazí to dojem. Chápu, že tohle nejde na triko autora (a bohužel je to v dnešní době spíš pravidlo než výjimka), ale u tohoto typu knížky to holt zamrzí dvojnásob...

26.06.2022

Tuhle knížku jsem četl poprvé před více než 20 lety, teď se ke mně dostala znovu a byl jsem docela zvědavý, jaké bude číst ji s odstupem času, během kterého člověk načerpal různorodé životní skutečnosti - v mém případě mimo jiné vystudoval cestovní ruch a následně se v něm rozhodl nepracovat a cestovat téměř výhradně na vlastní pěst ;) A jak tohle čtení s odstupem dopadlo? Svým způsobem jsem se i tentokrát velmi dobře bavil, protože Viewegh prostě psát umí. Jasně, často řeší povrchní témata, balancuje na hraně trapnosti (a leckdy se dostává pod ni), některým lidem vadí, že je v jeho knihách moc sexu, ale pokud zahodíme masky intelektuálů a puritánů, tak si musíme přiznat, že jeho knihy jsou prostě ze života, ať už toho našeho nebo toho, který vidíme kolem nás. Kniha je zároveň určitou sondou do naší společnosti v polovině 90. let a tenhle aspekt už po čtvrtstoletí od jejího napsání až tak zábavný není, protože při nakouknutí mimo vlastní sociální bublinu bohužel zjistíme, že názorová omezenost některých spoluobčanů se od té doby příliš nezměnila. Možná postav jako je Jarda vyloženě nepřibývá, ale vzhledem k existenci sociálních sítí jsou naneštěstí více slyšet...

3 07.05.2022

Nebylo to celou dobu úplně snadné čtení, částí rozebírající historii lidových písní jsem se docela protrápil a v té chvíli moc nechápal její smysl, ale v závěru to do sebe všechno dokonale zapadlo. A přestože sám Kundera považuje svůj román primárně za existenciální (nikoli politický), pro mě z něj mezi řádky vyplynula ještě jedna další skutečnost - že v roce 1965, kdy byl Žert dopsán, očividně téměř všichni pevně věřili, že se komunistický režim brzy zhroutí. Věčná škoda, že to neklaplo a museli jsme si počkat ještě víc než 20 let...

7 07.05.2022

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Tomáš Macek do ní tak trochu vstoupil, když se po knize o 100 ročnících Tour de France vrhl pro změnu na 100 ročníků Giro d'Italia, ale musím říct, že jsem moc rád, že se k tomu odhodlal. Styl knihy je stejný jako u té předchozí, opět můžeme sledovat vývoj jednoho legendárního závodu na pozadí dějin 20. (a začátku 21.) století, a i když se částečně setkáváme se stejnými jmény a hlavní události, které hýbaly světem, zůstávají stejné, navzdory leckterým podobnostem Itálie není Francie a Giro není Tour, což je z mého pohledu zatraceně dobrý důvod, proč si přečíst i tuhle publikaci. Jedinou výtku bych směřoval jako už téměř tradičně ke korektuře, na které se dala odvést trochu lepší práce, ale u knihy tohoto objemu a věcné kvality by tam těch překlepů muselo být výrazně víc, aby mi to zkazilo dojem.

2 17.04.2022

Přemýšlím, kdy jsem měl naposledy tak tísnivý pocit při čtení a napadá mě kniha 1984 od George Orwella. Ne, nechci tato dvě díla v žádném případě srovnávat, jen tím chci říct, jak hluboce na mě Listopád zapůsobil. Současné Česko má bezpochyby k dokonalosti daleko, ale i tak jsem vděčný, že se to v roce 1989 nezvrtlo tak, jako v téhle knize, a že můžeme žít ve svobodné zemi, což není zdaleka ve všech koutech světa pravidlem. A jak jsem za školních letech nebyl velkým fanouškem povinné četby, tuhle knihu bych tam neváhal okamžitě zařadit.

19 25.12.2021

Jsem trochu rozpolcený. Komiksové příběhy Rychlých šípů jsem kdysi měl v šesti sešitech a nostalgie je při jejich čtení po mnoha letech značná. Zajímavé bylo i dozvědět se leccos z pozadí tvorby komiksů a z životního příběhu Jana Fischera. Navzdory tomu všemu jsem trochu na pochybách, jestli bylo úplně nezbytné vytvářet takovéto exkluzivní vydání za ne úplně nízkou cenu...

