R47
komentáře u knih
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
"Povídej zase! Povídej jako déšť!" Asi kvůli tomu hollywoodskému úspěchu jsem si myslel, že to bude nějaká přeslazená romantika. Ale zůstal jsem u vytržení. Nechápu jak z takovéhle knížky mohli udělat filmový trhák... Je plná (sou)citu, nesouvislých obrazů a drobných příběhů, úvah, snahy o pochopení, porozumění, je plná okouzlení a stesku.
Po zarostlém chodníčku
František Kožík
Na Kožíka nezvyklé dílo. Více žurnalistické a osobní. Dokudrama. Bavilo mě asi víc než jiná autorova známější díla. Nějak skoro víc současnější po stylovo-formální stránce.
Sezóna požárů: Zápisky z požární hlásky v divočině
Philip Connors
Kromě oněch "zápisků z požární hlásky" tu dostanete exkurz do historie "ochrany divočiny", úvahy o jejím smyslu, pohled do krvavých dějin Ameriky i literární exkurzy. Pro mě podobné překvapení jako Messnerovo Přežít, i když trochu z jiného prostředí.
Zlatá sopka
Jules Verne
Jules Vestern. U tohodle Vernova výletu do hájemství Londonova a Welzlova váhám nad hodnocením 3 a 4 hvězdy. Na jednu stranu je lehce znát, že tuhle knihu JV odložil a nedopsal (sám). Tvoří ji vlastně dva až do posledních stránek nesouvisející příběhy. Příběh Zlaté sopky se odehrává až za polovinou a předcházející zdlouhavá dobrobrodružství na zlatokopeckém claimu jsou téměř zbytečná. A i když konec přece jen všechno propojí, asi by nevadilo, kdyby Jules nebo jeho syn první polovinu víc pokrátili. Na druhou stranu je fajn vidět tuhle krajinu vernovou optikou, chemie mezi postavami funguje a navrh tu JV uvádí na scénu francouzské pouliční bojové umění, kick-box s medvědem, odvážné "kovbojské" kousky hodné Karla Maye a konečně ještě dávno před Revenantem ukazuje, jak vám mršina koně může zachránit život (i když zcela jiným a vernovsky originálním způsobem). Takže vlastně spokojenost. I když to není Vernův nejlepší román, z průměru vybočuje tou lokalitou a právě těmi welzlovskými vypravěčskými perlami.
Plující město
Jules Verne
Po letech u Verna příjemné překvapení. Nečekaná ich-forma, nečekaný lehce ironický styl a postava doktora Deana Pitferga má v sobě něco z hrabalovského pábení...
(Scéna u Niagary)
"Je to krásné, pane," pronesl jsem směrem k našemu společníkovi.
"Ano," odvětil klidně, "ale kolik hybné síly je tu nevyužito?"
Nikdy jsem nepocítil větší chuť hodit toho člověka do vody.
Druhý příběh připojený v mém vydání od Omegy, Prorazili blokádu, je tuctový námořnický příběh, u kterého není ani poznat, že ho napsal Verne. Mohl by to být Grin, povídka od Stevensona, co já vim.
Zemí šelem (převyprávění)
Ondřej Neff
Moje druhá kniha od "autorského tandemu" Verne-Neff. A dopadla o poznání mnohem lépe. Možná je to tím, že děj původního románu neznám tak dobře jako Dvacet tisíc mil pod mořem. Ale spíš bych řekl, že se tady Neff držel víc při zemi a odpustil si vymýšlení vulkanitu a změnu celé zápletky. Tady z toho pořád dýchá Verne. A na konci se to ještě Neff snaží lehce propojit s další knihou... Co mi ale nesedělo, byla Neffem zvolená ich-forma. Vůbec nechápu proč. Jeho vypravěč se vlastně vůbec nepodílí na ději a ani jeho komentář není ničím zvláštní. Postrádá to autenticitu očitého svědka/účastníka děje, a přitom se tam i vypráví pasáže, kterých nemohl být účastný (zajetí Munroa)... Do očí mne to bije hlavně proto, že jsem to dočetl těsně po dočtení Plujícího města, asi jediného románu, který Verne sám v ich-formě napsal a tu ich-formu si tam fakt užil. Jak tam komentuje postavy, jejich chování a výroky... Takže na nejlepší smysluplnou úpravu Verne stále čeká...
