R47
komentáře u knih
Neúprosný Měsíc
Mary Robinette Kowal
Prostě nemůžu zastřít svoje zklamání... Nápad změnit hlavní hrdinku a podívat se na události odehrávající se paralelně s hlavní dějovou linií, mi přijde skvělý. Kniha se opět skvěle čte (až na zbytečně rozvleklý začátek, asi 120 stran, kdy jsem měl pocit, že se do vesmíru nejspíš nepodívám), baví odkazy na skutečné astronauty, kteří tu mají míň než vedlejší roli (Armstrong, Aldrin), potěší sebekritické hodnocení popisu sexuálních scén v předchozích dílech a autorce můžete věřit i to hard sci. Ale na druhou stranu je to znova to samé. Hrdinka je téměř dokonalá v jednání s lidmi, úzkost nahradila anorexie, loď kolonie. Celé se to proměnilo v přeplácanou a překombinovanou detektivku s ještě dokonalejším vyšetřovatelem, než byl Sherlock Holmes, a s koncem, se kterým si ani sama autorka pořádně nevěděla rady. Kdybych chtěl číst příběh Black Widow, sáhnu po komiksu, ne po sérii Lady Astronautka... Za měsíc si z té knihy moc pamatovat nebudu, myslím. Což ji u mne pasuje na průměr.
Řeka bohů
Ian McDonald
Lavíruju... Na tuhle knihu jsem se těšil. Těšil jsem se na tu exotiku. Ale jsem z ní stejně zklamaný jako z podobně exotické Dívky na klíček, která se taky snaží budovat atmosféru, ale na mě prostě nefunguje. Je tu strašně moc postav, opravdu strašně moc. A nové přibývají i za polovinou. Dobrá třetina děje je zbytečná a samotný hlavní příběh nikam neposouvá (a ani tu atmosféru). Odhalení přicházejí tak nějak sama nad šálkem čaje při setkání neznámých lidí... A zápletka? Vlastně jen konstrukt Blade Runnera, Neuromancera a Asimova Ani sami bohové. Nic originálního. Jen to prostředí. Po 100 stranách jsem se přemlouval, že tomu dám ještě šanci. Po 200 stranách jsem už najel na metodu rychločtení a přeskakoval nezáživné pasáže. Normálně v takovém případě dávám 2 hvězdy. Tady mě nakonec dostala poslední strana, která tomu trochu přidává. A pak to, že autor některým postavám nedal nic zadarmo. Takže 3. Do dalších knih autora se určitě nepustím.
Až se ti zatočí hlava
Ondřej Štindl
Přišlo mi, jako bych koukal spíš na film. Taková ta typická česká hořká komedie, kde ve skutečnosti nic nedává smysl. Jako třeba Teroristka. S každým dalším posunutím děje musí přijít "nečekaný" zvrat, změna žánru, až je to celé jen víc a víc absurdní. Film by to možná snesl, kniha za mě ne. Stejně jako bytřrba Pulp Fiction nefungovaly jako kniha, tak tohle podle mě taky nefunguje.
2061: Třetí vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
K výtkám uvedeným níže jedna navíc: lidstvo se na Europě poprvé skutečně interaguje s mimozemským životem a stejně ho nenapadne nic jiného, než do jeho moří vyhazovat mrtvoly a odpadky z lodi. Tak nevím, jestli je to minela autora anebo jeho skepticismus zhruba na úrovni té honby za horou diamantu...
Liščí gambit
Yoon Ha Lee
Tohle bylo rozhodně... jiné. Začnu zklamaným očekáváním: na obálce Bexter píše o kombinaci Hvězdné pěchoty a Srdce temnoty (resp. Apokalypsy) s Kurzem. No, nenašel jsem v tom ani jedno. S Hvězdnou pěchotou je to spojené asi jen tím, že jde o žánr military sci-fi. A se Srdcem temnoty? Nijak. Nejvíc se mi při čtení vybavoval Wrightův Zlatý věk (tou vzdálenou budoucností popisovanou stejně vzdáleným a přitom uhrančivým jazykem - ale Wright mi nakonec přišel "srozumitelnější") a Too like lightning Ady Palmer (tou budoucností postavenou na odlišných frakcích a jejich vzájemné (ne)spolupráci na vládnutí; gender; fakt, že postupně nevíte, čemu z vyprávění můžete věřit - ale Palmer to má víc propracované z hlediska vypravěče a vyprávěcí situace). Hlavní problém ale vidím v tom, že alespoň v tomhle díle se vlastně nic nevyřeší. Ten svět a jeho fungování nepochopíte a z toho, co se tam děje, taky není moc jasné. Jak už napsal někdo tady dřív. Ty popisy jsou sugestivní, ale vlastně není jasné, co se děje. Motivace a psychologie postav nejasná. A co víc? Mám pocit, že ačkoliv autor popisuje svět přesně řízený pravidly, v tomhle díle by se prakticky mohlo stát cokoli a já bych nedokázal říct, jestli to odpovídá "fyzice" toho světa. Do druhého dílu se pustím, protože mě to nějak provokuje. Ale asi se nebudu divit, když tam autor napíše že "generál šaos Jedao se střelila sama mrtvolným sklem třetí rukou, která mu narostla díky exotickým účinkům amputačního fukaru použitého mimo kalendářní výročí, čímž způsobila komputační oživení původního heptarchy". Za nejlepší inovaci Hvězdné pěchoty a žánru military sci-fi pořád považuju Válečné psy Grega Beara (ale jen ten první díl a možná část druhého).