1 03.12.2021

Dominika Landsmana znám jako autora krátkých satirických textů, ale k téhle jeho knížce jsem se dostal spíše shodou okolností. Asi bych ji spíše doporučil číst lidem, kteří buď ještě nemají děti nebo už si moc nepamatují, jaké to bylo, když byly jejich děti malé. Čtení v době, kdy máte doma dítě ve věku Čeňka (hlavní postavy knihy), může přinést zvláštní směsici pocitů, kdy se nemůžete rozhodnout, jestli je ten text z větší části vtipný nebo trapný, a kdy přemýšlíte, jak moc realistické některé pasáže mohou být a čeho se tudíž máte v následujících měsících tiše obávat ;)

1 24.11.2021

Je vždycky fajn, když čtete knížku a na určitých místech se vám začnou vynořovat vzpomínky na to, co jste sami zažili. Ne, nikdy jsem nebyl na PCT, ale ty situace, kdy si člověk klade otázky typu "co tu sakra dělám", "proč je ten batoh tak zatraceně těžkej" apod. znám víc než dobře a bylo příjemné se k nim v myšlenkách vrátit a uvědomit si, že už to zase chce někam vyrazit. I když bych osobně trochu ubral vykřičníky a používání klávesy Caps Lock a chtělo by to (zejména ve druhé polovině) trochu pečlivější korektury, musím uznat, že Lucie Kutrová píše zajímavě, čtivě a vtipně a pokud někoho PCT láká, získá velmi dobrou představu, o čem to vlastně je. Osobně bych navzdory lákavým přírodním krásám tenhle trail asi vynechal, protože se tam zdá být až příliš mnoho lidí, kteří jsou na můj vkus trochu moc kontaktní, ale o to zvědavější jsem na autorčinu druhou knížku o evropských trailech, které mě svou povahou oslovují výrazně více.

4 30.10.2021

Lucii Výbornou považuji za jednu z nejlepších moderátorek v současných českých médiích. Mám hodně rád hory, a i když klasické lezení mě až tolik neláká, knihy z tohoto prostředí mě obecně hodně baví. Vzhledem k těmto uvedeným premisám jsem čekal, že se začtu snadno, ale ze začátku to překvapivě trochu drhlo a chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na stejnou vlnu. Pak už to byla velká paráda, poměrně otevřená sonda do života autorky, chvílemi lehce filosofická, místy docela intimní, ukazující cestu, po které se autorka snaží jít životem, a která není vždy tak idylická, jak si může nezasvěcený člověk myslet. Vzkaz, který tam já vidím, je jasný - jděte si za svými sny, ať už jsou jakékoli, i když to nebude vždycky úplně brnkačka. A to je něco, s čím prostě nelze nesouhlasit, protože život se má prožít a ne přežít. Netroufám si říct, jestli to může bavit i někoho, kdo nemá absolutně žádný vztah k horám a cestování, ale věřím tomu, že každý člověk, který má pro něco vášeň, si tuhle knihu dokáže docela dobře užít.

7 02.10.2021

Ach jo, jak to jen napsat. Martina Stillera jsem slyšel tuším dvakrát naživo (pokud se nepletu, tak jednou vyprávěl o cykloturistice v Austrálii a podruhé v USA) a bylo to v obou případech hodně dobré. Sám rád cestuji, rád jezdím na kole, a ta myšlenka cesty na kole přes celou Evropu až na sever Afriky je sama o sobě skvělá. Bohužel, tohle její ztvárnění se příliš nepovedlo, a kdybych měl hodnotit čistě jen literární kvalitu, tak by to bylo hodně slabé. Nemůžu si pomoci, ale působí to na mě, jako kdyby autor vzal po 17 letech od té cesty svůj cestovní deník a ty tehdejší poznámky jedenadvacetiletého kluka bez jakýchkoli úprav nechal vydat jako knihu. Ne že by to nemohlo fungovat, ale v tomto případě to nefunguje. Je tam spousta chyb, korektura nebyla očividně žádná, stylisticky to také není žádná hitparáda. Proč tedy vzhledem k předchozí kritice dávám průměrné hodnocení? Jedním z důvodů je určitě to, že knížka je docela zajímavou nostalgickou vzpomínkou na to, jak se cestovalo v době, kdy jsme ještě neměli mobily se všemi možnými technologiemi, které nám to současné cestování hodně ulehčují. Plusem je určitě i to, že si díky svým vlastním zkušenostem dokážu docela dobře představit, jak silné zážitky a skvělé zkušenosti ta cesta doopravdy přinesla. A do třetice vím díky těm v úvodu zmíněným besedám, že autor má na víc. Kdybych četl tuhle knihu a předtím ho neznal, tak bych mu další šanci dal jen těžko. Takhle to můžu brát jen jako jeden naprosto nevydařený úlet, který se občas může stát každému.

02.10.2021