Olymp
Dan Simmons
Tak nevím, jestli jsem dočetl geniální dílo, které sám úplně nedocením, anebo onanistický slepenec, který se na závěr autorovy rozpadl. Na jednu stranu vítězí bezesporu neskutečná čtivost i tahovéhle bichle, imaginace, originálnost, nepředvídatelnost a odvaha. Na druhou stranu je to i neskutečná epizodičnost (troufám si říct, že polovina knihy, jakkoli čtivá, je pro děj/příběh nepodstatná), překombinovanost, přezvratnost (pořád se řeší, kdo je víc, kdo je nejmocnější, kdo/co je největší nebezpečí a nakonec není vlastně vysvětleno nic), populární islamofobie, neskutečný počet deus ex machina. Všechny ty zápory se dají vysvětlit autorový záměrem: deus ex machina vychází z antického dramatu (autor i část knihy jako drama píše), počet postav/jmen odpovídá eposům, stejně jako epizodičnost, nedořecenost je "geniální tah, aby čtenáři museli přemýšlet" apod. Ale mně to prostě nesedí, mně prostě přijde, že měl autor nějaký záměr, ale prostě to neudržel. Ať už kvůli vydavateli, který mu to vrátil, ať to přepíše, nebo to jednoduše neměl domyšlené. Nejsilnější je Simmons bezesporu v budování hororové atmosféry, putování Daemana Kráterem Paříž je úchvatné, ale ty sci-fi prvky vlastně nejsou nic moc. Chápu ten rozdíl mezi lidmi starého typu bez kultury a moravci, kteří tak velebí lidskou kulturu (jejich rozhovory jsou vskutku to nejlepší v celé sérii a už jenom za to si Simmons zaslouží hvězdu navíc, rozhodně bych nečekal čtivé literárněvědné rozbory Prousta a Shakespearových sonetů ve sci-fi), ale prostě postavy postlidí/bohů a jejich motivace jsou buď nadobro vzdálené našemu uvažování, anebo to jen autor neukočíroval. Svědčí o tom i to, jak se ještě 50 stran před koncem pořád vrší další nové a nové věci bez toho, že by to spělo k nějakému finále. A pak jsou tam scény jako vycházení lidí z tachyonového paprsku, ketré jsou na úrovni sci-fi tak ze 60. nebo 70. let... Je to kniha, která by asi potřebovala opakované čtení. Ale obávám se, že na to mě zas tolik neoslovila. Myslím, že za rok si nebudu jistý, o čem vlastně byla. Normálně bych dal 3 hvězdy. Ale přece jenom na to, je to až moc originální. Takže 4, ale uchvácený jsem zas tolik nebyl.
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
A já idiot myslel, že je to knížka pro děti. Je v tom dost rozverného Vančury. A není divu, že tenhle autor k nám dostal Welzla. I on je v tom nějak cejtit.
Podzim v zahradní restauraci
Jiří Šotola
K týhle knize se chci vrátit. Za 10 nebo i 20 let. Sebeironie, stylová jistota, věty úsporné, a přitom trefné v každém slově, tu slangivý výraz, tu nářečí, tam nutný germanismus, celý to mnou rozechvívá jak "duše zimomřivých ptáků". Vědomí, že "proměním se v zem", je tam až neúnosné. A přece ten humor smějící se bestie. Nevím, proč už jsem Šotolu neobjevil dávno. Musím si od něj ještě něco přečíst.
Co se stalo Veronice
Tereza Nováková
Pro mě překvapivý debut. Psaný svižně, čtivě, místy sarkasticky, jak to mám rád. Nabral pro mě nečekané obrátky. Skvěle poskládané střípky. Současné, jen ty sociální sítě mi tam chyběly.