Konec starých časů
Vladislav Vančura
Mně tahle podivná kombinace komedie dellarte a barona Prášila nesedla. Postava knížete je fantastická, opředená tou správnou dávkou tajemství a záhady, sympatická, a přesto iritující. Taky ta satira na nové pořádky je dobrá. Ale v příběhu je strašně moc postav a vztahy mezi nimi se mi těžko sledují. A největší problém mám s vypravěčem, není pro mě zajímávý, spíš mě rozčiluje. A podzápletka s rozprodejem knih mi přijde zbytečná. Menzel z toho dokázal udělat geniální film. Nejsem nějaký jeho úplný fanda. Když to ale srovnám s předlohou...
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Musím říct, že mi vadila ta doslovnost a dovysvětlování (oproti filmu). Taky úvod byl strašně dlouhý, zbytečně. Ale furt je to jedna z nejlepších sci-fi, která předběhla svou dobu a dá se číst i dneska bez jakýchkoli problémů. Vůbec to nezastaralo. V tomle byl Ckarke skutečně mistr (na rozdíl třeba od Pohla, Asimova a jiných dinosaurů). Četl jsem několikrát.
Princezna z Marsu
Edgar Rice Burroughs
Old Shatterhand (anebo spíš Kara ben Nemsí) na Marsu. Vypněte mozek a nechte se unášet. Pak to nejde nemilovat.
Invaze z galaxie
Robin Cook
Mám z toho dvojí dojem: dobře se to čte, je to skvěle budový příběh, postavy, všechno srozumitelné a v některých (lékařských) pasážích je to fakt výborné sci-fi. Vzpomněl jsem si třeba na Kmen Andromeda. Ale ta základní zápletka, scény, kdy se spolu baví "infikovaní", to je zas tak na úrovni komedie Četník a mimozemšťan. V 90. by to bylo asi skvělé béčko, možná i trhák jako film. Teď to je dobrá sci-fi pro ty, co nečtou sci-fi. Zvlášť do dob pandemie.
Osudové nebe
Mary Robinette Kowal
Ubylo sexu (hlavně těch šílených keců kolem) a přibylo vesmíru a politiky. To, že se veškerá akce točí jen kolem zaseklé nohy v potrubí, slz ve skafandru nebo průjmu, knize dodává na uvěřitelnosti. Těším se na další díl.
Vzpomínky
Jarmila Čapková
Pro mě zajímavý pohled na bratry Čapky zevnitř (například kapitola o smrti Karla Čapka). Nejsilnější mi ale přišla v pasáži o nékolikaletém pátráni po Josefu Čapkovi (anebo alespoň jeho hrobě) po válce. Tady se "autorka" odchyluje od osobních vzpomínek a dostává se k něčemu mnohem obecnějšímu.
Přestupní stanice
Clifford D. Simak
Oceňuju originální příběh bez klišovitých zvratů. A taky to, že se v knize vlastně moc nestane, a přece se dobře čte. Čiší z ní ale doba, kdy byla napsaná: jednak ten hrozný strach o to, kam se svět za studené války řítí, a jednak dost naivní budování mimozemských i lidských charakterů. Všichni spolu bez sebemenších otázek spolupracují, všichni si rozumí a všechno se jako zázrakem vyřeší jednou ranou z pušky vlastně samo. Takže po dočtení ve mně ve skutečnosti zůstává určitý pocit zklamání. A že tohle přece jenom ukrutně zestárlo.