S pokorou a nadějí
Becky Chambers (p)
Jo, je to literatura. O něco takového se v rámci žánru pokouší třeba K. S. Robinson (na jeho Auroru jsem si nejednou vzpomněl). Ale u Chambersové nejde už vůbec o technologie, ale o pokládání hlubších otázek, když se díváme do hvězd. Několikrát jsem si při četbě vzpomněl taky na Lema. A ačkoli Chembersová nevěští Zemi (zase stejně jako K. S. Robinson) světlou budoucnost, přesto vás dostane optimismem a humanismem. Už se těším na Poutníky.
Zápisky z vůdcova hlavního stanu
Felix Hartlaub
Kniha, na kterou jsem se vůbec nedokázal naladit. Za mě selhává jako dokument i jako literatura. Čiší z toho ta úpěnlivá snaha nebýt dokument a nebýt na straně války. Po scéně s neúspěšným antentátem na Hitlera, kdy se autor věnuje spodnímu prádlu rozvěšenému po okolí, jsem knihu odložil.
0 TU. Svazek I
Jakub Hussar
Fikční svět 4 hvězdy, děj a styl tak za 2. Takže průměr. Autor si dal skutečně záležet na vytvoření svého světa, ale zapomněl, že by čtenář potřeboval mít taky důvod číst a držet hlavní postavě palce. Kdyby tam nedal těch pár odkazů na exoprostor a někdo by mi řekl, ze čtu Paměti mojí babičce od Hůlové (ze života kočovných mongolů), klidně bych mu to věřil. Jenom ty zkušenosti, které se snaží vypravéčka jako starší žena předat, nejsou uvěřitelné. Taková ta obecná hodnocení života. Spíš mě to tam štvalo. Jestli se pustím do druhého dílu, nevím. Určitě bych si ale počkal na další autorův román.
Nemrtvá zbraň
Yoon Ha Lee
Rozhodně zajímavá série,která stojí za (opakované) čtení. Je v mnohém jiná. Nejenom "technologií", ale i kulisami. Tolik zeleniny, pokojových rostlin a pletacích jehlic si v military sci-fi nepamatuju. Autor dokázal v každém díle přijít s něčím novým, a přitom samotné fungování jeho vesmíru (kalendáře) doopravdy můžete pochopit až po posledním díle. Zajímavě si pohrává taky s otázkou genru a osobnosti. Není opulentní, mísry je to překvapivě dost sarkastické. Těžko uvěřit, že jde o debut.
Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
Bildungsromán podle Asimova. Mladý Seldon musí na vlastní kůži poznat, co je diskriminace, chudoba, feminismus, ale i láska aby mohl dobudovat svoji slavnou psychohistorii. A k tomu všemu ho opatrně vede... SPOILER. Ne nebudu to dotahovat. Oceňuju, že se autor snaží propojit svoje dvě veledíla, ale je z toho jen další neskutečne ukecaná procházka po budoucnosti, kde se zase nic tak extra zajímavého nebo nového nestane. Akční to neni taky, chemie mezi hlavními postavami za mě nefunguje, Seldon působí jako idiot, nevím. A ten neskutečnej sexismus pořád, třeba, když Seldon nabádá svojí průvodkyni, aby si klidně sundala podprsenku, jestli se tak hrozně potí... Ta třetí hvězda je z nostalgie. Zestárlo to. Ukrutně.
Nejlépe chutná za studena
Joe Abercrombie
Jako kdyby fantasy napsali/natočili bratři Cohenové nebo Quentin Tarantino... Říkávalo se, že každý autor kvalitní fantasy musí nejdřív začít mapou, tím světem a rasami v něm, které určí "geopolitiku". Tohle pro mě ale byla první fantasy postavená čisté na postavách a jejich vnitřním světě. Je to ještě vůbec fantasy? Je tu jen jedna rasa, lidská. Kouzla tu vlastně nejsou, naopak se tu operuje vědou. Odehrává se to jakoby v nějakém historickém bezčasí. Ale stejně... Tak krvavej a akční příběh s vlastně jednoduchou a přímočarou zápletkou, která vás donutí přemýšlet nad morálkou, otázkou dobra a zla, o tom, kdo je kladný a kdo záporný hrdina a jestli vůbec držíte palce té správné osobě. Je to i rychlé, po prvních sto stránkách jsem nevěřil, že už jsem vlastně v tom, že už je první pomsta dokonána. Je to místy ironické, sarkastické (postava Morveera a jeho společnice Jitřenky mi nějakým způsobem připomínali četbu příběhu o mladém vrahovi v Pratchettových Pyramidách, i když už je to léta, co jsem to četl). Navíc přidaný superhrdinský prvek, který tu vlastně zastupuje to magické z fantasy, nebo krátké citáty neexistujících autorů o "umění války". Fakt osvěžující. Další díly série jsem nečetl a evidentně to pro mě nebylo potřeba. Ale rád se do nich pustím.