Počítání hvězd
Mary Robinette Kowal
Jasně. Alternativní historie o první ženský ve vesmíru. Od ženský. A k tomu Hugo Award. Jasně. Říkal jsem si. Ale ono mě to úplně pohltilo a tuhle tlustym papírem přifouknutou 400stránkovou bichli jsem přelouskal prakticky za 3 dny a zapomínal jsem jít spát. Ano. Začátek je nejakčnější a vtáhne vás do děje. Je to survival. A pak se to láme a vlastně se nic neděje. Jen snad při letecké show dojde na akci, jinak nic. Jen "trnitá" cesta předsudky k výcviku a samotný výcvik plný scenáristických klišé. Umě vykonstruováno, říkal jsem si. Je vlastně sranda, jak moc se ty zápletky podobají té ženské linii v první (a nejlepší) sezóně seriálu For All Mankind (výběr adeptek - hezká, chytrá, manželka astronauta; podceňování; závislosti, jen ten LGBT+ prvek tam zatím chybí). Ale paní Kowal prostě umí psát a mě to strašně bavilo číst. Baví mě, když si se mnou vypravěč hraje. A tady to vypravěčka zvládá, třeba když zapomene říct, že jedna z postav je černé pleti, dokud se to vyloženě netematizuje. Anebo co se skrývá za její úzkostí... A překousnul jsem i to, že tam není moc geopolitického vývoje, který by v daném světě byl zajímavý, nebo že hlavní hrdinka není jen sama geniální, ale má také pana dokonalého, který se nikdy nezlobí, věčně ji masíruje a při společném sexu neustále vtipkují o vesmírných misích. Je to prostě sci-fi román od ženy primárně pro ženy, říkal jsem si (ostatně čtenářky přece jen knižnímu trhu dominují). Jenom jsem si celou dobu lámal hlavu s tím, proč to má toho Huga. Čte se to dobře. Ale na podobné téma už je ten seriál For All Mankind (2019), pak film (a kniha) Skrytá čísla (2016) a ostatně i Stephen Bexter nechává ve své alternativní historii Voyage, kde JFK přežije pokus o atentát, poslat ženu s první expedicí na Mars. Voyage sice znám jen z dramatizace BBC, ale i tam jde o to podceňování astronautek ve světě chlapů, vztah na pracovišti apod. A to navíc už v roce 1996! A žádného Huga za to nedostal (za ten rok ho měl Robinson za třetí díl své marsovské trilogie a v dramatizacích to dostal opět TV seriál Babylon 5). Takže jsem si říkal, že to holt je politická korektnost dnešní doby. Jenže pak jsem to dočetl do konce a pustil se do poznámek autorky a otevřel se mi druhý plán celé knihy. Takže nejenom, že je to neuvěřitelně čtivé, ale ještě můžete strávit hodiny tím, že budete zkoumat, co všechno je postaveno na historické realitě (ženské hrdinky, novinové výstřižky, Parker-Collins...). A tohle miluju. Když mě fikce nakopává k tomu zkoumat skutečnou historii. Paní spisovatelka prostě vzala odborné publikace a přetavila to ve čtivou fikci. Do dalších dílů se určitě pustím. Ostatně autorka v doslovu sama přiznává, že původní koncept se jí rozrostl do dvou knih. Takže ti, kteří tady žehrají, že začátek a konec je akční a prostředek je trochu nudil, nebo že tam chybí víc toho vesmíru a geopolitiky, tak ti by měli podle všechno být uspokojeni právě ve druhém dílu, kdy dojde na klimatickou katastrofu a budování kolonií ve vesmíru.
Jo a úpěnlivě jsem se snažil přijít s vlastním překladem titulu knihy, který mi prostě nesedí. Ale na nic lepšího než pan překladatel jsem nepřišel. Musím uznat, že originální název Calculating Stars je opravdu kongeniální.
Anna Elliotová
Jane Austen
Nedočteno ani napodruhé. Místy baví ironický tón vypravěčky, místy to ale dost nudí a postavy splývají...
Konfese literáta
Josef Svatopluk Machar
Nedočteno. Nějak jsem v tom nenašel tu "sugestivnost", o které se píše v anotaci. Možná tehdy. Za mě dnes tuctové, jen pro fajnšmekry.
Černé slunce
František Kožík
Výborné. Hlavně ve druhé části, kdy skutečnost dohání a někdy i předhání Sadovy fantazie. To zrcadlení je v té knize nejlepší. Snaha po naplnění neobvyklých fantazií v "normálním" světě a pak snaha po dosažení normálnosti v době vyvrácené z kloubů. Zas jsem se dost dozvěděl a ještě si to užil. Nějak mě teď de Sade pronasleduje: zajímavě se s jeho filozofickým odkazem vyrovnává Ada Palmer v knize Too like lightning. Tohke pro mě bylo super doplnění.
S prominutím řečeno
Michael Žantovský
Nedočteno. Na začátku jsem se bavil. Bylo to takové woodyallenovské, navíc okořeněné o ty české reálie nebo fakt, že si z českých prezidentů utahuje diplomat, tedy člověk částečné v jejich službách. Z Klause si samozřejně utahuje jinak než z Havla. Postupem mě to ale začínalo nudit, vtipy mi přišly na sílu nebo moc "stařecké", určené jiné generaci. Věřím, že o něco starším ročníkům se to musí líbit.
Srdce ztraceného
Tad Williams (p)
Je to sice spíš jen jako jedna kapitola jednoho z předcházejících dílů, ale za mé skvěle vykreslený svět, který se konečně definitivně vzdává tolkienovského vesmíru a buduje něco vlastního. Samozřejmě by to nemohlo fungovat bez znalosti předchozího děje.
Dvacet tisíc mil pod mořem (komiks)
Zdeněk Hofmann
Scénáristicky průměr: je to ukecané a nepřekvapivé. A kresebně to zůstalo napůl cesty: ani komiksová kresba, ani originální dřevoryt. Chápu tu inspiraci, ale do zemanovského kongeniálního vizuálního stylu to má daleko.