Neúprosný Měsíc
Mary Robinette Kowal
Prostě nemůžu zastřít svoje zklamání... Nápad změnit hlavní hrdinku a podívat se na události odehrávající se paralelně s hlavní dějovou linií, mi přijde skvělý. Kniha se opět skvěle čte (až na zbytečně rozvleklý začátek, asi 120 stran, kdy jsem měl pocit, že se do vesmíru nejspíš nepodívám), baví odkazy na skutečné astronauty, kteří tu mají míň než vedlejší roli (Armstrong, Aldrin), potěší sebekritické hodnocení popisu sexuálních scén v předchozích dílech a autorce můžete věřit i to hard sci. Ale na druhou stranu je to znova to samé. Hrdinka je téměř dokonalá v jednání s lidmi, úzkost nahradila anorexie, loď kolonie. Celé se to proměnilo v přeplácanou a překombinovanou detektivku s ještě dokonalejším vyšetřovatelem, než byl Sherlock Holmes, a s koncem, se kterým si ani sama autorka pořádně nevěděla rady. Kdybych chtěl číst příběh Black Widow, sáhnu po komiksu, ne po sérii Lady Astronautka... Za měsíc si z té knihy moc pamatovat nebudu, myslím. Což ji u mne pasuje na průměr.
Řeka bohů
Ian McDonald
Lavíruju... Na tuhle knihu jsem se těšil. Těšil jsem se na tu exotiku. Ale jsem z ní stejně zklamaný jako z podobně exotické Dívky na klíček, která se taky snaží budovat atmosféru, ale na mě prostě nefunguje. Je tu strašně moc postav, opravdu strašně moc. A nové přibývají i za polovinou. Dobrá třetina děje je zbytečná a samotný hlavní příběh nikam neposouvá (a ani tu atmosféru). Odhalení přicházejí tak nějak sama nad šálkem čaje při setkání neznámých lidí... A zápletka? Vlastně jen konstrukt Blade Runnera, Neuromancera a Asimova Ani sami bohové. Nic originálního. Jen to prostředí. Po 100 stranách jsem se přemlouval, že tomu dám ještě šanci. Po 200 stranách jsem už najel na metodu rychločtení a přeskakoval nezáživné pasáže. Normálně v takovém případě dávám 2 hvězdy. Tady mě nakonec dostala poslední strana, která tomu trochu přidává. A pak to, že autor některým postavám nedal nic zadarmo. Takže 3. Do dalších knih autora se určitě nepustím.
Až se ti zatočí hlava
Ondřej Štindl
Přišlo mi, jako bych koukal spíš na film. Taková ta typická česká hořká komedie, kde ve skutečnosti nic nedává smysl. Jako třeba Teroristka. S každým dalším posunutím děje musí přijít "nečekaný" zvrat, změna žánru, až je to celé jen víc a víc absurdní. Film by to možná snesl, kniha za mě ne. Stejně jako bytřrba Pulp Fiction nefungovaly jako kniha, tak tohle podle mě taky nefunguje.
2061: Třetí vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
K výtkám uvedeným níže jedna navíc: lidstvo se na Europě poprvé skutečně interaguje s mimozemským životem a stejně ho nenapadne nic jiného, než do jeho moří vyhazovat mrtvoly a odpadky z lodi. Tak nevím, jestli je to minela autora anebo jeho skepticismus zhruba na úrovni té honby za horou diamantu...